Shards of Time (Nightrunners)

       Poslední díl Nočních běžců je, nade všechna očekávání, důstojným zakončením série. Tedy, pokud si ta série po páté knize nějakou důstojnost zachovala. Nebo trpím syndromem sledování Hobita, který někteří lidé měli. "Šel jsem tam s očekáváním na nule Fahrenheita nebylo to tak špatné! Chci říct- Nechtělo se mi zvracet!" Ať už to bylo stresem v kombinaci se silnými prášky na zápal plic, nebo kvůli mé slabosti pro ženské nekromancerky, Shards of Time jsou konečně. Po velmi dlouhé době. Dobrá kniha. A taky poslední.

Alek, testující pro Thera prostupnost časoprostoru. 

              Jako obvykle, v případě Nightrunners, nečtěte anotaci. Ty věci píše Satan na rekreačních drogách, jejich irelevance přesahuje Kvothův dramatický monolog a budete mít pocit, že se za čtení takového věci musíte veřejně omluvit, protože člověk, který má alespoň s posledními fragmenty literárního vkusu, by se k těmto knihám neměl hlásit.

              Alek a Seregil dostanou od mladičké královny za úkol vyšetřit brutální vraždu guvernéra na vzdáleném ostrově, který Phorie ukradla Plenimaru. (Přese všechnu nesympatii, kterou královna Fúrie vzbuzovala, zpětně uznávám, že ta ženská byla hella. Jen měla zůstat na koni a nebýt na trůně.) Z vraždy jsou podezříváni duchové a protože Elani zjevně došli exorcisté, pošle na dobrodružství celou svou smečku, včetně Micuma, Klii, Thera a jeho učně Miky, protože co nejhoršího by se mohlo stát, když pošlete odborníky? Prodají je otroctví? Někdo umře? Spadne obloha? Otevře se rift do jiné dimenze?

"My, následníci Nysandra, neděláme teoretickou magii.
My magii hodíme na zeď a sledujeme, jestli se přichytí." 

              Lynn Flewelling opět ukazuje světu, že její příběhy mají kořeny ve zlaté éře kožených bund, uvolněného feminismu, slash rejp fickce a vůbec, někde v 80tých let se muselo otevřít moře, probudit Cthulhu a ze starých hlubin byla vyvržena temná inspirace, která posedla nejen Lynn Flewelling, ale i Anne Rice a Holy Black. Pokud pořád nevíte, o čem mluvím, pro naladění do atmosféry si pusťte Army of Lovers, ach, vypadali tehdy jako protagonisté Road to Eldorado. It's 90's and nobody cares.

              Shards of Time nakonec dospějí k tomu, že vypadají tak, jak jsme to všichni čekali. Úžasné ženy dělají úžasné věci, zatím co muži jsou krásní, zamilovaní a k ničemu. Přesně podle tabulek pro "gay romance s fantasy zápletkou, psané ženou." Obdivuji Kliu pro její optimismus. Já bych se na jejím místě nemusela ptát, kde jsou mí Noční běžci, když je potřebuji. They fuck each other somewhere. Probably in some creepy-ass cave with a skull watching them.

"Ty jsi nekromancerka!"
"Ne, jsem dobrá víla a nesu ti dobrou zprávu. Tady je. Jsi těhotná!"

"Mothafuc-"

              Zatím, co Klia a, dejme tomu, Thero skutečně řeší problémy, Seregil a Alek si spíš stranou řeší svou vztahovou krizi, způsobenou hlavně faktem, že Alekovi už není 16 a oficiálně Seregilovi přerostl přes hlavu a to nejen fyzicky. Neříkám, že mě pohled jeho vývoj charakteru netěší, je to jedna z nejlepších věcí na celé sérii, ale bez kontextu bych řekla, že hlavním hrdinou té knihy je Klia, Alek se tam přimotal jako její companion a Seregil je jeho zábavný, ale nevýrazný side-kick. Důkazem budiž souboj s hlavním záporačkou, který je doslova: Tři princezny si škubají vlasy, zatím to pět mužů přihlíží zpovzdálí. Což je asi důvod, proč ta kniha není špatná. Nightrunners' females be like-
              Při vší úctě k mužským záporákům v Nightrunners, většinou vypadají tahle. Vlastně se to netýká jen antagonistů. Řekněme si to na rovinu. Lynn Flewelling neumí psát mužské postavy, aniž by neodpovídali archetypu rozbité primadony. Na každé pozitivum (Micum se povedl, tho.) můžeme vytáhnout random historku s Ilarem a argument anulovat. Mimochodem, kde je má oblíbená troska? Doufala jsem, že se ještě objeví. Zatraceně, Lynn, chápu, že za něj se stydí i tvá kráva, ale já ho měla ráda a jestli vážně skončil umučený na náměstí v Plenimarském maloměstě, tak si mě nepřej. Raději ať ho v příkopě najde Danarius.

 by Janiko

              Po devíti knihách považuji Noční běžce za uzavřenou kapitolu. Nejsou ani z daleka dokonalí, ale zaplňují všechny díry na trhu. Chcete gay romanci, draky a mocné ženské nekromancerky? To je řečnická otázka. Všichni chtějí gay romanci, draky a mocné nekromancerky. Co teď budu dělat s mým životem? Možná něco konstruktivního?