X-Men: Days of Future Past

            Pokud pro vás není vědomí, že X-Meni s Fassbenderem a McAvoyem budou mít pokračování, důvod k přežívání tak máte buď špatný vkus, nebo lepší smysl života. V každém případě vezměte svou drahou polovičku, a tou myslím vašeho nejoddanějšího shipperského spolupachatele, a mazejte do kina, protože pokud se potřebujete dostat do správné letní nálady, lepší akční romantickou tragikomedii v následujících dvou letech nečekám.

            Děj navazuje na předchozí díl ve kterém, pro připomenutí, šlo o zvedání obrovského železného falického objektu z vody. Tentokrát však nejde o freudismus, ale spíš o symboliku; Charles se snaží nějak rozchodit svůj nešťastný rozchod s Erikem. Bohužel jeho deprese nemůže trvat dost dlouho, protože se na scéně objeví Logan z budoucnosti, který tvrdí, že Tyrion brzo vyzve celou rasu mutantů na trial by combat, který projedou na celé čáře. Naštěstí Erik je vždycky proti genocidě, alespoň pokud je zaměřená proti jeho lidem, takže se nechá přemluvit ke spolupráci docela rychle. Zato Charles si není jistý, jestli by tomu německému psychopatovi s mesiášským komplexem měl dávat další šanci.

And that's it. That's the movie.

            A tím bych to vlastně mohla celé ukončit, protože jde o nejlepší shrnutí filmu, jaké vám můžu bez spoilerů nabídnout. Ale já ráda mluvím, takže si promluvíme o tom, že McAvoy má nejmodřejší oči, Fasbender je nejatraktivnější žralok, který kdy kráčel po Zemi, a sir McKellen je větší shipper, než vy kdy budete.

            Ač se mladí pánové velmi snažili a jejich usmiřování u šachů ("I haven't done this in a while.” "I will go easy on you.”) má přesně tu vřelou sentimentální atmosféru, jakou mají jen scény s McAvoyem a Fassbenderem dohromady, Patrick Stewart a Ian McKellen se drželi za ruce a kdybych byla hvězda, tak přijdu do stádia supernovy. Všechno je Cherik a na ničem jiném nezáleží. Až do chvíle, kdy to Erik zase tak okázale dojebe, že vašim zlomeným srdcím nepomůže ani skupinová terapie s deseti kily Nutelly a Nicky Minaj.

"What the fucking asshole!"
– Svět pokaždé, když Erik Lensherr něco udělá.

            Seznam důvodů proč nechodit s Magnetem:
1. Je to kreten. 2. Je to kreten. 3. Jeho vkus oblékání je naprosto otřesný. 4. Není vhodný pro jakýkoliv vztah a s pravděpodobností 100,9% vám uteče. Respektive odletí i se záclonami. 5. Je to kreten.
            Kdyby jednoho dne Marvel dal a my dostali sex scénu Erika a Charlese, byla by točená přes tlumeně červený filtr a obsahovala by spoustu záběrů na ruce, jako personifikace hřejivého milostného kýče, protože právě tuhle lživou iluzi komfortu a lásky shipper a Charles potřebuje pokaždé, když Erik udělá svou "Look at me, bitch. I'm mothafuckin' Magneto and I'm fuckin' out." pózu a odlevituje si do Slunce.
            Možná má Xavier pravdu a když něco jednou pokazíte, neznamená to, že jste špatný, ale v případě Magneta jde o chronický optimismus, který bude smrtelný pro spoustu lidí, pokud ho Charles nezavře zpátky do sklobetonové cely, kam patří. Vážně ho necháš jen tak odejít? Vážně? A nemá náhodou díru v krku? Ne vážně, ten konec byl jako závěr esejí spěchajícího studenta.

"Čím dýl se na Erikův ohoz dívám, tím neuvěřitelnější mi připadá. Srsly, vole, to jsou punčoho-gatě, nebo-" "Where is the D. A kde to tam vzal že." "Si to spích cestou. Mezi hraním šachů a hraním šachů. Actual cosplayer Magneto. Je to slepený tavkou." Walk up to the con like what up bitchies I'm here."

            Další kontroverzní téma Singerových X-menů, kromě latentně homosexuální fixace hlavního dua a McAvoye s hobo účesem, je mladičký Quicksilver. Fanoušci komixů křičeli hrůzou, když viděli jeho hadry, protože si nedokázali představit, jak se z té ušaté máničky jednoho dne stane nabušený Avenger. Ale výsledek je více než uklidňující a snad to není jen ze slabosti pro Evana Peterse, kterou trpí každá divačka American Horror Story mladší dvaceti let. Bohužel, všechny scény s Quicksilverem znáte z trailerů, víc jich tam není.

            Mám silnou potřebu to vidět znovu. Na rozdíl od většiny superhrdinských filmů bych byla ochotná uvalit dalších 150 kč a jít na to do kina ještě jednou. Jsem si jistá, že bych se ani na podruhé nenudila tolik, abych litovala peněz, které vydají za tři obědy v menze.
Na to, co ty xichty vyvádějí při rozhovorech, se podívejte sami. Poslední věcí, kterou vám můžu s ohledem na film slíbit, je, že tohle fakt není PG-13. Hugh Jackman se o to postará.

Potitulková scéna: The fuck is dat. Kde jsou ty časy, kdy na konci byla šwarma.