Hudba ticha - Patrick Rothfuss

     Když jsem zjistila, že vyjde kniha o Auri, měla jsem rozporuplné pocity, protože jo, Auri je super. Ale kde je třetí díl Kvotha, Rothfussi? Kde jsou Dveře z kamene, které měly vyjít před rokem? Nebo to byly dva roky? Kvothe je vychovaný mladík. Nosí tři dárky. Auri zná podstatu věcí. Bere si tři, protože je to správné číslo. Tak čím jsme si místo posledního dílu skládačky zasloužili něco, co je přinejlepším 0,5? Ale buďme shovívaví. Je to přece jen o Auri.

The Slow Regard of Silent Things

       Dávala jsem si s touhle knihou hříšně načas, z čehož v retrospektivě viním i okolí, protože jsem sice asi poslední, kdo Hudbu ticha ještě nečetl, na druhou stranu nikdo, kdo ji četl přede mnou, mi neposkytl jakýkoliv feedback. Což je překvapivé, jeden by čekal, že když vyjde nová kniha Patricka Rofhfusse, všichni budou stát o půlnoci před knihkupectvím a do dvaceti čtyř hodin vám ji strčí do obličeje s křikem - alespoň tak vypadá má predikce pro Dveře z kamene[1].
       Hudba ticha vyšla bez nějakých velkých ovací, její recepce byla taky velmi nezvučná a mně se nechtělo nějak moc rýpat do lidí, aby mi řekli, jestli to stojí zato, protože jsem se bála spoilerů lol jakých. Po přečtení jsem došla k závěru, že ono ticho po pěšině je způsobeno kolektivním zmatením a obecnou neschopností, cokoliv o té knize říct. Nechtěla bych být ten člověk, co to překládal a už vůbec ne člověk, který na to má napsat recenzi.

     Hudba ticha popisuje každodenní život Auri v Podvěcí. Neobtěžuje se dilogy nebo klasickou formou, je to pouze popis denních rutin, které Auri vykonává; především výroba mýdla přerovnávání věcí, které se přes noc rozhodly, že se změní a potřebují nové místo. Kdo doufá, že z toho vydoluje Aurinu backstory, nebo jakékoliv technická fakta o jejím osudu, asi zapláče. Těšila jsem na pohled do Auriny hlavy, s mírnou obavou, že mi její  nekonvenční myšlení, bude připadat úplně normální. (Protože, co si budeme povídat, ani jmenování ani podstata věcí není tak těžká. Zvládl to i Eragon.) Částečně jsem se nemýlila. Auri je spíš Viktorka než Cole, ale nejvíc nekonvenční je na celé Hudbě ticha je její forma.

It's not like I like Pat Rothfuss or something, Ba-Baka! (⇀‸↼‶)

       Většina recenzentů vám řekne, že ta kniha je zvláštní a pak se, ve svém dokonalém zmatení, snaží napodobit atmosféru příběhu a skončí u pokusu o poetiku, která ze všeho nejvíc připomíná poezii zamilovaného vodnáře. Všeobecně se shodnou na tom, že je ta kniha "teda asi jako v pohodě" a nakonec dají hodnocení 80%, protože vlastně neví, co si o tom myslet. ale nechtějí vypadat nekulturně.
     Faktem je, že struktura knihy je tak divná, že jsem netušila, co s ní dělat, a vlastně to nevím do teď. Bylo by možné vyškrtat z textu fráze, které tam nemají, co dělat, a sestavit si Aurinu backstory? Měla bych si všímat vět, které jsou divnější, než ostatní[2] a vydestilovat z toho něco rozumného? To vlastně i k něčemu vedlo, ale je to  velmi technický přístup, postrádající empatii a Auri by se určitě zlobila.
Mám to přečíst pozpátku?
       Strávila jsem několik hodin zíráním na text a přemýšlením, co s ním. Je to experimentální lyrická próza? Lyrickoepická povídka? Je to šifra? Je to volné psaní, ke kterému se přiklonil zoufalý student u státní maturity? Pak jsem prohledala celou knihovnu, protože jsem si byla jistá, že mi to něco připomíná. Nakonec jsem musela vyloučit i ty nejdivnější povídky Angely Carter a nejblíž tomu byly nudné pasáže v Parfému Patricka Süskinda, trailery na Markétu Lazarovou a hodně free form díla z Fanfiction.netu, od lidí co neumějí psát dialogy. Nakonec je asi nejlepší, nechat ten narativ prostě plynout.

      Mám z Hudby ticha rozporuplné pocity. Nemůžu říct, že by byla špatná; čte se dobře, k případu Auri výborně sedí, ale je na ní něco znepokojujícího. Cítím to stejně jako Rothfuss v předmluvě a dodatku, když říká, že si knihou nebyl jistý. Objednali si u mě povídku, ale měl jsem trochu spisovatelský záseka a najednou to bylo moc dlouhé na povídku, ale taky tak nějak divné, takže jsem napsal něco jiného a stěžoval si na tohle jedné kolegyni, která řekla "Hm. Dopiš to a vydej to, jako novelu." tak jí povídám "Ale ono je to fakt divný." a ona na to "Who the fuck cares. Vydej to." Stejně se to prodá, protože to napsal Patrick Rothfuss. Autorská známka není zárukou kvality a autor je ten, kdo by měl objektivně zhodnotit své dílo[3].
Ale někdy je to těžké. Řekla bych, že Hudba ticha je asi nejtěžší případ, na který jsem kdy narazila.
       Pokud máte rádi Kroniku královraha, a chcete si přečíst něco o Auri, sežeňte si to a jediné, čeho budete litovat, je, že v Česku není vydání s ilustracemi od Nathana Taylora. Pokud jste Kvotha nečetli, nemá smysl se tím dále zabývat a pokud vás prostě nezajímá Auri- Styďte se.

Knihu k recenzi dodalo knihkupectví Dobre-knihy.cz.
Pro více fantasy knih klikněte, prosím, zde.

[1] Alespoň, pokud se dostanou ven dřív, než bude pozdě, protože přes všechnu lásku, které k knižní sérii můžete chovat, pokud se poslední díl zdržuje moc dlouho, začne vám být ukradený. Možná bych  se mohla konečně podívat na poslední díl Harryho Pottera. Nebo si přečíst oficiální překlad. Nebo udělat s Inheritance něco víc, než si ten brak jen projet, že jo. Hm.

[2] Zcela zjevně nejsem první, koho to napadlo. "There was a sentence, less than a sentence, which I cannot quote." Zapisuji si to jako jedno z úžasných zjištění, ke kterým došli lidé na Tumblru. Všeobecně, fandom Kingkiller Chronicle je neskutečně tupý, má zvyk dělat Legolase a jediná věc, na kterou přišli dříve, než průměrně inteligentní čtenář, byla Not tally a lot less pun. No jo, Ve fonetice jsem příšerná.

[3] Připomíná mi to, když mi pár let zpátky řekli, ať napíšu článek do Festzinu o cosplayerské scéně v ČR. Opáčila jsem, že jsem příšerná, pokud jde o články na objednávku, a navíc se nevěnuji cosplay scéně. Nebude to dobré. Mé připomínky nebyly brány v potaz a článek mi byl posléze vrácen se slovy "Je to v pohodě. Seš Nagat. Ono to nějak dopadne." Později ohledně stejného problému: "Ten článek je divný. Chceme nový." Lel. Fuck you.