Malý Ned jednoho dne zjistil, že má zvláštní dar; dokáže dotekem přivádět mrtvé zpátky k životu. Docela se to hodilo, když jednoho dne Pepka klepla jeho matku, ale všechno má svou cenu. Ned ji oživil, ale neuvědomil si, že pokud někomu vrátí život, někomu v okolí ho tím vezme. Tím omylem zabil otce své dětské lásky, sousedky Chuck a aby toho nebylo málo, ukázalo se, že dar oživováních mrtvých má ještě jeden problém. Když se Ned oživeného dotkne podruhé, zase zemře, tentokrát už navždy. Ve výsledku byl mrtvý otec od sousedů i Nedova matka. Po těchto nešťastných událostech byl Ned poslán do internátní školy a už nikdy svou milovanou Chuck neviděl. Alespoň ne za jejího života. Toho prvního.
Pushing Daisies
aka Lee Pace dělá zmatené a zamilované obličeje
Po dvaceti letech se z Neda stal Lee Pace, což je velmi důležitá role ve světě- Chci říct, cukrář, pekař, jakkoliv chcete říkat chlapovi, který dělá koláče. Kromě toho jako vedlejšák pomáhá vyšetřovat vraždy. Probudí oběť, zeptá se jí, kdo ji zabil, zase ji pošle do záhrobí a spolu s detektivem shrábnou odměnu za nalezení vraha. A protože svět je malý, jednoho dne se Ned potká znova se svou první láskou. Má ji v rakvi a správně by ji měl oživit, zjistit, kdo ji zavraždil a pak zase umrtvit, ale protože Ned je jen sentimentální chlap, nechá ji naživu.
A tak si jen tak ze swagu začne románek z formálně mrtvou dívkou, bez ohledu na to, že se jí teď nesmí dotknout, jinak by okamžitě znova zemřela, že jí nikdo nesmí poznat, že se tím dostane do žárlivého trojúhelníku se svou zaměstnankyní Olive a že Chuck zůstane naživu na úkor života majitele pohřebního ústavu. Protože proč ne.
***
Ned a Chuck jsou roztomilý páreček. A když říkám roztomilý, myslím tím naprosto beznadějný, ale zároveň směšně zábavný. Dalo by se říct, že jejich vztah je docela patetický, a přitom mít na mysli oba možné významy. Jsou jako dvě hrdličky a v duchu kýče jim to klape. Ona je sladká a miluje ho. On je zlatíčko a vodnář. A je to tady zas. Tenhle vtip se nějak přerodil v aquariofobii. Jestli to neexistovalo, tak teď už určitě.
"Ty jsi otrávil mého šéfa, abys mohl být se mnou?" "Ne. Ano. Ano, otrávil jsem ho."
"To je ta nejromantičtější věc, co pro mě kdy kdo udělal." "To není romantické. Stalkuje tě."
"To je ta nejromantičtější věc, co pro mě kdy kdo udělal." "To není romantické. Stalkuje tě."
Jsou na sebe nalepení, jako brazilský vosk na- to je jedno, a ačkoliv je to možná romantické, časem se to dá tolerovat jen proto, že se navzájem nemohou dotknout. Možná je to v sarkastickém duchu seriálu, ale může se stát, že budete potřebovat víc, než jen inzulin. Může se stát, že nakonec budete raději podporovat blonďatou Olivii, která Neda ustavičně vystavuje sexuální ofenzívě. Ale tak dobrá, jejich alternativní způsoby milenecké intimity, většinou zahrnující plastikové folie, musí uznat za roztomilé i ten nejzatrpklejší, nejoppuštěnější nerd, nebo Katniss Everdeen. Kromě toho, v tomhle jejich vztah můžeme považovat za alegorické ztvárnění frustrace, kterou většina teenagerek po shlédnutí Hobita. Ono to líbání Neda přes sáček má k oblizování monitoru s obrázkem Thranduila docela blízko.**
Raději se přesunu k něčemu zábavnějšímu, než je pomlouvání romanticky nezacpané části populace, tedy mrtvým lidem. V podstatě je vyšetřování zločinů hlavní zápletkou seriálu. Ned pomáhá detektivovi Emersonovi v řešení těch nejnepravděpodobnějších úmrtí, která si dokážete představit. V zachování atmosféry seriálu jsou i ty vraždy tak malebně kreativní, že je asi vymýšleli skauti při hraní Městečka Palerma. Chápete, jak to myslím. Byl nalezen mrtvý na zemi své kanceláře, po té co vylil kafe otrávené kyanidem, uklouzl na něm a pětkrát se nabodl na ostrou rukojeť hřebenu. Klasika.
Ned a Emerson by mohli mít z vyšetřování vražd skvělý business, kdyby se k nim nepřidala Chuck.
Ned byl nějakou dobu v roli pomocného vyšetřovatele na svém místě, protože perfektně zvládal větu "Dobrý den, jste mrtvý, kdo vás zabil?", bohužel, teď se oběti soustředí spíš na Chuck a posílání vzkazů svým milovaným, než na odhalení vraha. Ale ono to nevadí, protože když Ned nedojde k vyřešení případu, vyřeší se to tak nějak samo*. Ne, že by to Nedovi nějak ubralo na kouzlu, nebo příležitosti dělání roztomilých zmatených obličejů.
Zajímalo by mě, koho prvního napadlo spojit romantickou komedii s kriminálkou plnou černého humoru a zaměstnat na to dekoratéra, který byl pravděpodobně vyhozen z Matelu, protože jeho domečky pro Barbie byly moc kýčovité. Z nějakého důvodu to funguje a já naprosto nechápu, jak je to možné. Slečny mají oblečky tak vymazlené, že by se mohli smísit se Stepfordskými paničkami a nikdo by je nepoznal. Člověk by nevěřil, co všechno se dá dělat v podpatcích, ale to asi souvísí s Leeho výškou. Ty holky by se jinak vůbec nedostaly do záběru. 
Zjevně platí staré pravidlo, že když dohromady splácáte několik naprosto příšerných prvků, výsledek bude nejen použitelný, ale i podivně zábavný. Charaktery samy jsou naprosto absurdní, je tu všechno od -Andulky po žížalu- akvabely po zombie a ve spojení s neuvěřitelně pastelově vyladěným prostředím vytvářejí tak sluníčkový efekt, že při pohledu na něj začnou metalisté ječet strachem z neznáma.
Je to snesitelné. Více, než snesitelné. Ono se asi nedá zkazit nic, co má 80% stopáže záběr na Lee Pace v roli toho nejmilejšího blbečka pod Sluncem. Navíc je to něco, na co se můžete dívat se svou babičkou, aniž by vám měla za cvoky.
Ačkoliv jsem měla smrtelnou hrůzu ze vzhledu hlavních hrdinek a jejich peroxidového hlasu, nakonec se ukázalo, že vlastně nejsou tak pitomé, aby byly nesympatické. Jsou to zábavně trhlé ženské, které by spolu měli pilotovat Jägera, už proto, že Ned je proti nim kaiju.
Dokonce i já jsem ochotna tolerovat fakt, že je to romantická komedie. Což možná souvisí s tou spoustou mrtvých lidí, ale i tak je to zázrak. Nejsem romantický typ. Jsem ten typ, který za nejromantičtější věc považuje seznam věcí, které by chtěl dělat s Leeho obličejem. (Ten chlap vypadá skvěle ať dělá cokoliv. I Twilight. Bože! Když se budete ptát kouzelného zrcadla, kdo je v libovolném vesmíru nejkrásnější, bude to Lee Pace v různých alternativních verzích.) Navíc je to tak barevně sladěný kýč, že vám vylepší náladu, i kdybyste měli těžké premenstruační symptomy, mrtvou babičku a oblíbenou fanfikci neupdatovanou od r. 2009.
Když jste mi řekli, ať se podívám na Pushing Daisies, zapomněli jste se mi zmínit, že to má dvě série, z nichž každá má asi devět dílů. Tedy, ne, že bych byla doopravdy naštvaná, konec konců je to ideální záležitost pro zkouškové. Máte to zkouknuté za dvě pracovní směny v hospodě a ještě stačíte zabít pár titánů. Jen pozor, abyste pak neskončili líbáním barmana přes potravinářskou fólii. Pro vědecké účely. 
Ale mohli jste mi říct, že je na to jen femslash. Ono je to docela logické, ale má frustrace je teď do pekel volající. Tím chci říct, že čtu RPS na Hobita, protože nic bližšího nemám. Achich achich.
Pokud si pořád nemůžete vzpomenout, kde jste to viděli, tak to občas vysílají na Prima Cool pod názvem Řekni, kdo tě zabil. Takhle jsem to několikrát potkala při přepínání programů a nebyla jsem v těch pár vteřinách schopna vstřebat všechny koláče, barvy a mrtvé lidi, takže jsem se u toho vždycky zasekla a přemýšlela, jestli si dělají srandu nebo ne. Už chápu, jak se cítí lidé, kteří čtou mé články poprvé. Děsivé. Také je děsivé, že pokud nějaký seriál neznáve, vždycky z něj vidíte jeden a ten samý díl. Zajímalo by mě, proč to tak je. Vsadím se, že Neil Gaiman to ví.
*Všimněte si, že jsem mohla použít vtip "Co neudělá Lee Pace osobně, to se při pohledu na něj udělá samo.", ale nepoužila, protože jsem slušně vychované děvče.
** "Monitor se nehýbe." "To záleží na stavu tvého počítače." Můj občas i vibruje.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.