Kaze to Ki no Uta - esej Nak-ho Kima

Tenhle článek měl vyjít před Animefestem 2025, ale co se dá dělat. Termíny nejsou moje silná stránka. Okolnosti úplně nepřály mému volnému času a život je skutečně lajf, ale rozhodla jsem se, že o retro obsah česká jaoi komunita rozhodně nepřijde. V rámci BL produkce je právě retro mé asi nejoblíbenější ze všech, pokud tedy jde v roce 2025 kousky jako Kaze to Ki no Uta vůbec považovat za retro, a ne těžkou historii, která patří už spíš do rukou archeologů a muzeí. I přes mou absenci na AFku jsem si říkala, že Yaoi retro je skvělá příležitost k infodumpingu o historii BL a jeho kulturním impaktu, což je věc, na kterou jsem se chtěla zaměřit už dlouho - a pak najednou na mě známá hodila korejský review Kaze to Ki no Uta z počátku tisíciletí. Byl to naprostý jackpot.

Tenhle článek se týká právě toho review Kaze to Ki no Uta a proto není z mé hlavy. Rozhodla jsem se o překlad překladu eseje z roku 2002 od korejského komiksového kritika Nak-ho Kima. Možná vám to zní celkem divoce, ale jako vždycky, mám jen dobré důvody. Má známá z Koreji, říkejme jí H., enviromentalistka, vědkyně, politická aktivistka a jedna z mála žen, které se v Koreji považují za feministky (takže úplně normální uživatel yaoi serverů na Discordu) tuhle esej přeložila, protože měla pocit, že by se svět měl dozvědět o tom, co BL znamenalo pro korejskou společnost na přelomu tisíciletí. Když mi ji poslala, byla jsem nadšená jak obsahem, tak jazykovou stránkou tohohle review. Je to namyšlené, pompézní, arogantní, místy nesrozumitelné, staromódní, takže přesně ta věc, kterou potřebuji na svém blogu. Se vzrůstající oblibou korejského BL to může být i zdroj, který může pomoci nejen k pochopení samotného Kaze to Ki no Uta, ale i kontextu korejské BL kultury. 

Naštěstí má známá souhlasila s tím, že její překlad přeložím do češtiny a publikuji, přesto, že ona ho nemá dostupný veřejně. Její úvod jsem však přeložila taky, takže si můžete přečíst kontext eseje a i její důvody k nepublikování její práce. Celý překlad je kombinace mé a její snahy, přičemž já neumím ani slovo korejsky a ona má občas problém se správně vyjádřit v angličtině a podtrženo, sečtěno: Ten překlad není ani zdaleka perfektní. Uvědomuji si to a jakejkoliv překladatel mě za něj může kousnout do zadele. Ale teď už dost mých keců a víc tvrdé žurnalistiky a nekonečných poznámek překladatelů.

Tato esej byla naprána v roce 2002 korejským komiksovým kritikem Nak-ho Kimem. Jde o osobní překlad textu, který byl napsán pro jeho osobní web a originální text můžete najít na této stránce 만화를 보는 OO한 시선, ale v současnosti (k roku 2025) tento odkaz expiroval. Pokud chcete tedy číst originální korejskou verzi, musíte použít Wayback Machine.

Abych vysvětlila pozadí této eseje; do roku 1998 byl v Koreji zakázán jakýkoliv import japonské kultury, a to kvůli specifickým historickým okolnostem. Ale přesto byla většina japonských kulturních médií ilegálně přeložena a známá. Kazeki bylo taktéž ilegálně přeloženo v sedmdesátých letech, ale mnoho sexuálních částí bylo cenzurováno a hlavní postavy, Serge a Gilbert, byly změněny na dívky. (Je to šokující, ale v jiné divně převyprávěné verzi jsou August a Serge (zde taktéž dívka) bratranec a sestřenice. Augustovou nevlastní sestrou je pak Paiva a celé to končí vágním náznakem, že se August a Gilbert (opět dívka) později vezmou.) Později, někdy po roce 2000, se dílo dočkalo oficiálního překladu, ale vydavatel již neexistuje, proto jsou lidé v Koreji nuceni shánět Kazeki na bleším trhu za poměrně vysoké ceny.

Nak-ho Kim je v současné době profesorem na katedře komunikace na Pensylvánské státní univerzitě v USA, kde také pracuje jako vědec a překladatel mangy.

Ze všech recenzí nebo esejí na Kazeki, které jsem kdy četla, je právě tato z mého pohledu nesmírně ojedinělá, protože vysvětluje některé silné historické odkazy, které jsem pochytila při čtení mangy; metafory revoluce z roku 68 a vývoj teorie citové vazby (pozn. překl. attachment theory, Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth z roku 1969 o vývoji dítěte), diskurz o sexuální svobodě a dětské sexualitě – je to jednoduše hrozně dobře napsané. Určitě si budu muset v budoucnu říct o svolení k oficiálnímu překladu, protože tohle je překlad, který byl pořízen s asistencí překladače a editován bez povolení autora a obecně je lajdácky zpracovaný... lol. PLZ Užijte si to!!!

- H. (2025)

Báseň o větru a stromech – Na popředí intelektuálního a dramatického sexuálního diskurzu

1.

Nedávno jsem měl možnost přečíst deset svazků Kaze to ki no uta od Kejko Takemiji. V době, kdy jsem chodil na základní školu, vycházelo toto dílo nějakou dobu v chlapeckém časopise a pak se jen zřídka objevovalo v obchodě s komiksy. I tak však šlo o první dílo, na které jsem si vzpomněl jako dospělý, když jsem sledoval, jak svět mangy zachvátila mánie yaoi.

Pochopitelně, když jsem byl mladý, hlavní postavy Serge a Gilbert byli nahrazeni dívkami v sukňových uniformách a bylo tam tolik škrtů, že jsem byl zmaten tím, co se v příběhu vlastně dělo, ale zejména si nevybavuji úsřední genderový diskurz. Do paměti se mi spíš vryl velmi romantický útěk Sergova otce Aslana s jeho láskou Pavií. Každopádně právě díky tomuto dílu jsem poprvé objevil „sex“ v komiksu. Nyní, po přečtení deseti necenzurovaných (a stále pirátských, ale alespoň kompletních) svazků na jeden zátah, je mé docenění celého díla jiné než před tím. Nyní chápu, že „Báseň o větru a stromech“ není ani romantickou šódžo mangou, ani exhibicí bišonen-hezounků. Podstatou mého dodatečného ocenění tohoto díla je jeho věrnost kulturní historii, protože se po hlavě noří do sexuálního diskurzu, a to z velmi klasického pohledu.

Dějištěm příběhu je internátní škola 3. republiky v Arles v Provencii, v centru evropské kultury, Paříži a na švýcarském venkově. Na úsvitu modernismu... Jinými slovy v době, kdy kapitalismus vstoupil na scénu, oblast vědy a techniky se rapidně rozvíjela každým dnem a na tomto materiální základě vykvetla pro vládnoucí třídu nejbohatší kultura v dějinách. Z psychologického a historického hlediska byl středověk obdobím intenzivního zájmu o nejrůznější stránky lidského bytí, fyzické i duševní, které před tím zcela zkrachovaly. Byl striktně omezen na božskou autoritu a půdu a veškerá filozofie a umění byly obohaceny o sledování a vyjadřování tohoto zájmu. Šlo o dobu, kdy nic nebylo jisté, ale kdy se nekonečná důvěra a optimismus ve vlastní možnosti a existenci člověka staly zdravým rozumem. Zároveň však bylo rozporuplnou vlastností kultury tohoto období, že mohla být osvícená i dekadentní, klasicistní i šílená, protože od okamžiku, kdy opustila Boha, mohla zdegenerovat v ducha zpustošeného samotou a úzkostí.

Vzhledem k tomu je snadné si představit, jak v této době vypadal genderový diskurz. Jak v příběhu říká Sergeův přítel Pascal: „Lidé jsou jen další biologický druh, jako krávy a koně. V přírodě je sex Bohem danou schopností a rituálem pro plození, ale je omezen na mužské a ženské pohlaví. Protože plození není možné u osob stejného pohlaví, je třeba takový sex chápat nezávisle na přírodě, odděleně od rozmnožování a od Boha a zcela osamoceně.“ (Tohle není přesná citace, takhle si to vykládám já.)

Jinými slovy, sex se dostal do popředí na úrovni lidského existencialismu, odděleného od Boha a přírody. Přesněji řečeno, jde o erotiku. A právě to je důvod, proč si Kazeki zvolilo téma homosexuality. Sexualita v té době začínala nesměle, byla zkoumána do krajnosti, byla filozoficky vykládána, byla politickou otázkou ve vztahu k uspořádání rodiny a s příchodem Freuda se stala vědou o člověku.

Kazeki zpochybňuje celý klasický výklad tohoto problému tím, že se pokouší sledovat dospívání dvou chlapců prostřednictvím sexu. Jeho odpovědí na tuto výzvu je nakreslení topografické mapy diskurzu obklopujícího erotiku, a to prostřednictvím postav a situací.

2.

Gilbert, jeden z protagonistů Básně o větru a stromech, je představen jako ambivalentní nejednoznačně identifikovatelný jedinec – ani muž, ani žena – nejen díky jeho vzhledu, ale také z pohledu jeho role jako sexuálního a osobnostního objektu. To, že není ani mužem ani ženou znamená, že může být sexuálně přitažlivý, a přitom nemusí být považován za objekt reprodukce. Jeho nepředvídatelné chování, které se vymyká pravidlům a zdravému rozumu, a jeho tajemstvími opředená historie vytváří obraz záhadnosti, fascinace a nebezpečí samotné erotiky – jinými slovy, jeho samého lze chápat jako osobní ztělesnění erotiky.

Druhým hlavním hrdinou je Serge, který je po setkání Gilbertem sexuálně stimulován a následně zpochybňuje své tělo, považující ho za původce této stimulace a vzrušení samotného. Jeho identitu charakterizuje výjimečný hudební talent, tmavá pleť, bezúhonnost a odvaha.

Jeho hudební talent je na jedné straně chápán jako kontakt s božstvím – zvláštním darem od Boha a nebeským uměním, které existuje k jeho chvále a k uctívání božství – a na druhé straně jako kodifikace vývojových souvislostí, které ho spojují s jeho otcem. Jeho otec se jako aristokrat vzdává svého hudebního talentu a podřizuje se požadavkům rodiny, ale když potkává ženu z ulice, je podnícen touhou po vlastním subjektivním životě, kterou nedokáže ovládnout a zplodí Serge. Umírá však brzy na chronickou nemoc v naději, že jeho syn bude schopen naleznout právě takovou subjektivní cestu životem. Konkrétně se jedná o cestu hudebníka.

Původní význam darovaného talentu se však může lišit od způsobu jakým jej využijete; podobně jako zrození Adama, které bylo Božím darem života, a následné vyhnání z Ráje, které vyvolává otázku, zda Adam může vůbec žít mimo Eden. Když profesorský sbor v Kazeki sleduje, jak se Sergův hlas mění z čistého, zářivého zvuku, který měl na začátku studií, zuřivou, utrápenou, zmučenou verzi sebe sama, obviňují z toho Gilberta. 

Hudba se mění spolu se změnami v Sergově eroticismu, v jeho životě a s jeho vnitřním vývojem. Serge jako by ve srovnání s Gilbertem představoval samotnou lidskost. Snad zmučenou lidskost člověka, který je upřímný ke svým instinktům a ke svým touhám, ale také se snaží být upřímný k Bohu, přírodě, zdravému rozumu i sám k sobě? Asi. Ať je to jakkoliv, jeho krev pochází z romské kurtizány s tmavou kůží. Jeho tmavá kůže je symbolem osamělosti, protože věrně snáší ponížení a rány, jichž se mu dostává od společenských kruhů a příbuzných. Po prvním setkání s Gilbertem proto vycítí osamělost druhého chlapce a pocítí jakési ztotožnění.

Podle Georgese Batailla (pozn. př. franouzský filozof) je erotika nedílnou součástí osamělé lidské existence, její záchranou i zradou.

Lidé nejsou bozi v tom smyslu, že by předurčovali smrt, a smrt sama je jim vlastní.
V tomto smyslu je člověk v podstatě osamělá a nedostatečná bytost a erotika existuje jako záchrana před touto osamělostí a nedostatečností. Život umírá a znovu se rodí v erotice, kde koexistuje jednota okamžiku rozdělení spolu s okamžikem spojení. Erotika existuje jako rozporuplný mechanismus, který nemůže být nikdy uspokojen a může být pouze donekonečna pronásledován. Právě tam má původ Sergova tmavá pleť a samota, a na téže místě komunikuje s Gilbertem.

Sergova upřímnost a odvaha nám připomínají rozpolcenost lidskosti. Na jedné straně jsme bytosti, které nemohou žít bez řádu a společnosti – tedy bez života a reprodukce, na druhé straně jsme bytostmi šílenství, touhy, samoty, smrti a erotiky. Od počátku modernismu chápou mnohé kultury a antropologové výklad svátků (folklorních, nikoli oficiálních) jako praktické řešení této lidské duality. Stejně tak jsou interpretovány protiklady klasická podobenství Apollóna a Dionýsa, a dokonce i teorie jin-jang ve východní filozofii.

Serge je upřímný k Bohu, k životu, i k druhým, ale je také upřímný ke svému vlastním instinktům a ke svému tělu, což je rozpor, který ho činí statečným a revolučním – jinými slovy zrádným a zkaženým. Kritéria zkaženosti byla vždy nastavena společností a historií. Není však homosexualita stále znakem zkaženosti?)

V tomto ohledu jako čtenáři máme pocit, že sledujeme Sergea jako našeho osobního nebezpečného a krásného Fausta, kterého necháváme vstoupit doprostřed našich životních rozporů. Nevíme však, jaká bude jeho cesta, s čím se setká a jak skončí. Dílo možná nikdy nebude dokončeno, ale lidský život a existence je vždy nezodpověditelný problém – filozofický problém. A v něm se stejnou vahou a tázavostí visí i velká otázka erotiky. (pozn. př. manga byla dokončena v 80. letech, ale autor eseje četl pirátskou, nedokončenou verzi)

3. 

Když se zamyslíme nad erotikou zobrazenou Písní o větru a stromech, mnoha čtenářům se vybaví De Sade. Sade byl střízlivě smýšlející muž, který zasněně experimentoval s tím, kam až může zajít sexuální rozkoš a jaké účinky může mít na existenci člověka. Pro něj byla existence, nadvláda a rozkoš jedním a tím samým, což bylo v moderní kultuře plně přijato a uplatněno v psychoanalýze. V tomto ohledu Sade reprezentuje pojem sadismus – zvrácenou a násilnou sexualita a chování – a tím i nadvládu a podmanění.

V Gilbertovi se nadvláda stává přímým motivem, zejména v jeho vztahu s jeho strýcem (ve skutečnosti otcem) Augustem Beau. Auguste je v raném věku adoptován bohatou kupeckou rodinou v Marseille. Tohle štěstí je však jen zdánlivé, protože je do rodiny přijat jako hračka pro zvrácené (homosexuální) touhy syna (dědice a nevlastního bratra) rodiny. Tyto sexuální zkušenosti formují mladého Augusta v cynického, sex nenávidějícího a předpojatého básníka. Podle něj je sex násilím, mocí, urážkou dominance a urážkou submise. Veškerá nevinnost (přirozená, a proto důležitá) je v přítomnosti sexu znesvěcena, a proto žádný člověk nemůže být čistý. Snad můžeme vyvodit, že Auguste zároveň přijímá i zavrhuje sadomasochistickou erotiku.

Poté, co je Auguste znovu ponížen, tentokrát manželkou svého nevlastního bratra, zplodí Gilberta. S bratrem následně utečou a nechávají Gilberta vyrůstat samotného. Ten díky této absenci péče nemá ve svých pěti letech žádné vzdělání. Je přirozeným dítětem (pozn. př. reference na vývojové stupně Jean-Jacquese Rousseau), které říká své peřince máma a svému králíkovi táta. Když se Auguste vrátí a uvidí ho, pozná v něm symbol nevinnosti, o kterou byl připraven. Jak všichni víme, Rousseauova pedagogika byla ve své době velmi populární (pozn. př. 18. století, tedy perioda do které Kazeki spadá.) Bylo všeobecně známo, že každý vážený měšťanský otec si objednával Rousseauovy knihy o výchově. Navíc v té době neexistovala povinná školní docházka. Děti byly vzdělávány svými otci, otcovským experimentováním, nebo zdravým rozumem. Auguste vychovává své dítě výhradně vlastníma rukama. Odebere dítěti peřinku a králíčka a ustanoví se jeho pánem.

4. 

Gilbert, přirozené dítě, které nikdy nepoznalo samotu, ji rozeznává v Augustovi a jeho hostech, a s tím Augusta přijímá jako svého ochránce a pána, ale to jej nezbavuje jeho nevinnosti a pýchy. Díky pomluvám Auguste a Gilbert navážou sexuální vztah. Gilbert chce vztah jako rovnocenný milenec, který neztratil svou hrdost, není schopen sladit své dominantní postavení s postavením milence, Gilbert je příliš hrdý a Augustova láska k němu příliš hluboká. Auguste využije situace, pošle Gilberta studovat do Arles a drží ho pod přísným dohledem. Tváří v tvář takové zradě od svého milence a pociťující hlubokou osamělost, se Gilbert snaží utěšit sexuálními aktivitami se svými spolužáky. V této situaci se objevuje Serge.

Sergeův postoj ke Gilbertovi šokuje Gilberta a potažmo i Augusta, který stojí v pozadí jako pozorovatel, protože Sergeův postoj je přímým odrazem nejušlechtilejších stránek lidské existence. Například většina lidských bytostí - a studentů - má na Gilbertovo svádění (tj. na démonizaci erotiky) dvě reakce.

První se snaží si Gilberta plně přivlastnit, jako Auguste nebo Sade, plundrovat ho, ovládnout ho a gratulovat si k jeho dobytí; Druzí jej odmítají jako jako hříšného a utíkají od něj. Pokud se snažíme chápat a zkoumat erotiku jako plně lidskou sféru (mimo sféru zvířat), druhý postoj vůbec nepřipadá v úvahu, protože se snaží tuto otázku neutralizovat ignorováním fyzického těla a sebe sama. Takový postoj je odmítnutím dialektického procesu pro rozvoj lidského já.

5. 

A v případě prvního postoje, jak to udělal Sade, nezbývá než dojít k marnému závěru. V příběhu se to projevuje jako Augustovo selhání a Gilbertův úspěchem: August se snaží chladně ovládnout svou sexualitu, ale je zmaten tím, že z ní cítí radost a potěšení. Navíc nedokázal překonat svou minulost ani Gilbertovu existenci, tedy, vysvětlit, jak lze chápat existenci dominovaného, když se někdo sám snaží být tím dominujícím, a jak může dominující člověk zároveň ovládat i být ovládán. Auguste zcela neovládá svou sexualitu, zatím, co Gilbert zůstává mocným subjektem s aktivní sexuální touhou a hrdostí. 

Nakonec se zaměří na Serga, novou bytost, která se zjevila v Gilbertově životě. Serge, jak již bylo řečeno, si zachovává upřímný postoj k existenci. Proto je stejně upřímný a odvážný, když je požádán, aby se „dostal pod kůži“ a pochopil Gilberta.

Tento postoj je v souladu s postojem k erotice, který Kaze to ki no uta zastává: nepopírá ji. Tělo a erotika jsou lidské věci, a pokud je člověk odmítá pochopit, odmítá být sám sebou. Je to jistě nebezpečné (a často to vede k zajetí a zotročení nebo k modlení za zavřenými dveřmi), ale ušlechtilost humanitních věd od novověku spočívá v tom, že se nebojí riskovat. Jediné, s čím je třeba bojovat, je vlastní já. Existuje intelektuální vůle osvobodit se pomocí pochopení všeho.

6. 

Jestliže první část příběhu zobrazuje topografickou mapu diskurzu kolem erotiky, druhá část je možná Freudistická a třetí část by mohla zobrazovat konec Sergovi cesty za dosažením perfektní identity hudebníka.

To samozřejmě nevíme, protože dílo je nedokončené, ale je to rozumný závěr, protože z celého díla je jasně cítit autorčin postoj. Je to pozitivní postoj k vůli poznávat a optimistické vnímání lidskosti, která se zdokonalí ne skrze poznání, ale skrze proces směřující k poznání. To je to, co je společné téměř všem klasikům konce devatenáctého a počátku dvacátého století, a je to jediný důvod, proč je (poněkud marný) život člověka, který se potácí mezi životem a smrtí a který nakonec zemře, stále hoden toho, aby se o něm psalo. To je právě ono. To je to, co dělá z Básní o větru a stromech tak hluboce erotické a hluboce intelektuální dílo. 

Přestože jsem ještě neviděl hotové dílo (a nemám možnost zjistit, zda je dokončeno), cítil jsem povinnost ho prozkoumat, protože právě v tomto ohledu je Báseň o větru a stromech výjimečná.

7.

Vzhledem k tomu, že jde o popkulturu, většina erotiky, kterou komiks zobrazuje, je zasazena do struktury pornografie, která je produkována pro konzumaci. Ta odděluje jakoukoli stimulaci lidské erotiky od představivosti a kontemplace. Erotika, která je konzumována v takové izolaci, ztrácí jakýkoli prostor pro obohacení a reinterpretaci prostřednictvím čtenářova potěšení, protože kontext, který ji obklopuje, byl již extrémně zjednodušen a zničen.

Nevěra je nevěra, prostituce je prostituce, homosexualita je homosexualita a jakékoli další otázky jsou vymazány. Ale erotika konzumovaná bez kontextu a interpretace už není svůdná. Spoutává pohyb těla, aby se stalo krásnějším přístupem k tajemství existence. Velkou tezí západní humanistiky od novověku je osvobození těla, znovunastolení erotiky.

Lidé sami se tak chtěli vyvinout v bohatší a inteligentnější bytosti.

Nyní se však nemohu nezeptat, zda došlo k osvobození těla a znovunastolení erotiky. Tělo je přenecháno trhu s rozkoší a erotika se stává tenkým listem reklamního letáku.

Proto nevím, zda se nacházíme ve středověku, nebo v novém Miléniu.

2002/08/29, napsal capcold(Nak-ho Kim)