Teplí Čínani a tak dál

Wej Wu-Sien (Wei WuXian) by pravděpodobně měl dost problémů i kdyby byl jen sirotek, homosexuál a nekromancer.  Ale on je i Číňan.
Jako obvykle, se dobrý romantický zápletky rodí na místech, kde je nikdo nečekal.

Upozornění: Tento článek používá českou transkripci čínštiny.
Po dlouhém zvažování a konzultaci s lidmi z asijských studií jsem se přiklonila k používání české transkripce, ačkoliv sama preferuji pinjin. Vycházím z toho, že většina čtenářů tohoto článku jsou Češi bez jakéhokoliv základu standardní čínštiny a pinjinu. Český přepis vám poradí, jak se čínská jména reálně čtou. Jména jsou psána stylem česká transkripce (pinyin/eng )  např. Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao). Protože nejsem vystudovaný sinolog, většina překladů pochází z automatické transkripce. 
Mimo to je tenhle článek tak směšně dlouhý, že má podkapitoly. Taky obsahuje cizí slova, která jsem líná vysvětlovat, a komárožidozednářské konspirace

.

Yaoi žánr se za poslední léta vyvinul za hranice toho, co se od něj dalo očekávat. V současné době si užívá vrcholu, kdy je na internetu komerčně dost populární na to, aby se autoři snažili o co nejlepší kvalitu mezi konkurencí, ale zároveň dostatečně zprofanovaný tak, aby po něm skočili mainstreamové korporace. To se ale dost možná brzy změní. Protože právě teď Čína úspěšně solí z pravděpodobně nejpřehypovanější série seriálů tohoto roku napříč kontinenty.

Západní média zaostávají v produkci LGBT-friendly seriálů

Ačkoliv yaoi a BL u nás pořád nedosahuje takové míry popularity, jako v Asii, všechny produkce mířící na mladou generaci si uvědomují, že homosexuální romance mají poměrně velkou ekonomickou perspektivu. Mladým se z nějakého důvodu multikulti anální sex líbí a fanouškovské komunity v současnosti tvoří neskutečně velkou kupní sílu. Jednoduše řečeno, kdo má fandom, ten dojí a dojit může i roky po skončení série a každý, kdo nemá PR tým z bandy šimpanzů, kteří mu v rámci propagace hážou výkaly na facebookovou zeď, se snaží mladým liberálům vyjít vstříc. Bohužel valná většina západní populární kultury pořád ukazuje, že producenti vlastně vůbec netuší, co dělají, a ještě se snaží nakrmit vlka seitanem alá slaninka.

Je pravdou, že to západní produkce nemá úplně jednoduché. Naše vnímání homosexuálně laděného narativu je odlišné, než v Asii a zatím, co my vidíme většinu neheterosexuálních příběhů v kontextu reprezentace menšin, v Asii pořád (nejen z historických důvodů) se na BL pohlíží jako na romanci mířenou hlavně na heterosexuální ženy. Pokud by měl někdo v Hollywoodu koule na zfilmovat věci typu Captive Prince, tak by ho pravděpodobně hodně rychle hnali samozvaní bojovníci za ochranu teploušských práv a heteráckých nesvobod.
Není překvapení, že se západní produkce v zoufalé touze po přitáhnutí široké skupiny konzumentů, často snaží vybalancovat heteronormativní příběh a LGBT složku, až se nakonec sami zničí nekontrolovatelnou jízdou ve spirále queerbaitingu (známe z Sherlock BBC). I veškeré pokusy o zaujmutí publika různými LGBT zápletkami skončily buď tím, že o ně měla zájem pouze queer komunita (Call Me By Your Name) a dále marketingový potenciál neměly, nebo odsunutí LGBT roviny na takový okraj příběhu, že vlastně nebyla pro diváka nijak významná (Bohemian Rhapsody).
Pravda je, bohužel, taková, že od Zkrocené hory - kterou mimochodem natočil Ang Lee, tedy Taiwanec - Hollywood nebyl schopen vyprodukovat jediné dílo s homosexuální tematikou, které by oslovilo všechny bez ohledu na pohlaví a sexualitu a dostalo se do širokého podvědomí společnosti. A to raději vůbec nebudu zacházet do problematiky filmů a seriálů, které vznikají pod taktovkou ženských režisérek, kde Asie jednoznačně vede.
Studia se bojí riskovat a většina z nás se pořád v noci pomočuje při vzpomínce na to, jak se Hollywood naposledy pokusil o adaptaci něčeho relativně kontroverzního - fanfikce na Twilight prezentované jako pornografie pro ženy středního věku známé jako 50 odstínů.

Média se vyvíjí a s nimi se zájem širokého publika přesouvá na internet. Chtě nechtě se dostáváme do situace, kdy nejlepší a zároveň nejhorší počiny pocházejí z produkce internetových televizí a cokoliv, co vychází pod taktovkou všech těch starých osvědčených společností, které nejsou online, je najednou bolestivě průměrné. Západní produkce v současnosti zaostává a pokud je nejlepší příběh, co jsme v této době schopni narvat do kin nová Star Wars trilogie, tak úspěch Mo Tao Cu Š' vlastně není překvapením. Po dekádě různě vtipných pokusů, kdy se Čína zoufale snažila prorazit na západní mediální trh, se jí to konečně podařilo. A světě div se - gaypornem.
Ironie této situace má schopnost přivodit žaludeční křeče, pokud o ní přemýšlíte dost dlouho. Žijeme ve světě, kdy totalitní stát, který posílá mladé ženy za psaní homosexuální pornografie do nápravných táborů, odmítá jakoukoliv prezentaci homosexuality v médiích a otevřeně perzekvuje nehetorosexuální herce, je schopen vyprodukovat zajímavý příběh o dvou kanonicky sezdaných mužích, kteří spolu mají dítě.
Čínská produkce se z gayporna rozhodla udělat největší projekt roku a asi poprvé v historii Číňané skutečně udělali krok vpřed, a ne někam do strany. V dohledné době nás v Evropě nic podobného nečeká, takže bychom asi měli být rádi. Anebo je to přesně ta zpráva, díky která nás má probrat z umělého komatu, abychom mohli svrhnout rasu vesmírných hmyzobotů, kteří nás už stovky let pěstují v úldělohách.

Teplí Číňani jako to nejlepší z generického yaoi 
Mo Tao Cu Š' (Mo Dao Zu Shi) nemá žádnou šokující, nebo inovativní zápletku.
Latentně homosexuální nekromancer se snaží bojovat za spravedlnost a pomstít své dvojnásobně mrtvé rodiče, bohužel, přitom poměrně omylem spáchá celou řadu válečných zločinů a zabije pár tisíc Číňanů. Geniální! Revoluční! DC neví, jestli si prvně stříknout do kalhot, nebo rovnou odkoupit práva na remake.

Wej Wu-Sien (Wei WuXian) je sirotek nevalného původu, adoptovaný do poměrně prominentního klanu mistrů bojových umění ve fantasy verzi historické Číny. Společnost v tom universu působí celkem normálně. Prostě banda hnusných, arogantních elitistů vede v zásadě militaristickou společnost, ačkoliv je jejich práce chránit obyvatelstvo před monstry a démony, tak střídavě loví jen pro své vlastní potěšení, pro kompetici mezi sektami a příležitostně, pro vykořisťování civilistů. Na chudé serou a občas provedou nějakou drobnou etnickou čistku, aby si udrželi moc. V podstatě jsou takovou čínskou alternativou zaklínačů v jejich době největší slávy. Bylo by jen otázkou času, kdy se běžná populace nasere natolik, že na ně vezmou vidle, ale pak přijde válka mezi klany - nelítostná krvavá řežba alá Game of Thrones, při které nezůstane kámen na kameni, hlava na krku a panna neposkvrněná.

Poté, co senilní, psychotický sadista Wen Žuo-Chan (Wen RuoHan,) který v příběhu plní roli vyšinutého fašistického diktátora, nechá své podobně úchylné syny, aby vyhladili několik významných sekt a Wej Wu-Siena hodí na pospas démonům, začíná sranda. Wej Wu-Sien se vyhrabe ze svého vlastního hrobu nejen živý a (alespoň fyzicky) zdravý, ale taky nasraný jako Bryan Mills, kterému zase unesli dceru. S pomocí armády zombií začne šířit spravedlnost a bolest v jednom s takovou intenzitou, že Kira vedle něj vypadá jako ten malej usmrkanej spratek, co si myslel, že mu pozice třídního dozorce o přestávkách dává výkonnou moc.

Děje se spousta super věcí jako čtvrcení a opětovné sešívání těl, krmení dětí lidskými prsty, upalování žen, vykrádání hrobů, incest, skupinové uznásilňování, sebepojídání, patricida, matricida, fratricida, sororicida, filicidia, genocida a anální sex. Wej Wu-Sien si jednoduše užívá života a válečných zločinů tak, že by mu to mohla Daenery Targaryen závidět.
Bohužel, žádná sranda netrvá věčně. Jednoho dne se krysy začnou bát, protože si uvědomují, že s jejich způsobem života by taky mohli být rukou samozvaného inkvizitora pověšeni za koule do průvanu. Najednou jim není jedno kolik úchylů pod nemilosrdnýma rukama Wej Wu-Siena trpí a zahájí celkem intenzivní šikanu. Wej Wu-Sienovi konečně rupne v bedně, takže zabije děsně moc lidí a pak se taky ukončí.
Bohužel, tohle je taoistický universum a karma je zcela zjevně na protagonistu taky hrozně nasraná. Proklínaný antihrdina se vzápětí probudí v novém těle a ukáže se, že od jeho smrti uplynulo 13-16 let, všichni ho pořád nenávidí. Teda skoro; jeho jediný přítel na něj celou tu dobu čekal a v tichosti vychoval jeho syna. Ukáže se, že vlastně ho tenhle tichý Mirek Dušín chtěl vlastně ojet od doby, co jim bylo oběma patnáct. Takže se vezmou. Happy end. A- to je vlastně docela klasická zápletka gayporna a jestli máte pocit, že ne, tak asi chodíme na jiný internetový stránky.

Nenechte se zviklat dramatickým popisem, Mo Dao Zu Shi v některých bodech až bolestně nevymyká stereotypním specifikům yaoi žánru (v čínštině damei).
Wej Wu-Sien je naprostý idiot, pokud jde o vlastní introspekci, a tak většinu svého života žije v přesvědčení, že je by default heterosexuál. To, že jediný člověk, který mu připadá atraktivní je Lan Wang-Ťi (Lan WangJi,) nikdy neřeší. Lan Wang-Ťi na proti tomu trpí velmi vážným případem medvědího xichtu, protože díky incidentu s kyselinou přišel o všechny mimické svaly a má vyjadřovací schopnosti kamene. To přináší spoustu vtipných yaoi momentů. Poměrně často si oba protagonisté doslova lezou do postele, aniž by to ten druhý pochopil, což přináší více třesknutě roztomilých yaoi momentů. V jedné chvíli spolu mají sex a pořád si myslí, že ten druhý vlastně nemá zájem, haha, to je fór. Do toho se oba vyrovnávají se svým PTSD tak, že své trauma přetvořili v rape fetiš a předstírají, že je to volba. Jachachá! Sexy!

Mo Dao Zu Shi je triumf designu 

Receptem na úspěch je zjevně použít mnohokrát opakovaný příběh, který je ale dostatečně líbivý, aby oslovil publikum bez ohledu na národnost, nebo věk, ale zároveň je dost edgy na to, aby nezapadl mezi ostatními.
Tupost protagonistů a směšně dlouhá doba, po kterou jejich city zůstávají nenaplněny, tvoří perfektní prostředí pro adaptování příběhu tak, prošel přes neúprosnou čínskou cenzuru, která vás nenechá na plátně ukázat homosexualitu, sex a příliš velké množství krve.
The Untamed (live action adaptaci) se podařilo scénáristům osekat natolik, že tato specifika splnila a přetvořila novelu, která i tak na gayporno byla silně nadprůměrná, ve skutečně poutavý seriál, který v tomto roce uchvátil miliony diváků po celém světě. Za jisté jde o úspěch, a to i přesto, že se ani jeden z protagonistů vlastně po celou dobu adaptace svého manžela ani nedotkne. Ono to nevadí, protože pořád všichni víme, že jsou partneři. Navíc, herci The Untamed očividně měli pokyn držet se "pět centimetrů od lágru" a někteří to vzali doslovně.

Zfilmování BL příběhu, byť silně cenzurovaného, v zemi, kde je zobrazování homosexuality zakázáno a za psaní slash fanfikcí můžete skončit v lágru, nesporně vzbuzuje silné sympatie. Nejde ale o žádnou partyzánštinu. Tencent, což je čínská alternativa Netflixu, šel celkem najisto, když vsadil na zfilmování příběhu, který je ve své podstatě wattpadová originální fikce (dle některých dokonce fanfikce). V žádném případě nešlo o malý, nebo nezávislý projekt.

Mo Tao Cu Š' (Mo Dao Zu Shi) byla původně web novela od Mo Siang Tchung Siou (Mò Xiāng Tóngxiù), publikována na čínském serveru Jinjiang Literature Network, a ačkoliv už je tam teď nečitelná, za dobu své existence nabrala 15,083,011,072 kliknutí. (Pro srovnání, Stehlík Donny Tartt peaknul tím, že dosáhl v Americe prodání dvou milionů výtisků.)
Poté, co práva odkoupilo čínské vydavatelství a knihu zcenzurovalo, se zájem o Mo Tao Cu Š' prakticky nezmenšil. Komixová adaptace se stala okamžitým hitem, každá epizoda první série anime měla krátce po vydání přes 100 milionů shlédnutí a live action je asi první c-drama a xianxia (jako Star Wars bez vesmíru), která mainstreamově prorazila ne úplně pomyslnou čínskou zeď a dostala se na západ. Kromě toho ještě existuje audiodrama, chibi série, nějaká hra na mobil a kdo ví, co ještě.

Pokud pořád pochybujete o tom, odkud fouká, tak se podívejte na oficiální merchandise. Mo Tao Cu Š' má neskutečně líbivý design. Pokud se na conu objeví Wej Wu-Sien, s největší pravděpodobností ho uvidíte. Po celou dobu existence MDZS, jsou oba protagonisté asociování s králíky a pokud něco lidé chtějí vidět, tak jsou to chlupatí, fufatí, kulatí králíčci. Marketingový tým musel být nadšený ještě před tím, než dostali zakázku a čínská vláda není známá tím, že by dobrou propagaci nechala ležet ladem. Vypadá to, že Čína zakázala gayporno jen proto, aby vzápětí přišla na to, kolik na něm může nadojit peněz, takže to teď úspěšně dělá. Pokud to ovšem neměla v plánu už od začátku.

Produkt, nebo naděje?
Samotný příběh produkce adaptací Mo Tao Cu Š' je v podstatě námět na film. Zdánlivě ukazuje zmořený lid totalitního státu, který neztrácí naději ani přesto, že je misogynní frusráti terorizují inovacemi na redukci obyvatelstva, jako je krmení dětí toxickými potravinami, nebo přímo plošnou gendercidou a nucenými sterilizacemi. Přes nepřízeň počasí, digitotalitu, podvýživu ze žvýkání plastových nudlí s nulovou nutriční hodnotou a bombardování homofobními kampaněmi vytrvali, aby naplnili svou lidskou základní potřebu: Šířit mezi ostatní gayporno.
Bohužel, jako k každému mainstreamovému médiu by k němu fandom neměl chovat přehnanou důvěru. Mo Tao Cu Š' neukazuje tolik způsob, jak vyjebat se směšnými regulacemi totalitního sytému, ale jak se s nimi smířit, protože vás neomezují, dokud je dodržujete.

Zápletka Mo Tao Cu Š' není jen poměrně obvyklá ve fantasy žánru, ale vlastně docela stereotypní, pokud jde o čínskou produkci. Nenechte se zmást osobností Wej Wu-Siena a tím, že by v současné Číně velmi rychle skončil v re-edukačním táboře. V čínských novelách a mangách jsou velice často hlavní hrdinové mladí, energičtí děvkaři bez jakékoliv úcty k autoritě. Nebo alespoň na oko.

Je to zavádějící situace. Čína má poměrně dlouhou tradici psaní fantasy a historických románů (a hlavně pornografie) tak, aby kritizovali současnost, ale zároveň jim zasazení do historie umožňuje vyhnout se perzekuci. Čínská vláda by byla blbá, kdyby to za ty tisíce let, co to spisovatelé praktikují, nepochopila.

Klíčový motiv tohoto nového trendu mladého rebela je právě neúcta k autoritě. Tato autorita je totiž veskrze špatná a ubližuje společnosti. Mladík to vidí a snaží se to napravit. Čínská společnost pořád funguje na konfucianistickém modelu, ten diktuje, že stát je veden jako patriarchální rodina. Obyvatelé se plně podřizují státu a stát se o ně stará. Ale pokud se patriarcha stará špatně a neplní své povinnosti, tak je právem rodiny jej svrhnout. Celý koncept mladíka bojujícího proti zkorumpovanému systému vlastně čínské propagandě nahrává, protože čínská vláda se pochopitelně stará o své ovečky dobře.
Wej Wu-Sien sice položí zkorumpovaný režim, ale také je centristický individualista bez jakékoliv politické motivace a Lan Wang-Ťi antisociální asketa. K autoritám se oba staví veskrze pozitivně, pokud jde o autoritu žádoucí.
Kdyby byli skutečně politicky angažovaní, tak od prvního dílu katapultují dlažební kostky Ťin Kuang-Šanovi (Jin GuangShan) do xichtu a na transparentech mají něco jako "Chcípni, ty zkurvenej fašisto."

The Untamed je celkově konformní seriál pro celou rodinu. Čínská produkce ho dokázala prorvat přes cenzurní úřad proto, že vůbec nekonfrontuje problémy, které by mohli v dnešním světě něco znamenat. Asi nejočividnější příklad jsou změny v záporných postavách. Zatím, co původní novela tvrdě odmítá dualismus a černobílé vidění světa, live action tímto konceptem otevřeně pohrdá. Čínská cenzura často diktuje, že diváku by měl být předkládán nematoucí narativ, který pevně rozlišuje mezi dobrem a zlem. Wej Wu-Sienův killcount by jim asi celkem dělal bordel v tabulkách. Nedej bože, aby pak lidi začali přemýšlet. To jen, kdyby vás zajímalo, proč to pravděpodobně Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao) tak schytal.

Bezúhonost neexistuje, ale ne vše musí být něčí geniální plán
O Mo Tao Cu Š' kolují různé spekulace. Jak ohledně samotné online novely, jejího vydání a následných adaptací. Některé z nich se přímo dotýkají čínské pracovní etiky, morálních hodnot a podobně nevhodných témat a většina z nich záhadně mizí z internetu chvíli po jejich zveřejnění, takže jsou nedohledatelné. Pravděpodobně masově páchají sebevraždu po vzoru Jeffrey Epsteina.
Čínské seriálové produkce jsou známé tím, že jsou tvrdě za svým cílem, což je vydělat co nejvíce peněz v co nejkratším čase a jejich přístup k zaměstnancům vypadá, jako by vůbec nepracovali s lidmi, ale jen se slupkami, které dávno někdo vyleptal zevnitř. Každý den natáčení navíc znamená ztrátu statisíců, proto nemají filmové společnosti obvykle vymezenou pracovní dobu pro své zaměstnance. Lidé jsou na setu 24 hodin denně a jejich zaměstnavatelé je ubytovávají a krmí. Za to se očekává, že staff bude pracovat třeba i 20 hodin za den. A to je většinou jen průměr.

The Untamed nebyl žádný malý projekt. Městečko, co cestovalo s produkcí mělo bezmála 800 lidí a tlačilo se na čas. Na setu dva lidé uhořeli, spousta byla zraněna a herec jednoho z hlavních protagonistů byl hospitalizován a za záhadných okolností ztratil veškeré vzpomínky na tuto událost (Upřímně Wang I-Po je poměrně... zvláštní. Občas projevuje znaky ochromujícího PTSD, což může být z jeho k-pop kariéry, ale taky může být prostě Číňan.)
Bohužel, to jsou ztráty, se kterýma se počítá. To je jak s těma třema tisícema mrtvých, co zabil Wej Wu-Sien- hele, Mao Ce-Tung jich zabil přes 30 milionů a je národní hrdina, takže je to asi fuk. Vtip je v tom, že nakonec nás stejně všechny popraví.

Celkem jsem tady baitovala konspirace. Faktem je, že online novela vypadá, že byla od začátku uměle propagována. Mnoho lidí ji obviňuje z plagiátorství. Navíc, se nabízí otázka, jak je možné, že ji odkoupil čínský vydavatel přesto, že obsahuje homosexuálního protagonistu? (Na konci ofiko novely se pořád vezmou, i když nemají on paper sex.) Jak byla autorka schopná prosadit verzi knihy (ač cenzurovanou), přesto, že jí bylo údajně řečeno, ať přepíše konec a oba protagonisté si najdou manželky? Má Mo Siang Tchung Siou konexe ve straně? A kdo ne?
Je pravda, že se MDZS jako online gayporno těšilo takové popularitě mezi mladou generací dívek, že ve chvíli, kdy se ho ústav pro cenzuru pokusil stáhnout, to už nemělo cenu, protože se podle toho ženské i masově oblíkaly?
Konečně v Číně vymřela veškerá vegetace, a tak vláda nechala v televizi vysílat drama, který bylo tak zajímavý, že ho všichni sledovali, takže přes noc mohli nahradit všechny rostliny plastovýma maketama?
Kdo ví! Člověk nemusí věřit na reptiliány, aby mu na tom něco smrdělo!

Než mě navštíví skupina vysokých nabušených Číňanů, obviní mě z demagogie a za pokřiku "TAK LŽÍ SE TI ZACHTĚLO" mě nechají opakovaně políbit cihlu, dovolím si pár teorií.

Faktem je, že komunistická cenzura funguje už takřka sto let na stejném principu. Posuzuje přestupky objektivně a nestranně na základě vlastních sympatií.
Pokud se vám podaří sehnat povolení k vydání BL, tak prostě vydáte BL. V Číně je zakázáno vydávat pornografii a "nepovolené" knihy na vlastní náklady. Danmei bez sexu seženete poměrně běžně, klidně v obchodu typu Vše za 1¥. Gayporno je totiž s Asii jako doma. Vlastně jediný místo, kde jsem ještě nebyla schopná sehnat yaoi je SAPA, ale i to půjde, jakmile se dost seznámím s místníma.
Jenže ani Číňani úplně nechápou, jak je možné, že MDZS vyšlo jako kniha. Někdy v první polovině tohoto roku totiž vydavatelé rozhodli, že ji stáhnou z trhu. Online vezre je zablokovaná, takže si ji nepřečtete. Oficiální verze, proč byla kniha stažena, se mění a současná implikuje, že kniha "stále obsahuje příliš násilí." Přitom od vydání uplynuly bezmála 3 roky. Žádné z vysvětlení nesetkalo s pochopením u fanoušků. Někteří to komentují se slovy 中国的影视审核制度至今依然是个迷. Volně přeloženo "systém čínské filmové a televizní cenzury je i na dále záhadou."

Ne, že by tenhle článek neměl už víc ironických dějových zvratů než samotná novela, ale povšimněte si, že pokud dostatečně dlouho počkáte, Číňani si podkopu nohy sami. Mo Tao Cu Š'/The Untamed je v současnosti jedním z nejvíce vydělávajících mediálních počinů roku. Odpovědí na jeho popularitu je zároveň masová produkce merche (Už jste viděli polštáře s králíčky?), ale i zabanování originální knihy. Je pochopitelně možné, že se zpětně snaží ututlat originální příběh, protože nedej bože, aby lidi přišli na to, že v Teplých Číňanech vlastně fakt byli všichni teplí.

Na druhou stranu zároveň se stáhnutím novely drží zpátky i vydání třetí série anime, což jejich peněžence určitě neprospěje. Zametat tři roky staré mrtvoly pod koberec, je také poměrně kontraproduktivní. Je pravda, že MDZS fandom má v Číně celkem velké průsery, protože se - mimo jiné - nějakým středoškolačkám podařilo dohnat k sebevraždě učitelku, která řekla, že je story shit. V Číně by to mohl být dobrý důvod k opětovnému posouzení již vydané novely a jejímu upadnutí v nemilost.
Ale on už to nějakej dobrotivej pohlavár, kterej se v rámci pravidelných protikorupčních čistek dostane k moci jako další, nějak vyřeší.

Pokud jste se tímhle kvantem textu dobrali až sem, tak vám gratuluji. Za odměnu pro vás mám svůj názor do diskuze pořadí, v jakém by měly být adaptace sledovány. Je to potencionálně žhavější otázka než pořadí Star Wars filmů, takže se v tom moc piplat nebudu a můj názor vyjádřím pomocí meme. Pokud půjdete z druhého konce, přijdete o ty krásné momenty, kdy si postupně uvědomíte, jak moc fucked up ta story vlastně je.
A pokud nutně trváte na tom, že si nebudete pouštět nic, co je na Netflixu, protože je to možná BL z totalitního státu, ale pořád čistej konzumerismus, tak běžte bosky vybírat ošklivou zeleninu z kontejnerů za Albertem. Nebo tak něco. Cokoliv vám dává pocit kontroly nad vaším životem. Veselé Vánoce.