Gay Frogs

Hahaha, já si fakt vzpomněla na přihlašovací údaje. Wow.

Neměla jsem v úmyslu se probírat ze stáze, dokud nebudou zase letenky do Chengdu za 15k, anebo dokud Hydra nebude potřebovat levnou pracovní sílu pro další con, ale protože je zase ten den v roce, kdy jsou všechny buzny na Pride v Praze místo toho, aby byli na internetech, tak jsem musela napsat článek, protože bych se jinak neměla komu svěřit. Chci říct, že je to článek z dobré vůle, 100% dělaný pro mé věrné čtenáře, blahblah, definitivně neprokrastinuju a neodkládám esej na 15 normostran, ať žije yaoi- Tohle musíte vidět. Kunihiko Ikuhara má nový anime! A je to bizár! A je to teplý! A není to shonen ai/yaoi!

Yuri on Ice je historie!

Je rok 2019 a tohle je Sarazanmai!

Kunihiko Ikuhara je známý jako člověk, co dělá anime, co jsou tak bizarní, že kolují legendy o tom, že je píše s brkem v jedné ruce a trochu jiným brkem v ruce druhé, přičemž pije ugandský kafe zalitý redbullem ve kterém je výluh ze spermatu toxických jihoamerických žabek. 

Tyhle drby ovšem ztroskotávají na vysvětlení, jak teda ten skript píše. Ikuharova specialita je totiž magický realismus*, což je žánr, který ve studentech literatury/filmu/divadla vyvolává pocity naprosté bezradnosti, úzkosti, existenciálního ohrožení a malého infarktu. Pravděpodobně nejznámější počin Ikuharovi kokainem opojené mysli jsou adaptace Sailor Moon - což je samo o sobě feministická legenda - a Revolutionary Girl Utena -jedno z nejznámějších yuri anime - což už celkem ukazuje cestu, kterou se Teplé žáby ubírají. 

Sarazanmai je příběh třech středoškoláků, kteří řeší...v podstatě univerzální problém středoškoláků – a to neschopnost navázat vztahy, které by chtěli. Ať už jde o neopětovanou lásku, ztracené přátelství, nebo komplikovanou situaci se sourozencem. Zároveň mají všichni poměrně temná tajemství, přičemž crossdressing je jen špičkou ledovce. I tak by asi by měli mnohem jednodušší život, kdyby jednoho dne nenaštvali kapího prince, který je na oplátku taky promění v kapy a pošle je, v jejich surreální magical girl formě, bojovat s kapa zombiemi. Anime si okamžitě získalo pozornost právě kvůli proměně protagonistů do žabek, při které kapa vycucne chlapcům ze zadku shirikodamu (pravděpodobně codename pro prostatu, co si Japonci vymysleli při dlouhých zimních večerech, kdy neměli nic lepšího na práci než vyprávět historky o žaboželvách, co vycucávají lidem věci ze zadku).

A pokud jde o porážení zombií, tak ano, legendy nelžou: Naše středoškolské superžabky jsou nuceny zbavit zombii jejích tajemství a shirikodamy zcela stejným způsobem, tentokrát ovšem je ovšem celá sekvence doplněna o ještě více psychedelických obrazů análního charakteru a hudební číslo. Obecně je to jedna z těch věcí, co se nedá vysvětlit, ale jen vidět a pak s tím obrazem žít navždy vypáleným do paměti. V současnosti je to objektivně vizuálně nejzajímavější a nejznepokojivější sekvence, kterou můžete v anime vidět a Ikuhara tím dokázal, že se těší kreativní svobodě, o které se většině japonských scénáristů může jen zdát (pokud teda mohou spát). A on-screen polibkem to jen začíná. 

Ikuhara by měl dostat anime Oskara, protože nějak dokázal ukočírovat i palbu ve které, žáby vycucávají lidem tajemství přímo ze zadku a děti mají střelné zbraně. Gay Frogs jsou neskutečná jízda od začátku až do konce, která nic neodpouští divákovi, postavám, ani sobě. Překračuje rámce zavedených žánrů, protože se dějově pohybuje na spirále, která vás rychlostí utrženého kolotoče, táhne někam hluboko do zapadlých sklepů pod nočními kluby, kde se bok po boku schází vyhořelí studenti fildy, mediny a přírodovědy, aby se podělili o poslední trávu a kafe s vodkou a zasmáli se vlastní naivitě, protože byli kdysi tak blbí, že si mysleli, že jejich akademická kariéra a Ikuharovi anime mají potenciál být komedie, jen proto, že se v nich tahají věci z prdele. Sarazanmai má spoustu poselství. Ale nejdůležitější z nich je, že Ikuhara je už příliš mocný na to, aby ho kdokoliv zastavil. 

*Protože si můžu v kontextu žánru dovolit trochu literárního pseudointelektualismu, tak si zvednu ego a budu tady mainsplainovat magický realismus. Pokud se budete snažit dobrat toho, co je Sarazanmai vlastně sakra zač, pravděpodobně zkusíte Google a ten vám řekne, že jde žánrově o „Coming-of-age‎, ‎fantasy‎, ‎magical realism,“ což v podstatě může být cokoliv od Artemise Fowla až po naprosto normální středoškolský anime, ve kterým se na konci objeví mluvící sova a jako deus ex machina, vyřeší hrdinův palčivý problém se školním automatem na mlíko. Pokud budete chtít lepší odpovědi, tak vás pravděpodobně cesta zavede někam vysoko do Himalájí a tam vám 500 let meditující mnich řekne, že Sarazanmai je žánrově „Coming-of-age‎, ‎fantasy‎, ‎magical realism“ a vy ho pošlete do prdele. Magický realismus je nálepka, která se objevila v literatuře pro situaci, kdy si autor najednou v průběhu psaní poměrně realistické fikce řekl, že už ho vlastně nikdo nemůže zastavit a pak začal do příběhu přidávat elementy, které tam zcela zjevně nepatří, nikdo je nedokáže vysvětlit, ale taky je všechny postavy akceptují, jako by létající tygry, mluvící knihy, nebo kouzlící nácky vídávali praktický každý den. Murakami občas píše magický realismus, Borges je magický realismus, Del Toro používá prvky magického realismu- Což vlastně není vůbec zajímavý. Důležitý je, že od sedmdesátek se magickej realismus díky možnosti náhlého přechodu z realismu do naprosté od reality odtržené fantasmagorie používá hlavně pro psaní dobrýho porna.