Kdysi dávno jsem naskočila na Furikův projekt, jehož cílem není nic jednoduššího než přečíst úplně všechny věci, co jsou na MALu a to po různých kategoriích. Já tolik času nemám, ale protože je Furík hodný chlapec, vybral mi z yaoi sekce ty díla u kterých si nechtěl prostřelit hlavu. Je jich asi dvacet, nebo tak něco a všechno jsou to krátké mangy. Už delší dobu se jimi probírám a zpracovávám do článku s krátkým přehledem a hodnocením typu 1 z 5, pro ty, co mají občas chuť si přečíst yaoi a nechtějí strávit celý den hledáním, nebo se nechtějí omezovat sekcemi na nHentai. Dokončení ještě dlouho potrvá, protože mám práci (čtěte: jsem líná jako veš a tryhardim Identity V), ale dneska jsem se rozhodla ze svého mlčení vystoupit a to kvůli 2 volume dlouhé manze od Asumiko Nakamury (Blanc, Doukyuusei), která si nezaslouží zapadnout mezi seznam ostatních yaoi mang.
Copernicus no Kokyuu
Hlavní hrdina, jehož jméno zmiňovat nebudu, protože jich za příběh vystřídá spoustu, je klaunem v cirkusu, který pomalu krachuje právě proto, že se doba mění a lidé se o návštěvy podobné zábavy přestávají zajímat. Principál cirkusu udržuje svou komunitu naživu spíše díky patronům cirkusu, kterým nabízí sexuální služby svých akrobatů, než díky prodeji lístků. Praktiky do kterých jsou vystupující nuceni po konci představení mají rozptyl od poměrně vanilkových dostaveníček, přes encyklopedickou příručku ‘BDSM - jak to nedělat,’ až po takové kousky, že někteří akrobati raději spáchají sebevraždu, než aby se ke své nepsané práci vrátili. Není překvapením, že všechny postavy v příběhu jsou zdeptané a dohnané na pokraj svých psychických sil, v některých případech až za ně. Hlavní hrdina je toho nejlepším příkladem, protože v podstatě začíná na dně.
Pokud trváme na škatulkování, tak Copernicus no Kokyuu je při nejlepším drama s LGBT prvky, které ovšem využívá takové množství klasických yaoi tropů, že se literární původ autorky skrýt nemůže, a osobně usuzuji, že by si to ani nepřála. CnK je totiž něco, co by mohlo být perfektní formou yaoi mangy, tedy příběh, který si užijí všichni čtenáři bez ohledu na to, jestli přišli kvůli gaypornu, nebo psychologickému dramatu z cirkusového prostředí.
Ačkoliv díky opětovnému rozmachu BL novel a danmei se situace zlepšuje, v rámci oboru je bohužel stále neskutečně těžké najít díla, která jsou dobrá nejen na pornografické, ale i na narativní úrovni, což není vždy problémem toho, že primárně o texty zaměřené na vztahy, a ne na komplexnější příběh. Někdo může namítnout, že Asumiko Nakamura tady podvádí, protože se romance se prakticky nedotýká, ale ona podobným způsobem píše všechny svoje díla, viz. Doukyuusei. Její mangy představují ten chybějící článek mezi stereotypními yaoi a velkými blockbustery, které sice obsahují BL prvky, ale nikdo se neopováží je nazvat yaoi neironicky. Určitě si zaslouží víc pozornosti než Killing Stalking, MADK a jim podobné skupinové masturbace, které zpravidla prezentují yaoi gore pro účely yaoi gore a žádnou další hodnotu nemají. Samozřejmě, ne každému se chce u porna přemýšlet, ale i tento argument inspiruje palčivou otázku: Potřebuje yaoi žánr redemption arc, nebo yaoistky prostě potřebují lepší vkus?
Za recenze budu ráda. Často si raději čtu recenze než samotná díla.
OdpovědětVymazatTěším se až vydáš další článek...
OdpovědětVymazat