Nu:Carnival (a revoluce v BL gamingu)

V těchto těžkých časech, kterým předcházely těžké časy a které budou následovány [tato část článku byla odstraněna redakcí z důvodu spoilerů], je důležité se soustředit na věci, které mají smysl. Jako na porno. A gatcha hry. A copium.

Nu:Carnival je nová mobilní BL hra, která byla na zemi seslána nikoliv z nebes, ale z podobně mýtického místa: z Tchaj-wanu. A oproti jiným, notoricky známým a zažitým BL hrám je naprosto revoluční prostě proto, že sleduje moderní trendy. V rámci BL her je to revoluce. V rámci hentai her už ne tolik, ale ironicky nejde o úplně komparovatelné množiny, protože yaoi hry se tradičně od obyčejných pornoher distancují.

Tohle by mohl být krátký článek o tom, jak jsem viděla trailer na Nu:Carnival a moje mozková buňka se nejen aktivovala, ale dokonce celková její výpočetní kapacita byla okamžitě využitá na generování nezměrného nadšení, protože oooooho, panenko Marja, Josefe a Páně, konečně přišla yaoi revoluce a BL hry mě nechají interaktivně přirážet klikáním!!!! ...což je přesně to, co se nestalo a místo toho musím grindit. Ale taky jsem nikdy nenapsala článek o BL hrách obecně, takže zneužiji situaci k rychlému přehledu historie yaoi gamingu. Protože je to stejně nejlepší pro ilustraci toho, v čem je Nu:Carnival tak revoluční.

BL hry jsou většinou chápány jako odnož otome her, tedy her nevalné kvality a impaktu, které slouží primárně k emočně-sexuální stimulaci životem frustrovaných hráček a vysávání jejich peněženek. Zatím, co fanbase klasických otome her je ještě považována za relativně tvárné zboží, se kterým se ještě při troše dobré vůle dá pracovat na repopulaci Japonska, BL hry jsou zaměřené už jen na fudžoši - tedy spodinu společnosti, která přispívá společnosti už jen utrácením peněz a možná pasivním generováním slizu. Není upřímně důvod takovouhle sortu krmit ničím jiným než recyklovaným granulátem. Což se dělo několik posledních dekád.

Chcete krmit yaoistku? Vizuální novela bude stačit.

První BL hra, která prorazila na západ nebyla žádná jiná než (nyní již historický klenot) Enzai: Falsely Accused od Langmaoru. Díky tomu, že byla šlo o první mezinárodně úspěšnou yaoi hru, určila směr, kterým se BL hry ubíraly v podstatě do dnes, Důvody jejího úspěchu byly zcela očividné. Enzai je dodnes známé pro mírně nadprůměrnou story, dobově příšernou kresbou a praktickou nemožností získat dobrý konec bez detailního návodu (ačkoliv ten poslední bod možná bude spíš o mé neschopnosti volit koherentní odpovědi.) Každopádně ve své době šlo o převrat ve hrách zaměřených na ženy.

Enzai byla úplně první BL hra, která se vymanila z genericky sakurového shoujo patosu a raději vsadila na téma násilí, krve a zoufalství. Což byl nepochybně jeden z důvodů jejího ohromného úspěchu, protože tradiční yaoistky jsou známé proto, že si podvědomě myslí, že by si to chlap neměl nechat dělat do zadku dobrovolně. Což je v pořádku, za to může společnost. Enzai ani zdaleka nebyla první otome hra, která zahrnovala homosexualitu. Devadesátky byly zlatá éra klasického yaoi a naprosto přirozeně se to promítalo i do dostupných videoher, protože na fudžoši se vždycky dobře vydělávalo. Yaoistky dřely bídu s nouzí, takže se jim dal nabídnout i kontent, který nebyl příliš kvalitní. 

Z technického hlediska je Enzai je čistá VN, což znamená, že jakákoliv gameplay je limitována právě na volbu dialogů vázaných na různé linky, za které je člověk odměněn částečně ozvučenými obrázky. Ty se dají sehnat i v necenzurované verzi, ale i tak není moc o co stát. Kresba je hodně metaforicky řečeno stylizovaná (nemyslím jen obecný vizuál, který je prostě blast from past, i když to aspoň není originální Higuraši, ale přímo zobrazení genitálií, které jsou jen malý krok od světelných mečů). Navíc se Enzai drží sebemrskačského standardu původních yaoi a snaží se hráče aktivně trestat za to, že si chce zapíchat. Takže pokud ji hrajete s úmyslem dostat se k sex scénám, tak přinejlepším umřete.

Letos bude Enzai: Falsely Accused slavit 20 let od vydání a v rámci snuff-porna s ubohými sirotky je to pořád vrchol žánru- Bohužel, vzhledem k současné politické náladě obklopující BL se nikdy nedočkáme remaku. Jestli je to ve výsledku dobře nebo špatně je předmětem diskuse.

Začátek milénia byl zlatou érou BL her a bylo jich vydáno opravdu hodně, ale nikdy se jim nepodařilo dostat do obecného podvědomí a většina se překladu dočkává až v současnosti (pokud vůbec.) Jediným potenciálním konkurentem Enzai bylo Gakuen Heaven, které bylo poprvé vydáno v roce 2002 a pak na něm bylo studio SPRAY! schopno žít několik následujících dekád.

Bohužel, Gakuen Heaven se na západě proslavilo spíš jako seriál (a manga a novely a kdovícoještě) než jako herní série, takže se nikdy oficiálního vydání v angličtině nedočkala. Poměrně malý zájem západního trhu se podařilo zvrátit až vydáním druhého dílu Gakuen Heaven 2 ~Double Scramble!~ v roce 2015, ale to předbíháme jak historicky, tak technicky. Původní Gakuen Heaven byla mládeži přístupná vizuální novela, která nebyla v podstatě nic jiného než dating simulátor, ale v té chvíli už bylo jasné, že se BL hry budou vyvíjet jiným směrem než k harémovkám. Prostě proto, že o fluff v první dekádě tohoto tisíciletí nebyl zájem.

Po Enzai přišlo Zettai Fukuju Meirei od stejného vydavatele a další spousta her, které se držely stejného principu. Šlo o čistě dialogové vizuální novely s omezeným dabingem, sex scény se z pravidla držely statických obrázků, po kterých se maximálně občas pohnula kamera a samozřejmě všechny úspěšné hry musely mít v sobě bolest, smrt a utrpení. Většina těch úspěšnějších dostala anime adaptace, což lid budoucnosti zbavilo neskutečných muk u pokusu narvat emulátor do Win11. Každopádně v té chvíli bylo na poli yaoi her již rozhodnuto; následující dekády byly BL hry omezeny na vizuální novely a dating sims, čímž se dokonale separovali od možnosti dalšího vývoje a defacto i žánru eroge (h-games), které mnohem dříve dokázaly zasáhnout do žánru RPGs, nebo logických her, případně v rámci gameplaye zahrnovaly interaktivní mini hry. S tím se u yaoi her nikdo neobtěžoval.

Radikální obrat: Vizuální novela, která nevypadá jako prdel!

Dalším milníkem BL gamingu byl rok 2005, kdy vyšlo Togainu no Chi od Nitro+CHiRAL. Přesto, že po technické stránce nešlo o nic složitějšího, než bylo Enzai, Togainu no Chi představovalo převrat BL žánru po začátku milénia. Mělo silný příběh, ikonické postavy, na svou dobu výbornou kresbu, částečný dabing a trefilo se vydáním do chvíle, kdy se BL žánr obecně začal dostávat do obecného povědomí fanoušků anime, tedy do chvíle, kdy rapidně přibývalo fanynek yaoi. A taky vyšlo na PlayStation 2, což ho udělalo jednoduše dostupným.

Togainu no Chi bylo masivně populární a stále je považováno za nejlepší BL hru všech dob. V originále je hra cenzurovaná (byť je nyní dostupná s necenzurovanou verzí), přesto nabídla spoustu pro hráče atraktivních prvků jako třeba - hádáte správně - bolest, smrt a utrpení. A to je vlastně všechno. V rámci mnoha konců si hráč může zvolit mezi znásilněním, mučením, BDSM, fyzickým i psychickým zmrzačením a v neposlední řadě vraždou; prostě to, co holky chtějí. Je naprosto zjevné, že téhle hře se nedalo konkurovat.

Togainu no Chi vyvolalo velkou vlnu zájmu o BL vizuální novely a díky tomu, že vývojářské VN enginy se stávaly mnohem uživatelsky přístupnějšími, tak i záplavu fanouškovských a amatérských BL her. Zároveň katapultovalo svoje domácí studio Nitro+CHiRAL na vrchol veškeré produkce BL her a od té doby drží na BL gaming trhu v podstatě monopol. Pro zajímavost demonstruji v tabulce, kterým japonským BL hrám se podařilo získat oficiální anglický překlad. Nejsou v ní všechny BL hry, jenom ty od důležitých studií (tj. zahrnující, ale neomezující se na všechny s oficiálním překladem), přesto poměrně dobře demonstruje impakt Nitro+CHiRAL studia a hlavní milníky vydávání yaoi her. 

Hra	Studio	Rok	Anglický fan-překlad	Oficiální vydání v ENG
Enzai -Falsely Accused	Langmaor	2002	ano ✓	2006
Gakuen Heaven	SPRAY	2002	ano ✓
Silver Chaos	Vivid Color	2002	ano ✓
Togainu no Chi	Nitro+CHiRAL	2005		2020
Absolute Obedience	Langmaor	2005	ano ✓
Lamento: Beyond the Void	Nitro+CHiRAL	2006	ano ✓
Chiral Mori	Nitro+CHiRAL	2008	ano ✓
Sweet Pool	Nitro+CHiRAL	2008		2018
Steal!	SPRAY	2009	ano ✓
Dramatical Murder	Nitro+CHiRAL	2012	ano ✓	2018/2021
Gakuen Heaven 2 ~Double Scramble!~	SPRAY	2015	ano ✓	2018
No, Thank You!!!	Pa-Rade	2015
Hashihime of the Old Book Town	Pa-Rade	2019	ano ✓
Room No.9	Pa-Rade	2020		2020
Slow Damage	Nitro+CHiRAL	2021

Prakticky až do roku 2015 Nitro+CHiRAL nemělo na trhu konkurenta. Zároveň se nikdy nezbavilo image studia, které se specializuje na temnější hry. Obecně se jejich tvorba dá charakterizovat jako výtah z toho, co musí mít statisticky úspěšné yaoi - rape, underage/teen postavu, smrt rodičů, špatnej lubrikant a psa. Ačkoliv vydali i BL která nabízela méně kontroverzní témata jako Lamento: Beyond the Void - moc roztomilá věc s kočkokluky, nebo Chiral Mori - PG rated BL, kdybyste chtěli hrát s dětma. Samozřejmě ani jedna z těchto her nedosáhla velikosti Togainu no Chi, takže se vývojáři vrátili k něčemu, co tušili, že yaoisky, tedy lidi, co se vyžívají v obřích WTF, nightmare fuel a hororu, budou chtít masově hrát. A to byl Sweet Pool. 

Sweet Pool čekal na anglický překlad celých deset let a pokud jste to hráli, tak asi nemusím vysvětlovat proč. Osobně na to mám jenom živý válečný flashbacky, který zahrnují krev tekoucí po obrazovce a kladení masových vajec (?). Nebudu lhát, ve své podstatě šlo taky o revoluční hru. Díky bohu na ni však nikdo nenavázal a i studio Nitro+CHiRAL se pak uklidnilo, takže do dnešního dne zůstává vrcholem hororového BL žánru; respektive celkem překračuje žánrové hranice, protože v tom mišmaši násilí, psychózy, znásilnění, kanibalismu a krvavé řeže, co se tam děje, je nějaká homosexualita irelevantní. A jako bonus ta hra předpověděla příchod omegaverse, i když to udělala svým naprosto naprosto vyšinutým způsobem, který nemá v BL novelách precedens.

Těžko říct, co se tehdy developerům CHiRALu tehdy honilo hlavou a krevním řečištěm (amfetamin?). Pravděpodobně se zkušebně vydali stejným směrem jako druhá odnož Nitroplus, Zizz Studio, tedy v podstatě developerský bratr, který pět let před tím vydal velmi úspěšnou hororovou eroge VN (hetero erotická VN) Saya no Uta. Sweet Pool měl ale graficky mnohem kvalitněji zpracovaný vizuál, což přispělo k tomu, že hra ve výsledku vyzněla mnohem divněji a brutálněji. Dodnes sbírá ceny za největší japonská WTF a podobně. Jinak šlo stále o klasicky statickou vizuální novelu s částečným dabingem, a navíc valná většina +18 ratingu se tady týká násilí, sex samotný je na konci dne celkem nedůležitý. 

Obecně v průběhu let 2008-12 došlo k úpadku zájmu o BL hry a ani Steal!, první explicitní dating vizuální novela od SPRAY, se nedočkala úspěchu. Pak však konečně Nitro+CHiRAL došlo, že svět nepotřebuje v rámci katarze pasivně sledovat anime fuckboye jak si vzájemně nekonsensuálně cpou do zakrvácených řitních otvorů objekty tvrdosti diamantu a podobné velehnusy a v roce 2012 vytasili se hrou, která určovala nový směr BL her; Dramatical Murder.

DRAMAtical Murder vyšlo na vzestupu internetového věku, takže se na rozdíl od svých předchůdců dostalo do povědomí online veřejnosti napříč žánry. Předtím se o BL hry zajímaly tak akorát yaoistky a pár zvědavých otaku se sadomasochistickosudicidními sklony – takže ta samá sorta lidí, co sledovala Boku no Pico v rámci adrenalinových sportů. Ale Dramatical Murder přišlo do společnosti, která se aktivně chtěla zapojovat do gayporna a sexualizace anime bišíků bez zbytečných morálních zábran. Takže zatím, co se předchozí marketing BL her soustředil spíše na decentní předkládání daného počinu jako tematickou otome hru, která vlastně nemusí zajímat nikoho kromě cílové skupiny, proma Dramatical Murder byly úplně jinej banger.

Aoba se nechá nakládat jak okurky; tak vypadá svoboda!

Obrovská popularita Dramatical Murder ale nebyla způsobená jen obecnou náladou společnosti, která nám při pobytu na internetech trochu zgayfreakovatěla. Vývojářům BL her totiž léta páně 2015 došlo, že by možná bylo vhodné designovat BL hry tak, aby byly reálně hratelné. Dramatical Murder prorazilo pomyslné zdi kolem BL vizuálních novel, které byly pro větší dobro drženy v izolaci od zbytku světa a přesvědčeně odmítaly jakoukoliv evoluci, a přineslo do BL gamingu interaktivní RPG prvky a minihry. To znamenalo naprostý převrat. Od té chvíle se BL vizuální novely daly skutečně považovat za hry a ne za povídky s obrázky. Upřímně tento vývoj byl přirozeným následkem rozvoje technologií, které implementaci interaktivních prvku do her zjednodušily. Ve stejném roce vyšlo i Gakuen Heaven 2 ~Double Scramble!~, které má minihry, do povědomí se však dostalo primárně Dramatical Murder. Prostě proto, že má porno.

Pochopitelně, pokud jde o fanouškovské hry, tam byla situace trochu jiná. Amatérská tvorba je tradičně mnohem odvážnější, než oficiálně vydaný kontent a pro BL hry to platí taky. Fanouškovské hry zahrnovaly RPG prvky mnohem dříve než v roce 2015, byly lépe vizuálně zpracované a nedržely se zavedených žánrů a často představovaly to nejlepší z fejetonů lidu na internetech už kolem přelomu prvního desetiletí. Asi nejlepší příklad fan BL hry (byť čisté vizuální novely), která byla na svou dobu překvapivě kvalitní, je D.Nd : Poisoned; výborná dódžin hra na Death Note, která vyšla v roce 2008 a pořád je dobře hratelná. Nebo Hannigram hra, která na to, že vznikla za pět dní, nevypadala vůbec zle.

V rámci různých fandomů značné množství vizuálních novel s mechanikou pixelových PRG, kterým se povětšinou nedostalo překladu. Bohužel, protože trpím depresivní amnesií, tak mě napadá jen White Tombstone, hra na Identity V z roku 2020. Nic před tím rokem si nepamatuju, protože mám vymazáno. Smolík. Taky jsem sem fakt moc chtěla strčit obrázek Aesopa.

Pokud jde o pionýrštější a kontroverznější herní mechaniky, tak v rámci fanouškovské tvorby vyšlo dokonce již před rokem 2015 pár čistých eroge her, jejichž pointa není nic jiného než v rámci jednoduché flash hře dovést zobrazeného muže k orgasmu, čert vem nějakou dějovou linku. *Kašli kašli* Bioshock Infinite - The Raw End of the Deal

Pochopitelně kvalita amatérských her ne vždy předčila oficiální vývoj; masové rozšíření Ren:Py a dalších enginů způsobilo, že se spousta lidí pokoušela tvořit vlastní hry a až celkové zrušení Flashe zachránilo na nějakou dobu internet od toho, aby fudžoši vytvářely hovna s kadencí králíka. Bohužel, Dream Daddy to zase spustil jak epidemii turbo tyfu, ale to je materiál na jiný článek.

Děkujeme Hetalia fandomu za kontribuci a posíláme klíčenku.

Od chvíle, kdy vyšlo Dramatical Murder můžeme tedy BL hry chápat nejen jako statické vizuální novely, ale jako příběhovky, které mají interaktivní části, jsou plně dabované, mají dobrý příběh a i přesto, že jsou v nich sex scény zpravidla řešené nepohyblivými arty, poskytují plnohodnotný herní zážitek. Od té doby se bohužel nic významného nezměnilo, kromě té chvíle, kdy se Japonsko uchýlilo k degeneraci a odsoudilo ke zhoubě, protože se rozhodlo následovat dominantní trend v yaoi sféře a vydali Omega Vampire na Nintendo Switch.

..............

To nebudu komentovat.

A tak to bylo až do konce února tohoto roku, kdy zaostávající svět BL gamingu zachránil Nu:Carnival! A s ním nastala nová éra, protože gayporno gatcha vlastně peak evoluce!

BL byla vždycky pračka na peníze a jedinej důvod, proč se po několik dekád BL gaming vlastně nikam neposunul bylo, že fudžoši byly rády, že mohly zaplatit peníze za jakýkoliv obsah, i když v podstatě šlo o časem překonané mrdky. I ten blbej Omega Vampire stojí 60$. Za omegaversi by měli vývojáři platit hráčům doprdele. Přitom nikdy nešlo o nic jiného než o vizuální novely, jejichž konzumace je bohužel prakticky vždycky pasivní. A do této frustrující situace najednou přichází dosud neznámé tchajwanské studio a jako mesiáš přináší mobilní (!) gatcha (!) hru, jejímž hlavním obsahem je prostě porno (!). Jak avangardní!

Gayporno hra, ve které platíte za to, abyste vytáhli anime borce a mohli ho opíchat, je naprosto geniální podnikatelský plán sám od sebe. A to ani nezmiňuji, že většina postav Nu:Carnival nápadně připomíná mužské postavy jiné populární čínské hry. Ta je ovšem z mainlandu, takže hráče maximálně sexuálně deprimuje. Do toho přidejte fakt, že hra na mobil přece jenom zahrnuje přímý kontakt s dotykovým displejem, který v tomto případě posunuje hranice hráčského zážitku až k pocitu intimity. A máte hru, která naprostým obratem ve vývoji BL gamingu, protože yaoistka která tohle vidí okamžitě opustí od všech těch sexuálně-represivních masochistických tendencí, které do ní po dekády drilloval japonský standard BL gamingu a řekne si Ano. Tohle je ten čas, kdy si při honění urvu péro.

Nu:Carnival je hra, která nemá problém přiznat, že to, co její cílovka reálně chce, je píchat chlapy a už ji moc nezajímá, co k tomu vlastně vede. Její příběh není nějaká elaborovaná zápletka, v rámci které umře alespoň půlka postav při pokusu o svrhnutí zkorumpovaného patriarchy a hráč se chce na konci zabít z emocionálního vyčerpání. To by bylo vlastně celkem špatný pro byznys. Ne, Nu:Carnival je isekai o návrháři erotických pomůcek, který se s několika buttplugy v kapsách najednou ocitne ve fantasy středověku plném kouzel a sexuálně frustrovaných mužů. A v rámci očištění světa od magického zla, je všechny opíchá. Co víc si člověk může přát?

Z technického hlediska Nu:Carnival je gatcha turn based RPG ve kterém 10% času hrajete příběhové questy, 30% času grindíte coiny a itemy na zlepšování vašich postav a tedy i šancí projít zmíněnou story. Překvapivě, systém boje je docela elaborovaný. Respektive samotná herní mechanika není nic složitého, ale dá se s ní na určité úrovni pracovat. Představte si sexy Pokémony. Ne, Machopa ne. Přibližně od čtvrté kapitoly příběhu je již nutné pracovat na sestavení týmu a použití jejich schopností, přičemž mít SSR postavy je objektivně výhoda. Těch zbývajících 60% času pravděpodobně strávíte zvyšováním “intimity” s ostatními postavami, kterou potřebujete pro otevření sex scén, protože buďme upřímní, proto to lidi hrají.

Sex scén je pro každou postavu hned několik. Ovšem, abyste je unlockli, tak tu postavu napřed musíte získat. Protože je to gatcha.

Následují nic neříkající technické detaily:

Abyste unlockli sex scény v rámci story, potřebujete SSR verzi dané postavy. U všech postav pak můžete levelovat Intimacy, což je vztah k dané postavě a při dosažení určitých úrovní odemknete bonusové scény pro tu postavu, které většinou rozšiřují její osobní lore. SSR postavy vám nabídnou celkem dvě sexscény, z nichž jedna je zopakování scény ze story a druhá je unikátní. U SR postav můžete taktéž odemknout unikátní sexscénu, ale vyžaduje mnohem větší Intimacy level. R nemá žádnou sex scénu.

Tldr.: Prostě to chce vaše prachy. 

Zadarmo nejste schopni získat všechny postavy, pokud nemáte více účtů, anebo nemáte neuvěřitelné štěstí. Bez postavy si nezapícháte. A když už si zapícháte s postavou, kterou máte, musíte strávit hodiny grindem, abyste si mohli zapíchat znova. A nebo platit. Jednoduché jako facka.

Oldschoolovým gamerům se tenhle systém asi líbit nebude, ale rozhodně je to pokrok v mechanikách BL her a pravděpodobně nový směr, kterým se budou ubírat. Jednoduše proto, že vizuální novely jsou sice fajn, ale omezovat na ně celý žánr není lukrativní. A moderní gaming už dlouho vypadá jinak.

Nu:Carnival světlo v neskutečně dlouhém tunelu gay VN, který se zdál bezvýchodný, ale teď konečně má svět BL her co nabídnout i těm, kterým se nekonečné klikání na dialog přejedlo už před deseti lety. Teď můžete klikat přímo na těla borců, co se u toho budou svlíkat a odměnou za to dostanete 16 (ŠESTNÁCT) minut dlouhou plně dabovanou a necenzurovanou sex scénu.

Pořád to není hra, co mě nechá interaktivně přirážet za spojení pěti gemů v Candy Crush, ale už se do stavu absolutní nirvány zjevně blížíme.