Heartless

Už to bude několik let, co jsem avizovala, že napíšu článek o yaoi mangách, které nejsou až takový odpad a dají se číst, i když zrovna nejste do yaoi. Možná si vzpomenete na článek o Copernicus no Kokyuu. To byla v seznamu, který pro mě udělal Adam první manga, která mě vzala tak, že jsem se rozhodla, že si zaslouží vlastní článek.

Ne, že by byl úplně čas pravý čas na to naskočit na ducha Vánoc a plnit sliby, ale Furda mě asi týden v kuse šťouchal, kde že ten článek je. A nenechal se ani odbýt tím, že tři roky jsou na helpdesku úplně běžná doba řešení jakékoliv zakázky. Takže ve zkratce: Tady je druhá yaoi manga, která si zaslouží pozornost a hlavně izolaci ve formě samostatného článku. Předem říkám, že většina článků tady není tématicky přístupná dětem a tady to platí dvojnásobně. Už jsme měli série o čínské politice a statistice, takže přikročíme k dalšímu tvrdě dospělýmu tématu a nepůjde o nic jinýho než o starý dobrý snuff porno. 

Kdyby byl rok 2008, tak tady je kategorie Bizár, kam strkám všechny obludnosti, které není kvůli nezpochybnitelnosti listině lidských práv a svobod možné vystavovat v cirkuse. Ale není rok 2008 a mně toho prošlo pod rukama tolik, že nevidím moc důvod poukazovat na existenci něčeho tak banálního a tuctového jako je bestiality shotacon, nebo male milking farm hentai. Už proto, že tyhle věci prostě spadají do kategorie fetiš porna a z mého pohledu nejde o BL, takže si můžou dělat, co chtějí někde ve své močůvce u cesty.

Každopádně se i tak občas objeví M/M manga tak bizarní, ale zároveň prominentní, že ignorovat její existenci by nebylo správné. Kdysi to bylo možná Unapai pro meme-reasons, dnes tuto kategorii úspěšně naplňuje na nižší úrovni pyramidy anti-potřeb Harada a na té nejvyšší Mado Fuchiya akka Madobuchi akka Nishin Masumi.

Madobuchi je japonská mangaka, která si skoro pro každou svou publikaci dělá nový pseudonym, což je vlastně úplně pochopitelný. Její nejznámější díla jsou totiž věci, které na vás vyskočí ve tři ráno při projíždění internetem a traumatizují vás nejen na zbytek noci, ale několik následujících dnů. Je mistryní gore hororu a obecně tak fucked up věcí, že musíte několikrát zkontrolovat, jestli opravdu jde o japonskou publikaci, protože něco takového spíš čekáte od undergroundové srbské kinematografie.

Její nejznámější práce jsou Feeding Lamb a Orc’s Bride a pokud se k nim někdy dostanete, tak mi věřte, že jde o „Don’t watch anime called Boku“ situaci a prostě na to neklikejte. Prostě to nedělejte. Možná si říkáte „yo, co tam asi-„ Ne. Prostě ne. 
Pokud na to kliknete, je to na vaše vlastní nebezpečí a můžete si za následující trauma sami. Varováni jste byli. Pokud si pamatujete jak moc weird shit byl Sweet Pool, tak ho hoďte na druhou a máte Feeding Lamb. Pak ho hoďte na třetí, narvěte do urychlovače částic, nechte ho rozbít svůj atom, ozařte se tím a ta rakovina, co vám vyroste, je Orc's Bride. Takže minimální kontakt je na místě.

Pokud vás i přes moje varování sžírá zvědavost, tak si otevřete právě Heartless. O zážitek nepřijdete, přestože je to asi Madobuchina nejklidnější práce. Pořád je to hororovej krvák plnej tetoru, ale jak řekl Furík „na rozdíl od ostatních není cringe.“ A ono se to asi líp podat nedá. 

Heartless - Nishin Masumi

Někde v lese, blízko osady uprostřed ničeho, v blíže neurčené zemi, která pocitově hrozně řve Amerika, ale kdo ví, operuje kult lovců démonů a monster. Docela dost z nich jsou teplí sadisti, ale tak to prostě v křesťanských organizacích, které mají příliš velké množství nevyužitého střeliva bývá. Ústřední postavou je mladý telepat – syn jednoho z vůdců organizace – který dostane za úkol spolu s jednotkou nejlepších mužů chytit v lesích nebezpečného inkuba. Tahle bestie se na první pohled maskuje jako krásná, křehká žena, ale pokud nebohé kolemjdoucí svede, tak je zabije a sní jejich srdce. Navíc vůbec žena není. Baf: péro! Horor jak od Rowlingové. 

Zákeřný inkubus loví za pomoci svého lidského milence, ze kterého vysál duši a jeho tělo ho teď všude následuje jako prázdná loutka. Podivný pár řádí v okolí, než je kult samozvaných vymítačů ďábla v čele s mladým telepatem najde a ke svému údivu zjistí, že nic nebude tak jednoduché, jak si představovali.
Ve chvíli, kdy se telepat dotkne inkubova milence, zjistí, že vůbec nejde o loutku bez duše, ale o němého muže jménem Manuel, který s démonem, kterého považuje za svou “matku,“ žije dobrovolně. Manuel nikdy v životě s nikým nemluvil a ani nekomunikoval. Až do této chvíle. A má hodně věcí, které je potřeba říct. Mladý telepat se tak nechtěně dostane do hry o přežití, která nemá v rámci žánru obdoby.

Manuel krmí mámu, 2017, černobíle

Nebudu dál spoilerovat, protože mám pocit, že Heartless by měl číst každý... přesto, že to určitě není manga pro každého. Je plná znásilnění, mučení, sekání končetin a mozkomatoucích zvratů, ale i tak je to dílo, které je v rámci BL zcela ojedinělé. Už proto odmítám Madobuchiny práce shazovat něčím stylu „kámo, vole, bráško, já si říkala, že cajk, a pak jsem se u toho zblila, vytekly mi oční bulvy nosem a půl roku se mi zvedal žaludek při pohledu na krev,“ nebo „ta paní musí být fakt nemocná, legit jsem si myslela, že to píše chlap,“ případně další barvíte popisy stylu „zgrcal jsem si psa a papuč, “ přesto, že všechny ty věci jsou objektivně pravda. 

Ilustrace z Pixivu Nichin

Madobuchi je hororová mangaka. Specializuje se na snuff, rape a gore. Někdy snuff gore rape, někdy incest rape, někdy mpreg gore, a někdy je v narativní posloupnosti přeházené pořadí těch slov. A všechno je to zamýšlené jako BL. Což je trochu plottwist, ale pokud se autorka chce sebedefinovat v rámci BL žánru, je to její věc. Bohužel, za to dostala (dostává) hroznou bídu od západní veřejnosti, která poslední dobou zase a opět zapomíná na neexistenci mezinárodní kulturní a morální nadřazenosti, a byla nucena se stáhnout ze sociálních sítí. Její kontroverze je ale zároveň její unikátností.

Z pohledu západního kritika její mangy spadají do BL asi tolik jako Sweet Pool a jeho situaci už jsem tady vysvětlovala. Ten důvod, proč si užijete práce od Madobuchi i když nemáte rádi BL obecně je, že ta BL stránka je zcela potlačená hororem a příběhem, který je většinou tak znepokojivý, že explicitní homosexuální sex, je to poslední, co vás v té chvíli zajímá. Na západě navíc existuje poměrně dlouhá tradice LGBT+ hororu, takže čtenáři často ani nepřipadá, že by homosexuální protagonisté, nebo antagonisté nějak vybočovali ze zajetých kolejí žánru. Protože to, co Madobuchi dělá, je prostě klasickej odschoolovej redneck horor. S explicitním pornem.

Sličný cvelf z Rings of Power
ještě netuší, co ho čeká 

Inspirace hororovou tvorbou je u Madobuchi naprosto zjevná a to jak ve výběru prostředí, tak v designu postav. Kromě klasických hororových obrazů (první scéna Heartless s pojídáním srdce je zjevně inspirovaná Červeným drakem) se mangách odraží i autorčina záliba v hororových PC hrách (Resident Evil) a filmech (jako jsou klasického slashery.) To všechno smícháné dohromady s trochou BL překvapivě netvoří dort pejska a kočičky, ale jedny z nejvíce zapomatovatelných indie děl.
Ať tedy dělá Madobuchi cokoliv, je svém oboru je v současnosti naprosto objektivně nejlepší. Je hororový génius. Tahle ženská si pravděpodobně pořád dělá na svým staromódním dubovým stole zářezy leatherneckem za každou ztracenou duši, která se pokusila si u jejích mang vyhonit a prožila si následně nejhorší post-orgasmickou krizi ve svým životě. A muži jsou jakože "Metamorphosis je nejhorší fap" Nic nevíš, bratře. 

Madobuchi je zároveň velmi dobrá, čistá kreslířka, což kde dost proti zažitému BL stylu, kde ještě nedávno i ty nejlepší mangy vypadaly, jako by je kreslil epileptik na diskotéce. Vzhledem k tomu, že je Heartless její nejdelší dílo, krásně v něm vyniká smysl autorky pro hororové časování scén, i kompozici a vyprávění, které vás vtáhne do děje, i když je to poslední místo, kde byste chtěli být.

Máma ví, že jste googlili
Feeding Lamb a soudí vás

Nebudu vám doporučovat Orc’s Bride a Feeding Lamb, protože to je přeci jen těžkej kalibr – a tady prosím o chvíli reflexe: Nagat vám říká, že je něco těžkej kalibr. Nagat. Ale Heartless, byť začíná znásilněním, pokračuje masakrem, a končí vraždou, je vlastně docela wholesome příběh. Dá se číst i jako komedie, pokud jste do drsnějšího stylu humoru.Má sestra dokonce prohlásila, že na rozdíl od ostatních mang, tuhle Madobuchi asi psala, když "měla ovulaci," protože je to místy "dost soft."
Úplně si ty místa nevybavuju, ale za sebe mluví i to, že Madobuchi tady snad poprvé zařadila jako hlavní postavu androgynního twinka. Většinou totiž preferuje podsaditější muže a v Heartless je důraz na inkubovu androgynní krásu opravdu hodně zjevný.

Je hrozně zvláštní to říct, ale Heartless je možná její pokus o... více mainstream dílo. Byla by škoda toho nevyužít, protože ignorovat očividnou kvalitu autora jen proto, že jeho díla obsahují gore/rape/další problematické věci, je sice z individuálního hlediska v pořádku, ale z globálního pohledu neobjektivní. A pokud jde o morální stránku věci, je rok 2022, všichni jsme četli tuny porna na Scum Villain's Self-Saving Systém s Shen Jiu ve váz… ne? Jenom já? V tom případě ignorujte, co jste zrovna viděli.
Prostě a jednoduše, pokud někdy někdo napíše omegaverse mangu, ve které se budou řešit práva omeg za perestrojka a nucené sterilizace, bude pravděpodobně Madobuchi.

Vlastně jediný, co můžu Heartless vytknout, je, že nekončí trojkou. Takže pokud máte pocit, že si fakt nutně potřebujete přečíst něco, co vám zaručeně změní večer, směle do toho.

Feeding Lamb - Mado Fuchiya, 2013

Jo a chytrolíny vykuky, co si říkají, že to nemůže být horší než MADK, mám jedno slovo: Je.