Po velmi jednoduchém No.6, které sice ze začátku hodně nabízelo, ale nakonec nic nedalo, mě postihla druhá vlna podzimní nostalgie.
Toť období, kdy se válím ve spadaným listí pod naší ořešákem, a doufám, že mi to klestí ve vlasech ladí. *letmý pohled ven* 27°C, slunečno v říjnu? Kde je mé milované prostředí, jako z Kigeki?
Takže jsem vypla Gintamu a přemýšlela, jak zabiju čas, než vyjde Hotarubi no Mori e.
Pochmurných anime je spousta, ale nechtělo se mi vylézat z naladění japonský pozdní středověk...totiž z doby Eda. Znamenalo by to probudit se a začít dělat na další kapitole mé práce o historii Japonska. A žádný hetalista si v depresi netroufne šťourat do let 1937-1945.
Takže jsem prolítla seznam "ke shlédnutí" a pustila jsem si jediné anime, u kterého nebyla značka "yaoi".
Trefa.
V celém depresivním zamlženém a temném Edu, plném Japonců, je Yaichi bělovlasý démon s modrýma očima a to prosím pěkně v růžovém kimonu.
-dějepisná vložka- Samurajové měli zakázáno oblékat se barevně a výstředně. Což vedlo tak nějak k názoru, že muži mají být oblečeni tmavě a barvy patří ženám. Starší ženy zase něměli potřebu upoutávat na sebe moc pozornosti a jejich dcery je kopírovaly... Výsledkem bylo, že v celém Japonsku byly barevně oblečeni jen umělci, prostitutky a Yaichi.
Takže jsem vypla Gintamu a přemýšlela, jak zabiju čas, než vyjde Hotarubi no Mori e.
Pochmurných anime je spousta, ale nechtělo se mi vylézat z naladění japonský pozdní středověk...totiž z doby Eda. Znamenalo by to probudit se a začít dělat na další kapitole mé práce o historii Japonska. A žádný hetalista si v depresi netroufne šťourat do let 1937-1945.
Takže jsem prolítla seznam "ke shlédnutí" a pustila jsem si jediné anime, u kterého nebyla značka "yaoi".
Trefa.
Sarai-ya Goyō
Už je to hodně dlouho, co jsem viděla anime, kde nevystupují chlapci, ale muži. Možná na názoru, že muži vymřeli s posledním samurajem, něco bude.
Tady ale stále žijí a ještě k tomu jsou hlavními postavami.
Hlavní hrdina je ronin Akitsu Masanosuke. Jeho problémem je, že... hm... řekněme si to na rovinu. Je zženštilý. Je sice vysoký, silný a na první pohled je pořádný mužský, ale jeho problémem je plachá a citlivá povaha. A kdo by chtěl zaměstnávat samuraje, který se bojí lidí, má rád kočky a stará se o děti? Ještě k tomu má hlas Daisukeho Namikawi.Daisuke je skvělý seiyu. Jeden z nejlepších. Umí udělat mužský hlas a nikdy se nesnížil k dabování yaoi (šeptanda praví, že prej to má zakázané od manželky). Ale když jsi vzpomenete, že jeho nejslavnější postavou je Itálie, tak je zase jen uke.
A tak je Masanosuke vyhazován z jedný práce za druhou.
Když jednou takhle sedí na ulici a přemýšlí, co dělat, přijde k němu nějaký Yaichi a nabídne mu práci. Jenže Masa-san ji přijme dřív, než si ověří, o co jde. A řekněme, že Yaichiho práce má do legálního podnikání daleko.
Yaichi je už od pohledu charismatický, tajemný zvláštní a velice sexy. Pak pootevře rty a vy uslyšíte hlas Takahira Sakuraie.V tu chvíli začíná Daisukeho hlas hrát druhé housle. Daisuje je úžasný. Ale Takahiro fenomenální.
Ta prostitutka to řekla sice na plnou hubu, ale lépe se to vystihnout nedá. "Holky se mohou přetrhnout, aby se dostaly do jeho postele. Ahhh! Chci aby se se mnou taky miloval!"
Je docela vyčnívající postava.
Tady ale stále žijí a ještě k tomu jsou hlavními postavami.
Hlavní hrdina je ronin Akitsu Masanosuke. Jeho problémem je, že... hm... řekněme si to na rovinu. Je zženštilý. Je sice vysoký, silný a na první pohled je pořádný mužský, ale jeho problémem je plachá a citlivá povaha. A kdo by chtěl zaměstnávat samuraje, který se bojí lidí, má rád kočky a stará se o děti? Ještě k tomu má hlas Daisukeho Namikawi.
A tak je Masanosuke vyhazován z jedný práce za druhou.
Když jednou takhle sedí na ulici a přemýšlí, co dělat, přijde k němu nějaký Yaichi a nabídne mu práci. Jenže Masa-san ji přijme dřív, než si ověří, o co jde. A řekněme, že Yaichiho práce má do legálního podnikání daleko.Yaichi je už od pohledu charismatický, tajemný zvláštní a velice sexy. Pak pootevře rty a vy uslyšíte hlas Takahira Sakuraie.
Ta prostitutka to řekla sice na plnou hubu, ale lépe se to vystihnout nedá. "Holky se mohou přetrhnout, aby se dostaly do jeho postele. Ahhh! Chci aby se se mnou taky miloval!"
Je docela vyčnívající postava.
V celém depresivním zamlženém a temném Edu, plném Japonců, je Yaichi bělovlasý démon s modrýma očima a to prosím pěkně v růžovém kimonu.-dějepisná vložka- Samurajové měli zakázáno oblékat se barevně a výstředně. Což vedlo tak nějak k názoru, že muži mají být oblečeni tmavě a barvy patří ženám. Starší ženy zase něměli potřebu upoutávat na sebe moc pozornosti a jejich dcery je kopírovaly... Výsledkem bylo, že v celém Japonsku byly barevně oblečeni jen umělci, prostitutky a Yaichi.
"a o com to je?" "h...hh? Ehm... un.... Echt. Už zase."
Důvod, proč se House of Five Leaves dostal na můj seznam, byla kresba.
Možná , že animace není až tak plynulá, jak by mohla být, ale ty barvy, tvary a...nosy...
Slyšela jsem názor, že autorka mangy neumí kreslit. Osobně si myslím, že je to ta největší blbost, jakou jsem kdy ohledně Sarai-ya Goyō četla. A to jsem projela i pár povídek. Tohle JE krásné. Jen to není typický manga styl. Spíš, musím se přiznat ke své hanbě, připomíná mumínky. Fajn, můžete říkat, že Masa-sanův xicht vypadá jako přejetá žába, ale já vidím obdobu Šňupálka a přijde mi hezký.
Jsem zvyklá na chlapečky s obrovskýma sparklícíma očima a jejich starší bratry, kteří sice mají oči menší, ale za to září celí. Přesto můžu bez výčitek svědomí říct, že tihle chlapi jsou mnohem sladší. I když jsou matní a nevýrazní.
Možná , že animace není až tak plynulá, jak by mohla být, ale ty barvy, tvary a...nosy...
Slyšela jsem názor, že autorka mangy neumí kreslit. Osobně si myslím, že je to ta největší blbost, jakou jsem kdy ohledně Sarai-ya Goyō četla. A to jsem projela i pár povídek. Tohle JE krásné. Jen to není typický manga styl. Spíš,
Jsem zvyklá na chlapečky s obrovskýma sparklícíma očima a jejich starší bratry, kteří sice mají oči menší, ale za to září celí. Přesto můžu bez výčitek svědomí říct, že tihle chlapi jsou mnohem sladší. I když jsou matní a nevýrazní.
Zetsuboushi
Pak přišla hudba. Teda, hned po openingu a před endingem.
Hlas Daisukeho, sladěný s hlasem Takahira, a to celé podtrhnuto krásnou hudbou. To způsobilo mým ušním bubínkům záchvat hysterického štěstí a endorfiny vyplavené z ušních kanálků zapříčinily, že se mé ušní boltce ještě teď třesou v orgasmu.
Za třetí... Jsou tu krásné charaktery a... Fanservis. Ano, originál dělala žena. Poznáte to.
P.S.: Ještě nejsem na konci. Ale po Té scéně na hřbitově... těšánko.
Hlas Daisukeho, sladěný s hlasem Takahira, a to celé podtrhnuto krásnou hudbou. To způsobilo mým ušním bubínkům záchvat hysterického štěstí a endorfiny vyplavené z ušních kanálků zapříčinily, že se mé ušní boltce ještě teď třesou v orgasmu.
Za třetí... Jsou tu krásné charaktery a... Fanservis. Ano, originál dělala žena. Poznáte to.
P.S.: Ještě nejsem na konci. Ale po Té scéně na hřbitově... těšánko.
Ner-Tamin
*fapfapfap*
Název: House of Five Leaves (さらい屋五葉 Sarai-ya Goyō)
Autor: Natsume Ono
Délka: 12 dílů (20 minut)
Žánr: Seinen (To pěkné seinen)
Hodnocení: Jsem okouzlená. Dala bych 10 milionů.
Objektivní hodnocení snad doplním později.
Autor: Natsume Ono
Délka: 12 dílů (20 minut)
Žánr: Seinen (To pěkné seinen)
Hodnocení: Jsem okouzlená. Dala bych 10 milionů.
Objektivní hodnocení snad doplním později.
0 Komentáře:
Okomentovat
Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.