5/11/2020

Posted by Nagat | File under : , , ,
Animefest se konat nebude, korona koroní a protože není jasný, jestli nás ze dne na den nevyženou povinně do ulic, rozhodla jsem se, že je správný čas na vydání článku, ze kterýho měla být původně přednáška. Možná na ni někdy dojde. Možná ne. Kdo ví, na co budu mít náladu za rok.
Původně jsem chtěla napsat článek o Winter Begonia a pak někdy časem vydat tohle, ale nakonec to zabralo dýl než jsem čekala (k, prostě jsem dělala doslova všechno, jen ne článek) a jak to tak se žhavýma tématama bývá, někdo o tom napsal už přede mnou. Každopádně ten článek nevystihuje, jak moc velkej clusterfuck celá ta situace s Ao3 a Siao Čanen (Xiao Zhan) je. Taky mi to dává důvod popsat několik dalších bizardních historek o gaypornu a Číně, který sice nejsou taková shitshow jako Tiger King, ale s ním není komparovatelný nic. Dokonce ani čínská politika ne. 
Takže si zapněte pásy a přichystejte všechny buňky, který máte na produkci hormonu morbidní zvědavosti. Je ochutnávka velkých čínských BL afér, kterým se omylem podařilo přesáhnout hranice vlivu, které by měla undergroundová homoerotika pro ženy mít.

Upozornění: Tento článek používá českou transkripci čínštiny.
Po dlouhém zvažování a konzultaci s lidmi z asijských studií jsem se přiklonila k používání české transkripce, ačkoliv sama preferuji pinjin. Vycházím z toho, že většina čtenářů tohoto článku jsou Češi bez jakéhokoliv základu standardní čínštiny a pinjinu. Český přepis vám poradí, jak se čínská jména reálně čtou. Jména jsou psána stylem česká transkripce (pinjin) např. Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao)Protože nejsem vystudovaný sinolog, většina překladů pochází z automatické transkripce


Nechci opakovat věci, co jsem říkala na Animefestní přednášce 2019, ani věci ze článku o Mo Dao Zu Shi a počítám, že pokud nevíte o situaci s fanfikcema a reprezentací homosexuality v čínských médiích absolutně vůbec nic (jak jste se dostali na tenhle blogísek, duh?) měl by vám stačit ten článek od Sinopsisu. Bohužel lidi se pořád situaci v Číně diví - nechápu proč, podle mě je historicky, statisticky, empiricky, dokonce i astronomicky dokázáno, že Čína není dobrý místo pro život. Ale někteří lidé jsou překvapení i tím, že Severní a Jižní Korea jsou dvě země a jen v jedné z nich vládne totalitní režim a v té druhé je kpop.

Bodový summary:


+ Čína má totalitní režim (Dobré ráno, světě.)
+ Čína má velmi striktní systém cenzury úplně všeho. Oficiální produkce podléhá víceméně klasickým komunistickým standardům. Pokud byste si vzali nějaký svazem schválený braky z šedesátých a moderní čínský drama, tak najdete učebnicový shody v tématech, obrazech, zákazech, atd.
+ Naprosto pochopitelně, samizdat je trestný. Pod samizdat spadá i vydávání BL a fanfikcí.
+ V oficiální čínské produkci nesmí být zobrazován (mimo jiné) sex, nahota, násilí a homosexualita. Ta restrikce homosexuality se poslední roky pořád upevňuje - viz. Weibo aféra z roku 2018, kdy se cenzoři pokusili zabanovat všechny zmínky o homosexualitě. Cílili dost zjevně na fanfikce, ale nějak nepomysleli na skutečné homosexuály, takže od banu museli po protestech veřejnosti ustoupit. Tady se hodí zmínit, že homosexualita není v Číně nelegální, ale také neexistuje žádný zákon o diskriminaci na základě sexuální orientace, takže chápete, že být teplej v Číně úplně Gucci není.
+ Pokud napíšete fanfikci se sexem, riskujete obvinění z morálního pohoršování a propagaci pornografie, ale většinou vám prostě jen smažou účet.
+ Čínský internet je celý kontrolovaný, protože spadá pod 防火長城  Fang-chuo Čchang-čcheng (Fánghuǒ Chángchéng) láskyplně přeloženou jako Velkou čínskou firewall. To je velmi sofistikovaný a systematický cenzurní systém, který funguje od raných devadesátek, ale ke skutečné digitální totalitě došlo až poté, co se do čela Informační kanceláře Státní rady v roce 2013 dostal Lu Wej (Lu Wei) a založil Čínskou správu kyberprostoru. Do té doby jste si mohli představovat čínskej internet jako normální internet s některýma stránkama zablokovanýma. Teď si představte spíš internet s několika stránkama povolenýma. 
Hlavním milníkem byl ban Googlu a všech stránek, které mají Google account login. (Pozn.: Je zajímavé, že čínské stránky vytvořené pro import, jako iQIYI vám Google login povolí. Pravděpodobně chtějí váš Google Pay a ledvinu. Riziko povolání.) Pod vedením Lu Weje došlo k těm prvním lovům na yaoistky a jejich zavírání za psaní gayporna, on si u toho dost nahrabal, chodil se kurvit a pak geniální performanci svýho života zakončil tím, že se dostal do středu Si Ťin-pchingových (Xí JìnPíng) protikorupčních čistek a zavřeli ho za hraní golfu. Bohužel jeho plán nastolení naprosté internetové totality tím neskončil.
+ Je důležitý si uvědomit, že většina Číňanů VPN nemá a nepoužívá, protože abyste měli VPN, museli byste ji napřed nějak dostat. Ještě tak pět let zpátky se ještě vozili z Taiwanu na flashkách jako instalační soubory. Prostě středověk. Pokud máte cesty mimo Čínu, nebo dobré přátele, tak máte reálnou šanci si VPN obstarat a pak ji můžete vesele používat tak týden, než ji vláda sundá. Existují placené VPN, které fungují, ale nejsou stabilní a jsou tak drahé, že se člověku dlouhodobě žijícímu v Číně nevyplatí. Ačkoliv je používání VPN celkem otevřený téma (do bodu, kdy vám při nákupu dat operátor rovnou řekne, co si musíte koupit, aby vám jela,) pořád je reálně možné, že vám při namátkové kontrole na ulici veřejná bezpečnost bude chtít zkontrolovat mobil. 
+ Prostě internet v Číně je zkurveně zkurvenej.

Takže dystopickej setting máme postavenej a jdeme na tři masakrální BL pecky, které pohnuly čínskou společností a neautorizovanou nálož narcisitické propagace mých OC memes.
The "Alexter" sticker given out by the parade organizers.
1. Hongkongské protesty a Alexter, 2014
Alexter aféra z protestů v HK není sama o sobě moc historicky signifikantní, ale definitivně přispěla k podvědomí o yaoi/danmei/slashi/vyberte si, jak chcete říkat gaypornu. Protesty se žlutýma deštníkama za svobodný Hongkong už většině z vás asi úspěšně vypadly z hlavy a i kdyby ne, tak o jakékoliv spojitosti s BL média nikdy nemluvila. Politická situace, která k protestům vedla byla složitá a následky trvají do teď, takže se o její vysvětlení úplně pokoušet nebudu, ale čínská vláda ohrozila autonomii Hong Kongu tím, že se pokusila prosadit zákon o schvalování kandidátů na pozici výkonného ředitele Hongkongu.
To vedlo k sérii protestů organizovaným prodemokratickým studentským hnutím, které vyvrcholily tím, že studenti na 79 dní obsadili a zablokovali centrum Hongkongu. Děla se spousta hnusnejch věcí, jako mlácení a kropení studentů slzným sprejem, potlačování protestantů vodními děly, hromadné zatýkání a tak dál. Prostě nic, co nečekáte. V čele protestů stála hongkongská studentská federace vedená několik mladými muži, mezi kterými byli Alex Čou Jung-kchang (Alex Chow Yong-kan) a Lester Šum (Lester Shum.) A tady se dostává ke slovu gayporno. 
F Newsmagazine | Arts, Culture and Politics | Page 130
Hnutí vzbuzovalo sympatie u spousty hongkongských studentů v podstatě od samého začátku, ale i tak bylo potřeba ho propagovat. Hong Kong má na rozdíl od pevninské Číny přístup k neomezenému internetu a tedy i k Facebooku. Ne, že by ho lidé z HK moc používali, valná většina i přes relativní autonomii Hong Kongu tíhne k čínským platformám, jednoduše proto, že nabízejí více obsahu v čínštině. Ale protože jde o online platformu, kterou čínská vláda zatím nevlastní, nabízel se jako ideální pro účely propagace a organizace protestů. Lidé angažovaní v organizace protestů tedy kontaktovali stránky a skupiny, které sdružovali velké množství hongkongčanů a požádali je o spolupráci s propagací. Shodou okolností v roce 2014 byla většina mladých hongkongských občanů na Facebooku kvůli- hádáte správně - gaypornu. 

Použít gayporno k propagaci politického názoru není nic nového. Historicky po celém světě existují desítky ne-li stovky případů toho, kdy byla homosexualita použitá k diskreditaci určité osobnosti. bez ohledu na její skutečnou orientaci, a nejsou výjimkou díla, které jsou explicitní až fetišisticky detailní pornografie. A to ani nemám na mysli ten hrozně cursed kontent, co vylezl z karantény. Ovšem použít BL k pozitivní propagaci, případně sebepropagaci, je definitivně záležitost posledních let.
Jason Y. Ng's Blog, page 4Jednoduše, hongkongští aktivisté požádali tehdejší BL komunity, které se z pravidla skládají z mladých žen a studentek, jestli by se nezapojili do protestů. A oni se zapojili. 

Jestli si organizátoři propagaci představovali přímo takhle už asi nikdo nezjistí, každopádně to fungovala. Vlna vytváření a spamování BL stránek shippingem Alexe Alex Čou Jung-kchanga a Lestera Šuma přitáhla pozornost lidí z celého světa a jejich oficiální shipping fanpage má pořád téměř 30,000 lajků, přičemž v době největší slávy ji sledovalo 50 tisíc lidí. Pochopitelně nešlo zdaleka jen o shipping roztomilých studentských leadrů na úrovni červené knihovny. BL stránky prostřednictvím Alexteru informovaly o novinkách ohledně protestů, politiky a dalších plánech hnutí a prokázaly, že jsou plnohodnotné médium pro promo hnutí.
Alexter: Boys' Love Meets Hong Kong Activism | F Newsmagazine
Je docela možné, že vlna Aexteru byla inspirovaná taiwanskými protesty, které toho roku na jaře dali vzniknout intenzivnímu shippingu Čchen Wej-tchinga (Chen Wei-ting) a Lin Fej-fan (Lin Fei-fan.) V každém případě BL se ve státech východní Asie nikdy od politiky úplně neodprosilo, ačkoliv Číňanky s oblibou ve vlastní obraně tvrdí opak. Sami Alex Čou a Lester Šum reagovali na shipping svých osob pozitivně a dokonce se společně později zúčastnili hongkongské Pride za hongkongskou studentskou federaci. To si získalo další sympatie (nejen) u BL fanoušků a jedna z Alexter fanpages zveřejnila příspěvek o tom, že pro budoucnost Hong Kongu jsou "Práva homosexuálů stejně důležitá jako demokracie."

Protesty v roce 2014 vedly k zablokování Instagramu v celé pevninské Číně a utvrzení internetové cenzury. Alexterem se pořád občas shitpostí, protože protesty v Hong Kongu vlastně nikdy nepřestaly. Alex Čou byl v roce 2017 za organizaci protestů odsouzen k osmi měsícům vězení a o rok později nominován na Novelovu cenu za svůj prodemokratický aktivismus. I tak jde spíš o mile zábavnou historku a důkaz něčeho jako občanské uvědomělosti yaoistek? Možnosti integrace aktivismu do subkultury, protože se ji nepodaří oficiálně hned tak podchytit? Použití fanouškovského média jako pozitivní propagace? Nevím? Ať to bylo cokoliv v komparaci s tím, co přijde je to vlastně hrozně nezáživná story.


2. "227 Incident" - Xiao Zhan vs. Ao3, 2020
Představte si, že jste mladá, nudná, ve všem naprosto průměrná fanynka BL žijící v Číně. To je samo o sobě celkem na píču, protože vás každou chvíli může navštívit státní policie pod nějakou debilní záminkou, kterou by si ale našli i bez gayporna, takže si vesele pěstujete adrenalinové čtení dál. Další markantní rozdíl mezi Čínou a tuzemskem je, že zatím, co v Česku se v podstatě nikdy nic neděje, v Číně se většinou děje úplně všechno. Zároveň. Je konec ledna 2020. Vláda vás uklidňuje, že má všechno pod kontrolou. Média mluví o tom, jak se žádná data nezakrývají. Vaše babička nějak kašle. Prostě výstražný znamení všude. Občas si říkáte, že tahle země musí celá ležet na indiánským pohřebišti a každej obyvatel musí být přímej potomek někoho, kdo ty mrtvoly hned po provedené plošné genocidě, pochcal, protože se vám pořád dějí hrozný věci.

Je vám to celkem šumák, protože jsou zimní prázdniny a navíc vás z přemýšlení po semestru bolí hlava, takže zalezete na internet. Venku je stejně odpornej smog, takže kdo by tam lezl.
Jako miliony dalších ženských v Číně jste fans The Untamed a Siao Čana a najednou najednou jste uprostřed standardního fandomovýho wanku. Na Weibu na sebe řvou capslockem, doxují se a nadávají si do blbých kurev. Zcela zjevně nějaká kočka napsala fanfikci, kde je Siao Čan (Xiao Zhan) transbaba a Wang I-Po (Wang YiBo) její středoškolskej milenec. Je to na Ao3 a Lofteru (čínskej Tumblr) a má dokonce fanart. Lidi volají po lynči a píšou manifesty o moralitě fanfikce. Prostě klasickej pátek na jakýmkoliv fandomovým diskurzu.
Úplně na to nemáte názor, protože nemáte ani tušení o co přesně v tý povídce jde, když to má být gayporno a na fanartu je baba s xichtem vašeho sdíleného manžela, ale podle toho shitstormu to fakt vypadá jako kontroverzní téma, takže čekáte, co udělají ostatní, abyste náhodou nezaujali špatnou pozici.
Na scénu vstupuje guru, vaše modla, semi-idol stojící mezi Siao Čanem a váma. Správkyně fanpage. Jde okamžitě do otevřeného konfliktu s autorkou té fanfikce. Otevírá vám oči a vy konečně chápete. Je jedno, jak je ta povídka kvalitní, nebo o co v ní jde. Vytváření nemorálního obsahu poškozuje Siao Čana a pokud všichni fanoušci tu fanfikci nenahlásí cenzurnímu úřadu jako pohoršující, může to být interpretováno jako obraz fandomu a Siao Čana samotného.
Možná vás na tři vteřiny napadne podvratná myšlenka odporující ideologii diskuze jako "To zní jako totální hovadina," "obě strany mají v něčem pravdu," nebo hůř "V Číně přece panuje mezi občany nepsaná nedonašečská politika. Nahlašovat cokoliv autoritám je zvěrstvo. A máma bude zklamaná. Proč si to prostě jenom nevyříkáme?" ale poté, co se k diskurzu připojí ještě více vlivných osobností fandomu, jen kývete hlavou. Ano. Je nutné o situaci uvažovat ortodoxním a všeobecně přijatelným způsobem. Váš mozek absorbuje každé slovo vaší Bohyně jako houba naskakující seznam úspěchů velké kulturní revoluce. Ta kočka byla tak blbá, že svůj transfetiš tahala na Weibu na veřejnost a propagovala svou fanfikci na veřejně přístupné fanpage. To je morálně nepřípustné. Je to zločin vyšší třídy.  

Některé soudružky adminky připomínají děsivá fakta z minulých skandálů celebrit, a ne všechny jejich argumenty jsou úplně vymaštěný. Ano, v minulosti byly případy toho, kdy lidem skončila kariéra jen kvůli pomluvám z homosexuality, které značně pramenily z příliš aktivního fandomu. Takže přesto, že Siao Čan a Wang I-Po jsou, jako stovky asijských celebrit, svými vlastními společnostmi placeni za to, že se objevují spolu na akcích, jejich PR cíleně propaguje idealizovaný obraz jejich přátelského vztahu a snaží se vydělat na fanservisu, tak spojení jejich osoby s podobně kontroverzním kontentem by mohlo být fatální. To je celkem výjeb, ale tohle je Čína. Na podobný mrdky je tady člověk zvyklej.

Rozžhavená diskuze pokračuje několik dní v kuse a do jedoucí machinace ze zapojují další a další hlasy. V současné době máte dost důkazů na prokázání morální zkaženost autorky. Další lidé ve fanklubu přidávají své názory. Když pomineme celkem jasné feministické/fetišistické inklinace zmíněné fanfikce, tak fakt, že I-Po není ve fanfikci zletilý, je sám o sobě dost průser. Spousta autorek byla v minulosti zavřena právě za to, že psaly underage. Čistě hypoteticky, pokud by se dokázalo, že Siao Čan o něčem takovém věděl a tu fanfikci nenahlásil, mohlo by to být interpretováno jako souhlas s jejím obsahem, z čehož by měl problémy. 
Přepadne vás strach. To se nesmí stát! To by nebylo správné!
Takže budete jen sedět a zírat, když ostatní bojují za zachování cti vašeho celebrity husbanda? Jistě, že ne. Je vaší občanskou a fanynkovskou povinností takovouhle verbež nahlásit. Jsme ve válce s transfikcema a vždy jsme byli. Správkyně fanpage sdílí odkaz na cenzurní úřad, kde můžete pohoršující obsah nahlásit. Ať žije OP deset tisíc let!
Tak to nahlásíte. Stejně nemáte, co jinýho dělat, takže nad tím moc nepřemýšlíte. Pošlete report Ideopolicii, zflamujete pár lidí, napíšete status "Všichni úchylové, co stanují takový nechutnosti jako chlapoženský by se měli zabít." a s pocitem zadostiučinění jdete spát. Vy a milion dalších lidí.
Ráno se vzbudíte a ta povídka tam není.
Vlastně tam není celý Ao3.
Po chvíli zírání do prázdna na Page Not Found vám dojde, že to není jen obyčejný výpadek.
Otevřete Weibo a pak už si pamatujete jen jedinou myšlenku.

A do píči.
Fotka z Animefestu 2020, Nagatina přednáška
Pro ty, co u toho nebyli, je těžký pochopit, jak moc velkej bordel dal prakticky přes noc vzniknout de facto největší fandomové katastrofě v čínské historii. Ti lidi byli už měsíc zavření v karanténě. Netušili pořádně, co se děje. Čínská vláda každej den zveřejňovala podezřele čísla nakažených s podezřele konstantním exponenciálním přírůstkem. Ao3 byla jediná rozšířenější stránka mimo přímou kontrolu čínských státních složek. Pro spoustu dívek to byla jediná forma svobodné realizace.  
Následující vlna sebevražd nemohla překvapit nikoho, kdo dával trochu pozor. 
Okamžitě po sundání Ao3 je několik dívek, z nichž většina vlastně neměla nic společnýho s tím fandomovým wankem, spáchala sebevraždu, protože "už neměly pro co žít." To je fér.
Některé se podařilo zachránit a kolik se jich skutečně zabilo nikdo neví, protože čínská vláda tyhle čísla nezveřejňuje.
Vedoucí fanklubu se poměrně rychle omluvily a rezignovaly na svoje pozice. Moc platný jim to nebylo.

Díky plošné karanténě nevznikly žádné fyzicky viditelné nepokoje, ale okamžitě začalo několik online hnutí ve formě shitpostingu za svobodu internetu, většina z nich probíhala sdílením Tiananmen memes na čínské platformy, konkrétně tohohle videa.
Aféra se roztáhla na Twitter, Reddit a západní internet, přičemž spousta lidí - včetně jeho fanoušků - začala ze situace přímo obviňovat Siao Čana. Protože kdo jinej by měl kontrolovat jeho fandom, než on.

Na všech sociálních sítích se objevily konspirace o tom, že celou tu situaci vyvolal Siao Čan osobně, ať už před prostředníky, nebo prostě svou nepřítomností. Provázely to hesla jako "DOBREJ SIAO ČAN JE MRTVEJ SIAO ČAN" a "BOJKOTUJI JEHO SHOW - CO JSI PRO SVOBODU DNES UDĚLAL TY?", raidy na filmové databáze za účelem umělého snižování hodnocení každého seriálu, kde se kdy objevil, a posílání výhrůžek smrtí přímo jemu a jeho rodině za nadšeného povzbuzování západního internetu, protože byly vypouštěny většinou zkreslené informace o situaci za zdí a pokud jde o komunisty bodající se navzájem, vždycky je západní internet jen krok od hyenismu.

Nutno říct, že čínská vláda a cenzurní složky se pokoušeli situaci uklidnit v podstatě od prvního okamžiku, několikrát zdůrazňující, že zabanování Ao3 nebylo vůbec vyvoláno reporty fanoušků Siao Čana, ale dlouho plánovanou akcí v rámci zpřísnění restrikcí na internetu. Faktem je, že ty reporty tam byly a mohly jít řádově do statisíců. Zároveň celá ta hádka byla do velké míry veřejná a cenzoři skutečně stáhli zmíněnou fanfikci jak z Ao3, tak z Lofteru. Miliony lidí tak přišli o přístup k Ao3 a dalším stránkám jen několik hodin poté, co sledovali s popkornem virtuální zápas ve fekáliích, kterej byl vtipnej, dokud nepřesáhl hranice fandomu, kterého se týkal. Jako v každým totalitním státu nejvíc práce na cenzuře odvedli běžní občané. Masově se nahlašovali fanfikce. Masově se nahlašovali lidi, co nahlašovali. Nahlašovali se všechny zmínky o nahlašování, všechny memísky, konspirace, anti-konspirace, lidi, co prostě šli okolo, a nakonec i cokoliv, co souviselo se Siao Čanem. Najednou byl bullshit jeho fanklubu problém celé Číny a masy ukřivděných lidí měli jasno, kdo za jejich utrpení může.
Takže udělali, co považovali za nutné. Žádný žijeme ve společnosti a ban na 30 dní. Normální obyčejný hnusný peklo. 

Než si budete lámat hlavu nad tím, jak retardovaní Čínani musí být (jsou), když si myslí, že za jejich vlastní masovou hysterii a činy musí nutně být někdo zodpovědný, hodí se popsat, jak funguje komercializovaná idol culture. Doufám, že jste si říkali, že to tady už musí nutně končit, protože už debilnější to být nemůže. Ne! Slibuji, že než dojdeme do konce, nebude to sice takovej bizár jako Tiger King, ale Twin Peaks to dá určitě.
Tohle není věc jen fandomu Siao Čana, jde o zcela standardní praktiku v moderní fandomové kultuře, především v Asii. Komercializace konzumentů je naprosto logický tah u spousty společností, které se specializují na výrobu hnojiv, duševní a emoční exploataci a intelektuální paralýzu mladistvých žen a dívek, jejichž touha po jakémkoliv vnitřním naplnění a pocitu sounáležitosti dává prostor ke vzniku sektářských praktik a globálnímu miliardovému fenoménu depersonalizovaných masturbačních pomůcek v podobě idolů. 

Nejde o ojedinělou situaci v zábavním průmyslu, takže nebudu poukazovat na žádnou konkrétní skupinu, abych vyzdvihla učebnicové příklady. Použijeme naprosto fiktivní zasazení a neexistující osobnosti. Takže dejme tomu, že jste kpop fans. Já vím. Ale dejte tomu šanci. 
Jste kpop fans. Yaoistkám to půjde samo od sebe. BTS army budou prostě dělat to, co vždycky. Pokud nejste dobří v autosugesci, tak prostě předstírejte, že Rammstein byli celou dobu korejskej boyband. A nebo, že je v kpopu víc plamenometů, to je jedno.
Jako fanynka kpopu máte celkem nabitý pracovní týden. Vaším životem je takřka fanatická fixace na jednu hudební skupinu, ideálně jednu konkrétní celebritu. Tahle celebrita je váš osobní bůžek, vaše modla, fetiš požívající vaší náboženské úcty a její uctívání konzumuje většinu vašeho času.

Rozhodnete se spojit se s dalšími jedinci se kterými vás spojuje slepá oddanost tomuto bezduchému objektu a rozhodnete se pro mnoha z velkých skupin na internetových fórech, chatech a sociálních sítích, o kterých víte, že pořádají skupinové onanie nad nejnovějším debilním rozmazaným videem, které ona modla zveřejnila na TikToku. Okamžitě po příchodu je vám přidělena role. Buď oficiálně, nebo nebo se prostě stane, to je jedno. Ve všech podobných skupinách platí přísná hierarchie. Admini, lidé, kteří přispívají kontentem (ať je originální tvorbu, nebo pouze informační) a řadoví členi. Všichni nepsaně vědí, kam kdo patří prostě tím, že stránky pravidelně navštěvují.
V základu jste fanoušek. Vaším životním účelem je fandění, tedy podpora vybraného média. K tomu to cejchu si můžete přibrat spoustu dalších titulů, které utvrdí vaši pozici v komunitě. Můžete tvořit obsah. Můžete sledovat vašeho idola na všech možných profilech a repostovat jeho fotky ve vteřině, kdy je postne. Vaše aktivity budou náležitě oceněny zbytkem komunity, což vede k pocitu zadostiučinění a naplnění, což produkuje serotonin. Můžete být zodpovědní za vyhledávání každé zmínky o vašem miláčkovi na jakémkoliv koutu internetu - ať pozitivní, či negativní - a následnému ohlášení tohoto článku ze účelem povolání armády noshledů, kteří tuto stránku zaspamují pozitivními komentáři o vašem sdíleném hubbym. A tak dál. Jednoduše od chvíle, kdy se do podobné skupiny aktivně přidáte jste součástí komunity, která má jediný účel. Idolatrii.
A mediální společnosti vědí naprosto přesně. jak takové situace využít.

Mnoho fanklubů jsou v současnosti do určité míry vedeny lidmi, kteří mají přímou spojitost se společností, ke které daný idol patří. Nedělají to oficiálně. Nezveřejňují svá pravá jména, nebo pozici. Ale jsou zodpovědní za systematické informování fan-komunity novinkami, postováním "leaklých" fotek z backstage a natáčení, podporou fanouškovské propagace a komercializací zápalu našeho fanatického davu. Fanoušci jsou věrní. Fanoušci si mezi sebou nekladou složité otázky.
Po troše zpracování tahle dutá masa v dobré víře věří, že bezpodmínečně nutně musí koupit tričko, boty, debilní džus, který v reklamně jejich idol propaguje. Jsou ochotni akceptovat tvrzení, že pokud bude zjevné, že jeho přítomnost zvýší zisky partnerské společnosti, i společnost vlastnící tohoto idola bude mít víc peněz. A ty sice ten idol nikdy neuvidí, ale jeho vlastníci budou vědět o tom, jakou má jeho slave contract hodnotu.
Vůbec nevadí, že pokud tyhle neprůstřelné argumenty řekněte komukoliv, kdo nestrávil hodiny ve vaší online armádě, vypadá, že má chuť si vzít konev na kytky, zalít si hlavu, pomazat se olejem a pak běhat nahý kolem sirotčince, dokud policejní složky jeho utrpení neukončí. Váš ochočený dav je schopen koupit 33 milionů digitálních kopií skladby a udělat z ní nejprodávanější banger v historii. 

Tahle slepá oddanost vede ke vzniku milionů samozvaných hrdinů s vymletým mozkem, kteří se stávají kolečky v miliardovém stroji na peníze. Nechci žádnej fandom úplně stavět do pozice odporných krvežíznivých nemyslících bestií, bezmyšlenkovitých hmyzích predátorů, kteří jsou kolektivně závislí na jednom kolektivně sdíleném mozku a pokud urazíte jejich modlu, tak se přes vás přeženou jak vlna, sežerou vše živé, nakazí vaše stáda, promění vodu v krev a zabijí vašeho prvorozeného- Ale všichni víme, jaký (nejen) teenagerky jsou. Počkejte, až se dohmátnou tohohle. Je pochopitelné, že při takovém množství lidí, kteří tvoří v podstatě špatně kontrolovanou homogenní masu, stačí málo k tomu, aby se jako prázdné, nemyslící schránky s řevem hnali do boje pod vlajkou se xichtem svýho masturbátoru. 
A to je přesně to, co se tady stalo.

Takže koho logicky obviníte ze selhání? Matky těch dětí, co začaly vyšilovat? Společnost, která dovolila, aby se jejich dcery zfanatizovali mediálním průmyslem? Průmysl, který na tom těží miliardy? Samotné studio? Ne!
Pokud by šlo o nějakou c-pop/k-pop hvězdičku, kterou ve třinácti matka prodala, nikdy pořádně nešla do školy a teď ve svých dvaceti má pořád nepřítomně skelné oči mrtvé ryby, když s úsměvem říká něco stylu "3 roky mi nezaplatili, ale věřím, že ty peníze jednou dostanu!", tak by všichni možná mávli rukou. "Jo, to je to tupý dítě. To má neštěstí dost. Budeme vinit společnost a mediální průmysl." Ale situace se Siao Čanem je speciální v jediné věci. Siao Čan není úplně blbej. 


Zdroj byl smazán.

Jeho kariéra je do velké míry značně autonomní, přestože ho vlastní Tencent, má pod ním svoje vlastní studio a tým. K tomu má vystudovanou vysokou školu (a to skutečnou vysokou školu ne Pekingskou FAMU, známou pro to, že nabírá hrozně tupý lidi, ani ne Pekingskej pajďák ze kterýho je druhá půlka The Untamed herců) a má odmakáno několik let jako grafik. Už jen to, naznačuje, že se v mediálním průmyslu pravděpodobně orientuje lépe, než 80% čínské populace, včetně jeho řadových fanynek. Pochopitelně se můžeme jen dohadovat do jaké míry osobně stojí za vnitřní manipulací svého fanklubu, kolik uměle nasazených lidí patří jemu a kolik se zodpovídá přímo Tencentu. V žádném případě to neznamená, že je doopravdy zodpovědný za činy vygumovaných a hysterických onanistů. Ale bohatě to stačilo na to, aby se Siao Čan stal terčem neskutečného množství kyberšikany, cíleného stalkingu a masového nahlašování veškerých digitálních aktivit, které kdy udělal. 
Jeho studio se za situaci omluvilo poměrně rychle. Siao Čanovi to trvalo několik měsíců, ale jak chcete odpovědět na výhrůžky smrtí ve chvíli, kdy ani nevíte, co se kurva děje a všude řádí korona.

Ironií situace je, že ty trubky měly v některých argumentech pravdu. Do podobné slepé uličky se můžete v Číně s fanfikcema (i přesto, že jsou o vás bez vás) dostat kvůli čemukoliv - autorský práva, pornografie, propagace homosexuality- našlo by se cokoliv. Je to chyba v systému. Několika systémů. Naprosto absurdní situace, ironická paralela procesu s Oscarem Wildem, kdy nahlášení a nenahlášení něčeho banálního vede k obvinění a sérii tragédií a naprostých absurdností, že sami komunisti kteří tento systém založili, musí situaci zastavit, protože vyeskaluje do výšin satiry a sebe i režim naprosto zesměšní za zuřivého jásotu médií, které si svůj podíl nahrabou, ať se situace vyvine jakkoliv. Upřímně, bylo jen otázkou času, než se něco podobného stane.

Celý incident (bože doufejme) vyvrcholil před několika týdny, kdy se čínský oficiální press rozhodl jednat a odpovědět na zoufalé výkřiky společnost, kterou v posledních měsících zužoval nejen totálně vyřešený koronavirus, ale i plošný amok prakticky všech mladistvých. Na pokyn oficiálů, pod dohledem informační kanceláře Čínské státní rady, vydala v hlavních čínských novinách několikastránkový speciál o fanfikcích, jejich legalitě a vůbec o tom, co se děje. To je docela velká věc pro čínskou společnost, která do té doby nikdy o fanfikcích nemluvila, i pro fandom, protože to definitivně přesahuje komfortní hranice online subkultury.

Představte si, že se jednoho krásnýho rána probudíte, jdete to kuchyně, tam sedí vaše babička a čte MF Dnes, kde je dvacetistránkovej speciál o tom, co je to fanfikce, Ao3, proč někdo považoval za nutné nakreslit Tomáše Kluse jako transku a proč se kvůli tomu lidi začali zabíjet.
I bez dalšího kontextu je tahle situace sama o sobě celkem důvod se zabít.
Vzhledem k závažnosti situace to ale bylo to nejlepší, co mohla vláda udělat. V zájmu zachování zdraví svých mladistvých a příčetnosti všech ostatních vydali poměrně objektivně psaný speciál novin, které jsou v Číně distribuovány do všech oficiálních státních organizací a kanceláří. Pak oficiální Weibo informačního/cenzurního úřadu zveřejnilo post s tímhle speciálem a informací, že ho toho dne rozesílají, aby úplně všichni státní příslušníci věděli, co se děje. Ten post někdo nahlásil.
A to je ono. Cenzoři to brali s humorem. Postnuli na vedlejší účet zprávu o nahlášení s hashtagem "naštěstí trochu rozumíme zákonům," ale spoustě Číňanů v té chvíli explodovala hlava, protože tím dosáhli vrcholu stupidity. 

Nutno říct, že Mo Tao Cu Š' (Mo Dao Zu Shi) fandom má v Číně celkem pověst BL Narutardů, takže je docela možné, že by situace někde jinde takhle nedopadla. Na druhou stranu, jakej jinej fandom by to měl být, než fandom okolo knihy která několikrát opakovaně varuje před dopady davové hysterie a lidmi, kteří zneužívají psychologie davu. A to je poezie.

Mimochodem pokud byste si chtěli přečíst povídku (není vůbec špatná,) která ukončila BL svobodu Číny, tak je archivovaná tady. A pro fajnšmejkry má i komentáře.  

MilkTeaAlliance | The China Post
3. 2gether a Milktea aliance, 2020
Už jsme mluvili o problémech s Hong Kongem i s pevninskou Čínou, takže je na čase přesunout se do dalších (ne)psaných čínských kolonií, ale nemějte strach, oproti vyčerpávající situaci se Siao Čanem je historka s Milktea memes vlastně hrozná hlína. Někdy v půlce dubna se spustil na asijských internetech poprask kvůli herci z thajského BL seriálu a jeho přítelkyni. 

Možná jste 2gether viděli, možná ne, to je jedno. V Asii je neskutečně populární, protože ho produkuje Thajsko a ne Čína, která navzdory tomu, co píše ve svých plánech na pětiletku, úplně nesměřuje do plně automatizovaného, luxusního gay vesmírného komunismu. 2gether je ale svobodný thajský projekt, takže si tam můžou protagonisté dělat, co chtějí, včetně explicitního ojídání obličejů, což mu zajišťuje celkem hezký hodnocení na většině pornblogů. A právě popularita napříč zeměmi dala vzniknout nejnovějšímu meme diskurzu a meme boji za nezávislost jihovýchodní Asie.

Vachirawit Chiva-aree, který hraje jednoho z hlavních protagonistů, má podobně slavnou přítelkyni, která je modelka a celkem zjevně protičínsky založená. Tahle kočka retweetla post o tom, jak je koronavirus z Wuchanu a její přítel to lajknul. Spoustu lidí to naštvalo a všeobecně se to považovalo za chybný krok. Pokud jste se dočetli až sem, tak víte, co poctivý čínský občan udělá, když ho něco podobného triggerne. Jako jednota pracujících Ferdů čínští občané vyhrabali tři roky starý Tweet téhle modelky, kde měla čínsky stylizovanou fotku. Vachirawit Chiva-aree ji komentoval nějakýma srdíčkama a komentářem "Vypadáš jako krásná Číňanka.", načež ona odpověděla "Ne. Je to tchajvanský styl."
Pokud Číňany uráží něco víc než připomínka, že 99% epidemií v historii lidstva pocházelo z jižní Číny, tak je to tajwanský separatismus.
Zcela zjevně čínskej občan může sledovat gayporno (v Číně nelegální) a být na Twitteru (v Číně nelegální) a přitom být pro jednotnou Čínu, takže se masově začali dovolávat omluvy od toho herce a jeho přítelkyně. Unifikovali se, spojili jako transforrmeři a pro vítězství byli ochotni udělat cokoliv. „Nevím, čím se bude bojovat ve čtvrté světové válce, ale ve třetí to budou flamy a memy." nechal se slyšet Ain Xtain, pravděpodobně pořád rozžhavenej ze situace s Siao Čanem. Ale protože šlo o mezinárodní platformu, tak místo vyvolání kyberválky a omluv se čínští patrioti dočkali akorát tak posměchu. 
Milk Tea Alliance: How China got owned in its backyardSpousta lidí podporovala Číňany v nahlášení separatistického příspěvku i hlavních aktérů, přičemž Do. It. fráze většinou doprovázela otázka "A ví Xi, že se tady díváš na gayporno?" Celá situace se brzy proměnila v online válku poté, co Thajci zahájili protiútok a na "Your country is poor." odpověděli "Your country is Pooh." a byl z toho mezinárodní incident.

Být šikanovaný Číňany vzbuzuje nesporné sympatie napříč národy, takže pár hodin po začátku meme ofenzívy vzniklo thajsko-tchajvansko-honkongské spojenectví nazvané MilkTea aliance. Maskot v podobě přeslazeného tapiokového sajrajtu, kterej tak nějak odpovídá našemu mléčnému bubble tea, byl vybrán proto svou oblibu ve zmíněných zemích. Principiálně to funguje jako vtip. Kdo je vaše oblíbená postava čínské historie? Proč právě předseda Mao? Co má Taiwan, HK a Thajsko společného? A) protičínský separatismus B) mají rádi gayporno C) Mají rádi milktea. 

Vrcholem memepartizánštiny byl návrh nového tchajvanského pasu z konce dubna. Ten v současnosti na přebalu zobrazuje státní symbol a úřední název Čínská republika, z něhož není dostatečně patrné, že jde o jinou Čínu než Čínskou lidovou republiku. Což je technicky v pořádku, protože platí politika jednotné Číny. Proto si od roku 2015 podle vzoru separatistického aktivisty Denise Čena spousta občanů přelepuje pas nálepkami Taiwanská Republika, čímž ale pas znehodnocují.  

Tchajvanský politik, liberální demokrat a známý memelord Čuo Žung-tchaj (Cho Jung-tai) na dubnovém setkání vlády vznesl požadavek na změnu pasu, protože vzhledem ke koronavirové situaci je vhodné, aby bylo jasné, odkud přesně občané pochází. Následně předvedl tři návrhy pasů. První byl v podstatě identický s dosavadním pasem. Druhý měl na sobě nápis Tchajvanský pas - Čínská republika a obrázek tchajvanského ostrova. Třetí měl jenom obrázek milktea a nápis Tchajvanský pas.
Z výrazu přísedící politicky na fotce můžete poznat, že naprosto přesně ví, co se děje, i že to celý vlastně začalo gaypornem. 



Takže to by byl asi nejdelší článek v historii tohoto blogísku. Pevně věřím tomu, že vám chvíli potrvá, než se prokoušete sedmnácti stránkama textu o tom, jak moc je Asie šílená. Pac a pusu. Příště se sejdeme zase u gayporna, nebo hejtění kpopu.
Jinak jo, tenhle článek je tady proto, že ahahaha, mi nechtějí potvrdit přerušení studia, což je jedinej způsob, jak bych se mohla na svou čínskou univerzitu vrátit, po té, co mě evakuovali. A že to byla tak zapráskaná investice, jak nákup pozemků v Pompejích. I may as well. I may as well-

4/04/2020

Legenda o Luo Siao-Chej (罗小黑战记, Luo Xiao Hei zhan ji) je kultovní čínská minisérie z roku 2011 inspirovaná poetickou tvorbou Hajao Mijazakiho a jemnou animací Studia Ghibli. Krátké pětiminutové flashové epizody byly vytvořeny podle koncepce iyashikei anime, tedy žánru jeho primární účelem je diváka uzdravit, uklidnit a naplnit vnitřní pohodou. Legenda o Luo Siao-Chej těží ze starověkých tradic čínské duchovní kultury a může být s přehledem považována za jeden z vrcholů pokusu převést relaxaci zenové meditace do animace.
Hlavním hrdinou je kočička, která spolu se svou nezletilou majitelkou zkoumá svět za jejich malou vesnicí a objevuje krásy přírody spirituality. Kromě malebných scenérií hlavní hrdinové nacházejí v hlubokých nedotčených lesích čínského venkova i tisíce let staré humanoidní nadpřirozené bytosti, kteří jsou ochotni obohatit už tak lyrickou výpravu seriálu buddhistickou polemikou dobrem a zlem, smyslem života a důležitostí mentální rovnováhy v neklidném moderním světě.

Upozornění: Tento článek používá českou transkripci čínštiny.
Po dlouhém zvažování a konzultaci s lidmi z asijských studií jsem se přiklonila k používání české transkripce, ačkoliv sama preferuji pinjin. Vycházím z toho, že většina čtenářů tohoto článku jsou Češi bez jakéhokoliv základu standardní čínštiny a pinjinu. Český přepis vám poradí, jak se čínská jména reálně čtou. Jména jsou psána stylem česká transkripce (pinjin) např. Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao)Protože nejsem vystudovaný sinolog, většina překladů pochází z automatické transkripce

The Legend of Hei (2019) je filmovej prequel z loňska, kde se ta kočka omylem přidá k environmentálním furry teroristům, kteří ji chtějí rituálně obětovat a tím uprostřed čínskýho velkoměsta otevřít černou díru. Geniální. Přesně takhle si představuju Erasmus v Irsku, nebo tak něco.


Pokud jste už v karanténě bingnuli všechny Mijazakiho filmy a v tomhle bodě už zbývá jen Naušika (a do té se vám nechce, protože pokud pustíte Naušiku, tak se po dvaceti minutách nebudete dívat vy na ni, ale ona na vás a poslední, co chcete, je přemýšlet nad hloubkami ekofeminismu,) soudruzi z Číny přišli s řešením.
Co takhle film, kterej má stejnou energii jako Studio Ghibli, ale jeho poselstvím je pravej opak? Co takhle film, ve kterém jsou všichni environmentalisté a technofobové inherentně špatní? A co takhle k tomu použít postavičku z oblíbené webové série, která s tím prvoplánově neměla nic společného?

luo xiao hei | TumblrPůvodní seriál o Siao-Chej (XiaoHei) je skutečně poměrně relaxační a estetickou záležitostí. První a zatím jediná série o šotkovi zaseklém v kočičím těle a jeho majitelce začala jako nezávislý projekt tehdy dvacetiletého producenta MTJJ a jeho týmu. I přes to, že šlo o hodně nízko-rozpočtovou a navíc čistě online záležitost, seriál si velmi rychle získal v celosvětovou oblibu a v současnosti jde o jeden z nejznámějších čínských animáků vůbec.
Série má celkem dvacet sedm pětiminutových epizod, které jsou nádhernou ukázkou toho, že i ve světě moderní animace, má flashová nízkonákladovka své krásy.
Série sází na poutavý minimalismus. Jednoduché prostředí, ale plynulé pohyby a rychlé změny kamery utváří podívanou, která není pro oči diváka náročná, ale není na ní nic levného, amatérského, nebo neuměleckého.

Seriál je ve své podstatě odlehčená, epizodická parodie, která otevřeně přiznává inspiraci Mijazakiho filmy a nejrůznějšími shonen anime, ale i přesto žádném případě nejde jen o další čínský bootleg. Spíš jde o příjemně nenáročnou podívanou, která zručně spojuje současnou čínskou popkulturu s tradicí a poukazuje na to, že když se tyto diametrálně odlišné strany dostanou do kontaktu, mohou dojít ke kompromisu.
Na jedné stranu máte hlavní protagonistku a její nejbližší rodinu, veskrze moderní osobnosti, vtipně redukované téměř až do stereotypu přiblblých lidí z velkoměsta, kteří očividně nikdy neviděli kočku, takže si neuvědomují, že má Siao-Chej zcela zjevně nadpřirozené schopnosti.
Na druhé straně máte stovky, ne-li tisíce let staré víly, které žijí primárně někde hluboko v lesích, ale zároveň jsou tak adaptabilní a domestikované, že používají smartphony a chodí na animecony balit cosplayerky.

Tohle nekonfliktní smíření dvou světů je pravděpodobně to, co odlišuje Luo Xiao Hei zhan ji od ostatních animáků a pokud hodně chcete, můžete ho považovat za svědectví o čínské moderní mentalitě. Přesto, že Siao-Chej je schopen i hodně cool akčních scén, opakujícím se tématem seriálu není boj, ale akceptace a pochopení. Seriál několikrát explicitně zaujme centristické morální stanovisko a otevřeně opakuje, že není možné přesně determinovat rozdíl mezi dobrem a zlem, nebo mezi technologií a tradicí. Na stejné vlně se nesou i "záporáci" série, které vlastně vůbec nejsou záporní a naprosto antiklimatické rozuzlení příběhu, které spoilerovat nebudu.
Jednoduše řečeno těch dvacet šest minidílů, které seriál má, jsou skutečně zenovým simulátorem moderního budhismu, jehož poselstvím je, že moderní myšlení, ateismus, technologie, nikomu nezabraňují snít.

A pak je tady ten prequel lmao.


První věc, kterou musíte o loňském filmu o Siao-Chej vědět je, že po animační stránce je dokonalý. Jde o jednu z vizuálně nejlepších věcí, kterou můžete v současnosti vidět. Dechberoucí vizuál přírody v okamžiku střídaný neskutečně detailním vyobrazení čínského velkoměsta, plynulé pohyby postav a dynamičnost akčních scén vedla k tomu, že se o Legendě o Luo Siao-Chej mluví jako o jednom "z nejlepších Ghibli filmů bez Ghibli" v posledních letech.

Druhá věc, kterou musíte vědět je, že je tenhle projekt všechno, jen ne nezávislý. Ale to asi dojde každému divákovi, který měl zkušenost s původním seriálem, protože pochybuju, že by byl kdokoliv schopen takové úrovně kognitivní disonance, že by razantní změny v celém konceptu příběhu Siao-Chej nevnímal.

Přesto, že MTJJ a jeho tým pořád stáli za produkcí filmu, zjevně se jim nepodařilo prorvat přes cenzurní úřad scénář zachovávající polemičnost flashové série, nebo nechtěli riskovat a výsledek je- naprosto hysterický. Úžasný. Geniální. Něco jako když Mao Ce-Tung zahájil operace Ocelová pec do každé rodiny. Něco jako, když vláda řekla, že si všichni povinně musí ušít roušku a zapomněla, že nejsou otevřený obchody s látkama. Jinej naprosto dystopickej bulshit, kterej vás donutí rvát si vlasy a u toho řvát smíchy.

Malý Siao-Chej se po ztrátě svého leda toulá po temných ulicích velkoměsta, přesně jako Krteček v tom díle o kapitalistické technototalitě, průmyslu a pomíjivosti naděje v robotickou inteligenci, která je tak apatická, že nikomu nepomůže. Na rozdíl od Krtečka je Siao-Chej z ulic dokud ho nezachráněn jinou nadpřirozenou entitou. Charismatický a nechvalně známým Feng-Sim (FengXi) a jeho bandou směšně sexy elfích teroristů, kteří sice nenávidí lidi, ale z nějakého důvodu z pravidla neukazují svou zvířecí formu. (To se sice hodí, pokud jste zrovna dokoukali Beastars a potřebujete se na furry škále přesunout zpátky do sociálně akceptovatelných rovin, ale člověka to přivádí k otázce, jak přesně funguje jejich doktrína.)

Feng-Si taky viděl Krtečka, ale rozhodl se, že sabotáže fabrik a házení molotovem po továrnících nestačí. Jediným způsobem, jak zachránit životní prostředí, je plošná genocida Číňanů. Jednoduše s partyzánštinou je konec. Je na čase rozpoutat totální válku. A pak mu přijde pod ruc- packy (?) maličký Siao-Chej s potenciálem vymazat ze světa území s hustotou zalidnění Československa. Jen tohle je pohádka a Feng-Si by nikdy nezabil malé dítě- Díky bohu Siao-Chej je asi dvanáct, tak je to pohoda.
Naneštěstí pro stromy, než Feng-Si dokáže dokončit svůj grooming opuštěného a důvěřivého dítěte, Siao-Chej je unesen Wu Sienem (Wu Xian), člověkem s nadpřirozenými schopnostmi tak silnými, že už po staletí nahání strach všem elfům. Začíná spor o zázračné dítě na jehož jedné straně stojí lidské monstrum a na druhé Scoia'Tael (Tohle je keltská irština a na rozdíl od čínštiny nedává její výslovnost smysl. Prostě udělejte zvuk a doufejte, že se trefíte.)

Už jsem několikrát mluvila o tom, jak moc čínská ofiko produkce nemá úplně ráda morální nejednoznačnost a otevřené konce a Legenda o Luo Siao-Chej je perfektní příklad toho, jak moc tenhle přístup může změnit poselství média. Bohužel se nikdy nedozvíme, jak moc odlišně měl film vypadat před tím, než se do něj pustil úřad pro cenzuru. Jsem celkem ochotná věřit, že loňská adaptace nebude až tak daleko od uměleckého záměru, vzhledem k tomu, co se děje v komixovém spinoffu Wu Siena. Na druhou stranu ten film je v otázce dichotomie dobra a zla v podstatě v přímém rozporu s trailerem.


Tuhle změnu mohla způsobit spoustu důvodů na škále od A - vymývání mozků protože komunismus - do B - potřeba předkládat mase diváků jednoduše pochopitelný text protože konzumerismus. Velkofilm, kde budete mít jednoznačné odpovědi a cool akční scény s výbuchy se mnohem líp prodá, než příběh, kde si protagonista a antagonista svoje spory jednoduše vyříkají, nedej bože dojdu k závěru, že obě strany mají pointu. Ironií situace to u Luo Siao-Chej vytvořilo naprosto geniální anti-enviromentalistický film, který divákovi předkládá stručná fakta.
1. Feng-Si je terorista.
2. Feng-Si je zlý člověk.
3. Všichni enviromentalisti jsou reakcionáři.
4. Progres je přirozený a můžete si zvolit jen adaptaci, nebo izolaci.
5. Jediný, koho můžeme vinit z efektu motýlích křídel, je ten netopýr, co tenhle bordel začal.

Pouštět dětem tenhle film dětem v kombinaci se skutečnou Ghibli tvorbou, je pravděpodobně nejlepší způsob, jak jim vysvětlit terminus technicus "různí autoři mají různé názory, áno."  Ve své podstatě si Siao-Chej zachovává původní myšlenku, protože se dá interpretovat jako protiklad současného trendu cpát úplně všude morální ambivalenci a ekologismus, takže vlastně... dosahuje rovnováhy... Což ovšem nic nemění na tom, že si po shlédnutí budete zase a opět pokládat otázku, jestli je Čína vlastně vůbec skutečná a nejde jenom o skupinovou halucinaci z chemtrails.
V každém případě je to film, který se vyplatí vidět a to nejen kvůli animaci a kvůli tomu, že Wu Sien je hot. Po dekádách sledování koncentrovanýho brainwashe o tom, jak bychom se měli všichni vrátit na stromy, je vidět něco z druhé strany minimálně osvěžující.


Možná se brzo objevím s dalším čínským gaypornem. Chápete. Kdybyste třeba ještě neměli Číny plný zuby.

12/26/2019

Související obrázekWej Wu-Sien (Wei WuXian) by pravděpodobně měl dost problémů i kdyby byl jen sirotek, homosexuál a nekromancer.  Ale on je i Číňan.
Jako obvykle, se dobrý romantický zápletky rodí na místech, kde je nikdo nečekal.

Upozornění: Tento článek používá českou transkripci čínštiny.
Po dlouhém zvažování a konzultaci s lidmi z asijských studií jsem se přiklonila k používání české transkripce, ačkoliv sama preferuji pinjin. Vycházím z toho, že většina čtenářů tohoto článku jsou Češi bez jakéhokoliv základu standardní čínštiny a pinjinu. Český přepis vám poradí, jak se čínská jména reálně čtou. Jména jsou psána stylem česká transkripce (pinjin) např. Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao)Protože nejsem vystudovaný sinolog, většina překladů pochází z automatické transkripce
Mimo to je tenhle článek tak směšně dlouhý, že má podkapitoly. Taky obsahuje cizí slova, která jsem líná vysvětlovat, a komárožidozednářské konspirace
.
Yaoi žánr se za poslední léta vyvinul za hranice toho, co se od něj dalo očekávat. V současné době si užívá vrcholu, kdy je na internetu komerčně dost populární na to, aby se autoři snažili o co nejlepší kvalitu mezi konkurencí, ale zároveň dostatečně zprofanovaný tak, aby po něm skočili mainstreamové korporace. To se ale dost možná brzy změní. Protože právě teď Čína úspěšně solí z pravděpodobně nejpřehypovanější série seriálů tohoto roku napříč kontinenty.

8/10/2019


Hahaha, já si fakt vzpomněla na přihlašovací údaje. Wow.
Neměla jsem v úmyslu se probírat ze stáze, dokud nebudou zase letenky do Chengdu za 15k, anebo dokud Hydra nebude potřebovat levnou pracovní sílu pro další con, ale protože je zase ten den v roce, kdy jsou všechny buzny na Pride v Praze místo toho, aby byli na internetech, tak jsem musela napsat článek, protože bych se jinak neměla komu svěřit. Chci říct, že je to článek z dobré vůle, 100% dělaný pro mé věrné čtenáře, blahblah, definitivně neprokrastinuju a neodkládám esej na 15 normostran, ať žije yaoi- Tohle musíte vidět. Kunihiko Ikuhara má nový anime! A je to bizár! A je to teplý! A není to shonen ai/yaoi!
Yuri on Ice je historie!
Je rok 2019 a tohle je Sarazanmai!

11/20/2018

Slibovaná přednáška z Natsu, Aki a tak dál.Někdy v květnu mezi pláčem a státnicemi jsem oslavila 10 let yaoi blogískování. Jo, tenhle článek jsem psala půl roku.  Prostě už ta rychlost psaní není, co bývala. Každopádně krásné kulatiny. Dekáda yaoi je dost na důchod, řekla bych. Tady je remake přednášek a zároveň nejlepší overview yaoi komunity s ohledem na anime, který můžu podat. Pokud patříte k té menšině, co ještě čte psaný text je skoro rok 2019, bežte si pustit YT, je tenhle článek věnovaný vám.
Výsledek obrázku pro fujoshi gif