4. dubna 2020

Legenda o Luo XiaoHei (罗小黑战记, Luo Xiao Hei zhan ji) je kultovní čínská minisérie z roku 2011 inspirovaná poetickou tvorbou Hajao Mijazakiho a jemnou animací Studia Ghibli. Krátké pětiminutové flashové epizody byl vytvořeny podle koncepce iyashikei anime, tedy žánru jeho primární účelem je diváka uzdravit, uklidnit a naplnit vnitřním klidem. Legenda o Luo XiaoHei těží ze starověkých tradic čínské duchovní kultury a může být s přehledem považována za jeden z vrcholů pokusu převést relaxaci zenové meditace do animace.
Hlavním hrdinou je kočička, která spolu se svou nezletilou majitelkou zkoumá svět za jejich malou vesnicí a objevuje krásy přírody spirituality. Kromě malebných scenérií hlavní hrdinové nacházejí v hlubokých nedotčených lesích čínského venkova i tisíce let staré humanoidní nadpřirozené bytosti, kteří jsou ochotni obohatit už tak lyrickou výpravu seriálu buddhistickou polemikou dobrem a zlem, smyslem života a důležitostí mentální rovnováhy v neklidném moderním světě.

The Legend of Hei (2019) je filmovej prequel z loňska, kde se ta kočka omylem přidá k environmentálním furry teroristům, kteří ji chtějí rituálně obětovat a tím uprostřed čínskýho velkoměsta otevřít černou díru. Geniální. Přesně takhle si představuju Erasmus v Irsku, nebo tak něco.


Pokud jste už v karanténě bingnuli všechny Mijazakiho filmy a v tomhle bodě už zbývá jen Naušika (a do té se vám nechce, protože pokud pustíte Naušiku, tak se po dvaceti minutách nebudete dívat vy na ni, ale ona na vás a poslední, co chcete, je přemýšlet nad hloubkami ekofeminismu,) soudruzi z Číny přišli s řešením.
Co takhle film, kterej má stejnou energii jako Studio Ghibli, ale jeho poselstvím je pravej opak? Co takhle film, ve kterém jsou všichni environmentalisté a technofobové inherentně špatní? A co takhle k tomu použít postavičku z oblíbené webové série, která s tím prvoplánově neměla nic společného?

luo xiao hei | TumblrPůvodní seriál o Luo Xiao Hei je skutečně poměrně relaxační a estetickou záležitostí. První a zatím jediná série o šotkovi zaseklém v kočičím těle a jeho majitelce začala jako nezávislý projekt tehdy dvacetiletého producenta MTJJ a jeho týmu. I přes to, že šlo o hodně nízko-rozpočtovou a navíc čistě online záležitost, seriál si velmi rychle získal v celosvětovou oblibu a v současnosti jde o jeden z nejznámějších čínských animáků vůbec.
Série má celkem dvacet sedm pětiminutových epizod, které jsou nádhernou ukázkou toho, že i ve světě moderní animace, má flashová nízkonákladovka své krásy.
Série sází na poutavý minimalismus. Jednoduché prostředí, ale plynulé pohyby a rychlé změny kamery utváří podívanou, která není pro oči diváka náročná, ale není na ní nic levného, amatérského, nebo neuměleckého.

Seriál je ve své podstatě odlehčená, epizodická parodie, která otevřeně přiznává inspiraci Mijazakiho filmy a nejrůznějšími shonen anime, ale i přesto žádném případě nejde jen o další čínský bootleg. Spíš jde o příjemně nenáročnou podívanou, která zručně spojuje současnou čínskou popkulturu s tradicí a poukazuje na to, že když se tyto diametrálně odlišné strany dostanou do kontaktu, mohou dojít ke kompromisu.
Na jedné stranu máte hlavní protagonistku a její nejbližší rodinu, veskrze moderní osobnosti, vtipně redukované téměř až do stereotypu přiblblých lidí z velkoměsta, kteří očividně nikdy neviděli kočku, takže si neuvědomují, že má XiaoHei zcela zjevně nadpřirozené schopnosti.
Na druhé straně máte stovky, ne-li tisíce let staré víly, které žijí primárně někde hluboko v lesích, ale zároveň jsou tak adaptabilní a domestikované, že používají smartphony a chodí na animecony balit cosplayerky.

Tohle nekonfliktní smíření dvou světů je pravděpodobně to, co odlišuje Luo Xiao Hei zhan ji od ostatních animáků a pokud hodně chcete, můžete ho považovat za svědectví o čínské moderní mentalitě. Přesto, že XiaoHei je schopen i hodně cool akčních scén, opakujícím se tématem seriálu není boj, ale akceptace a pochopení. Seriál několikrát explicitně zaujme centristické morální stanovisko a otevřeně opakuje, že není možné přesně determinovat rozdíl mezi dobrem a zlem, nebo mezi technologií a tradicí. Na stejné vlně se nesou i "záporáci" série, které vlastně vůbec nejsou záporní a naprosto antiklimatické rozuzlení příběhu, které spoilerovat nebudu.
Jednoduše řečeno těch dvacet šest minidílů, které seriál má, jsou skutečně zenovým simulátorem moderního budhismu, jehož poselstvím je, že moderní myšlení, ateismus, technologie, nikomu nezabraňují snít.

A pak je tady ten prequel lmao.


První věc, kterou musíte o loňském filmu o XiaoHei vědět je, že po animační stránce je dokonalý. Jde o jednu z vizuálně nejlepších věcí, kterou můžete v současnosti vidět. Dechberoucí vizuál přírody v okamžiku střídaný neskutečně detailním vyobrazení čínského velkoměsta, plynulé pohyby postav a dynamičnost akčních scén vedla k tomu, že se o Legendě o Luo XiaoHei mluví jako o jednom "z nejlepších Ghibli filmů bez Ghibli" v posledních letech.

Druhá věc, kterou musíte vědět je, že je tenhle projekt všechno, jen ne nezávislý. Ale to asi dojde každému divákovi, který měl zkušenost s původním seriálem, protože pochybuju, že by byl kdokoliv schopen takové úrovně kognitivní disonance, že by razantní změny v celém konceptu příběhu XiaoHei nevnímal.

Přesto, že MTJJ a jeho tým pořád stáli za produkcí filmu, zjevně se jim nepodařilo prorvat přes cenzurní úřad scénář zachovávající polemičnost flashové série, nebo nechtěli riskovat a výsledek je- naprosto hysterický. Úžasný. Geniální. Něco jako když Mao Ce-Tung zahájil operace Ocelová pec do každé rodiny. Něco jako, když vláda řekla, že si všichni povinně musí ušít roušku a zapomněla, že nejsou otevřený obchody s látkama. Jinej naprosto dystopickej bulshit, kterej vás donutí rvát si vlasy a u toho řvát smíchy.

Malý XiaoHei se po ztrátě svého leda toulá po temných ulicích velkoměsta, přesně jako Krteček v tom díle o kapitalistické technototalitě, průmyslu a pomíjivosti naděje v robotickou inteligenci, která je tak apatická, že nikomu nepomůže. Na rozdíl od Krtečka je XiaoHei z ulic dokud ho nezachráněn jinou nadpřirozenou entitou. Charismatický a nechvalně známým FengXi a jeho bandou směšně sexy elfích teroristů, kteří sice nenávidí lidi, ale z nějakého důvodu z pravidla neukazují svou zvířecí formu. (To se sice hodí, pokud jste zrovna dokoukali Beastars a potřebujete se na furry škále přesunout zpátky do sociálně akceptovatelných rovin, ale člověka to přivádí k otázce, jak přesně funguje jejich doktrína.)

FengXi taky viděl Krtečka, ale rozhodl se, že sabotáže fabrik a házení molotovem po továrnících nestačí. Jediným způsobem, jak zachránit životní prostředí, je plošná genocida Číňanů. Jednoduše s partyzánštinou je konec. Je na čase rozpoutat totální válku. A pak mu přijde pod ruc- packy (?) maličký XiaoHei s potenciálem vymazat ze světa území s hustotou zalidnění Československa. Jen tohle je pohádka a FengXi by nikdy nezabil malé dítě- Díky bohu XiaoHei je asi dvanáct, tak je to pohoda.
Naneštěstí pro stromy, než FengXi dokáže dokončit svůj grooming opuštěného a důvěřivého dítěte, XiaoHei je unesen Wu Xianem, člověkem s nadpřirozenými schopnostmi tak silnými, že už po staletí nahání strach všem elfům. Začíná spor o zázračné dítě na jehož jedné straně stojí lidské monstrum a na druhé Scoia'Tael.

Už jsem několikrát mluvila o tom, jak moc čínská ofiko produkce nemá úplně ráda morální nejednoznačnost a otevřené konce a Legenda o Luo XiaoHei je perfektní příklad toho, jak moc tenhle přístup může změnit poselství média. Bohužel se nikdy nedozvíme, jak moc odlišně měl film vypadat před tím, než se do něj pustil úřad pro cenzuru. Jsem celkem ochotná věřit, že loňská adaptace nebude až tak daleko od uměleckého záměru, vzhledem k tomu, co se děje v komixovém spinoffu Wu Xiana. Na druhou stranu ten film je v otázce dichotomie dobra a zla v podstatě v přímém rozporu s trailerem.


Tuhle změnu mohla způsobit spoustu důvodů na škále od A - vymývání mozků protože komunismus - do B - potřeba předkládat mase diváků jednoduše pochopitelný text protože konzumerismus. Velkofilm, kde budete mít jednoznačné odpovědi a cool akční scény s výbuchy se mnohem líp prodá, než příběh, kde si protagonista a antagonista svoje spory jednoduše vyříkají, nedej bože dojdu k závěru, že obě strany mají pointu. Ironií situace to u Luo XiaoHei vytvořilo naprosto geniální anti-enviromentalistický film, který divákovi předkládá stručná fakta.
1. FengXi je terorista.
2. FengXi je zlý člověk.
3. Všichni enviromentalisti jsou reakcionáři.
4. Progres je přirozený a můžete si zvolit jen adaptaci, nebo izolaci.
5. Jediný, koho můžeme vinit z efektu motýlích křídel, je ten netopýr, co tenhle bordel začal.

Pouštět dětem tenhle film dětem v kombinaci se skutečnou Ghibli tvorbou, je pravděpodobně nejlepší způsob, jak jim vysvětlit terminus technicus "různí autoři mají různé názory, áno."  Ve své podstatě si XiaoHei zachovává původní myšlenku, protože se dá interpretovat jako protiklad současného trendu cpát úplně všude morální ambivalenci a ekologismus, takže vlastně... dosahuje rovnováhy... Což ovšem nic nemění na tom, že si po shlédnutí budete zase a opět pokládat otázku, jestli je Čína vlastně vůbec skutečná a nejde jenom o skupinovou halucinaci z chemtrails.
V každém případě je to film, který se vyplatí vidět a to nejen kvůli animaci a kvůli tomu, že Wu Xian je hot. Po dekádách sledování koncentrovanýho brainwashe o tom, jak bychom se měli všichni vrátit na stromy, je vidět něco z druhé strany minimálně osvěžující.


Možná se brzo objevím s dalším čínským gaypornem. Chápete. Kdybyste třeba ještě neměli Číny plný zuby.

26. prosince 2019

Související obrázekWei WuXian by pravděpodobně měl dost problémů i kdyby byl jen sirotek, homosexuál a nekromancer.  Ale on je i Číňan.
Jako obvykle, se dobrý romantický zápletky rodí na místech, kde je nikdo nečekal.
Varování: Tenhle článek je tak směšně dlouhý, že má podkapitoly. Taky obsahuje cizí slova, která jsem líná vysvětlovat, a komárožidozednářské konspirace.
Yaoi žánr se za poslední léta vyvinul za hranice toho, co se od něj dalo očekávat. V současné době si užívá vrcholu, kdy je na internetu komerčně dost populární na to, aby se autoři snažili o co nejlepší kvalitu mezi konkurencí, ale zároveň dostatečně zprofanovaný tak, aby po něm skočili mainstreamové korporace. To se ale dost možná brzy změní. Protože právě teď Čína úspěšně solí z pravděpodobně nejpřehypovanější série seriálů tohoto roku napříč kontinenty.

10. srpna 2019


Hahaha, já si fakt vzpomněla na přihlašovací údaje. Wow.
Neměla jsem v úmyslu se probírat ze stáze, dokud nebudou zase letenky do Chengdu za 15k, anebo dokud Hydra nebude potřebovat levnou pracovní sílu pro další con, ale protože je zase ten den v roce, kdy jsou všechny buzny na Pride v Praze místo toho, aby byli na internetech, tak jsem musela napsat článek, protože bych se jinak neměla komu svěřit. Chci říct, že je to článek z dobré vůle, 100% dělaný pro mé věrné čtenáře, blahblah, definitivně neprokrastinuju a neodkládám esej na 15 normostran, ať žije yaoi- Tohle musíte vidět. Kunihiko Ikuhara má nový anime! A je to bizár! A je to teplý! A není to shonen ai/yaoi!
Yuri on Ice je historie!
Je rok 2019 a tohle je Sarazanmai!

20. listopadu 2018

Slibovaná přednáška z Natsu, Aki a tak dál.Někdy v květnu mezi pláčem a státnicemi jsem oslavila 10 let yaoi blogískování. Jo, tenhle článek jsem psala půl roku.  Prostě už ta rychlost psaní není, co bývala. Každopádně krásné kulatiny. Dekáda yaoi je dost na důchod, řekla bych. Tady je remake přednášek a zároveň nejlepší overview yaoi komunity s ohledem na anime, který můžu podat. Pokud patříte k té menšině, co ještě čte psaný text je skoro rok 2019, bežte si pustit YT, je tenhle článek věnovaný vám.
Výsledek obrázku pro fujoshi gif

14. listopadu 2018

Posted by Nagat | File under : ,
Bylo zajímavé sledovat všechny ty aféry kolem produkce. Nejprve obrovské hype, když se potvrdilo, že film bude mít rating R a že hlavní roli dostane Tom Hardy, protože upřímně- všichni chtějí vidět Rkovej akční horor s Tomem Hardym. To, že by byl půlku filmu obalený ve slizu/hlenu/nebo jekékoliv ektoplazmě, kterou symbionti produkují, mohlo být jen třešničkou na dortu. I ti, kteří normálně nemají v Marvel moc
velkou důvěru, se Venoma dívali s nadějí, protože poslední dobou se společnost dostala do takové stoky, že jediné, co ji zaujme, je sledování čirého teroru, utrpení, až surrealistické krutosti, dehumanizace a objektivizace, přesně tak, jak to bylo s fascinací biomechanickou hypersexualitou v dělech H. R. Gigera. A pak pochopitelně přišlo oznámení, že je film nakonec přístupný i dětem. Typické.
ROWLINGOVÁ JE NÁCEK