Death of the Outsider

Po velkém fiasku, kterým byl druhý díl Dishonored, se Bethesda, k lítosti nám, skalním fanouškům okultních veleryb, rozhodla, že stealth hrám s definovaným prostorem už odzvonilo. Zbyly dvě možnosti, buď lhát o sequelu tak dlouho, až už nebude jiná možnost, než přiznat, že fakt nic nebude, nebo to nějak důstojně ukončit. Vzhledem k tomu, že za ten rok už vychytali mouchy a teď by jim  Void Engine jen ležel ladem, tak se rozhodli tu rakev zatlouct v Serenity stylu.
Až na to, že Serenity mělo celkem přesvědčivej děj a konec, takže jo, i když to bylo hrozně uspěchaný a nezaplnilo to díru v našich srdcích, dá se považovat za docela důstojný odchod skvělé série. V Death of the Outsider jsou za 30$ fanfikce v sejfech, do kterých je peklo se dostat a Outsider charakterově umřel ještě předtím, než jsem se vůbec dostala do voidu, abych ho z milosti bodla.
Pokud nemáte zájem o infobaden summary prvních dvou her a jste tu jen kvůli DotD, přeskočte první tři odstavce.

Peaky Blinders

Bois are back in tooown~

Poslouchala jsem příliš mnoho Nicka Cava a z toho Youtube usoudilo, že mě bude definitivně zajímat Peaky Blinders, takže mi začalo cpát obličej Cilliana Murphyho úplně všude, ale ne tak, jak bych chtěla. Protože je okurková sezona, ani Kim Čong Un nemá, co dělat, pořádnou gangsterku už jsem neviděla miliardu let a Netflix teď vydává jen věci, které profesionálně hodnotím jako "mmm, ok," tak jsem si dala říct. Stáhla jsem nárazově všechny tři série, jako sedmičku červenýho, a ničeho nelituju. Pokud jste to už viděli, tak je to na 99% proto, že tam hrají úplně všichni. A pokud ne, tak si to pusťte. Protože tam hrají úplně všichni.

The Handmaid's Tale

Na tenhle review jsem se chystala neskutečně dlouho, už proto, že tímhle oficiálně pokládám mé tradiční zaměření blogísku, které sice vymizelo časem samo, ale tohle je ten poslední hřebík do rakve. Tahle věc nemá nic společného s gaypornem. Je to didaktický postmoderní feminismus. Je mi to líto, ale od téhle chvíle není cesty zpátky. Už je tu jen Offred a velmi kontroverzní příběh, který vznikl shodou náhod v roce 1984, a od té doby reflektuje společnost způsobem, který a už tehdy se zdál moc přitažený za vlasy.

Neckycon 2017

Jsem se vymluvila z přednášky, protože mě sežral Matrix, ale co se dá dělat, možná příště.

Na rovinu, Natsucon je jediná akce svého druhu, kterou podle mě stojí za to o letních prázdninách v ČR navštěvovat. Za mě má velký plus hlavně kvůli studentsky přijatelné ceně, blízkosti centra a tomu, že je o ulici vedle dost slušnej pokemon nest. Bylo to zajímavé v mnoha semidepresivních ohledech a vyslechla jsem si spoustu zajímavých informací a z celého happeningu si odnáším jen to, že zuby a nehty držím iluzi toho, že na rozdíl od mého okolí nestárnu a celý to připomíná neowestern s prvky klasické řecké tragédie a soundtrackem Johnyho Cashe. Myslím, že si začnu pěstovat novou personu. Čas od času se objevím jako Galadriel, pronesu pár kryptických slov a zmizím.
Anyway, již tradičně jsem nešla skoro na žádný přednášky, takže žádný reviews nebudou, považuji ale za vhodné propagovat ostatní Natsucon specific body programu.

Dream Daddy: A Dad Dating Simulator

Po té, co jsme všichni hráli dating sim s okultistickýma holubama, neopunkovýma hackerama, koňma s lidským obličejem a cokoliv byl Blood Pool, internet vyrukoval s novou hrou dělanou přesně podle potřeb konzumentů. A Dad Dating Simulator, hra plná chlapů ve středních letech, špatných vtipů a ještě horších osmdesátkových referencí. Všechna čest stranou, tohle je definitivně otome game, po které skočíte jako Tomoko Kuroki po víkendu vyčerpávajících sociálních situací.
A jako bonus trocha kospir- CO JE TOHLE? PROČ. Proč všechny dating games vypadaj jako Repeat Stuff??? C̶̵̣̭̜̺̠̭̣ͅÓ̳͙̯̩̹͉̫͓ ̷̩̬̰̞͍̦̯̤̼̥̤̗̝̞̀͢͡J̩̬͔̦̝͎̪̖̳́͞Ę̸̜̺͚̠͈̮̞͉͇͈̹̟̀ ̵̟̪̜̩̺͚͟͠V͏̹͔͔̭̗͕̱̳ ̸̛̳̺̱̜̮̦̩̺͚̹͕̦̞̤̖͡T̶̨͙̦̝̪̬̤̯̦̬̠̜͓͇̥͈̫O̸͖̖̜̲̫̤͚̥͕͍̖͙̤̟͖̝̜͟ͅM͠҉̵̰̖̮̬̹ ҉̖̻͉͈̦͎͓͖͍͕̜̭͉͉̲̩͘͟S̶͎͓͈̝̞̀̀͟K̗̜̲̘͉̗͈͓̪̻̰̖͈͎͎͕̘͚͘͟͢Ḷ̛̣̰̫͓͇͕͠E̷͟҉̟̻̩̗̥͚̥͇̝̯̺̭̫̬͈̮͔̯P̸̴̦̳͖͓͈͍̻̻̘̜Ě̢̗̟̙̟͍͓̣͟͡͠

Varování: Článek je plný spoilerů