Sherlock: Still not over

Tak na začátek, já to TJLC příznivcům fakt přála. A to nejen proto, že jsem fanatičtější organizovanou skupinu neviděla od doby, co se moje rodné město jmenovalo Mährisch-Sternberg a lidi nadšeně hailovali na náměstí na výročním sjezdu sudetoněmecké strany. On skutečně není jedinej důvod, proč my Johnlock neměl být kanon a vlastně spíš na opak. Sherlock Holmes je tak výborný akademický materiál, že jednoho dne do toho musí někdo praštit, aby řekl to, co všichni stejně už sto let víme.
Ale dnes to nebude. Hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se Věk cishet lidí zhroutí. Ale dnes to nebude. Dnes budeme boj-kotovat Moffatovi show- Nebo napíšeme post na Tumblru- Nebo tak něco.

In the Flesh

         Pokud vám někdo řekne, že si trauma z konce Hannibala máte vyléčit sledováním In the Flesh[1], odříkejte pokřižujte se, třikrát se dotkněte krucifixu a pak toho člověka polijte svěcenou vodou, protože je to Satan. Napadlo mě, že bych vám měla nějak popřát štěstí a dobrý vstup do nového školního roku. Takže září je tady, Wake Me Up When September Ends, začala škola, určitě si chcete ke stresu přidat i depresi. První sezona In the Flesh je ta nejrychlejší cesta na psychoterapeutické lehátko, kterou znám. Kvůli ní jsem musela založit dva nové tagy na blog; Teen Angst a Zombíci.

         O In the Flesh se v internetovém undergroundu vypravuje spousta historek, ale protože ho velmi brzo zrušili[2], není nijak zvlášť populární. Většina lidí ví o tom, že to existuje, ale to je asi tak všechno. Sama jsem byla přesvědčená, že je to prostě jen britská show o zombících, takže to bude hodně homo, ve smyslu subtextu, ale to je tak asi všechno. 

Sakra, kdybyste mi tehdy řekli, že je hlavní hrdina DOSLOVA homosexuální zombie se sebevražednými sklony, tak jsem první, kdo organizuje odboj a staví barikády, proti zlým producentům. Vlastně rozumím, proč tu show zrušili. Svět není připraven na homosexuální zombie se sebevražednými sklony.

       Kieren trpí PDS, syndromem částečného zesnutí, což, pokud vám to není jasné, znamená, že je zombie. V roce 2009 všichni mrtví méně než rok vylezli z hrobu a začali žrát mozky nebohých obyvatel. Našel se lék a nemrtví jsou teď po "vyléčení" navraceni rodinám, jako funkční jedinci, schopní integrovat se do společnosti. Dostali druhou šanci žít.

       Pochopitelně to mnoha lidem nesedí. Zombie jsou pořád zombie a i když v této chvíli lidi nežerou, dost jich při svém probuzení zabili. Kieren sám bydlí v Roartonu, kde maloměstská komunita za války jako první zorganizovala Human Volunteer Force na obranu proti zombiím a pořád drží nepřátelský postoj proti nemrtvým. Upírají se k křesťanským hodnotám a jak Kieren, s ohledem na svou minulost zmiňuje, odmítají všechny, kteří jsou jiní než oni. "They didn't like me when I was alive." Už jste viděli, co si Američané myslí o Britech. Nyní se podívejme, co si Britové myslí o Američanech. Protože můžeme předstírat, že nám silně křesťansky založený venkov plný legálně držených zbraní nic připomíná, ale proč. Na druhou stranu Američané už stejnou situaci před pár lety zvládli mnohem lépe.

"You're such a soppy optimist."

"Optimist? Amy, I killed myself!"

       Zombíci samotní nejsou žádná zlatíčka a většina z nich jsou takoví extremisté, že by v jedné alternativní realitě nepochybně byly nasázení v Hinderlands a vy byste se s nimi museli otravovat pokaždé, když byste potřebovali trochu elfrootu. Fucking rebel mages. Sdružují se pod záštitou Undead Prophet, který jim slibuje lepší časy a konec utiskování. Organizují teroristické útoky a jedou v drogách. Možná je to částečně i důsledek jejich existence, protože ti lidé by mohli poskládat vlastní verzi Dumb Ways To Die. Pamatujete tu holku, co se udusila gumovým medvídkem? Tak přesně tak vtipný to nebude. Kierenův osud by ale rozbrečel i mrtvého. Navíc má tendence přitahovat stejně zničené osobnosti, jako je on sám.

       V druhé, a poslední, sérii se Kieren potká se Simonem[3], dvanáctým apoštolem Undead Prophet, který sice "dejme tomu chodí" s Amy, ale shit happens a "je to cannon." Jako by ta show potřebovala ubezpečení, že je to kanonické. Pane bože, vždyť hned na začátku se ten kluk zabil. Whatever. Simon dojel na drogovou závislost a deprese, což pastelových barev do světa moc nepřidá, a Kieren zjevně chce ještě víc zklamat své rodiče. Jdou dokonalí. Simon je neskutečně atraktivní mrtvola. Vážně doporučuji Ao3, mám z toho fakt rozporuplné pocity, protože většina mých oblíbených tagů je ve spojitosti s mrtvými lidmi pěkně nechutná[4] a nejsem zrovna expert na posmrtné erekce, ale zkoušeli jste elektrošoky?

Look at these depressed drug addict homosexual zombies.

I love these depressed drug addict homosexual zombies.

       Žerty stranou. Na In the Flesh se podívejte, pokud se chcete vnitřně zabít. Ta show má minimálně tolik kruhů utrpení jako Danteho peklo. A ani neskonale pozitivní Amy to nezachraňuje. Po prvních třech dílech se to sice trochu uklidní, ale právě ty tři díly vám udělají takové jizvy na duši, že je nezaplácáte ani kilem čokoládové zmrzliny. Jsem si jistá, že jsem při sledování přibrala alespoň dvě kila a jestli si myslíte, že jsem přecitlivělá, haha. Znám alespoň dva mladé muže, kteří by se při sledování In the Flesh složili, ale to vlastně nic nedokazuje. Měřítkem by měl být fakt, že jsem se u toho složila já, protože jsem minimálně tak citově zabedněná jako Katniss Everdeen. Show měla pokračovat už jen proto, že si občas připadám příliš šťastná a In the Flesh má schopnost diváka velmi rychle zbavit jakéhokoliv náznaku naděje.

[1] Obecně, kombinovat Hannibala a In the Flesh je příšerný nápad a dosáhnete akorát toho, že vaše sny budou naplněny mrtvými homosexuály a zoufalstvím. Nevěřte jim! Raději si pusťte Pushing Daisies, v obou případech to vede k vtipným situacím. Jsem mrtvá. Prosím, přiložte Neda.

[2] Je to skoro takový zločin jako zrušení Firefly. Z hlediska průměrného konzumního diváka je Firefly horší. Z hlediska člověka, který strávil příliš mnoho času na přednáškách queer studies bylo In the Flesh poklad, který je s nějvětší pravděpodobností navždy ztracen. Ale nejsme tady kvůli přednášce o reprezentaci.

[3] Jeho jméno je Simon, co čekáš, rajskou zahradu? Výzkum ukazuje, že pokud se jmenujete Simon, pravděpodobně budete tragická postava, nezasloužíte si váš osud a umřete mladí. Taky možná budete schopni mluvit s prasečíma hlavama. Precious Cinnamon Roll who didn't deserve it = Simon.

[4] Technická nekrofilie není problém, pokud jste tak rozkošní, jako Kieren a Simon. Ale některé praktiky ve spojitosti s tělníma tekutinama s prošlou expiračkou znějí jako velmi špatný nápad. Shrnuto, podtrženo: Simone, vyflusni to

Wilde (1997)

        Defaultně jsem o tom nechtěla psát, ale pak mi došlo, že když to neudělám, zanevřu na samotnou podstatu tohoto blogu. Když nenapíšu článek o sto let staré gay story já, tak kdo? Od čeho jiného tenhle blog vlastně je? Co kdyby to někomu uniklo, stejně jako mně?

        Vlastně nevím, jak jsem se k tomuhle filmu dostala. Nějak jsem kalila a probudila jsem se v krabicích od pizzy, se svými třemi výtisky Doriana Graye nalepenýma na různých místech a Třemi procesy s Oscarem Wildem v obličeji a vzpomněla si, že toho chlapa vlastně strašně žeru. Tak jsem si stěžovala známému, že životně potřebuju, aby lidi přestali točit shistký adaptace Doriana Graye a udělali rockovej muzikál o Oscaru Wildovi. Kde mu sólo napíše Terrance Zdunich. A refrén bude "Why is everybody here an uncultured swine but me." Nemám si totiž co broukat při přednášení.
Můj známý byl mírně pobaven a doporučil mi film z roku 1997, překvapený tím, že ho neznám. Musím uznat, že fakt, že jsem tenhle film neviděla už před tisícem let, je asi největší chyba mého života.

        Film zachycuje nejslavnější období Oscara Wilda, jeho divadelní kariéru, jeho fakt dobré vlasy, jeho vztah s Lordem Bosiem Douglasem, hanebným bastardem, a nakonec i jeho sociální pád a uvěznění, kterým byl potrestán za to, že nemyslel hlavou, ale poklopcem.
Do role Wilda vybrali Britoši nejpovolanějšího člověka na světě, jediného muže, který miluje Oscara Wilda více, než Oscar Wilde miloval sebe - Stephena Frye a jeho fatální omyl hraje tehdy mladičký Jude Law.
Zapomeňte na koncept femme fatale, Jude Law by s jeho krásnou tvářičku stejně tak dobře mohl být sériový vrah, Antikrist, Joffrey Baratheon a pořád by rituální sebevražda v jeho jméně vypadala jako maličkost. Zelenej ječmen chutná dobře, když se Jude Law usmívá. Celé je to neskutečně frustrující, protože jedna věc je poslouchat o životě Oscara Wilda s mírnými výpadky pozornosti, druhá věc je, vidět jak moc zamilovaný idiot to byl. Rozum, Wilde, kdes ho nechal? 

Raise your hand if you have ever been personally victimized by Wilde choosing Bossie Douglas, the filthy bastard, over Robbie.

        Největším hříchem, kterého se v mé výchově mí rodiče dopustili, nebyla implikace, že pokud chci vidět film s gay tématikou jsem úchyl, ale to, že mě přesvědčili, že před Zkrocenou Horou žádný takový film vlastně nebyl natočen. Nikdy by mě nenapadlo hledat nějaký poklad v kinematografii devadesátek, takže bych v průběhu sledování za normálních okolností brečela nadšením. Díky bohu za zánět slzných kanálků, nejsem v současnosti schopna produkovat vlastní slzy, takže jsem si zachovala tvář. Tenhle film je požehnání. Má to všechno, co miluji. Historickou přesnost, nekonvenční romantickou zápletku a Oscara Wilda. Je to nevlezlá tragicky romantická story o zelených karafiátech a absurdní moci, kterou měl mladý rozmazlený spratek nad dospělým mužem. Takhle promítnuto, rychle za sebou, má životní příběh Oscara Wilda určitý nádech cynismu, který by se mu určitě líbil.
Kdyby na konci nebyl happy ending, asi by mě to zlomilo.

Film si musíte pustit z následujících důvodů:

Je tam Oscar Wilde

Je tam Oscar Wilde

Je tam Stephen Fry jako Oscar Wilde

Jude Law je Bosie a ačkoliv to pořád byla hovadina, že ano Oscare, chápete to

Dobře se u toho plete

• pokud tam zrovna není sex scéna s Bossiem, protože pak hrozí, že si omylem, v rozptýlení, bodnete jehlici do oka

Na přednášce se mě někdo zeptal, co je to OTP.

Tohle je OTP.

        Všichni jsme měli Oscar Wilde období. Je to jev, který vás nejčastěji postihne na střední škole, protože co si budeme povídat, Oscar Wilde je definice swagu. Po světě pravděpodobně už nikdy nechodil žádný člověk, který by byl tak strašně done se všemi sociálními konvencemi, jako Wilde. I když jste se narodili z plivance Chucka Norrise, ve volném čase ovládáte Sčítání otaku hned ze třech fiktivních profilů a jednou jste for lulz rozpoutali občanskou válku v jedné rozvojové zemi, váš level sarkasmu pořád nedosáhl Oscara Wilda.
        Někteří z nerdů časem zapomněli na to, proč je Wilde tak super. Byli ve svém dekadentním období omezeni nedostatkem internetových zdrojů, nebo neznali privilegium angličtiny. Je na čase si to připomenout.

Bonus pro zvídavé čtenáře: Tady je povídka bez které jste sice do teď žili, ale jakmile ji uvidíte, nebudete chápat jak.

Tady je povídka, kde Oscar Wilde píše filly na kink meme Sherlocka Holmese.

A příště si řekneme, co dělal Christopher Marlowe v zákulisí divadla.
Začínám být didaktická. Kontroluji seznam literatury na konci porna.
Edit: Zapoměla jsem na nejdůležitější odkaz a to na Prevíta, protože aktivně podporuji restoraci klasického slashe a jeho nárvat do Českých zemí. A také chci najít a vzít si onoho Prevíta, který to píše. Sice nejsem reinkarnovaný viktoriánský básník a do negližé se většinou nevlezu, ale jsem ochotná autora povídky milovat a smažit mu vajíčka.

Jonathan Strange and Mr. Norrell

           Chtěla jsem být hustej hipster a napsat review knihy dřív, než vyjde série, protože jsem snob a ráda se dívám na lidi z vrchu, bohužel, celá historka se má takhle: Jonathana Strange a pana Norrella jsem spoustu let odkládala, protože jsem měla dost vágní doporučení jen z několika zdrojů[1]. A pak jsem jednoho dne prohledávala antikvariát a našla tam jeden výtisk za nějakých 80 korun[2], bože díky, protože teď už to zase má seriálovej obal a velmi rychle jsem pochopila, proč jde o dost neznámou knihu i přes její nesporné kvality. A pochopitelně ji teď nemám u sebe, takže vám nemůžu dodat zábavné citace, abych názorně ukázala, jak moc velká je to hlína.

           Ještě před pár měsíci, byla ta kniha sotva zmíněná na Wikipedii, fandom měla tak neviditelný, že pravděpodobně pořád používal korespondenčních metodu výměny povídek přes holuby, nebo hůř, email a pak jen tohle (I screamed.) Nejde ani tak o to, že průměrná čtenářka nemá každý den chuť číst fantasy o dvou starých chlapech. Je to historická fantasy, psaná v pre-viktoriánském stylu s neskutečným množstvím poznámek pod čarou, která obsahují kvanta dalšího přiloženého textu v cynicky akademické angličtině.
           Nestihla jsem ji dočíst, ale to je vlastně jedno, alespoň budete ušetřeni mého kvíkání. Chci hlavně mluvit o BBC one sérii, která sotva začala a je stravitelnější než kniha, takže doufám, že se mi podaří najít nějaký jiný sofistikovaný trash, který se mnou bude plakat nad dalším obskurním fandomem.

[1] Tato doporučení vypadala přibližně takhle: "Susanna Clarke mě jednou praštila svou knihou. Bylo to super." - Neil Gaiman
[2] V té chvíli jsou taky zjistila, že ani Jonathan Strange, ani Mr. Norrell není jméno autora, ale ve skutečnosti knihu napsala Susanna Clarke, uvedená drobným písmem pod obrázkem havrana, ale na mou obhajobu, kdo sakra mohl předpokládat, že žena napíše fantasy, která nebude mít Young Adult labbel. 

Alternativní trailer.
Obzvlášť mám ráda tu část, kdy pan Norrell sumonne OP elfa, aby oživil mrtvé a říká
"Ok, everything is safe. Everything is safe."

           Napřed jsem nevěděla, co si o seriálu myslet a omlouvám se všem lidem, kteří byli přítomni mému livebloggingu, když jsem se dívala na live přenos. Byla jsem asi tak overexcited, jako při sledování posledního dílu třetí série BBC Sherlocka. Až na to, že v retrospektivě říkám, že tenhle seriál si to alespoň zasloužil. Byla jsem mírně zklamaná z absence high English, která se tam sice čas od času objeví, aby zabila všechny případné plebejce u obrazovek, ale jinak ji (dost pochopitelně) není možné narvat do dialogů a bez vypravěče se tím ztrácí půlka atmosféry. 200 stran knihy narvali do prvních deseti minut (celý seriál má mít jen 7 dílů) a například smrt Strangeova otce tím utrpěla značné rány a teprve při druhém shlédnutí jsem zachytila, že tam většinu okolností jeho náhlého úmrtí vysvětlují, ale jsem si jistá, že náhodní kolemjdoucí budou pěkně zmatení.

           Byla jsem trochu zděšená, když jsem viděla první fotky a zjistila jsem, že má představa postav byla úplně někde jinde, než představa tvůrců seriálu. Jsem přesvědčená, že Jonathan Strange byl v určitém období zrzavý a Norrellovi jsem v rámci zachování vlastní příčetnosti ubrala asi 20 let, ale v prvních pěti minutách seriálu jsem přehodnotila, co jsem přehodnotila a pak jen tiše křičela, protože Eddie Marsan je tak výborný a maličký a fufatý a nikdy jsem si neuvědomila, jak moc je Gilbert Norrell v sociálních situacích v háji, dokud jsem ho neviděla na párty. Jednou se někdo na Tumblru ptal, proč lidi čtou tu knihu, když tam není v podstatě všechny ženské postavy jsou jen podpůrné charaktery (tru, it's a male only adventure) a ty, co tam jsou potřebují zachránit (Co s tím pořád máte?) Je to pravda. Ale nejvíc zachránit potřebuje pan Norrell. <na tomto místě bylo více mých empatických pocitů, ohledně toho jak je Norrell maličký a potřebuje ochranu, knihy a Childermasse, ale pak jsem si uvědomila, co moje známá udělá, až si tohle přečte a rovnou říkám: Ne. Zamítá se. Ani to nezkoušej, Jestli něco budu cosplayovat, bude to The Gentleman With Thistledown Hair, protože chci ten kabát.>

           Pokud existuje cena pro 9 000/10 cast, nominujte Childermasse. Nedokážu to vyjádřit lépe, než to udělali lidé přede mnou; "Childermass was just Childermass." Je perfektní. Dokonalý. Přesně takový jaký chcete, aby váš Childermass byl. Jestli se tahle série ukáže být Eragonem (bože ne), Childermass bude Murtaghův případ. Při žádosti o remake, který by se nacházel v mezích slušnosti, bude u požadavků poznámka "Zachovejte Childermasse. Childermass je dobrej." Childermass je postava, jejích photoset má na Tumblru víc notes než trailer a má k tomu důvod. Ten chlap je živoucí personifikace kvalitní knihy.

"It was then where i remembered what happened,

I had a most unusual dream, 

I fell in love with a Raven King 

and he fell in love with me."
We all did, gurl.

           Měla jsem málem infarkt, když jsem zjistila, že The Gentleman With Thistledown Hair bude Marc Warren. Marc Warren je- docela atraktivní herec. Hrál Jonathana Teatime-a v Hogfatherovi od Terry Prachetta a kdo se nechytá, ať se vrátí k Harrymu Potterovi, nebo Divergence, nebo k tak něčemu.
Jednoduše, ten chlap vypadá dobře i ve směšné bílé paruce, tak jsem si říkala, že The Gentlemana určitě zvládnou, protože je jeden z mála elfů/víl/?? kteří se v příběhu objeví a je popsán jako "tall, handsome, (with) a particularly pale and lustrous skin (...)" a vůbec, mezi všemi těmi starými gentlemany 60+ je příjemným oživením, i když asi ukradne bratra a odtáhne si ho do labyrintu. A pak jsem viděla promo fotky. BBC, kde se sakra stala chyba? [3] BBC, co je tohle sakra za kabát? Navíc celou dobu dramaticky mluví do plechovky a pak mu hlas přeskočí na Časnačaje a já málem umřela. Nechci říkat, že z jeho Teatime hlasu nemám weirdest boner, ale tady jsem to fakt nečekala. Celá ta scéna mi nějak nesedla. Kde je Norrellova špatná latina? Upozornil někdo herečku Lady Pole na to, že de facto není posedlá?

            Na druhou stranu, tohle je asi tak jediná věc, kterou bych prvnímu dílu vytkla. Pokud jsem to zapomněla zmínit, tak ano, venku jen jeden díl, takže se mé hodnocení ještě může změnit. Ale jednak pochybuji, že budu mít čas o tom napsat článek později a Jonathan Strange and Mr. Norrell není věc, kterou bych nechala zapadnout do hlubin času. A taky, pokud budou ostatní díly alespoň tak dobré jako ten první, má duše bude mít klid. Pusťte si to. Stará dobrá britská fantasy a žádné vulgární americké frašky. V neděli večer na BBC one: Alternativní Napoleonské války se starými kouzly. Udělejte to pro sebe. Místo toho, co už sledovat nechcete.

[3] I když možná správná změna po elfech Peter Jacksona, protože teď nedávno jsem se děcka zeptala, proč si nesmí brát jídlo od víl a spratek nevěděl. Vlastně to nevěděl nikdo v okolí pěti metrů. Nevzdělaní plebejci, co je ve školách učí. Ať stráví zbytek svých dnů mytím nádobí, nebo randěním s Neaphamelem, mně je to jedno
.
[o] Taggováno bromance. Protože jsou tam na sebe všichni tak nalepení, že by mě to možná znepokojovalo, kdybych mi bylo pořád 13, četla jsem Pána Prstenů, ještě pořádně neuměla anglicky a český fanfikce tehdy nebyly až tak explicitní, takže žádné z postav v LotR se nějaká velká újma nestala. Chudák Mr. Norrell to říct nemůže. To porno je v high English a má poznámky pod čarou, jsou Vánoce!

How gay can Sherlock possibly be?

Jedna z náboženských teorií fangirlismu tvrdí, že každému fandomu je přisouzen osud už od počátku a nemá smysl si s jeho vývojem dělat moc velkou hlavu. Některé fandomy jsou odsouzeny ke slávě a moci, jiné k izolaci a šílenství.
Podle fangirlistů je ke každému fandomu při zrození povolána vědma – ve starých spisech označována jako sudička, která výkladem budoucnosti určí osud novorozeného fandomu.
Zvláštní je, že tyto vědmy musejí být podle starých tradic závislé na cigaretách, případně kofienu, který je jim den před věštbou odepřen, a věštba probíhá zásadně v šest ráno, aby se sudičky "dostaly do pravého věšteckého deliria".
Jednoduše řečeno mají tak špatnou náladu, že už padesát let tu nebyla optimističtější sudba, než fandom Kim Ir Sena.
Fanouškovská Unie Citově Kontraproduktivních (FUCK) považuje postoj církve za "docela kontroverzní" a poukazuje na fakt, že čerpají ze starých a již neaktuálních zdrojů, které podkládají neověřenými legendami.
Fangirlisté se odvolávají na vědecky potvrzený "koloběh fandomu", který předpokládá, že pokud nějaký fandom částečně zanikne a následně opět povstane, je jeho vývoj zcela stejný, protože je jeho cesta předem předurčena. Za důkaz správnosti svého tvrzení považují Sherlock fandom.

V historických záznamech Sherlock fandomu se totiž můžeme dočíst o stavu, který je prakticky paralelou dnešní situace.

Věиσνáиσ νšєм ѕнєяℓσ¢кιαиѕ ʐα ρøṡlεḋṉíсh 200 lετ.

They want each other's D since 1887.

Fanoušci Sherlocka Holmese jsou krásným příkladem toho, že se lidstvo za posledních 200 let prakticky nezměnilo. Je známý fakt, že když Doyle v roce 1893  Sherlocka zabil (protože ho měl plné zuby), fanoušci se oblékli do černé a drželi za něj smutek, což sice v téhle době zní úplně normálně, ale tehdy to byl strašný úlet, protože Briti. Nakonec to donutilo Doyleho Sherlocka oživit. (musel být nadšen)
Teď by si nikdo nevšiml, kdyby fanoušci BBC seriálu převlíkli z černé do černé a tiše smutnili - už proto, že většina z nich jsou zatracení nerdi, verbálně se neprojevují a černá je základem jejich oděvu – tak místo toho polepili celý svět plakátama, změnili se ve Spidermeny a stali se jednou z nejobávanějších sekt Tumblru. V podstatě se jen nudí a vlastně nedělají nic, co by předtím nedělal už Homestuck, ale je to celkem skandál, protože Briti.

Než Doyle přivedl Holmese znova k životu, byl Sherlock deset let mrtvý. Kronikáři si do teď nejsou jisti, jestli to bylo dobře, špatně, nebo kdo ví jak. V každém případě to fanoušky frustrovalo tak moc, že je to znatelné ještě dneska.
Pokud někdy budete hledat podklady pro psychologický výzkum o fandomech, Sherlockovi fanoušci jsou správná cesta. Kromě toho, že mu doslova stavějí sochy, založili několik pseudovědeckých společností, ve kterých se sdružují a kolektivkě dedukují. Nejznámější je společnost Baker Street Irregulars, které je určena pouze pro elitní mozky a zájemci o členství musí projít přijímacím řízením a prokázat své duševní schopnosti. Například Franklin D. Roosevelt získal díky logicky bezchybné analýze o tom, že Sherlock Holmes byl Američan. Někdo jiný ho dostal za logicky bezchybný rozbor dokládající, že Holmes byl po svých předcích Francouz. A takových je asi dalších 500, včetně české teorie.

"When I first watched Sherlock I didn't understand how people could get so obsessed with a show with only six episodes with such long hiatuses
What did they do in between airings, I had asked myself
Get weird
Get weird is what they do”
—boredsociopath 

 [1]

Pojďme si přátelsky promluvit o tom, co způsobilo, že je Sherlock Holmes tak populární.
Tedy o jeho atraktivitě, intelektu a hlavně faktu, že víc gay, než double rainbow.
Vědecké poznatky celého světa se shodují na tom, že slash byl vymyšlen v druhé polovině sedmdesátých let – dejme tomu 1975-76. To je naprostá hovadina.
Pokud si budete všímat Sherlock fandomu, zjistíte, že byl průřezem přes posledních dvou set let tak teplej, že všechno, co víte o historickém přístupu k homosexualitě, nedává smysl.
Když jsme u toho Sir Arthur Conan Doyle údajně přidal do povídek o Holmesovi Irlene Adler, protože se začaly šířit zvěsti jako "je zvláštní, že takový muž, jakým je Sherlock Holmes, nejeví zájem o ženy."

Dokážu si živě představit skupinu pozdně-viktoriánských dam na čajovém dýchánku, debatující například o téhle pasáži v Sherlockovi:

When I turned again, Sherlock Holmes was standing smiling at me across my study table. I rose to my feet, stared at him for some seconds in utter amazement, and then it appears that I must have fainted for the first and the last time in my life. Certainly a gray mist swirled before my eyes, and when it cleared I found my collar-ends undone and the tingling after-taste of brandy upon my lips. Holmes was bending over my chair, his flask in his hand.
(-The Return of Sherlock Holmes)

 

"Ale, slečno Margaret, on mu nepochybně pouze dával napít kořalky, aby nebohého doktora probral." "Zajisté máte pravdu, paní Florence, otázkou však je, jak mu dával napít." "Ahaha, ale jděte vy jedna!"
"No tedy, dámy, kdyby to slyšeli vaši manželé. Mimochodem, slyšela jsem že paní Bessiová napsala novou kapitolu jedné ze svých... fanouškovských povídek." "Ah, to je úžasné!"
"Doufám, že to bude ta AU, kde je doktor Watson Jana Eyrová."

Sherlock si za to v podstatě může sám. Jeho charakter je neuvěřitelně atraktivní, a za co nemůže Holmes, za to může Watson, který nevynechá jedinou příležitost pro fangirlení nad Sherlockovým intelektem a rád dělá poznámky typu "Sherlock reaguje na mé uznání jeho dedukčních schopností, jako dívka na komplimenty o jejím vzhledu". 

Nedá se racionálně vysvětlit, proč se v podvědomí lidé, ustálil Sherlock Holmes, jako nudný muž s loveckou čapkou a dýmkou. Pravděpodobně se někde stala chyba ve vzdělávacím a informačním systému, protože nepochybně budete schopni někde v hlavě vydolovat citace jako "Každý detektiv potřebuje míň inteligentního společníka, aby vypadal chytřeji – jako měl Sherlock Watsona" a přísahám bohu, že když vyšel první film s RDJ, jistý magazín napsal "Sherlock Holmes konečně není nudný páprda, ale srší sexapelem a Watson ztvárnění Jude Lawem konečně není zbytečný!". Každý, kdo kdy držel v ruce knihu, by za to vraždil.
Jo, a ještě je tu fandom Elementary.
Hahah. No.

Většina shipperek potvrzuje, že kdyby nevěděly, že mají v ruce originál, myslely by si, že jde o velice zdařilou fanfiction. Některé z těch knih by měly mít na začátku upozornění: Varování: Čtení je doprovázeno jemným šimráním v žaludku a může vyvolávat u čtenářek doprovodné reakce, jako je vrnění, či převalováním se na posteli s přiblblým úsměvem.
Sherlock se nikdy nesnažil vytvářet dojem klasického heterosexuálního hrdiny. Je popsán jako homosociální – což znamená, že preferuje neromantické vztahy s muži, navazování kontaktů s ženami mu nejde. Už ve viktoriánské době se objevily spekulace o jeho sexualitě, proto Doyle připsal do jedné z povídek Irlene. Ve výsledku je Sherlock slečnou Adlerovou sice okouzlen, ale pouze její inteligencí. (Čímž si vyslouží status asexuála, ale můžeme předstírat, že je romanticky zainteresován v Johnu Watsonovi.)

"I am not a whole-souled admirer of womankind." -Sherlock Holmes

Arthur Conan Doyle byl na svou dobu velmi liberální k homosexuálům, což bylo možná důvodem, proč nesměl sedět v House of Lords, a byl dobrým přítelem Oscara Wilda. Údajně byli při jejich prvním setkání jeden druhým naprosto okouzleni a výsledkem bylo, že Doyle napsal Psa Baskervilského a Wilde publikoval první kapitoly Doriana Graye. Oba byli tehdy nadějní spisovatelé kolem třiceti, a pokud mi tvrdíte, že to neshipujete, mám důvodné podezření, že lžete.

Jedna z nejoblíbenějších scén, které jsou podezřívány z obsahu homosexuálního podtextu je začátek Empty House, což je povídka, ve které se Sherlock vrátí z mrtvých. (Pokud i tuhle atmosféru tvůrci BBC zachovají, máme se na co těšit.) Sherlock přijde za Watsonem v převleku za obchodníka s knihami a nabídne mu tři knihy; British Birds, Catullus a The Holy War. Catullus je Římský básník, který se proslavil homoerotickou poezií, ačkoli česká Wikipedie ve svém krátkém odstavečku tvrdí něco o zamilovaných básních a nešťastné lásce k ženě. Zbytek světa zná Catulluse podle jeho Carmen XVI, která začíná Pedicabo ego vos et irrumabo, anglicky; I want sodomize and skull-fuck you. Catullus raper Římský. John Watson má Catulla rád.

Pro zájemce, více subtextu můžete najít zde: http://nekosmuse.com/sherlockholmes/subtext

Je pravda, že většina seriálů, které se o Sherlockovi vysílaly na ČT1, byly pekelně nudné. Ale nikdy není pozdě na to, napravit staré chyby a podívat se na to, jak pěkně dokáže být i starší verze Sherlocka sassy and gay. <videoargument>.

 Best of modern fandom

Nemá smysl mluvit o tom, jak moc divný moderní Sherlock fandom je, protože to už někdo zpracoval. Holmesovi fanoušci odráží podstatu samotného charakteru Sherlocka. Nikdo jim pořádně nerozumí, nimrají se v detailech, netušíte, co udělají příště, a pravděpodobně jsou všichni na drogách.
Ušli velmi dlouhou cestu. Od pláče nad Reinchenbachem, přes rozebírání detailů v jednotlivých dílech, až po stalkování délky Benedictových vlasů.
A cosplaye. Nezaponěňme na cosplaye. Protože why the  fuck no. 
Ale všichni jim to tolerujeme, protože chápeme jejich zoufalství a opuštěnost. Narozdíl od Onceler fandomu. Ten nechápe nikdo.

Nejlepší z dedukcí BBC Sherlock fandomu

1. Johnův pin:

 

>Is it just me or John's PIN number seems to be 7437? Of course that the last 7 is pure speculation, we don't actually get to see it...

But if it is, it spells SHER like in SHER-locked (and is the same as Irene's mobile phone code)

2. Moriartyho spona

Guys, in the Reichenbach Fall, Moriarty is wearing a tie pin of a FOX.

And in the book, Grimm's Fairy Tales (Also mentioned in the Reichenbach Fall) there is a story about a FOX who FAKES HIS OWN DEATH.

Is this a clue about Sherlock's fake death?? Or did Moriarty actually die??

 3. Tohle raději rozebírat nebudu

Lets deduce then shall we?

A hand is clearly leaning against the window. Now we know people have been in Sherlock's home, but they left no finger prints since the only way for Sherlock to find out where they had been was via dust. So it had to be someone who is welcome in the apartment. 

If you look at how high the hand is, they are tall. So that clearly rules out John and Mrs Hudson. 

Now if you will, notice the smudge marks in a circle just under it. About the size of a head. But if you look at the hand its flat on the glass meaning the person who made it had to have been facing the window, the other smudge was made by someone who was facing the other way...

Now who is tall with big hands that is often in the apartment?

Not a big stretch to establish that is Sherlock's hand print.

Here is where it gets juicy...  

The head smudge is just taller then John. 

SO in conclusion. 

I put forward, John was lifted by Sherlock, back and head to the window, while Sherlock had his hand on the window for support....

Thank you. Good day sir.

Kromě toho vytvářejí gify, které sem dávat nebudu, protože Salvador Dalí vedle nich vypadá zcela příčetně, a mají podivnou chuť pro omegaverse. Pokud si dáte na AO3 nejoblíbenější povídky na BBC Sherlocka, na 70% půjde o omegaverse.
Využiji statistiku, kterou někdo udělal za mě.
Nejpopulárnějším pairingem je John/Sherlock (11,856 povídek). V romantickém vztahu, v přátelské rovině je to 2,761 povídek.
Druhé nejoblíbenější je Moran/Moriarty (988), což je stejně ironické, jako reklama na seznamku na feministky.cz, protože Moran se v seriálu ani neobjevil.
Ostatní užívané páry, řazeno podle popularity:

• Mycroft/Lestrade (809)
• Sherlock/Lestrade (498)
• Sherlock/Moriarty (300)
• Sherlock/Molly (326)
• Mycroft/Sherlock (285)
• Irene/Sherlock (238)
• Mycroft/John (216)
• Moriarty/John (149)

Povídek s homosexuálním kontextem je 15536, což je dvakrát víc než general (7267)
Jen 2203 fanfikcí je F/M.
Nejméně populárním tagem je Fluff. Jako obvykle.

"‘I'd like to introduce you to my boyfriend, Pickford.'
‘That's a fucking dinosaur!' roared Sally.”
-klasika

Na rozloučenou Nagatina oblíbená AU Sherlocka. (Belcher a Butterfield. omfg) Tohle musíte považovat za úžasné i bez ohledu na vaše sexuální preference.
Mimochodem, Asa Butterfield je všeobecně uznaný headcanon pro Hamishe Holmese (je to zákon) a Sherlock fandom čekají náročné dny, až jim dojde, že ten xichtík má hrát geniálního vojenského stratéga, který zachrání lidstvo před útokem mimozemšťanů. Po kom tu hlavičku asi má? Připište k Superwholocku další slabiku.
 

 [1] Pro zájemce: Ruská verze Sherlocka Holmese s Vasily Livanovem a Vitaly Solominem, přičemž Watson je neobvykle roztomilý.

Doctor Who

   Chápu, že tady asi není moc lidí, které zajímá obsah mých mokrých snů. Ale nějak musím obhájit svou nepřítomnost.

"Polámal se mraveneček. Ví to celá obora.
O půlnoci zavolali... však vy víte. Doktora."
–Oblíbená básnička lidských mláďat.

   V rámci přípravy na přednášku na AF –následuje podprahová reklama. NAGATINA PŘEDNÁŠKA! NAGATINA PŘEDNÁŠKA!- jsem se rozhodla, že se podívám na nejoblíbenější věci ve slashové subkultuře. Takže Harry Potter, Doktor Who, Torchwood, Merlin a Sherlock...
A hádáte správně. Přes druhý bod jsem se nedostala.

EDIT, VÝSMĚCH A SPOILER: /Spoiler, chápete? Víte, co by udělal Doktor, kdyby věděl, že chcete znát spoiler, že?
Takže se vyjádřím k posledním dílům Doktor Who ve čtvrté řadě. Journey's End
Název epizody skvěle sedí.
Nejen že, skončil Desátý Doktor, ale skončil i můj limit nejen na megavideu.
Vždycky mám vypočítaný čas tak, aby mi megavideo sedlo na těch 45 minut jednoho dílu... Nepovím vám, jak to dělám, je to mé osobní tajemství.
Takže běžně zvládnu 3 třičtvrtěhodinové díly. Bohužel jsem si nevšimla, že poslední díl je speciál, tudíž má asi 70 minut.
Tudíž když se měl superracovní David Tennant přeměnit v nagelované dítě Matta Smithe se stala vtipná věc.
Ve chvíli kdy začal zářit a jeho obličej zmizel, se mi video vyplo, že prej si mám hodinu počkat.
Za minutu později nám vypli elektriku, takže jsem měla docela slušnou chuť rozmlátit v 11 v noci svůj počítač. Ikdyž za to ten chudák nemohl.
Takže se dá říct, že můj Doktor zemřel a nikdy se nereinkarnoval... Cha! Chápete to?!
Megavideo mě zachránilo! Udělalo pro mě něco, co pro vás ne!
V mých dětských vzpomínkách bude Doktor navždy inteligentně vypadajícím bišem v konverskách!
Neberu v potaz, že před svou smrtí vyváděl jako ženská... Moment. Ženské v Doktorovi přece umírají hrdě!
MILUJI TĚ, LIMITE NA MEDAVIDEU!
A teď ten Sherlock...***

"I need a doctor. Call me a Doctor. I need a Doctor to bring me back to live!"
–Píseň, kterou začnou hrát v rádiu, pokaždé, když ho zapnete.

   Doktor Who je Britský sci-fi seriál, který běží od roku 1963. Sem tam si dá pauzičku.
Momentálně ho vysílá televize BBC (známý to základní kámen slashe). Britové jsou na něj hrdí.
Ono jim asi nic jiného nezbývá, vezmeme-li v úvahu jejich kuchyni, architekturu a to, že jezdí vlevo...
Každopádně chci napsat spoustu informací orgasmech minulého týdne  nechci vědět, co se mnou bude za měsíc, takže raději začnu.

O čem to vlastně je? Takže zopakuji informaci, že je to sci-fi a běží od roku 63... 

O čem to asi může být?! Samozřejmě, že o ničem!
Doktor je poslední žijící Pán Času, což je mimozemská rasa o které by se dala napsat slušná magisterská práce. První vesmírný problém: jsou všichni Time Lordi muži (???), kdo jim dává ty jména (???) a je tam i někdo, kdo se jmenuje I Didn't Pass (Who Didn't Pass by byl cool název). Prostě by to bylo nadlouho. 

A tenhle Doktor cestuje v čase s pěknýma ženskýma a sem tam zachrání lidstvo. Navzdory tomu, jak úchvatně to zní si vzpomeňte, co se vysílá u nás. 

Ordinace v Růžové zahradě.
    Doktor je více-méně nesmrtelný.
Pokud má zemřít, tak se jaksi... reinkarnuje (to není to správné slovo).
Od začátku seriálu vystřídal už 11 form. A s každým hercem je mladší a mladší.
V roce 2050 ho bude hrát embryo.

    O pár řádků výš jsem se zmínila o ženách. Doktor má takový špatný zvyk, brát si sebou na cesty ženy.
Napřed jsem netušila, proč to dělá, ale pak mi tak nějak došlo, že těch pipek je tam minimum. Většinou jsou to yaoistky, nebo jiné silné nezávislé ženy... Hahaha. ÉÉÉh...Většinu z nich nesnáším. Ale fandila jsem Rose.
Bože, já TAK fandila Rose!
Ne, vážně. Ona měla ráda ti jeho devátou verzi. To ji šlechtí.
Ten mi totiž moc hypofýzu netrhal. Ikdyž teda ten sentimentální konec..

Každopádně.. Představte si, že máte TARDIS
(to je něco jako vesmírnej sporťák), jste prakticky nesmrtelní,
nestárnete a máte tvář Davida Tennanta.
Právě jste se dozvěděli pravý důvod, proč se na to dívám.
A Doktor se diví, že se s ním chtějí ženské pářit.
Když tak cestuje v časoprostoru, měl by si promluvit se Sigmundem Freudem.

"Hele! Monstrum a ženuška! Ale nejsem si jistý kdo je kdo.."
–The Master o Jackovi a Marthě (V libovolném pořadí)

   Kapitán Jack je postava, která jen sem tam prolítne. Pomatujete na Matta z Death Note? Byl tam dohromady 15 vteřin a vysloužil si miliony fanatických fanynek. Jack je na tom podobně. Hraje ho John Barrowman.
O tomhle herci jsou všeobecně známé 2 věci.
1. Má opravdu sexy pozadí.
2. Má manžela.
Přesto nebo spíš právě proto ho obsadili do role akčního hrdiny a bývalého BadBoye. Upřímně i má malá sestra vypadá se vzduchovkou víc přesvědčivě, než Barrowman se samopalem. Ale třeba ho podceňuji. Třeba je jeho hezunký xichtíček jen prostředkem infiltrace... nebo tak něco.
Dívky jsou pochopitelně nadšeny. Doktor Who je takový hezky britsky asexuální seriál, ale když se tam objeví Jack, tak to smrdí sexem i přes obrazovku. Proto si vysloužil vlastní seriál. Torchwood.

 "Našel jsem svého Doktora." -Kapitán Jack v neurčitém díle.

Torchwood je postaven na stoprocentním výtažku fanservisu.
Zatím jsem ho moc neviděla...Asi první sérii a pak teplý díly... Ale upřímně. WTF? A já si myslela, že Kriminálka Miami je z cesty.
Důvod, proč se na něj přece jen dívat, si odvodíte z tohoto videa:

Takže, pokud nemáte co dělat (Nudí vás Hetalie? Chcete vědět něco i o jiných národech, než jen jsou ty na Zemi? Toužíte poznat pravou povahu Iggylanďanů?) tak se podívejte. (+ vedlejší efekt. Začala jsem celkem rozumět té úchylné britské angličtině.)
Bude se vám to líbit. Začněte od druhé série nové řady... David Tennant se musí líbit každému. Líbí se i mé matce. Děsí mě to.
Fantyp: Možná vám trochu vrtá hlavou, kde jste toho neurotického psychoše viděli... Ciboha, kde já jsem ho jen viděla? Kde jen to bylo? Možná... Možná.... Možná v Harrym Potterovi?
Fantyp 2:Spousta povídek...Fakt...Fakt hrozných povídek...

Mimochodem nějakej tejden tu nebudu. Jdu totiž... To byste nevěřili... K Doktorovi! XD

Misfits

                "To je sprostej britskej seriál o bandě děcek, odsouzených k veřejně prospěšným pracem, kteří se dostanou do elektromagnetické bouřky a získaj superschopnosti. Třeba je tam borec, co ovládá sýr." "To zní jako něco, na co by ses díval." "Koukni se." "Nemám čas sledovat pět řad seriálu." "Ok, jednou tam potřebujou dostat superschopnost z jednoho borce a shodou okolností je tam týpek, co dokáže lidem vzít tu schopnost... sexem." "Misfits se to jmenuje?"

               Existuje jediná cesta k mužskému srdci a tou je plnohodnotná a smysluplná konverzace, všechny ostatní cesty vedou jen do kalhot, nebo to alespoň tvrdil Charles v jedné omegaversi. A vzhledem k tomu, kde beru životní moudra, není až tak překvapivé, že jsem skončila v prostředí ajťáků a pedagogů a potřebovala se dostat se na jejich myšlenkové vlny pomocí adekvátních televizních sérií. Jinak řečeno, Misfits je sci-fi seriál o bandě lidí, kteří se nedají klasifikovat jinak než Trash. Jsou líní, neschopní a nezaslouží si ani sociání dávky. Jeden role-model vedle druhého.

               Ačkoliv jste o Misfits možná nic hlubšího neslyšeli, jde o britskou klasiku. Bohužel, protože jde o starý seriál (2009), tak na něj internet zapomněl. Ze stejného důvodu byl přeložen do češtiny a několikrát vysílán v odpoledních hodinách, kdy televizi zapínají jen lidé, co si nutně potřebují vyžehlit, nebo mají chřipku, takže možná narazíte na plebejce, který bude vědět, o co se jedná. Ale sakra, dávat Misfits civlům je plýtvání. Takhle jsem se nezasmála už hodně dlouho.

***

"A teď mi řekni, děláš to kvůli tomu ošklivýmu herci, nebo svým spolužákům?"
"...co by bylo horší?" "Proto se tě ptám."
– má sestra snažící se vyšetřit stav mé příčetnosti.

               Jak už bylo řečeno, pětice mladých výtržníků, odsouzená k veřejně prospěšným pracem za různé přestupky, dostane díky bouřce superschopnosti. Ta bouře nebyla elektromagnetická, vlastně nebyla nikdy vysvětlena, a k tomu slibovanému gay sexu ve vzduchu jsem se taky nedostala, v každém případě, kdybyste byli počasí a jen tak náhodně rozdávali superschopnosti, absurdnější bandu lidí byste těžko našli.

               Většinou je nadlidská síla shůry dána někomu, kdo by jinak byl naprosto k ničemu, to díky zákonu vyrovnání sebevědomí "You want to know magic, so you won't be so tragic". Proto všichni nerdi tiše čekají, až se na ně jednoho dne vylije radioaktivní odpad, nebo něco podobného. Scénáristé Misfits se rozhodli, že ukážou světu, jak by to opravdu vypadalo, kdyby ránu kouzelným bleskem opravdu dostali lidé pocházející z nejhlubší díry Londýna, nebo mírně nadprůměrného sociálního standartu Ukrajiny. Hlavní protagonisté jsou banda vyžírek, co neví, co se sebou, natož aby věděli, co se superschopnostmi a tak je používají zásadně pro neúmyslné zabíjení svých probačních pracovníků. To všechno zabaleno do obalu ze syrového absurdního humoru.

               Misfits jsou v posdtatě satyra dělají si srandu je všeho od sociálních problémů přes superhrdinské filmy. Přes naprostou absenci jakéhokoliv charakteru s morálními hodnotami, nebo právě proto, se dá s postavami soucítit, když už ne charakterizovat. Jsou na tom hůř, než vy kdy budete a to je pozitivní vidět. Bezdomovec? Checked. Holka, jejíž celá osobnost je založená na tom, že je sexuálně k dispozici? Checked. Divný děcko se kterým se nikdo nechce bavit? Checked. Namyšlenej hrdina střední školy? Checked. Borka, co se porve kvůli každé kravině? Checked. O hrdinských činech se v jejich případě mluvit nedá, nedokážou pomoct ani sami sobě a série je spíš zaměřená na vztahy hlavní pětice a jejich vnitřními problémy.

               Pokud je vám sarkasmus a situační ironie vlastní a ještě jste neviděli Misfits, děláte něco špatně. Seriál je totiž žánrově komedie, ale to jen dokud si neuvědomíte, že schopnosti, které ta banda budižkničemu dostala, nejsou nahodile vylosované, ale že jde o vtip osudu, který se rozhodl být tentokrát obzvlášť sarkastický. Kelly, která se celý život bála, že si o ní ostatní myslí něco špatného, dokáže po bouřce číst myšlenky. Simon, kterého všichni vždycky ignorovali, je neviditelný. Curtis, přesvědčený, že kdyby mohl změnit minulost, bylo by všechno lepší, dokáže cestovat zpátky v čase a tam to dojebat ještě víc. Promiskuitní Alisha, se nemůže dotýkat lidí, aniž by s ní okamžitě nechtěli sex a Nathan- je prostě Nathan.

               Z ústřední pětice jsou nejvýraznější právě Nathan a Simon.
Simon alias Barry alias Iwan Rheon s tím nejneuvěřitelnějším účesem, jaký hrnce kdy vymysleli, je jediný, kdo by mohl být stereotypem opravdového superhrdiny. Tichý přemýšlivý nerd, kterého by si nikdo nevšímal, kdyby se nepokusil zapálit barák. Na jednu stranu je neuvěřitelně roztomilý, na druhou je opravdu... creepy. Jeho vývoj charakteru je jediný důvod, proč sledovat Misfits i po Nathanově odchodu. Life heck: Není možné vysvětlit civilistovi, sledujícímu Game of Thrones, že ten cyp, co hraje Ramsaye Boltona je vlastně nejroztomilejší muffin a nevypadat přitom jako magor. Life heck 2: Pokud před vámi na civilní grilovačce leží klobása a někdo začne řešit Game of Thrones a ženskou obřízku, tak ne. Nedělejte to.
Nathan, protože je to nejotravnější kteren pod sluncem, vzhledově twink as fuck, 24 hodin denně nadržený, jeho pravým rodným městem je South Park a zároveň je tou nejvtipnější postavou série. Stará se o dělání toustů žehličkou, nevhodné vtipy a moudra, která vytržená z kontextu zní strašně dobře. Po druhé sérii se ho scénáristé pokusili nahradit chlapem s podobným stylem humoru a doufali, že si toho nikdo nevšimne, ale oproti charismatickému Nathanovi je tahle karikatura spíš k pláči.

               Série má skvělé charaktery, ale už horší příběh. Rozjezd v podobě flashbacků je úžasný, z dílu o Curtisově cestě v čase by se Moffat mohl učit a plot twist v podobě opravdového maskovaného superhrdiny byl perfektní. ""Are you from furture? Do we become famous?" "Do you want to be famous?" Bohužel rozuzlení přijde velmi rychle a nestojí za nic. Misfits patří k těm sériím s neuvěřitelně slibným začátkem a vysoce nadprůměrným potenciálem, jste z nich neuvěřitelně nadšení a pak mrknete a najednou zjistíte, že všechno šlo do kytek.
               Na začátku jsou postavy komplikované, jejich super schopnosti jsou zjevně založené na jejich vnitřních problémech a celý příběh vypadá, že spěje k něčemu velkolepému- ale to něco nepřijde. Původní postavy jsou pomalu nahrazovány a z těch starých nezůstane prakticky nic. I jejich schopnosti protagonistů se po vánočním díle Co to sakra mělo být? druhé série změní a tím celý seriál ztratí na pointě a tragikomedickém nádechu. Po druhé sérii nemá vůbec cenu se sledováním obtěžovat. Víte, co je horší, než finále série? Finální série. Tam, kde fanoušci Merlina pláčou, kvůli ukončení série, tam by se za to fanoušci Misfits modlili. Ale těch prvních 12 dílů stojí za to si pustit.

Season 3 - Yes, I've fucking missed you

• Co je to? Má to tři roky pauzu, pak deset dní jekotu a pak zase pauzu.
  • Hello hiatus, my old friend, I've come to stay with you again.
    • Co trvalo 481230 dní a bude asi trvat dalších 481230 dní?

Chybělo vám to?

Takže si to shrňme. Tři roky utrpení, strádání a čekání vedli k týdnu plného rozporuplných pocitů. Co tu bylo dřív než Sherlock? Všechno.

Jak jsem zvyklá psát o tom, jak super byla tahle a tamta teplá scéna a naprosto ignorovat dějovou linii, tady se nemám od čeho odpíchnout. Jak se vyhnout spoilerům, když pointa celé sezony je Sherlock teplící se s okolím? Respektive, sezona tři je koncentrovaný fanservis, předstírající, že se v něm něco děje. Čekali jsme na třetí sérii jako na update Taylořina blogu fanfikce a dopadlo to prakticky stejně. Ukázalo se, že to vůbec nebylo prioritní.

Je sice úžasné, že se Gatsis rozhodl v prvních dvou dílech zfilmovat třetinu Ao3 a přiznávám, že jsem se bavila opravdu dobře, ale nějak mě nezachytilo vlákno příběhu. Mohlo by to být pochopitelně horší, ale, díky bohu, Gattis nechal omegaverse ležet ladem.

                   V prvním díle se setkáme s Moranem – s velkým, dlouho očekávaným Moranem, který byl pravou rukou Moriartyho a tedy by logicky měl být hlavním záporákem – který chce vyhodit metro do vzduchu. Jen tak, pro srandu ježkům, a když se mu to nepovede, tak se jen tak protáhne na gauči a asi si dá pivko a šlofíka. Už o něm nikdy neuslyšíte. Což nevadí, protože není Fassbender. Podstatou jeho teroristické akce zjevně bylo svést Sherlocka a Johna do metra, kde si vyříkali své kulervoucí pocity z Sherlockovi smrti. Vážně by mě zajímalo, co si o téhle epizodě myslí lidé, kteří nemají ponětí o fandomu. Musí být zmatenější než já na zkoušce z matematiky. Z téhle epizody si vezmeme, že Moran je vlastně zlatíčko, John se za tři roky pořádně nasral a nasraný už zůstane, nejdůležitější část je Sherlock líbající Andrew Scotta nepochybně to souvisí s jeho nedávným coming outem a práva v homosexuálů v Rusku s tím nemají nic dělat a můžeme jet dál.

Druhý díl není o nic lepší. Tedy, internet vykřikoval věci typu "Tohle byla nejlepší epizoda na světě!" a "Tohle bylo tak strašně dojemné!", ale má emocionální zacpanost mi nedovolila si to pořádně užít. Nebo jsem možná od Sherlocka čekala nějakou intelektuální satisfakci, která musela ustoupit požadavkům cílové skupiny diváků. Pointou dílu je, že si John bere Marry a taky je tam něco o vraždě, která je dobrá, ale opět zatlačená do pozadí Sherlockovými city. Sherlock si totiž začíná po letech uvědovovat, že není středobodem Johnova vesmíru a vlastně jeho svatba staví geniálního detektiva Holmese do pozice prachsprostého křena.
Kamera je úžasná. Barevnost taky. Z vizuálního hlediska je to asi nejlepší epizoda. Ale co se příběhu týče, je to smutnější, než variabilita obličejů postav z Frozen.  Retrospektivně můžu říct, že tenhle díl byl zjevně napsán k tomu, aby diváci podprahově začali milovat Marry, což se ukázalo jako geniální tah a hodně lidí to o týden později nasralo. Osobně považuji za nejdůležitější zjištění tohohle dílu fakt, že Tumblr doopravdy dokáže překonat rychlost světla při vytváření gifů.

 A budu pokračovat v nepopulárních názorech. skupinyPoslední díl byl prý překombinovaný a nic se v něm nestalo. Vážně? Obecenstvo Sherlocka se zjevně dělí na dvě , z nichž uctívá idol fanservisem nacpaného dílu, ve kterém se nic nestane a druhá preferuje komplexní děj před Johnem, který sahá na Sherlockovo koleno. A nedej bože, aby Sherlock zneužil důveru ženy k vyřešení případu. Neslýchané. Z téhle hysteriské reakce internetu můžeme velice rychle poznat, kde vlastně berou informace o podkladu svých show. Zasnoubený Sherlock? Četla jsem triliony povídek a tohle tam nebylo! A co původní knihy-? Ugh, jaké?

Osobně dávám Moffatovi všechny ceny světa za to, že vzal mišmaš fandomových referencí z prvních dvou dílů a dal tomu smysl. Tohle byl Sherlock. Opravdový Sherlock, který se vyrovnal první sérii, pokud nebyl ještě lepší. Bohužel to neslo i emocionální trauma pro pozorné diváky. Vlastně by se tenhle díl mohl popsat jediným slovem: "Intenzivní". Nejen proto, že se všichni fackují intenzitou viděnou jen v českých komediích. Ten chlap je genius ve svém oboru a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. (Ani vánoční speciály Doctor Who) Všichni víme, že ten chlap vezme detaily ze zdánlivě nevinných scén a vytvoří z nich biologickou zbraň, schopnou traumatizovat davy. Ale i tak se na to nemůžete připravit a po odvysílání posledního dílu byly globálně zaznamenány případy diváků se zrychleným tepem, pocitem zimy a mírným, avšak nekontrolovaným, třesem. Gratulujeme, právě jste byli emočním vypjetím ze seriálu regulérně uvedeni do mírného šoku. Pro příští epizodu čehokoliv, co bude psát Mofat, si šlehnu na uklidnění kapky z řapíku.

Třetí sezona Sherlocka ukazuje, že scénáristé ty tři roky nezaháleli a aktivně sledovali pro inspiraci jiné seriály. Ne, navzdory všeobecnému strachu Marry neshoří na stropě, ale i tak se to přibližuje k Supernatural. Mohlo to být mnohem horší. Mohli vzít do ruky pro inspiraci Eragona.Tři roky strádání a výsledkem je série, která připravuje další sérii. Je to neuvěřitelně frustrující a jen čekám, až si to fandom uvědomí a sesype se. Možná to souvisí s tím, že se Vatikán rozhodl vycvičit nové exorcisty.

Všechno je v náznacích. Molly je zasnoubená s chlapem, který dělal pro Moriartyho. Pořád nevíme, jak Sherlock nefingoval svou smrt. Nejsme si jisti, kdo z vedlejších postav je vlastně Moran. A přibyl nám jeden na víc. I když mě vždycky spíš zajímalo, jak tu scénu na střeše mohli přežít diváci.

"Sometimes there are no answers.”
— Christopher Paolini

Co jim nemůžeme upřít je, že udělali všechno, co jsme chtěli, ale tak, jak jsme to nečekali. Kdybyste si měli cvaknout pokaždé, když zazněla nějaká rozporuplná reference, které mohla a nemusela být narážkou na fandom, pravděpodobně byste byli mrtví. A ne, jako protagonisté a antagonisté seriálů, opravdu. Třetí sezona byla neuvěřitelně náročná. Jak na přípravu na ni zabralo to roky, tak na její průběh. A byla bych z ní velmi zklamaná, kdyby nebylo posledního dílu. Ne tolik, jako z toho, že v Hobitovi nebyla elfí párty, ale pořád dost. Takhle jsem mírně vykolejena a nevím, co si mám myslet. Můj mozek zastinuje Moriarty ve svěrací kazajce a nemůžu s tím nic udělat.

Chci říct, že byl Sherlock opět brillantní, ale ne tak, jak sem doufala. Jsem nadšena, ale ne tak, jak bych chtěla být. Jenže pokud vezmeme v úvahu mé standarty, je to pořád velký nadprůměr. Já a Levi bychom neměli mluvit. Navíc mě štve, když někdo najednou zvrátí minulost tak, že se ukáže, že jsem půl svého života ztratila jen tak, pro nic za nic. (Například přivede k životu oplakávanou postavu nebo rovnou celou planetu, že Moffate?!) Nezbývá než doufat, že třetí sezona opravdu účelně připravila odrazovou plochu pro další série a bude to jen čím dál lepší, protože jestli BBC Sherlock spadne do stejného kruhu Pekla jako Supernatural a půjde jen o natáčení dalších a dalších dílů s primárním účelem uspokojení fandomu, tak se ta 90timinutová stopáž nebude dát vydržet.


 

A teď mi naperte do žíly Hannibala dřív, než se vzpomatuju!

вarтιмaeova тrilogie

Je možné, že už jste o Bartimaeově trilogii slyšeli, nebo ji dokonce četli. Je to celkem populární série a prakticky celej blog.cz je plnej recenzí: "Je to úplně úžasný! Celý jsem to obrečela! Prostě si to musíte přečíst!" Já to dostala jako typ od mladší sestry se slovy "Bude legrace. Uvidíš." 

Vzhledem k popularitě u věkové kategorie 11-13 a způsobu vyprávění (ich forma střídající úhly pohledu, poznámky pod čarou, jednoduchá forma etc.) jsem čekala všechno. Tohle ne. Pokud si chcete rychle přivodit sexuální frustraci, tohle je asi ten nejrychlejší způsob.

V alternativní verzi našeho světa, kde vládnou mágové, se mladý kouzelnický učeň Nathaniel dostane díky své ctižádostivosti do docela zapeklitého problému. Ale vezměme to od začátku.
Moderní Anglii vládnou mágové a udržují zemi v míru a blahobytu svou skvělou vládou. Londýn je centrem světového dění, což je dobře, protože předtím to byla Praha a Češi jsou banda dekadentních magorů. Kouzla v tomto světě fungují na jednoduchém principu: Mág povolá džina a ten oddře všechnu práci. Pochopitelně džinové nejsou ze svého spoutání moc nadšení, a pokud udělá kouzelník nějakou chybu, čeká ho bolestivá smrt v démonových spárech. Proto by všichni občané, kteří nejsou schopni kouzlit, měli prokazovat vděčnost odvážným mágům, kteří riskují své zdraví pro jejich bezpečí. A nebo tak nějak.

Ve skutečnosti to v praxi vypadá tak, že mágové jsou banda namyšlených kokotů, kteří vykořisťují úplně všechny, a nikdo s tím nemůže nic dělat. Nathaniel je jen jedno ze spousty dětí, které mágům prodali jejich vlastní rodiče. Jeho mistr, pan Underwood, je naprosto průměrný kouzelník bez jakýchkoliv ambicí a postavení, výchova dítěte mu nic neříká a svého učně považuje za zbytečnou a neschopnou zátěž.
Jenže Nathaniel je nadaný. Nadanější, než si je jeho mistr schopen připustit, a k tomu ctižádostivý. Celé dny tráví v knihovně, věnuje se samostudiu a je neuvěřitelně hrdý na své znalosti. A jednoho dne se dostane do křížku s vysoce postaveným mágem, Simonem Lovelace, který jeho znalosti veřejně zpochybňuje a celý konflikt vyvrcholí tím, že Nathaniela vytáhne do vzduchu a nařeže mu takovým způsobem, že dítě skončí v bezvědomí.

S tím se chlapec pochopitelně vyrovnává celkem špatně. A tak se rozhodne Lovelacovi pomstít za každou cenu. Bez ohledu na rizika povolá džina Bartimea, který sice nepatří k nejsilnějším, ale i tak daleko nad úrovní dvanáctiletého dítěte, a nařídí mu, ukrást Lovelacovi Amulet Samarkandu. Tím se ovšem namočí do problému, který je daleko nad jeho očekáváním. Lovelace totiž plánuje státní převrat a krádež amuletu mu značně zkomplikovala plány.

ToilettenMassaker

Nathaniel je nestandartní postava pro dětskou knihu. Není to žádný dobrosrdečný blbeček Shonen manga typu.
Je arogantní a ctižádostivý, ale prosím, neplést si s Artemisem Fowlem. Mladý Fowl je sice sebestředný a nebojí se nehrát podle pravidel, ale většinou všechno plánuje tak, aby nikomu neublížil. Alespoň ne trvale. Nathaniel oproti němu nemá až tak geniální mozek a jeho sociální intelekt je na tom snad ještě hůř, než Artemisův na začátku série. Jako byste vzali to nejhorší z Tumblrera a dali mu potencionální moc. Ne, prokrastinátorství. Pocit nadřazenosti.
Nathaniel je skálopevně přesvědčen, že je lepší než ostatní. Lepší než jeho mistr, lepší než ostatní čarodějové a hlavně mnohem lepší než civil- plebejci*. Na druhou stranu většina těch špatných vlastností pravděpodobně pramení z nevědomosti a faktu, že byl celý život zavřený v knihovně. Kromě toho je motivovaný něco dokázat a schopný se rychle učit. Má neuvěřitelnou ctižádost a vytrvalost. Štěstí, že lidé na Tumblru tohle nemají.

Nathaniel není kladná postava. Ale je rozhodně kladnější než zbytek mágů. Paradoxně jsou nejlidštější ze všech lidí džinové.
Vztah Nathaniela a Bartimea je velmi zvláštní. Džinové mohou napadnout mága, pokud znají jeho pravé jméno. Proto si všichni mágové před vyvoláním první magické bytosti pořizují profesní jméno a své vlastní nikdy nepoužívají. (Kdo by se sakra dobrovolně pojmenoval Simon Lovelace?) Jenže Nathaniel ve své touze po pomstě povolal Bartimea dřív, než přijal jméno John Mandrake. A Bartimeus mu na to přišel. A nezabil ho, neroztrhal, nerozházel jeho orgány po celém Londýně, dokonce mu ani nezkřivil vlásek. Dokonce k chlapci cítil nějaké sympatie. A co se těch sympatií týče: Bartimeus pls. Bartimeus no. Bartimeus staph.

"No tak pojď – poddej se mým něžným spárům." Džin si protáhl drápy, až to zapraskalo. Nathaniel zbledl. Chrlič obrátil oči v sloup. "Budu tě muset nést," vysvětlil.

Bartimeus je typická prořízlá huba. Co pronese na účet Nathaniela, to stojí za archivaci. Ze začátku jsem si nebyla jistá, jestli trolling je dílem překladatele, spisovatele, nebo Bartimea, ale pak jsem zjistila, že ten chlap, co to napsal má Tumblr.
Spousta situací se dá označit jen jako nepohodlná, obzvlášť pokud se snažíte mermomoci neshipovat džina a dvanáctileté dítě. Brzy to vzdáte.
Kromě toho Bartimeus už kdysi sloužil nezletilému Egypťanovi a jejich svazek byl zjevně tak památný, že si Bartimeus i po dvou tisícech let bere jeho podobu. Takže ve výsledku jsou tu dva spratkové ve vzájemně zneužívacím vztahu. Navíc Nathaniel má očividně občas problém s hormony.
Je to gay. Je to zatraceně moc gay, ale přitom strašně frustrující, protože ta teplá stránka věci, není řádně dotažená do konce, a vám zbydou jen jen křeče z nenaplněného pocitu v břiše a oči pro pláč.

Ve snu seděl v letní zahradě s nějakou ženou. Nathaniel se na ni podíval... Pod hřívou dlouhých světlých vlasů spatřil džinovy oči, jeho rozšklebené rty. Ruka mu sevřela ramena pevněji a začala ho přitahovat blíž. Džin otevřel ústa dokořán –

REKHYTANKH

 "Máš tak úzké kalhoty, že vidím lísteček na tvých trenkách."

 Příběh Bartimaea a Nathaniela je sepsán do trilogie a všeobecně se dá říct, že čím je Natty starší, tím lepší je celá kniha.

Ne, že by se mu nějak lepšil charakter. V druhém díle je mu 14 a jediné, co udělal, bylo, že si koupil kabát. Nechává si ho podfukovat, když je bezvětří, aby vypadal na ulici víc cool a aby peasants okolo věděli, kde je jejich místo. A teď už ho nemůže omluvit fakt, že v životě nevystrčil nos z knih. Kromě toho získal práci na ministerstvu a nastartoval tak velice slibnou politickou kariéru.

Pozice Nathaniela a všeobecně všech mágů v tomhle světě se lépe vysvětlí, když se na scéně objeví Kitty. Pokud uděláte mírný průzkum na Blog.cz, zjistíte, že je kolektivně nesnášena. Já to celkem chápu: je to ženská. Nikdo nemá rád ženské, obzvlášť pokud se jmenují Kitty. Kromě toho je to plebejka a členka Odboje – skupiny revolucionářů, kteří se snaží svrhnout diktaturu mágů.

Nathaniel je pevně rozhodnut Odboj rozprášit. Patří to k jeho práci. Je asistentem ministra státní bezpečnosti. Má dohlížet na pořádek, což znamená, že musí všechny členy odboje najít a zničit. Což je přibližně ta chvíle, kdy si uvědomíte, že sledujete něco jako něžnější dětskou verzi 1984 z pohledu zaměstnance Velkého Bratra. Tedy mnohem něžnější. Ale každá diktatura musí být svržena a zlo v knize pro děti nesmí zvítězit. A jak už bylo řečeno: Nathaniel není kladný charakter.
Myslíte si, že Reichenbach bolel? Vy nic nevíte o bolesti. 

Jonathan Stroud - Bartimaeova trilogie
Amulet Samarkandu Spousta srandy a jednoduchého čtení!
Golemovo oko Shit just got serious.
Ptolemaiova brána Everybody will die and you are going to cry like little shit.

*Plebejec: Plebej (lat. plebs= lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou a nepatřil tak do žádného z rodů. Původní porobené obyvatelstvo, rolníci, řemeslníci, tovaryši, dělníci, přistěhovalci, propuštění otroci. Měli omezená politická práva. Potomci civilistů. Nikdy z nich nic kloudnýho nebude.

Poznámky:

+ Jak bývá poslední dobou zvykem – k prvnímu dílu byl vydán grafický román. Pochopitelně, když jsem se ho snažila stáhnout, podařilo se mi maximálně dostat komixovou verzi Artemise Fowla. Ne, že bych nebyla nadšená, protože jsem ji před rokem sháněla, ale štve mě, že nejsou žádné slušné scany, protože Bartimaeus vypadá obzvlášť chutně.

+ Oblíbený vtip v v českém fandomu: "Jonathan Stroud má Čechy tak rád, že by jeden řek, že tu byl a okradli ho."

+ Bartimaeův fandom na Tumblru: Je jich asi třicet a všichni jsou na drogách. Mají málo porna a hodně feels. Jeden z nich je sám Jonathan Stroud. Koluje legenda, že lajkuje všechno nsfw, ale nic nerebloguje.

+ Sehnat knihy v tištěné podobě je nemožné. Je beznadějně vyprodána.

+ Vaše sexuální frustrace a hysterický pláč budou slyšet až ke mně na vesnici, pokud to budete číst.

 "Is it me or am I gorgeous?” 
—British Minister John Mandrake

ntdevont