Kaze to Ki no Uta - esej Nak-ho Kima

Tenhle článek měl vyjít před Animefestem 2025, ale co se dá dělat. Termíny nejsou moje silná stránka. Okolnosti úplně nepřály mému volnému času a život je skutečně lajf, ale rozhodla jsem se, že o retro obsah česká jaoi komunita rozhodně nepřijde. V rámci BL produkce je právě retro mé asi nejoblíbenější ze všech, pokud tedy jde v roce 2025 kousky jako Kaze to Ki no Uta vůbec považovat za retro, a ne těžkou historii, která patří už spíš do rukou archeologů a muzeí. I přes mou absenci na AFku jsem si říkala, že Yaoi retro je skvělá příležitost k infodumpingu o historii BL a jeho kulturním impaktu, což je věc, na kterou jsem se chtěla zaměřit už dlouho - a pak najednou na mě známá hodila korejský review Kaze to Ki no Uta z počátku tisíciletí. Byl to naprostý jackpot.

Tenhle článek se týká právě toho review Kaze to Ki no Uta a proto není z mé hlavy. Rozhodla jsem se pro překlad překladu eseje z roku 2002 od korejského komiksového kritika Nak-ho Kima. Možná vám to zní celkem divoce, ale jako vždycky, mám jen dobré důvody. Má známá z Koreje, říkejme jí H., environmentalistka, vědkyně, politická aktivistka a jedna z mála žen, které se v Koreji považují za feministky (takže úplně normální uživatel yaoi serverů na Discordu) tuhle esej přeložila, protože měla pocit, že by se svět měl dozvědět o tom, co BL znamenalo pro korejskou společnost na přelomu tisíciletí. Když mi ji poslala, byla jsem nadšená jak obsahem, tak jazykovou stránkou tohohle review. Je to namyšlené, pompézní, arogantní, místy nesrozumitelné, staromódní, takže přesně ta věc, kterou potřebuji na svém blogu. Se vzrůstající oblibou korejského BL to může být i zdroj, který může pomoci nejen k pochopení samotného Kaze to Ki no Uta, ale i kontextu korejské BL kultury. 

Hledání MXTX aneb pravdě na stopě

Při vytváření přednášky pro FanAsii jsem si uvědomila, že jsem nikdy nenapsala článek o přednášce, kterou jsem měla na Ostrakonu 2023, a že jsem taky nikdy nenavázala na svou sérii článků o čínském BL. Bohužel mě dohání reálnej život, tak toho moc nestíhám. Některé věci by však neměly zapadnout do historie - a to hlavně proto, že je mi teď pevninská Čína na nějakou dobu zavřená, takže se nemusím autocenzurovat. Taky potřebuju vybalacovat článek o Gromovi. Takže v rychlosti: tady je článek o tom, kam zmizela Mo Siang Tchung Siou a proč od ní pravděpodobně nikdy neuvidíte další danmei novelu.

Mrdat Akibu aneb kam v Japonsku na BL nákupy

Ještě žiju, fakt že jo. Nečekejte nějakou extrémní aktivitu, tu jste dostali loni, takže zase za rok nejdřív, ale dlouho jsme nespamovala svoje historky z cest a protože se konečně otevřel pokovidovej svět, tak jsem jako všichni ostatní zamířila do Nihonu. Následně jsem se vrátila v brutální jetlagem, 19.4kg BL dódžinů, dala si tak měsíc dlouhý spinks a přepadla Meona, takže jo, coop přednáška o nákupech a Akihabaře a Ikebukuru jednou bude. Neslibuju, že to bude v tomhle životě, ale oboum nám to přijde jako slušnej nápad. Tak snad někdy.

Do té doby tady máte článek o tom, kam v Japonsku na BL merch, protože zahraniční články jsou hrozně k ničemu. Kdybych neměla kontakty ve všech úrovních pekla (Golden Kamuy server a Dottore simp server, neptejte se), tak se tady vracím akorát s dvaceti stejnýma figurkama z gačaponů. 

Alice in Borderland

Jsou to 3 dny od toho, co vyšel poslední blockbuster o hře, kde hráči bojují se systémem a mezi sebou o privilegium přežít. A dva roky od toho, kdy vyšel poslední dobrý. A 23 let od toho kdy vyšel poslední originální. V každém případě je nová sezóna Alice in Borderland možná poslední šance házet hovna na Netflix adaptace, takže si to nenechám ujít, ačkoliv to není BL. (A taky už nikdo v mém okolí nechce poslouchat moje monology o Chishiyovi.)

Yaoi, společnost a smrt

Slibovaná přednáška z Natsu, Aki a tak dál.Někdy v květnu mezi pláčem a státnicemi jsem oslavila 10 let yaoi blogískování. Jo, tenhle článek jsem psala půl roku.  Prostě už ta rychlost psaní není, co bývala. Každopádně krásné kulatiny. Dekáda yaoi je dost na důchod, řekla bych. Tady je remake přednášek a zároveň nejlepší overview yaoi komunity s ohledem na anime, který můžu podat. Pokud patříte k té menšině, co ještě čte psaný text je skoro rok 2019, bežte si pustit YT, je tenhle článek věnovaný vám.

Sherlock: Still not over

Tak na začátek, já to TJLC příznivcům fakt přála. A to nejen proto, že jsem fanatičtější organizovanou skupinu neviděla od doby, co se moje rodné město jmenovalo Mährisch-Sternberg a lidi nadšeně hailovali na náměstí na výročním sjezdu sudetoněmecké strany. On skutečně není jedinej důvod, proč my Johnlock neměl být kanon a vlastně spíš na opak. Sherlock Holmes je tak výborný akademický materiál, že jednoho dne do toho musí někdo praštit, aby řekl to, co všichni stejně už sto let víme.
Ale dnes to nebude. Hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se Věk cishet lidí zhroutí. Ale dnes to nebude. Dnes budeme boj-kotovat Moffatovi show- Nebo napíšeme post na Tumblru- Nebo tak něco.

Cosplay Into Darkness

Nechtěla jsem to  rozpitvávat, ale připadá mi, že máme pořád málo feedbacku a kurde, my se s tím scénářem a programováním nedrbaly proto, abychom pak nedostaly adekvátní feedback.
Vzpomínáte na tu abomination, Epochální Epos, kterou jsme kdysi s Lakneou splácaly? Příšerná věc. Občas se kvůli ní pořád s křikem budím.

Prázdniny jsou dlouhé a my si mohly odpočinout, ale řekly jsme NE! a vytvořily jsme další příšernou hru. Já u toho přišla o oči, LK málem o příčetnost, ale je tady. Hra, propagující naši cosplay stránku, která se ani tak nezabývá cosplayem, jako spíš trollením, ale to je fuk.

Jste nadějný cosplayer, jehož defaultní jméno je Trash-chan, který má velké sny, ale malé možnosti a vaším úkolem je, dostat ho přes všechny nástrahy tohoto světa až na cosplay soutěž. V cestě vám stojí mléčné výrobky, hejtři, ostatní cosplayeři,  lidožravé kočky, potraty, kaktusy, ostatní Socky, povídky s chapadly a vůbec, všechno je založeno na skutečných událostech.

Newgrounds

Hm... že bych rovnou napsala recenzi?
Jonathane, nemůžeš napsat recenzi na knihu, kterou jsi pomáhal napsat!Můžu, když napíšu, že je na nic!

-----------------------------------------------------------------------------------------

Užitečné odkazy

Tumblr appreciation post

Socka cosplay Facebook

Pokud tady okomentujete hru, všichni kteří se na ní podíleli, budou rádi.

Playlist ironické hudby ze hry

Social Justice Romance Garbage

EDIT: Článek navnadil několik lidí, aby si zahrálo DA, just according to keikaku. A teď prej chcete i nějaký vtipy. Fajn.

•  Ten kdo dělal Dorianův design ho vymyslel jsen proto, aby se pak mohl bavit tím, jak si všechny ty ženské snaží nalepit knír a všichni chapi namalovat oční linky.
• Chci říct, že děkuji Bioware za reprezentaci v podobě postavy Doriana Pavuse. Archiváři a historici se smyslem pro módu jsou v menšině a potřebují víc místa v médiích.
• Meredick.
• Což je mimochodem taky důvod, proč všechny Orsinovy problémy musíte řešit vy, i když má kancelář hned naproti. Nechce s ní být sám.
• Legenda praví, že je tu romance mod na Carvera. Ale jde to jen na friendship romance. Není tu romance mod.
• Carverův počáteční stav je 50 rivality. Proto je s ním těžké vyjít.
• Jako když všichni znají Legendu o svatém Václavovi, ale nikdo nezná legendu o Boleslavovi. Ta začíná takhle. "Boleslav se narodil s rivality +50."
• This.

         Vzpomínáte, jak jste hráli Zaklínače a byli jste neuvěřitelně frustrovaní tím, že je Iorveth do Geralta udělaný snad víc než do Saskii a Roche je prostě dickhold, (Triss. Mecht.) ale nemohli jste s tím nic udělat? Jestli ne, tak to byl asi problém specifický jen pro mě, ups. Svádím to na léto bez fandomu, protože Witcher byl vlastně první rpg, které jsem hrála. Jsem s tímhle dost pozadu. Jakože dost. Dostala jsem ho. Tím byl můj život zpečetěn. A tak jsem si stěžovala na málo slashe na Zaklínače a pak mi někdo říká, že bych si měla zahrát něco od Bioware. A mezi námi, Fenris, vole, Fenris. Dragon Age 2. To chceš.
         Pokud byste chtěli vyznačit v mé životní linii moment, kdy se zhroutil můj život, byla to chvíle, kdy jsem poprvé napsala do Google obrázků "Fenris." A to se vzápětí ukázalo, že i když mám anime komplex Lyanny Stark, tedy problém s bělovlasými nelidmi, vztahy s lidskými blonďáky jsou mnohem náročnější. Jaina Proudmoore se mě snažila varovat, ale neposlouchala jsem. Stejně vyšlo najevo, že recitace Daenerysiných proslovů o osvobozování otroků není pro mě. Jinak řečeno, hrála jsem Dragon Age kvůli zápletce. A příběhu. A tactical combat strategii.* A nepřeskočila jsem ani jeden dialog. Protože hrát Dragon Age jen proto, že tam můžete ojet teplé elfy je povrchní.
*Nemám tušení, co to znamená.
         Na druhou stranu, jediná adekvátní odpověď na "Dragon Age 2?" je "Fenris!" Jela jsem si tak první den v semestru na Univerzitu a potkala jsem civilní spolužačku, co se mě ptala "Hej a co ty jsi dělala celé prázdniny? :)" Seděla na u počítače, mlátila do klávesnice a doufala jsem, že z toho vyždímu ještě jednu sex scénu? "um... hrála hry?" "Jaké?" "...Zaklínače?" "To neznám. :(" Všimli jste si někdy, že civlové dokážou vyslovovat smajlíky? "Uh, um. A Dragon Age dvojku, ale to asi taky-" "ACH, FENRIS!" V té chvíli mě omyli a já strávila několik úvodních přednášek agresivním drbáním neexistujících mužů. Ale tak. Bioware už ani nepředstírá, že hlavní cílovou skupinou Dragon Age jsou heterosexuální muži. Což se potvrdilo na předávání The Game Awards 2014.

         Myslím, že je teď ta pravá doba na historku, pardon, na seriózní Nagatin článek o tom, jak jsem se sérií náhod a nehod ocitla na počátku zombie apokalypsy, nakopala archdemonovu prdel, pak měla devět let neskutečnou párty, objevila novou drogu, zamilovala se do teroristy, rozpoutala občanskou válku a nakonec se stala inkvizitorem, což nadchlo všechny mé upálené praprapraprababičky, a odvrátila konec světa.
          Původní záměr byl napsat recenzi na Inquisiton, protože jsem trash a šla si podat žádost o stipendium jen proto, abych si tu chujovinu mohla koupit. Nakonec jsem ale skončila u toho, že kdybych psala skutečné review, musela bych buď znova zahrát celou hru a být alespoň trochu seriózní, nebo použít obraty jako ‚holčičí rpg,‘ protože nehodlám lhát o tom, jaká byla má percepce, ale to není minimálně vhodné. Je tady příliž mnoho objektivitu znesnadňujících faktorů a já zvládám jen zvracet pocity na klávesnici. Nechce se mi ani drbat v tom, co mi jelo/nejelo, co se zabugovalo (ok, k tomu se dostanu, protože doprdele Králičí Koláč), nebo jestli jsem musela vypnout gravitaci, abych měla lepší textury. Nikoho to nezajímá, jsme na yaoi blogísku a mým záměrem je primárně donutit vás hrát tu věc, donést mi cosplayera Anderse na Animefest 2015 a zničit váš život.

 

DRAGON AGE
Ne, nebudu streamovat. Nebudu dělat vlogy. Jesus fuck guyz. Find an another pair of tits.
***

         Pokud jste v DA úplně noví, tak jde o fantasy ságu tvořenou třemi hlavními hrami, nějakými DLC a pak neuvěřitelným množstvím špatných knih, komixů, seriálů, filmů. Pokud vám někdo bude namlouvat, že nejsou špatné, nevěřte jim. Jsou katastrofální. Sice ne tak katastrofální, jako Rise of the Lich King - nic není horší než Rise of the Lich King. Ani kombinace všech Hobbitů, včetně toho kresleného, povídek na Library of Moria a poslední díl Eragona, není horší než Rise of the Lich King – ale pořád jsou ty věci fyzicky bolestivé a u jejich konzumace hrozí poškození vnitřních orgánů.
Příběhy se odehrávají v různých zemích na kontinentu Thedas, který čas od času zužuje Blight, což je taková nepravidelně opakující se obdoba zombie apokalypsy, která reguluje počty obyvatel. Ovšem ani život ve středověku se zombiemi lidem nezabraňuje, aby na sebe byli hnusní a zrazovali se, bojovali mezi sebou, byli rasističtí, zavírali se do nóbl podniků, jako je Circle of Magi, můžeš přijít kdykoliv, ale nesmíš odejít, používali blood magic, čistě proto, že nemají chlapa a nudí se, a tak dále. A do takového bordelu se většinou nachomýtne zmatená socka, ze které se vyklube hlavní protagonista, někde naverbuje kompost, který začal vykazovat známky inteligence a vlastní vůle, a jdou zachránit situaci. (A ať si říká, kdo chce, co chce Hawkova story je jediné logické vyústění celého tohohle "refugee saves a day" tropu.) Prostě typické rpg.

         Origins je příběh o tom, jak vás Grey Wardens, jediní bojovníci s Darkspawn, naverbují jako pomoc proti nastávajícímu Blightu a všichni si jen tak z yola umřou. Váš Warden tak stojí proti armádě nemrtvých sám samotinký jen se psem. A s královským bastardem, sexy alternativou čarodějnice z Pustin, kick-ass jeptiškou, bisexuální asasínem a vůbec, když nic nemáte, sbíráte odpad společnosti po příkopách a pastech. Hra je dialog based, ať se to řekne česky jakkoliv, a když někomu doporučuji DA sérii, začínám dvojkou. Protože Origins je Tolkien. Je starší, ve své době byla top a i přes nesporné kvality je ta hra zdlouhavá a představa, že bych si ji měla zahrát celou znova, je zároveň příjemná i děsivá. Je to výborné, ale dvojka si to frčí a je tam Hawke.

         Druhá možná reakce na "Dragon Age" je "Jo, Dragon Age je super, ale dvojka je nic moc." Za to bych trhala hlavy. Jednak proto, že je to tak neuvěřitelně mainstream názor, že vás okamžitě budu podezřívat, že jste tu větu četli tak dlouho na různých fórech, až jste ji akceptovali jako fakt. "DA:2 je dobrá hra, ale není důstojné pokračování DA:O" je mnohem lepší a já s tím souhlasím. Nejen obsah DA:2 je ta část života a dospívání o které nemluvíme. Všechno je ve stejných lokacích, na vašich rozhodnutích nezáleží a příběh je až docela shit- celé je to postavené na atraktivních charakterech. Pro nezkušené hráče a lidi, co zrovna nemají do čeho píchnout, nebo nemají 200 hodin času je ale ideální a jestli chcete začít s Dragon Age, začněte, prosím, dvojkou, protože je menší pravděpodobnost, že to vzdáte v prologu. Motivační video.

         Hlavní hrdina DA:2 je Hawke, národní poklad, který utekl před Blightem do Kirkwallu a díky své okouzlující osobnosti a štěstí se dopracoval do vysoce politicky postavené pozice, kterou nikdy neměl dostat. A vůbec, zápletka je vlastně tohle. Krásou DA:2 je sarkastická dialogová volba, která na na spoustu lidí mluví na hluboce spirituálním levelu. Pokud ji používáte opakovaně Hawke má neuvěřitelně špatné hlody, které za 1.) se naprosto nehodí a za 2.) nevyřeší vůbec žádný problém, ale jsou epické.

         Navíc všechny romance options v DA:2 jsou bisexuální, což znamená, že je můžete chytit všechny! Yay! Spoustu lidí to naštvalo a většinou se to považovalo za chybný krok. Tumblr tvrdí, že je to je nerealistické, má to špatný dopad na queer komunitu, blablabla a podobně. Oni by sice pak udělali bisexuální mody, ale ty jsou vlastně taky špatné. A hrát počítačovou hru tak, jak chcete, je špatné, áno? Konec konců všechno, co jste v životě udělali je špatné, áno?
Ale tak co, nebudu se hádat s někým, kdo přispívá na mage rights tag.
         Hawkovo dobrodružství v Kirkwallu je jako devítiletej tah po hospodách, kde se kvalita alkoholu zvyšuje s mírou promile v krvi a je to jedna velká párty. O nic nejde, nikde nehoří, můžete lootnout hafo moli prožraných šál a sexuální dostupnost vašich companion do toho krásně sedí, protože po třetím roce s Hawkem je vám taky všechno jedno. Byli jsme opilí. Mladí. A potřebovali peníze.
Víte, jaká je podmínka pro spokojený vztah s Andersem? ESC pokaždé když otevře pusu. A dívat se mu na zadek. Podmínka pro přežití v DA fandomu na Tumblru? Přeskočení všech text-postů delších než 5 vět a tran!headcanon v blacklistu. A tak mi to trochu vybouchlo.
A umřelo asi sedm lidí.
A já nevěděla proč.

         Morální poselství všeho mě většinou mine. Tady mě praštilo jako cihla vystřelená katapultem přímo do mého obličeje. Takže poznámka pro příště: Nevěřit mágům. Nemilovat teroristy. Dobrá, dobrá. Omlouvám se za všechna špatná rozhodnutí, která jsem udělala a která udělám, protože nebudu přemýšlet a všechny problémy se pokusím odsmát pryč.
         Hrát život na sassy ignorant je sranda, říkali. Ten blonďatý týpek, co pořád mele nějaký hovadiny, je trochu cvok, ale je fakt dobrej v posteli, říkali.
Když o tom tak přemýšlím, asi chápu Hawkovu zatrpklost v Inquisition. Stěžuje si snad tolik, co já. Což znamená, že by si stačilo jen zout si boty, okousat si uši do špičata a nikdo by ho nepodezříval, že se jako elf nenarodil.  Ale pořád nevím, proč když byl Hawke v Destiny traileru tak směšně atraktivní, nenapravili s vymazlenou grafikou DA:I jeho bezďácký vzhled a pokračovali s tou zarostlou abomination.

         Už jsem v téhle mapě pět hodin, proč mám otevřenou jen půlku lokací?
Pro DA:I si Bioware vzalo k srdci všechny názory fanoušků. Všechny. Takže oblasti se střídají, kraftit se musí, postavy mají vyhrazené sexuality a dokonce i rasové preference, vaše postava je zase custom, máme tu kanonicky trans!postavu, na rozhodnutích záleží takovým způsobem, že budete litovat doslova a do písmene Všeho a to že některé kulturní podrobnosti jsou na slovo podobné jedné fanfikci, co jste četli se dá považovat za náhodu jen do chvíle, kdy zjistíte, že jedna z přídavných novel byla věnována "LGBT komunitě a fanouškům na Tumblru."
         Ta hra je hlína. Nechci spoilerovat, jen prozradím, že v podstatě celou dobu zavíráte rifty do Fade a sbíráte politický vliv, abyste ukázali, že vůbec nejste Hawke. Ačkoliv Inkvizitor je dost lamař, nezvládá základy humoru a všechen svůj úspěch staví na historce o Andraste, jeho companions jsou nejneuvěřitelnější sbírka noble odpadu a situační humor je dotáhnut na nejvyšší úroveň. Dragon Age fandom je obrovský a pokud nemáte, co dělat a už vám hrabe z Shingeki no Kyojin, najděte si čas na prozkoumání tohohle dna internetu mají kink meme s tagama! . Ale doporučuji, držet se Ao3, protože Tumblr fandom je social justice trash, všichni sidnuli s magema, souhlasili s Andersem a patří mezi přenašeče duševních chorob.
Jediná promeškaná šance v Dragon Age fandomu je to, že neexistuje povídka s názvem The Deep Throats Expedition. V každém případě, pokud jde o něco důležitého, Bioware to poctivě reflektuje, díky čemuž je Inquisition vhodná jako doplňkový studijní materiál, pokud máte jako céčko homosexualitu pro pokročilé, nebo děláte státnice z lesbomancie, nebo prostě máte něco z gender studies. Nedávno si Tumbleři vyřvali oficiální prohlášení, že Cullen měl být vlastně bisexuál a to, že je ve hře hetero je nezávazná nehoda. Což je sice chválihodné, ale přátelsky připomínám, že i Hussie to přestal v záchvěvu příčetnosti dělat. Alespoň jde vidět, že znají svou cílovou skupinu. Díky Makerovi, že omegaverse v DA fandomu moc nefrčí.
         Díky benevolenci Bioware velmi často zapomínám, že pořád žijeme ve středověku a opravdu existují mužští hráči, kteří si myslí, že homosexuální/bisexuální postava je přímý útok na jejich penis a nesou Dragon Age špatně. Ano, má to backstory. Vyhledávala jsem naprosto unrelated věci a google mi začal vyhazovat takové previews, že jsem je nakonec dohledala znova a udělala vám, jako vánoční dárek, best of:

         Nejvíc se mi asi líbil názor, že jim nevadí homosexuálové ve hrách, pokud jim je nikdo necpe do obličeje. Jo, Anders je trochu neodbytný, ale mně taky nevadí heterosexuální muži, chlapče, jenže narozdíl od tebe, já nemůžu vypnout jejich dotěrnost, když jdu do baru.
         Myslím, že jsem úspěšně všechny utvrdila v přesvědčení, že hraji hry jen proto, že tam můžu ojet teplé cwelfy a tedy je to relevantní všem mým zájmům. Nikoliv! DA:I jsem hrála proto, že tam bylo To-mrtvé-dítě a já doufala, že obejdu skript a podaří se mi ho sbalit. Protože normálně to nejde, romance s mrtvými dětmi je ve většině kultur odsuzována. Nepodařilo, ale za to jsem propadla podlahou. Chápu, že celá Dragon Age sága je o tom, že dojebete, na co sáhnete, ale proč nezvládnu ani otevřít dveře, abych se nepropadla do hluboko textury a po přistání na mě nezíral obrovský králičí koláč v klobouku, který hraje dementní zvonkohru? Já věděla, že se ten ten elfroot nemá kouřit, ale bylo ho tolik a Sera trvala na tom, že to bude legrace. (Legenda praví, že když zasadíte Royal elfroot, vyroste vám Thranduil.) Strávit přes 150 hodin hraním počítačové hry je neuvěřitelné mrháním časem, ale ničeho nelituji. Nespala jsem. A bylo to úžasné. Dragon Age jsou výborné hry a to i když se nebudete soustředit na romance, které jsou v podstatě side quest. Mají neuvěřitelné množství podrobností a kdybych četla každý textový materiál, nalezený přímo ve hře, bylo by to na víc než dvěstě hodin. Podrobné a relevantnější recenzi si můžete najít v podstatě kdekoliv, protože kdo nehraje DA:I zjevně není frikulín.
Nakonec Miracle Of Sound song k Dragon Age 2. Protože All As One je dobrý jen pro Age Of The Dragon memo.

Proč nechci ve svém yaoi chlapy

Poznámka, která chyběla na předchozím blogu: Tento článek má být ofenzivní a reaguje na to, jací jsou muži, kteří si říkají "yaoisti" debilové, obzvláště v diskuzích na internetu. Berte to jako metaforu pro šavli do obličeje, kterou bych jim darovala, kdyby šlo o irl konverzaci. Našli jste se v tomto článku a urazil Vás? To je dobře.

              Člověk by řekl, že ho už po letech strávených na všech těch internetech nic nenaštve, ale nakumulovaný vztek je sviňa a tohle prťavé tělo, které mi bylo prozíravou vyšší mocí přiděleno, toho moc neudrží, takže pokud to nepustím ven, jednoho dne vybouchnu a stanu se titánem. Takže v rámci zachování svého duševního zdraví probořím pár sociálních zdí mírové hranice a vykřiknu několik nepopulárních názorů, které potřebuji ventilovat. Nemám ráda mužské fanoušky yaoi a všeobecně lidi, kteří se na yaoi dívají z jiných důvodů, než já. Tak, a je to venku.

              Mám trochu obavy, abych nevyvolala další megainternetickou flame war mezi jaojistkami, juristy a zbytkem netvorstva, které vědí věci lépe než já, protože kdo si krucinál myslím, že jsem, že si dovoluji vůbec otevřít hubu. Berte tohle jako nezávaznou zpověď a pokud nesouhlasíte, hold nesouhlaste.

              Nebudu mluvit o klasickém hejtění yaoi, protože je mi naprosto ukradené, idioti zůstanou idioty, Země se bude otáčet kolem Slunce a k-poperky budou stejně photoshopovat tak dlouho, až se z nich stanou gelflingové, a nikdo s tím nic neudělá. Je mi volné, jestli si myslíte, že yaoistky nenávidí ženské, jsou otravné, ničí vám fandom a nedokážou vyměnit žárovku, a dokonce mi můžete XY s názorem, že je Real Person Slash nemorální, protože nejvíce zla na veřejném názoru na yaoi páchají yaoistky samy tím, jak jsou za mlada hlasité, vykřikují věci o gaypornu, se kterým má slash asi společného tolik kolik yaoi z pizzou princip je stejný, oboje je fajn, ale srovnat se to nedá - a jsou těžce sociálně neadaptibilní a všeobecně nejsem schopna jejich idiocii vyvrátit, protože, když jsem se snažila udělat si podpůrný výzkum, myslela jsem, že si vyrvu obě bulvy, rozmixuju je s Haribo medvídkama bez cukru a pak to dám některým diskutujícím yaoi fanynkám k večeři. Na druhou stranu, všechna prohlášení typu "Mám ráda yaoi a nesnáším gaye" byly starší roku 2006, tudíž bych je považovala za neaktuální a promlčené, obzvlášť se současnou Tumblrovskou homo-propagandou. Fanynky gay fikce by si asi měly udělat nějaké desatero morálky, které by mimo jiné zahrnovalo i "nebudu ukazovat povídku/fanart lidem, kteří jsou v ní obsaženi" a "nebudu yaoi nutit lidem, kteří ho nechtějí vidět", ale tohle je více méně otázka jejích osobní morálky, ale to není má věc. Co mě opravdu vytáčí je kolektivní misinterpretace účelu slashe a yaoi.

              Štvou mě všichni ti osvěcení muži na internetech, kteří jsou schopni pokoušet se navýšit svou cenu tím, že rozhlašují, že se "dívají na yaoi" a ne proto, že na to balí ženské, ale protože "Existuje i jiná orientace, než heterosexuální." Stejně tak, jako jsem měla chuť praštit Měsíc, když tehdy v pradávných dobách časoprostonetu administrátorka jednoho webu nebyla schopná pochopit, že by někdo nechtěl číst yaoi mangu bez děje a jednorázová pwpčka mu připadají nudná. Tahle myšlenka jí byla natolik vzdálená, že byla ochotna opakovaně narážet hlavou do bariery objektivních argumentů a bylo jí šum a putna, že může prorazit akorát sama sebe.

"Nechápu, co ostatní holky vidí na yaoi. Vůbec mě to nevzrušuje. Yuri je alespoň hezký."
"Když vidím na conu jak se po sobě plazí dvě ženské v crossplayi, vůbec mě to nebere, protože je to yuri a z toho se mi jako fakt nepostaví."
              Klasická stereotypní reakce na yaoi, sebraná někdě ve veřejných online vodách, od dvou lidí, z kterých jeden nemá yaoi rád a druhý ano. První citát je od ženské, která podlehla stereotypům a pravděpodobně v životě neviděla jediné yaoi, kromě proklínaného Pica, nebo Sensitive Pornograph, což  není ani tak yaoi ale ufoporno. Druhý je od již ne tak vzácného druhu: Od MUŽE sledujícího yaoi.
Shodou okolností se shodují v povaze jejich argumentace. Předpokládají, že se slash, nebo yaoi je jenom další pornografie a že yaoistky/slash fanynky jsou v podstatě ujetí parazité, žeroucí mozky svých homo-obětí a agresivně masturbující pro táborových ohních za úplňku. V podstatě si nedokážou představit, že by se vagína yaoistky, při pohledu na libovolné dva muže držící se za ruce, neměnila v koncentrát hnijících slimáků slizující všechno v okolí pěti metrů. [Videokomentář - yaoistka v očích nezasvěcených]

              V podstatě mají pravdu, yaoi/slash je prostě mentální masturbace pro dospívající děvčata. Ale upřímně řečeno, jakékoliv sexuální vzrušení z něj, až na velmi výjimečné případy – za život jsem četla tak o třech, neplyne. Ale tak je to vždycky. Máme tu běžnou komunitu a pak je tu 4chan. Zklamu vás, většina žen nad gaypornem nehoní. Kdyby to dělaly, asi by nenosily jejich oblíbený pár na tričku na znamení "Oh, kouknětě se všichni, nad čím se po večerech ukájím." U slashe jde o čistě duševní safisfakci a ukojení frustrace, kterou nasbíráte během originální story a originální yaoi je velmi podobné, protože valná většina z něj je lovestory s příběhem, ať si tvrdíte, co chcete. I ty zatracené proklínané rejp fikce z hlubin Pekel a Časů mají konec konců nějaký děj a většina slasherek čte kapitolovky a určitě už přečetli nebo napsaly nějakou, která byla delší než Bible. Když se podíváte na archivy povídek, většina slashe má rating T – M, což znamená, že nejsou pornografické. Opravdu jde jen o příběhy, které mají na čtenářky terapeutický účinek a dostávají hladinu serotoninu do rovnováhy. A to z celé podstaty yaoi vylučuje yaoi fanoušky, kteří si nad Sensitivkem jednošuše plácají pelikána a jejich exibicionismus je nutí o tom veřejně mluvit.
              Agresivně hejtím všechny lidi s jiným názorem, než mám já, čímž se pilně překvapuji na kariéru učitele. Yaoi není pro chlapy. Ani slash. Tak silně, jak všichni usilujeme za rovnoprávnost, hluboký filozofický kontext homoerotické romance jim uniká. Můžu použít několik argumentů o tom, že slash je principielně psaný ženami pro ženy a yaoi je to samé  jde o subžánr ženské literatury a Japonsko bylo v komiksech vždycky striktně generově rozděleno a až v posledních letech se začaly bariéry mezi ženskou literaturou od žen pro ženy a mužskou od mužů pro muže bořit, ale nemám chuť zacházet do podrobností, protože japonská situace nám může být stejně ukradená. Časy byly temné, ale v dnešní době je až příliš mnoho světla.
              Dneska polovina otaku komunity yaoi přijímá a sleduje a druhá ho nechápe a žijeme v křehkém míru a v rámci zachování vesmírné kontinuity, bych měla zabraňovat rasové nenávisti mezi jedním a druhým pólem internetu, aby se mi tu po přečtení nezačali trollové kydlit jako elfové v Silmarillionu, ale jsem tak naštvaná, že si budu hrát na Miley Cyrus na Wrecking Ball a řvát u toho nolo.

              Muži do yaoi nepatří. Uznávám, že existuje jistá velmi specifická skupina chlapců, kteří jsou schopni číst slash ze stejných pohnutek jako ženské mohou a nemusí být homosexuální, na tom absolutně nezáleží, ale pak je tu ta banda inteligentů, kteří na své ohromné yaoi vědění balí ženské ("Ale ne, já jsem gay! Btw.: pošli mi fotku svých prsou."), sekundárně nad ním honí a pak se všude představují jako Brouk Pytlík, práce všeho druhu, v každé díře jsem byl dvakrát, jak můžeš mluvit o yaoi, já můžu mluvit o yaoi, ty jsi toho možná četla hodně, ale já YAOI ZAŽIL. Proboha mýho, zavírejte tyhle xichty někdo, než mě chytne rapl. Neexistuje nic takového, jako "real live yaoi" a v žádném případě neexistuje nic takového, jako "zažití yaoi". Měl jsi gaysex. Gratuluji. Mě zase jednou zcela dobrovolně políbil muž. Wow.

Ženský, který cosplayují chlapy jsou úplně blbý. Stejně nikdy nebudou vypadat jako chlapi a pokud jde o yaoi, tak já jsem ho taky ochotnej dělat.
Když si tak jdu po conu a koukám se na crossplayerky, které podporují gay párování jejich postav, většinou nedělají žádné pohoršující věci a jejich cosplay jsou hezké. Nejen díky osvětě BB krému a linek na oči to tady konečně začíná vypadat jako mezi cosplayery - dokonce už ani nevídám "uke na vodítku" bože DÍKY za dary, které mi sesíláš. Ironicky, ti lidé, kteří teď běhají po conech s neupravenýma parukama a plazí se po sobě jsou muži.
              A cosplayující muži mají jednu velmi zajímavou vlastnost: Nikdo je nekritizuje a pokud se o to někdo náhodou pokusí, ignorují ho. Protože oni mají přece stejné pohlaví jako cosplayovaná postava, což z nich zjevně dělá malý zázrak. Přece jsou všichni více zvědaví na dva cosplayery, kteří možná jsou fail, ale jsou to muži, než na dvě lezbící se ženské. To dává smysl.
Vy si myslíte, že jsou nějaká děvčata s precizně udělaným crossplayem lepší, než dva muži, kterým lezou z paruky vlasy a zapomněli se tak 4 týdny oholit? To proto, že vy baby už jste z yaoi tak zmagořené, že si myslíte, že jste chlapi. Jenže se mýlíte, když nemáš kokota, tak si nevrzneš.
Jenomže, jak praví staré moudro, ani kokot vám nepomůže, pokud zachvátí celou vaši osobnost.

              Ano, je určitě zajímavější, když jsou dva cosplayeři muži a mají spolu nějaké drobné fanservisní interakce. Každý se rád povídá. Ale pokud jste slizcí jako sopel předškolního dítěte a ještě k tomu váš cosplay vypadá jako něco, co jste vyhrabali z kontejneru na charitu, raději zaplatím pěkné cosplayerce s tunou make-upu strap-on. No homo.
              Nechápejte to špatně, nejde o to, že by ti dostupní cosplayeři, ochotní "snížit se" k "yaoi" nebyli atraktivní, ale nemají vůbec žádný takt, který od ženské od slashe a yaoi očekávají. Je to stejné, jako povídky od chlapů, které bývají většinou příšerné, i když jsou napsané dobře. Když yaoistky obhajují svou obsesi paralelou s lesbickým pornem, jsou blíž, než si myslí. Yaoi má s muži společného tolik, co lesbické porno se skutečnými lesbami a budiž důkazem jejich gelové nehty, ze kterých má každá ženská noční můry.
Aktéři jakékoliv homoerotické literatury jsou stejně feminizovaní takovým způsobem, že s muži nemají společného skoro nic. Navíc, všichni ti pánové, kteří vyřvávají svou touhu zapojit se do radiusu ve velikosti Evropy, dělají to jen proto, že se snaží upoutat pozornost, a pak se naváží do nedospělých cosplayerek, které dělají to samé čímž se v podstatě stávají paralelou oněch nenáviděných yaoistek s pádlem, které jsou prakticky už jen záležitost nižších gymnázií a historie.

"Chtěl bych opravdový yaoi vztah" a jiné bulshitty.
              Jde o skutečný výrok a předpokládám a modlím se k bohům, které neznám, aby šlo o trolla, nebo male attention whore, kteří tyhle věci obvykle na conech vehementně prohlašují. Když jsem naposledy kontrolovala klasické yaoi, bylo co se typů vztahů docela květnaté a pokud měl mladý muž na myli S/D dynamiku, tak to je taky trochu jiná objednávka. Stejně tak "Jsem uke a chtěl bych zažít yaoi akci s pozorující fanynkou, ale mezi mými známými není žádný otaku...", je velmi fascinující. Chlapec by si s tím měl zajít na redtube. Navzdory tomu, co si někteří falickocentričtí pánové myslí, většina ženských není posedlá myšlenkou sledování "live yaoi" a dokonce ani nesledují gayporno. Pokud ano, jde o sexuální preference, které hold občas nejdou na mozek Například já naprosto nechápu, jak může polovina internetu kapat své tělní tekutiny na fotky odhalené holčiny, když má obličej pomalu ještě v embryonálním stádiu a vypadá stejně nepatřičně jako Selena Gomez s večerním makeupem. Ale tak nějak to toleruji, protože si já když můžu odstřelovat vaječníky nad shotama, tak ať si ostatní taky v soukromí dělají svoje prasárny, co je mi do toho., ale s yaoi, jako takovým, to nemá nic společného. Yaoi je fikce. Ani RPS nemá nic společného se skutečnými lidmi, prostě jde o brakovou literaturu. Crossplayerky mají naprosto stejnou hodnotu jako cosplayeři a hodnotit by se měli podle zpracování jejich cosplaye a ne podle toho, jestli mají penis. "Yaoi" levelu stejně nedosáhnete, ani když budete v oblečku Madonny budou dávat lap-dance jednorožci na Double-Rainbow techno remix.
Těším se, až mě kvůli tomu někdo obviní z homofobie.

Nagat. Nerada. K-Pop.

Dear guest. If you like k-pop, I'm going out. your ic.cz

Upozornění. Tento článek obsahuje enormně vtipné narážky na Tokio Hotel. Jelikož nepředpokládám, že by kdokoliv z vás četl povídky na Tokio Hotel, byly velmi trapně označeny jako [THC] a vaším úkolem je, věřit mi, že jde o bránici trhající vtip.

Editováno: Sprostá slova byla odstraněna, aby se zabránilo útoku zuřivých maidek.

Korea není standardní stát. Všechno, co máte kolem sebe, bylo pravděpodobně vynalezeno v Koreji a vy o tom jen nevíte. Sám korejský národ vznikl tak, že za Velkým Dangunem (ať je to kdokoliv) přišel tygr a medvědice a chtěli se stát lidmi. Podmínkou bylo, že mají být 10 dní jen o chlebu a soli. Což tygr nevydržel a tak korejský národ vznikl z medvědice.
Pokud se vám na tom něco nezdá, polijte namalovanou Korejku vodou. Napřed uvidíte pandu a pak rozkládajícího se medvěda.
Pochopitelně to postihlo i mužskou a rádoby-mužskou část populace a tak je Korea jednou z neoficiálních rezervací pro Pedobeary. Ptejte se na 4chan

Z historického hlediska Korea leží na místě, které jí ani Česko nemůže závidět. My máme na západě útvar, připomínající Pacmana, který se nás snaží sežrat (a v minulosti se o to taky několikrát pokusil) a pak máme Polsko moře. Korea má Japonsko a Čínu, což se dá definovat, jen jako poloha na pi**.
A pak jsou tu korejská jména. Když se na ně podíváte, vypadají velice nevinně. Třeba jako slovo Ochehule. Pak si ale vezmete fonetický pomocník a zjistíte, že toho nebohého chlapce pojmenovali Héšul, nebo tak nějak. Rychle zpátky do Japonska. 

Ovšem tento článek má pojednávat o tom nejhorším, k co v Jižní Koreji vzniklo. A to o korejském popu.

Kpop je nejznámějším korejským vynálezem moderní doby a i přes to, že o něm nikdy nikdo neslyšel, Korejci tvrdí, že je tu od roku 1980. Tento rok se posouvá dle potřeby níž a níž, aby bylo jasné, že samotná pop music byla invited in Korea, daze!
Zaprvé. Nemělo by vás překvapovat, když se při konverzaci o k-popu nezmiňuje hudba. O tu totiž nejde. Jeden by řekl, že se Korejci zasekli kdysi v 90-tých letech a z nějakého důvodu tam stále letí hudební skupiny, které sice jedou imervere na playback, ale u toho otvírání huby na prázdno, tancují. Nebo spíš podnikají různé pánevní výpady, které by i Gackta uzemnili a pravděpodobně jsou příčinnou toho, proč ta Korea nahoře od demilitarizované zóny neustále zbrojí. V případě ženského pohlaví se dokážou při nakrucování svléknout, aniž by jim vypadli vycpávky, což by si taky zasloužilo zvláštní cenu.

Korejci mají velmi vyspělý hudební vkus. Tak vyspělý, až se zdá, že svou hudební produkci osekali na pop a drsný pop.
Ano, v Koreji existuje něco jako "drsnější pop". Kdo neslyšel, neuvěří. Respektive, kdo neviděl, neuvěří. Protože krutopřísný pop se od klasického liší jen přidáním slov "bang" a "boom" do refrénu. Ovšem vizuálně je to trochu jiná liga. Ve 21. století totiž hudbu dělají stylisté.

Pokud vezmete Tokio Hotel a vykoupete je v tom, co zbylo po Edwardově rodince, když jela na výlet k moři, dostanete typickou chlapeckou k-popovou skupinu. Tedy, s Listingem by to bylo těžší. Tomu nepomůže ani tým plastických chirurgů. Ne, že by nebyl tak krásný, ale Georg je Georg. [THC] Mimochodem tyto chlapecké skupiny jsou velice podobné skupině Party Posse. Kdo neví, jak to v hudební branži chodí, nechť se podívá na odpovídající díl Simpsonových.
Stejný postup můžete aplikovat s Cinema Bizarre. Pak by výsledkem byla kpopová dívčí skupina. Jednu věc má korejský pop s tím západním společného. Když posloucháte text, snižujete tím IQ celé čtvrti.

Girls' Generation
Momentálně asi nejznámější korejská dívčí skupina. Jde o skupinu naprosto stejných androidů, kteří mají nechutně dlouhé nohy, a to i přes fakt, že mají 150 cm. Zpívají zásadně sborově, aby nebylo poznat, že jim špatně nainstalovali Vocaloid, díky čemuž, slečny znějí spíš jako Chipmunkové po kokainu.
Také jedí málo psů a proto jsou tak hubené. Na zodpovědnost čsr.
Proslýchá se, že kvůli sponzorovi mají odoperovanou nožní klenbu, díky čemuž nemohou chodit jinak než na podpatcích. Není to potvrzeno, ale všichni perverzáci to berou jako záminku pro očumování ve sprchách.

2NE1
Ať to znamená cokoliv.
Jde právě o ukázku toho, čemu se říká "tvrdší pop", ačkoliv to vlastně neexistuje. V překladu to znamená, že tahle skupina, kterou si YG Entertainment uměle vytvořili, nepoužívají moc často techniku přilepování víček, ale circle lenses mají pořád. Na oblečení mají víc cvočků, ale hudba se od předchozích případů naprosto neliší. Ale prostě jsou drak a kýbl.
Váhu si udržují starým čínským mourdem "Pes, který hodně štěká, má méně kalorií."
Většina lidí si jich všimla vlastně proto, že chtěli vědět, na co to ten kluk, s medvídky na nohách, tančí.

Super Junior, neboli SuJu
Čtěte, prosím, jako Šuper Džunior. Tito chlapci je totiž proslavili pomocí neotřelé techniky. A to: šišláním, tunou makeupu a tím, že jich je kurva hodně. Zřejmě mají víc členů než Kelly Family, ale nikomu se to nechtělo počítat.
Sponzora jim dělá značka Calvin Klein, takže když se chlapci svléknou do půl těla, uvidíte trenky s logem "calvin klein", což také vtipně vystihuje průměr velikosti korejského přirození.
Mezi písničky, které si napsali sami, patří třeba opilecká verze Rokkugo. Nepředpokládá se, že budete rozumět textu. Poteší vás, že mu nerozumí ani samotní Korejci.
Povinnému odvodu na vojnu se ovšem s Koreji nikdo nevyhne a tak se ukázalo, že i z ženy, může být docela obstojný Chiha-tan.

SHINee
"Byli vybráni nejen kvůli zpěvu a tanečním schopnostem, ale také s ohledem na jejich jazykové dovednosti." - http://www.hudebniskupiny.cz/
V překladu to znamená něco jako "Další uměle vytvořená skupina z nakrucujících se hezounků, díky kterým máme spoustu peněz." Ovšem ani hudebniskupiny.cz nebyli schopni zařadit jejich hudbu a zmohli se na "něco jako hiphop".
Chlapci patří SM Entertainment, což značí, že jejich hudbu poslouchají jen sadomasochisté. Jejich debutovým singlem byl Neomu Yeppeo (překládáno jako "Older sister, you're so pretty!"). Jedná se o odkaz na fakt, že dospívající Korejci mužského pohlaví, jsou prý velmi povolní. Potvrzuje to i přítomnost Lee Taemina, který sice neumí zpívat, ale vypadá jako Justýnin Bobr, a jdou po něm všichni pedofilové.

Pokud si říkáte, že je to všechno v pořádku... Hlavně že se kpopaři nepokoušeli natočit filmy... protože ten Gacktův jste pořád ještě nerozdýchali... Smůla. Mají i reality show. Údajně by se měli některé týkat i povinné vojenské služby, která se vám v Koreji nevyhne, ani když jste vlastně ženská s penisem... Takže takové Tesco Tesco. [THC]
Pozor! Nadměrné poslouchání k-popu vede k degeneraci mozku a někdy i k mokrým snům, ve kterých vystupují živí lidé. (!!!)
Při kontaktu s faninkou k-popu doporučujeme neodporovat jí, ale ani ji neposlouchat. (!!!)
Kpop zabil Kim Kwang-Seoka, což byla poslední pořádná korejská věc.
Informace o šíření nákazy mezi chlapci zatím nejsou k dispozici*, ovšem dívka může tuto nebezpečnou nemoc poznat jednoduše. Prostě si pustí nějaký klip chlapecké k-popové skupiny a po skončení vyhodí své kalhotky do vzduchu. Pokud spadnou na rub, je v ohrožení.
Pokud zůstanou přilepené na stropě, je nakažená.
*Demonstrace projevu k-pop-filie u chlapců:
 

Don't Hug Me I'm Scared

               Přerušuji pauzu ve zkouškovém, protože se internetový svět zjevně řítí do záhuby. Tedy alespoň jedna jeho velmi specifická část, ve které se pohybuji. Odpusťte mi můj subkulturní slang, ale fandomová situace těchto dní se dá popsat jedině tumblr dialektem s gangsta vidláckým nářečím: "Srsly man, what the fucking fuck?!!"

Edit.: Pokud vás zajímají fotky z natáčení, tak tahle kráska mluví notes. Všichni zúčastnění jsou 100% příčetní.

Don't Hug Me I'm Scared

               Jsem si jistá, že jste DHMIS někde zahlédli, protože jestli ne, máte přes obě oči klapky a k tomu lagy na mozku. Nebo prostě nechodíte do temných vod internetu, ale to byste pak nebyli ani tady. 

               Na internetu se všechno šíří rychlostí blesku, takže když vyšlo první video zahrnující poskakující příšerky z vlny, zpívající notes a naprostý mindfuck na konci, bylo to okamžitě na všech podstatných stránkách. Což pro nás znamená Reddit, Tumblr a 9gag, protože kam jdou posty z Tumblru, když zemřou? Na Facebook. A pak k Nagat na blog. Takže je nakonec znají všichni.

               Psychotropní večerníček z Night Vale má něco málo přes dvě minuty a podstatou je notes, který zpívá zdánlivě nevinnou písničku několika ošklivým loutkám, která je má zřejmě naučit kreativitě. Dojem špatného dětského seriálu vezme za své ve chvíli, kdy se na obrazovce začnou objevovat obrazy, které by zřejmě být v dětské písni neměli. Nikdo neví o co sakra jde a všichni jsou velmi zmateni.

 

 

***

               DHMIS vytváří celkový dojem něčeho, o čem by se nemělo v žádném případě mluvit, ani na to myslet, jinak by vám to mohlo vymýt mozek, nebo byste přišli o veškeré iluze. Vlastně je to velmi podobné soudnímu procesu s Ianem Watkinsem, protože od doby, kdy vyfasoval 35 let za zneužívání dětí a zoofilii A Town Called Hypocrisy neexistuje. Což je škoda, ten song je cool.

               Původně jsem z tohopodezřívala nějaké studenty, kteří jsou proslulí děláním podobných snímků. Ale na studenty by byla realizace něčeho takového moc drahá, navíc mi to nebezpečně připomínalo filmový Kruh a opravdu nechci, aby mě za sedm dní sežral poznámkový blok. Nakonec za tím stojí Becky Sloan a Joseph Pelling. Přesto je první díl je ještě pochopitelný, pokud jste dostatečně, ugh, kreativní najdete v něm hluboký filozofický podtext, ale pak tvůrci vytáhli pokračování a je to taková fantasmagorie, že to pravděpodobně nepoberete ani s doktorátem z fildy.

 

 

               Shodou okolností (tedy doufám, že nejde o záměr, protože takováhle vymývarna může být klidně prostředek k ovládnutí lidstva navržený Ilumináty a mimozemšťany a určitě je pro to někde teorie s komatem.) je právě druhé video obdařené vlezle chytlavou písničkou a otevřeně sociopatickými hodinami, což má za následek naprosto nepochopitelnou popularitu. Možná už víte, kam mířím. Internetový národ nemůže odolat čemukoliv, co vypadá homicidně a antropomorfně- dobrá, v tomto případě ani přibližná lidská schránka není potřeba. Prostě když chcete mít fandom, můžete být cokoliv, třeba hodiny, stačí když máte sklony k cokoliv-cidě.

               Konečně se dostáváme k tomu, proč je to sakra u Nagat na blogu. Jistě, tenhle blogísek je plný divných shitů, ale tohle postrádá jakousi základní teplotu, která spouští proces funkce nagatina mozku- jinak řečeno, není v tom nic shippovatelného. A v tom je právě omyl. Pokud si myslíte, že ze 4 minut obrazů vytažených z posledního pekelného kruhu z útrob Jacka Rozparovače doplněných o stupidní song nemůžete udělat fandom, jste tu noví, nebo jste po zážitku s originálním videem raději kompletně vypli systém.  Někteří lidé to neudělali a rozhodli se, navzdory prosbě notesu na konci prvního videa, být kreativní.
 

    

       

               Ačkoliv jsem naprosto srozuměla s náklonností internetových žen k sociopatům, jejich současná obsese hodinami mi připadá zarážející. Pokud opomineme fakt, že jsou to hodiny, co si budem povídat, už tu byly horší věci, pořád se nejde přenést přes nelogičnost celé věci. Videa jste viděli. Nic jiného neexistuje. Proč má něco takového sakra fandom? O co tady jde? Myslím, že se mezi námi skrývá velmi zvláštní, zatím nedefinovaná, skupina velmi individuálních lidí se silnými uměleckými sklony.  A když říkám "uměleckésklony" a "individialita", tak tím padám k klasickým pedagogickým průpovídkám. Znamená to "nechápu to" a "jsou divní."  Nepodařilo se mi zjistit, jestli jde o  Homestuckery na hiatusu, nebo Hannibal fandom, ale v designu postav jde vidět jistá analogie s OFF (jaro 2013) a Night Vale (léto 2013). Tím chci kousavě říct, že originální designy postav vypadají zatraceně dobře a možná spotřebuju ten zbylý bodypaint.

               Je možné, že jde o následek ročního období, protože leden je v podstatě shiperská okurková sezona. Zima je vždycky divná a jestli chcete důkaz, tak si  vzpomeňte na nebo začátek roku 2012 a Once-lera, nebo tuhle dobu v roce 2013 Jacka Frosta. Jestli nechcete do minulosti, podívejte se na tag Frozen. Dnešní počasí: Občasné srážky a konkurencí PadLocku je Hans/Hans. Možná není na škodu zůstat ještě chvíli u Shingeki no Kyojin. Víte co? Nic jsem neřekla. Zapomeňte na to.

How gay can Sherlock possibly be?

Jedna z náboženských teorií fangirlismu tvrdí, že každému fandomu je přisouzen osud už od počátku a nemá smysl si s jeho vývojem dělat moc velkou hlavu. Některé fandomy jsou odsouzeny ke slávě a moci, jiné k izolaci a šílenství.
Podle fangirlistů je ke každému fandomu při zrození povolána vědma – ve starých spisech označována jako sudička, která výkladem budoucnosti určí osud novorozeného fandomu.
Zvláštní je, že tyto vědmy musejí být podle starých tradic závislé na cigaretách, případně kofienu, který je jim den před věštbou odepřen, a věštba probíhá zásadně v šest ráno, aby se sudičky "dostaly do pravého věšteckého deliria".
Jednoduše řečeno mají tak špatnou náladu, že už padesát let tu nebyla optimističtější sudba, než fandom Kim Ir Sena.
Fanouškovská Unie Citově Kontraproduktivních (FUCK) považuje postoj církve za "docela kontroverzní" a poukazuje na fakt, že čerpají ze starých a již neaktuálních zdrojů, které podkládají neověřenými legendami.
Fangirlisté se odvolávají na vědecky potvrzený "koloběh fandomu", který předpokládá, že pokud nějaký fandom částečně zanikne a následně opět povstane, je jeho vývoj zcela stejný, protože je jeho cesta předem předurčena. Za důkaz správnosti svého tvrzení považují Sherlock fandom.

V historických záznamech Sherlock fandomu se totiž můžeme dočíst o stavu, který je prakticky paralelou dnešní situace.

Věиσνáиσ νšєм ѕнєяℓσ¢кιαиѕ ʐα ρøṡlεḋṉíсh 200 lετ.

They want each other's D since 1887.

Fanoušci Sherlocka Holmese jsou krásným příkladem toho, že se lidstvo za posledních 200 let prakticky nezměnilo. Je známý fakt, že když Doyle v roce 1893  Sherlocka zabil (protože ho měl plné zuby), fanoušci se oblékli do černé a drželi za něj smutek, což sice v téhle době zní úplně normálně, ale tehdy to byl strašný úlet, protože Briti. Nakonec to donutilo Doyleho Sherlocka oživit. (musel být nadšen)
Teď by si nikdo nevšiml, kdyby fanoušci BBC seriálu převlíkli z černé do černé a tiše smutnili - už proto, že většina z nich jsou zatracení nerdi, verbálně se neprojevují a černá je základem jejich oděvu – tak místo toho polepili celý svět plakátama, změnili se ve Spidermeny a stali se jednou z nejobávanějších sekt Tumblru. V podstatě se jen nudí a vlastně nedělají nic, co by předtím nedělal už Homestuck, ale je to celkem skandál, protože Briti.

Než Doyle přivedl Holmese znova k životu, byl Sherlock deset let mrtvý. Kronikáři si do teď nejsou jisti, jestli to bylo dobře, špatně, nebo kdo ví jak. V každém případě to fanoušky frustrovalo tak moc, že je to znatelné ještě dneska.
Pokud někdy budete hledat podklady pro psychologický výzkum o fandomech, Sherlockovi fanoušci jsou správná cesta. Kromě toho, že mu doslova stavějí sochy, založili několik pseudovědeckých společností, ve kterých se sdružují a kolektivkě dedukují. Nejznámější je společnost Baker Street Irregulars, které je určena pouze pro elitní mozky a zájemci o členství musí projít přijímacím řízením a prokázat své duševní schopnosti. Například Franklin D. Roosevelt získal díky logicky bezchybné analýze o tom, že Sherlock Holmes byl Američan. Někdo jiný ho dostal za logicky bezchybný rozbor dokládající, že Holmes byl po svých předcích Francouz. A takových je asi dalších 500, včetně české teorie.

"When I first watched Sherlock I didn't understand how people could get so obsessed with a show with only six episodes with such long hiatuses
What did they do in between airings, I had asked myself
Get weird
Get weird is what they do”
—boredsociopath 

 [1]

Pojďme si přátelsky promluvit o tom, co způsobilo, že je Sherlock Holmes tak populární.
Tedy o jeho atraktivitě, intelektu a hlavně faktu, že víc gay, než double rainbow.
Vědecké poznatky celého světa se shodují na tom, že slash byl vymyšlen v druhé polovině sedmdesátých let – dejme tomu 1975-76. To je naprostá hovadina.
Pokud si budete všímat Sherlock fandomu, zjistíte, že byl průřezem přes posledních dvou set let tak teplej, že všechno, co víte o historickém přístupu k homosexualitě, nedává smysl.
Když jsme u toho Sir Arthur Conan Doyle údajně přidal do povídek o Holmesovi Irlene Adler, protože se začaly šířit zvěsti jako "je zvláštní, že takový muž, jakým je Sherlock Holmes, nejeví zájem o ženy."

Dokážu si živě představit skupinu pozdně-viktoriánských dam na čajovém dýchánku, debatující například o téhle pasáži v Sherlockovi:

When I turned again, Sherlock Holmes was standing smiling at me across my study table. I rose to my feet, stared at him for some seconds in utter amazement, and then it appears that I must have fainted for the first and the last time in my life. Certainly a gray mist swirled before my eyes, and when it cleared I found my collar-ends undone and the tingling after-taste of brandy upon my lips. Holmes was bending over my chair, his flask in his hand.
(-The Return of Sherlock Holmes)

 

"Ale, slečno Margaret, on mu nepochybně pouze dával napít kořalky, aby nebohého doktora probral." "Zajisté máte pravdu, paní Florence, otázkou však je, jak mu dával napít." "Ahaha, ale jděte vy jedna!"
"No tedy, dámy, kdyby to slyšeli vaši manželé. Mimochodem, slyšela jsem že paní Bessiová napsala novou kapitolu jedné ze svých... fanouškovských povídek." "Ah, to je úžasné!"
"Doufám, že to bude ta AU, kde je doktor Watson Jana Eyrová."

Sherlock si za to v podstatě může sám. Jeho charakter je neuvěřitelně atraktivní, a za co nemůže Holmes, za to může Watson, který nevynechá jedinou příležitost pro fangirlení nad Sherlockovým intelektem a rád dělá poznámky typu "Sherlock reaguje na mé uznání jeho dedukčních schopností, jako dívka na komplimenty o jejím vzhledu". 

Nedá se racionálně vysvětlit, proč se v podvědomí lidé, ustálil Sherlock Holmes, jako nudný muž s loveckou čapkou a dýmkou. Pravděpodobně se někde stala chyba ve vzdělávacím a informačním systému, protože nepochybně budete schopni někde v hlavě vydolovat citace jako "Každý detektiv potřebuje míň inteligentního společníka, aby vypadal chytřeji – jako měl Sherlock Watsona" a přísahám bohu, že když vyšel první film s RDJ, jistý magazín napsal "Sherlock Holmes konečně není nudný páprda, ale srší sexapelem a Watson ztvárnění Jude Lawem konečně není zbytečný!". Každý, kdo kdy držel v ruce knihu, by za to vraždil.
Jo, a ještě je tu fandom Elementary.
Hahah. No.

Většina shipperek potvrzuje, že kdyby nevěděly, že mají v ruce originál, myslely by si, že jde o velice zdařilou fanfiction. Některé z těch knih by měly mít na začátku upozornění: Varování: Čtení je doprovázeno jemným šimráním v žaludku a může vyvolávat u čtenářek doprovodné reakce, jako je vrnění, či převalováním se na posteli s přiblblým úsměvem.
Sherlock se nikdy nesnažil vytvářet dojem klasického heterosexuálního hrdiny. Je popsán jako homosociální – což znamená, že preferuje neromantické vztahy s muži, navazování kontaktů s ženami mu nejde. Už ve viktoriánské době se objevily spekulace o jeho sexualitě, proto Doyle připsal do jedné z povídek Irlene. Ve výsledku je Sherlock slečnou Adlerovou sice okouzlen, ale pouze její inteligencí. (Čímž si vyslouží status asexuála, ale můžeme předstírat, že je romanticky zainteresován v Johnu Watsonovi.)

"I am not a whole-souled admirer of womankind." -Sherlock Holmes

Arthur Conan Doyle byl na svou dobu velmi liberální k homosexuálům, což bylo možná důvodem, proč nesměl sedět v House of Lords, a byl dobrým přítelem Oscara Wilda. Údajně byli při jejich prvním setkání jeden druhým naprosto okouzleni a výsledkem bylo, že Doyle napsal Psa Baskervilského a Wilde publikoval první kapitoly Doriana Graye. Oba byli tehdy nadějní spisovatelé kolem třiceti, a pokud mi tvrdíte, že to neshipujete, mám důvodné podezření, že lžete.

Jedna z nejoblíbenějších scén, které jsou podezřívány z obsahu homosexuálního podtextu je začátek Empty House, což je povídka, ve které se Sherlock vrátí z mrtvých. (Pokud i tuhle atmosféru tvůrci BBC zachovají, máme se na co těšit.) Sherlock přijde za Watsonem v převleku za obchodníka s knihami a nabídne mu tři knihy; British Birds, Catullus a The Holy War. Catullus je Římský básník, který se proslavil homoerotickou poezií, ačkoli česká Wikipedie ve svém krátkém odstavečku tvrdí něco o zamilovaných básních a nešťastné lásce k ženě. Zbytek světa zná Catulluse podle jeho Carmen XVI, která začíná Pedicabo ego vos et irrumabo, anglicky; I want sodomize and skull-fuck you. Catullus raper Římský. John Watson má Catulla rád.

Pro zájemce, více subtextu můžete najít zde: http://nekosmuse.com/sherlockholmes/subtext

Je pravda, že většina seriálů, které se o Sherlockovi vysílaly na ČT1, byly pekelně nudné. Ale nikdy není pozdě na to, napravit staré chyby a podívat se na to, jak pěkně dokáže být i starší verze Sherlocka sassy and gay. <videoargument>.

 Best of modern fandom

Nemá smysl mluvit o tom, jak moc divný moderní Sherlock fandom je, protože to už někdo zpracoval. Holmesovi fanoušci odráží podstatu samotného charakteru Sherlocka. Nikdo jim pořádně nerozumí, nimrají se v detailech, netušíte, co udělají příště, a pravděpodobně jsou všichni na drogách.
Ušli velmi dlouhou cestu. Od pláče nad Reinchenbachem, přes rozebírání detailů v jednotlivých dílech, až po stalkování délky Benedictových vlasů.
A cosplaye. Nezaponěňme na cosplaye. Protože why the  fuck no. 
Ale všichni jim to tolerujeme, protože chápeme jejich zoufalství a opuštěnost. Narozdíl od Onceler fandomu. Ten nechápe nikdo.

Nejlepší z dedukcí BBC Sherlock fandomu

1. Johnův pin:

 

>Is it just me or John's PIN number seems to be 7437? Of course that the last 7 is pure speculation, we don't actually get to see it...

But if it is, it spells SHER like in SHER-locked (and is the same as Irene's mobile phone code)

2. Moriartyho spona

Guys, in the Reichenbach Fall, Moriarty is wearing a tie pin of a FOX.

And in the book, Grimm's Fairy Tales (Also mentioned in the Reichenbach Fall) there is a story about a FOX who FAKES HIS OWN DEATH.

Is this a clue about Sherlock's fake death?? Or did Moriarty actually die??

 3. Tohle raději rozebírat nebudu

Lets deduce then shall we?

A hand is clearly leaning against the window. Now we know people have been in Sherlock's home, but they left no finger prints since the only way for Sherlock to find out where they had been was via dust. So it had to be someone who is welcome in the apartment. 

If you look at how high the hand is, they are tall. So that clearly rules out John and Mrs Hudson. 

Now if you will, notice the smudge marks in a circle just under it. About the size of a head. But if you look at the hand its flat on the glass meaning the person who made it had to have been facing the window, the other smudge was made by someone who was facing the other way...

Now who is tall with big hands that is often in the apartment?

Not a big stretch to establish that is Sherlock's hand print.

Here is where it gets juicy...  

The head smudge is just taller then John. 

SO in conclusion. 

I put forward, John was lifted by Sherlock, back and head to the window, while Sherlock had his hand on the window for support....

Thank you. Good day sir.

Kromě toho vytvářejí gify, které sem dávat nebudu, protože Salvador Dalí vedle nich vypadá zcela příčetně, a mají podivnou chuť pro omegaverse. Pokud si dáte na AO3 nejoblíbenější povídky na BBC Sherlocka, na 70% půjde o omegaverse.
Využiji statistiku, kterou někdo udělal za mě.
Nejpopulárnějším pairingem je John/Sherlock (11,856 povídek). V romantickém vztahu, v přátelské rovině je to 2,761 povídek.
Druhé nejoblíbenější je Moran/Moriarty (988), což je stejně ironické, jako reklama na seznamku na feministky.cz, protože Moran se v seriálu ani neobjevil.
Ostatní užívané páry, řazeno podle popularity:

• Mycroft/Lestrade (809)
• Sherlock/Lestrade (498)
• Sherlock/Moriarty (300)
• Sherlock/Molly (326)
• Mycroft/Sherlock (285)
• Irene/Sherlock (238)
• Mycroft/John (216)
• Moriarty/John (149)

Povídek s homosexuálním kontextem je 15536, což je dvakrát víc než general (7267)
Jen 2203 fanfikcí je F/M.
Nejméně populárním tagem je Fluff. Jako obvykle.

"‘I'd like to introduce you to my boyfriend, Pickford.'
‘That's a fucking dinosaur!' roared Sally.”
-klasika

Na rozloučenou Nagatina oblíbená AU Sherlocka. (Belcher a Butterfield. omfg) Tohle musíte považovat za úžasné i bez ohledu na vaše sexuální preference.
Mimochodem, Asa Butterfield je všeobecně uznaný headcanon pro Hamishe Holmese (je to zákon) a Sherlock fandom čekají náročné dny, až jim dojde, že ten xichtík má hrát geniálního vojenského stratéga, který zachrání lidstvo před útokem mimozemšťanů. Po kom tu hlavičku asi má? Připište k Superwholocku další slabiku.
 

 [1] Pro zájemce: Ruská verze Sherlocka Holmese s Vasily Livanovem a Vitaly Solominem, přičemž Watson je neobvykle roztomilý.

Zapomenuté fandomy

-aneb co se stane, když chvíli nedáváte pozor na tu bandu rozjuchaných shippingem posedlých cvoků.
Třeba takový Loki fandom se pěkně vyvinul ve všeobecné shippování komixových superhrdinů, ale většina fandomů skončí po první vlně zájmu v temné straně.

Edit: K LotR fandomu se více méně váže i Hobbit fandom. Po pomalém rozjezdu se ukázalo, že se tenhle fandom bude skládat s lidí odrostlých na LotR fandomu (freakové) a Sherlock fandomu, který se nudí (taky freakové).
Představte si, že máte fandom, který existuje už asi 60 let, kdysi byl průkopníkem homoerotické literatury na internetu, ale na něj všichni zapomněli a zbylo z něj jen pár creeperů, co oslavují Slunovrat a občas mluví na stromy. Pak máte fandom, co má 6 x 40 minut materiálu, na další musí čekat 3 roky, a vlastně má taky tradici od roku 1887.
A teď se ty fandomy vzaly.
Vynecháme-li spoustu Smauglock fanartů a všechny ty Hobbit modern AU Sherlock crossover, máme tu povídku, kde Kiliho přefikne obří pavouk a naklade do něj vajíčka. Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.

1. Onceler fandom

Plot twist: Je tu alternativní realita, kde všechny fandomy mají své osoby -personifikace-, životně závislé na tom, jak moc (a v jakém duchu) se v našem světě o nich mluví.

Onceler fandom je nějaká forma gluma.

"-a zapomenuti na místě, kde nesvítí ani paprsek světla jsme se snažili přežít. Vytvořili jsme si vlastní svět, živili jsme se jak se dalo a časem jsme si nemohli vzpomenout ani na svůj původ-"

Co to je?

Pamatujete, jak byl Lorax pohádka, která měla naučit děti chránit přírodu? Tak na to zapomeňte. Nacházíte se v AU, kde se Once-ler pokusil geneticky upravit truffuly, aby získal víc barev.
Ale nějak se to vyvinulo s infekce a svět zachvátila epidemie Truffula Flu, která mění všechny v zombie. K tomu někdo naklonoval Oncelera.
Svět je v troskách. Posledních několik přeživších přebývá v kempu. I'm so done with Once-ler fandom.

Socialism: You have 2 cows and you give one to your neighbor.
Once-ler: You have 1 cow. Everyone decides to make 5 different versions of that cow.

Kolik těch Oncelerů teda sakra je?

Počet postav je neurčitý, ale všichni rádi tvrdí, že jich je 72. V posledním sčítání jich bylo cca 42.

Většinu tvoří různé verze Oncelera, ale zahlédla jsem tam i nějakou ženskou (i když, to byla pravděpodobně fem!verze Swaglera) a je tam z nepochopitelných důvodů i Dave Strider (Ano, jsem si vědoma toho, že je to možná jen blonďatý klon Oncelera).

Když jsme u toho, co si tak vzpomínám, tak je tu Greed-ler, Steam-ler, Dark-ler, Swagler, One, Entre, Teddy, Rocky, 72, Pimp, Crud, Daddy, Wants, fuck it.
Měli byste vidět jejich cosplay srazy. Je to tak absurdní, až je to vtipné.

Kde to můžu přečíst?

To je na Once-ler fandomu to nejzajímavější. Navzdory všeobecnému přesvědčení nejde o povídku. Všechno vychází z ask-blogů na Tumblru. Mají zadaný princip AU a všechno se odvíjí podle toho, jak mezi sebou komunikují ask blogy jednotlivých postav a jak odpovídají na otázky.

Takové obrovské rpg, do kterého se může zapojit kdokoliv.

Z toho se pak dělají povídky, fanarty, další AU AUception-
Blog, který to začal je asktheyoungentrepreneur a v současné době heyouthfultycoon občas trochu posune děj, ale jinak jde jen o čtení askblogů.

To zní vlastně- skvěle!

Ne, věřte mi. Ty holky potřebují odbornou pomoc.

2. Disney fandom

Na první pohled ten fandom vypadá úplně nevinně: Většinu času scorllují Tumblr a občas si pustí nějaký film od Disneyho. Na tom nemůže být přece nic špatného. Vypadají jako roztomilá rozjuchaná komunita podobná Hetalistům. Zvláštní je, že zkušenosti z Disney fandomu nejlépe vystihuje ta scéna z Familly Guye.

Je to neuvěřitelně nebezpečná, homoxesuální a temná banda plná nadšených Američanů, hipsterů a často i chlapů.

I'm only one who thinks Gill from Finding Nemo is damn badass and sexy?

Většina lidí zná vnější obal Disney fandomu, který je zaměřen na ženské a tedy na femslash. Je to vtipné, protože fandom s D v názvu D nemá.
Pravděpodobně je to způsobeno tím, že mužské postavy se ve většině klasických Disneovek objeví až na konci, nebo vlastně celou dobu nic nedělají a jsou dost bezcharakterní a hlavně neshipovatelní.

Pokud to nejsou záporáci. Ti mají minimálně slušné songy a je jim dokonce i dovoleno nabalovat o několik generací mladší samice, případně zpívat o erekci. Narozdíl  třeba od Dreamworks studia, které je vyhlášené se svými mužskými hrdiny, což od doby toho vikinga, který nerad bojuje, a jeho drakočky první fandomy plošně akceptovaný dragon/human relationship v dějinách bije do očí. Kromě toho DW úmyslně vkládá do svých pohádek fanservis, takže, pokud jste si mysleli, že za homosexuální narážky v pohádkách, může výhradně váš nemocný mozek (Slušněji řečeno podvědomá Freudovská psychoanalýza díla.* ), od třinácti fungující jen na pravidelnou dodávku gayporna, není to pravda.

Členové této skupiny fandomu jsou mistry crossoverů. Nejsou to oddaní patrioti, takže nezůstávají jen u Disneyho studia, shipují princezny mezi sebou původ nepůvod, a dělají tak neuvěřitelné věci, jako tohle. Taky mají cit pro podivná fakta. Aneb nějak se Disneyho studiu ty hrůzy jako High School Musical, Hannah Montana a vlastně všechno na Disney Chanel nemluvě o aféře Star Wars vrátit musí.
Ale pořád je to ta lepší část fandomu. 

You Know You Ship It Too! - A Strange Disney Pairings

 

V té horší hledají je spousta nepříjemných ženských, kterým se všichni raději vyhýbají, protože někteří z nich patří do social justice bloggers sekty.
Všechno berou moc vážně a hledají v pohádkách vyšší poselství. Nemají prakticky žádnou úctu k dětským vzpomínkám - úmyslně upozorňují na sexuální narážky v pohádkách (kterými je Disney proslulý) a připomínají vám vaše kreslené crushe, kterými jste jako děti byli přitahováni, ačkoliv jste netušili, že vůbec něco takového vůbec existuje. Přesvědčí vás, že jste jako malí sígři shipovali Hledá se Nemo a ani jsem o tom něvěděli. Jen si vzpomeňte, určitě jste si přáli, aby Nemův táta skončil s tou modrou rybou. A Gill s Nemem. Wait, co jsem to sakra řekla?

Poznámka: Do fandomu Lvího Krále opravdu nesahá Slunce. Lion King sekce v Disneyho fandomu plní úlohu adoptovaného Loki, nebo když chcete- Černé ovce rodiny. Nikdo je nemá rád. Nikdo. Nepředstavujte si to jen jako bandu furríků. Ti lidi jsou fakt divní.

Poznámka 2: Mimochodem, největším snem u (kromě světového míru) je, vzít pod svá křídla fandom Pirátů z Karibiku. Nechtějí se nechat. Nepochopitelně.

*Narážka na známou Freudovskou psychoanalýzu sovětského díla MRAZÍK 

Děj se opět vrací k Ivanovi: Přepadávají ho loupežníci. Nenadálý kontakt se světem drsné, vyzrálé maskulinity je pro Ivana nečekaně přitažlivý. Zjišťuje, že jeho vlastní role je ženská, pasivní. Jeho výrok "nu což, tak si mě olupte" vyjadřuje touhu být hrubě, bestiálně, nejlépe análně znásilněn. Zaujetí, s jakým se vrhá na kyje loupežníků a vyhazuje je do výšky (křivka, jíž kyje vylétají k obloze, se nenáhodně podobá Rauch-Paulsenově křivce orgasmu), svědčí o intenzitě probuzené vášně. Jednorázový kontakt, při němž jde pouze o holý sex, však Ivana nadlouho nemůže uspokojit. 

3. Lord of the Rings fandom

Starý a všeobecně uznávaný fandom, na kterém spousta lidí začínala. Není to až tak zapomenutý fandom, ale spíš fandom probádaný jen povrchově, protože tehdy na to nikdo neměl čas.
Vzpomíná se na něj s nostalgií, a pokud se nějaký člen objeví teď, je s ním zacházeno s respektem. Ono to asi u člověka, který pravděpodobně umí elfsky, četl všechny ty dlouhý bichle včetně básní a pamatuje Temné časy Internetu, ani jinak nejde. Navíc LotR fandom reprezentuje u civilistů základní představu nerda (jsou evolučním stupněm mezi internetovým a civilním světem)

Teď se díky Hobitovi začali lidé zajímat o tenhle fandom víc a ukázalo se, že... Jde o bandu nehorázných hovádů,  ujebávajících se na humor/slash videích nehorázně špatné kvality. Takže jako Narnia fandom, který mimochodem taky pořád někde žije.

2002-2004 - éra, povídky a vkus LotR fandomu

Člověk by nevěřil, jak dalekou cestu ušel virtuální realita v oboru kvality a standartů povídek. Jeden při pročítání LotR archivů děkuje bohu, že před těmi šesti lety, kdy se o to zajímal, neuměl dobře anglicky.

Ideální je přímo najít nějaký starý archiv. Jako třeba The Libary of Moria.  Má to krásný design Poznámkového bloku, musíte to otvírat přes main page, je tam spousta zla a... well... it looks like staff is... dead. Je tam všechno od základních fikcí po rps pokud si myslíte, že LotR fandom je ten důvod, proč všichni váhali se shipováním Hobbita, tak jste vedle a dají se tam najít skvosty jako:

>'Come with me I want to introduce you to the rest of the cast!' FUCK FUCK FUCK I'm not ready for human contact yet!!! 

>"Oh I love you honey how have you been, lalala... Look at me I'm a fucking whore; watch me drape my self all over him" 

>"I have a. Oh my fucking god, so tight... Plan" thrust, thrust, trust

Pokud je v týhle Morii ještě navíc i nějakej Balrog, tak to NECHCI POTKAT. 

Pak je tu Frodův charakter a hobbit-size vtipy

Archeologové se domnívají, že povídkáři píšící na LotR byli zjevně rozděleni podle výšky.

Ti, co měli nad 165cm chtěli strašně moc mudlat a ochraňovat roztomilé hobity a předpokládali, že se to malému národu bude v hloubi duše přece jen líbit.

Výsledkem jsou v lepším případě povídky, které trochu připomínají předchůdkyně omegaversí. V horší všichni šišlají, že by z toho i Glum blil.

Proti nim stojí autorky menšího vzrůstu, které si dokážou představit, jak odporné musí být mít kolem sebe bandu hlupáků, kteří si neuvědomují, že na výšce nezáleží. Takže se pak Frodo ve většině povídek chová jako tumblerka menšího vzrůstu, která musí nuceně komunikovat s mužem, nebo nějaká obdoba feministky.

>"I-" "If you want to talk to me, sit down first. I hope that'll put the end to your 'little one' nonsense."

>"But you're-" "Older than you. Yes."

>"Frodo, You're so..." "If you say 'so small', I'll kick you."

>"Can I-" "No." 

A nakonec je tu odborníky potvrzený fakt, že se ve fanfikcích začal lubrikační gel používat až v roce 2008.

Co nezabil fandom, sejmul Elijah Wood a nejen on.

Elijah Wood je muž, který se dokáže obléct jako hobit, vyvalit ty nejmodřejší oči na světě, dramaticky se zabalit do Oduliny sítě a pak prohlásit "Připadám si jako největší kondom na světě."

Chtěla bych vidět konverzaci Elijaha a Martina Freemana.

Představte si, jak ty dvě roztomilé věci sedí vedle sebe - cuteness overload - a pak otevřou huby.

Who the fuck is this? - Who the fuck is you? - Who the fuck is you? -  Who is you fuck? - Fuck is you who? - Who is fuck you? - Is you fuck who? - Fuck is you who? - Is you the fuck who? - Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuck!

Chápu, že předpokládat, že když je něco malé, tak to bude i mluvit jako dítě, je výškový rasismus (věřte mi, vím to líp než většina z vás), ale vidět Elijaha Wooda nadávat je jako sledovat roztomilý pětiletý děvčátko, umlátit jorkšíra páčidlem.

Funny fact: Věděli jste, že vtip se špičatým kloboukem je mezinárodní?