Baban Baban Ban Vampire - první dojmy

Momentálně vychází anime Babanbabanban Vampire, což je BL komedie o upírovi, který pracuje v lázních, aby mohl být nablízku svému nezletilému objektu krvelačné touhy. Protože to mělo celkem velký dosah na sockách, tak jsem si to pustila, abych zjistila, že tohle anime mi dává asi tolik odpovědí na otázky života vesmíru a vůbec, jako Ježíš zpívajícímu týpkovi u nádraží. Jak je možný, že za posledních 15 let nevyšlo žádný prominentní yaoi? Může se nějaký japonský BL anime vůbec vyrovnat čínskýmu? Kde je sakra chyba? Je to životní úrovní? Může dobrý gayporno vzejít jen ze země s neutěšitelnou sociopolitickou situací? Dá se vůbec něco dělat, nebo japonský BL už oficiálně padlo?

Ōoku

Článek o Óoku jsem odkládala hrozně dlouho, protože má hrozně moc adaptací a chtěla jsem je napřed vidět všechny, ale po přečtení mangy už jsem se neudržela. 

První věc, co musíte o Óoku vědět, je, že vám ji pravděpodobně lidi doporučovali špatně. On i oficiální trailer od Netflixu nedělá jejich anime adaptaci moc čest. Sama jsem tím vinna, protože je prostě vtipnější inzerovat ji jako reverse harem příběh, ale ve skutečnosti je Óoku harémovka asi tolik, jako je Vinland Saga anime pro valhalla wannabees.

Ta paralela jde ještě dál v tom smyslu, že jakmile začne farming arc, autor zahodí veškeré zábrany a je to čistý sociopolitický komentář, a to se pak těžko vstřebává, pokud jste se přišli prostě bavit středověkou romantikou, nebo akcí. Doufali jste v konzervativní četbu a najednou vám někdo servíruje názory na otroctví a genderové role. A ono to konzervativní je. Ale ne tak, jak jste čekali. Pokud k tomu nemáte moc zkušeností s díly složitějšími než Krteček a orel, nebo jste dokonce Američan, tak je neštěstí dokonáno. Zkrátka řečeno, některé mangy vyloženě trpí tím, že jim byla dána adaptace, protože nikdy neměly být určeny pro masové publikum. Óoku je jednou z nich. 

Berme to jako důkaz kvality.

Rozmohl se takový krátkometrážní yaoi nešvar

Jedna baba povídala, že prej vyšlo nějaký nový yaoi a že je prej dobrý. Celkem to korespondovalo se zvýšením yaoi produkce, které už nějakou chvíli pozoruji, tak jsem v rámci prokrastinace otevřela MAL a ejhle, fakt je tam spousta nových titulů. Měla jsem chvíli euforie, kdy jsem si říkala, že na světě je naděje a skomírající japonský anime průmysl nebude možná převálcován čínskou megaprodukcí. Pak jsem se bohužel koukla blíž a zjistila, že s ekonomickým vzkříšením anime studií to tak žhavé nebude, protože na mě ze všech směrů blikalo “čínská produkce,” “online série” a - k mému zděšení - “Délka 10 dílů po šesti minutách.”

Pochopitelně jsem v té chvíli úplně zavrhla, že jsem se původně chtěla podívat na Sankaku Mado no Sotogawa wa Yoru, protože a hele, Titan’s Bride už je venku! A má šest minut, lol! Tak to chci vidě- Nechtěla jsem.

Nikdo to nechce vidět.

Ježíši.

A proto vznikl tenhle článek.

Kyojinzoku no Hanayome

Kouichi Mizuki je nadějný hráč basketbalu, kterýmu zrovna začalo zkouškový. Přemýšlí o tom, že by si konečně sehnal gf a vypadnul z bytu svýho strejdy, když v tom se najednou objeví v úplně jiném světě a král titánů mu oznámí, že na základě proroctví se Mizuki stane jeho nevěstou. Mizuki na to že ne. Král titánů na to, že jo. Mizuki povídá “Ale já nejsem teplej.” Král titánů mu odpoví “Ale budeš.” Načež s Mizukim jebne o postel a Mizuki dělá “Nee, to se tam nevejde!” a král titánů na to “Ale vejde.” Křup - a je to. A pak spolu žijí šťastně až do smrti. To vše v šesti minutách včetně openingu.

Podobnost s Helmutem opravářem komínů je čistě náhodná.

Na něco takového prostě není moc, co říct. Nový trend dělání krátkometrážních adaptacích v rámci BL produkce je pravděpodobně nejbolestivější důkaz toho, jak moc ochotná jsou studia svoje diváky metaforicky opíchat do prdele za pouhé přání, aby se jejich oblíbená yaoi manga dostala na plátno. Je to celkem jako ta známá situace s opičí prackou, kdy tu adaptaci dostanete odkývanou, ale taky k ní máte nulový budget, tři lidi, dva týdny a očekává se, že s tím vybudujete celý gayporno kravín, kde budete dojit yaoistek jako byste chtěli zachránit ekonomiku KLDR.

Náhodná kolemjdoucí fudžoši, co si to pak pustí, protože Kyojinzoku no Hanayome manga byla celkem zajímavá, bude jenom nevěřícně zírat na obrazovku a smát se absurditě celého toho konceptu šestiminutové série. Obecně to má nádech alegorie, která má běžného diváka naučit, proč je předehra důležitá, nebo tak něco. Pokusit se narvat seznámení, rozvoj vztahu a sex do šesti minut i s titulky je sice úctyhodně odvážné, ale i ten nejliberálnější divák ve výsledku stejně bude myslet na to, že, sakra, i Quincyho sex scéna v Nu:Carnival má minut šestnáct, takže tady se ho někdo snaží ojebat z boku.

Nakyslou třešničkou na tomhle rozmraženém dortu z Alberta je už pak jen furry rejpíček v sedmý epizodě, ke kterému se nikdy nikdo nevrátí a vlastně to nebylo tak hrozný, protože se zrovna oteplilo, takže hlavní hrdina začal hárat, a celá záležitost prostě vyšumí do nicoty stejně jako jeho vzdělání a avizovaná heterosexualita. Ne nadarmo mají tyhle krátkometrážní anime na MALu ještě horší hodnocení než Boku no Pico.

Prostě ne. Nemusíme být tak inkluzivní, abychom i yaoi anime měli integrovaný. I kdyby Titan's Bride mělo papíry na poruchu učení, dám tomu 4/10, ale nebude to za snahu, spíš za sentiment.

Zato Evelogia. Evelogia je kurva banger.

Maou Evelogia ni Mi wo Sasage yo

Jste wage slaves? Děláte pět dní v týdnu od osmi do pěti a pak jste rádi, že si o víkendu vyžehlíte? Jste vysokoškoláci, co se v sedm večer dopotácí na kolej, do půlnoci děláte debilní protokoly na další ráno a máte čas tak akorát na to, abyste si palicí přivodili šestihodinové kóma, kterému říkáte spánek? Jste hráč Genshinu, který mezi grindem stíhá tak akorát obtěžovat skautíky, co se vám pokusili prodat sušenky? Tak je tady anime právě pro vás! Jen šest minut na díl! A v každém se píchá, takže neztrácejte čas blbostma a jděte rovnou na věc! Je to jako celostopážové yaoi, ale komprimované tak, abyste s ním nemuseli ztrácet čas! Skvělé! Úžasné! Geniální!

Náš hrdina Gozu je přesně to, co chcete ve svým yaoi vidět. Konstantně nadržený, sotva atraktivně vypadající idiot s jednou mozkovou buňkou, sklony k násilí a sentimentem pro videohry. Takže jak říkají geronti: Naprostý chad. Tenhle ten zatracený bastard se stihnul v průběhu prvních třech minut prvního dílu zabít, isekainout se do videohry, sbalit shota verzi záporáka, nechat se jím opíchat, a dokonce došlo i na obligátní, falešně zpívaný opening! Myslíte si, že přehráním? Dovolte mi argumentativní memísek:

Tohle eskalovalo jako videoklip Rammsteinů

Nukleární! Zatím, co Číňani ve svým BL ztráceli čas kultivací a ezopíčovinama, Japonci si zjevně leštili meč.

Gozu je to nejhorší z nás. Jeho okamžité reakce na vlastní smrt je zcela nezaujaté “Hah, fér,” zatím, co jeho reakce na atraktivní, overpowered dítě - ano, opakuji dítě, protože přesně tak Evelogiu popíše - je entusiastické “Jakože nebudu lhát, píchal bych.” A následně to udělá, protože tohle je gayporno a ne Twitter. Thirsty fucker. Náhodná kolemjdoucí fudžoši už si začíná zvykat a komentuje dění na monitoru jako “Oh shit this porn is bangin yo!”

A teď bez obalu sarkasmu, který je na téhle stránce hygienickou nutností; krátkometrážní BL série nemusí být úplně špatné.

Původně vznikly jako bonusy k slavným sériím a podpora online web sérií a krátkých komixů od nezávislých (s rezervou) autorů, kteří by se jinak nikdy zanimování svých děl nedočkali. To je určitě záslužná činnost. Bystřejším z vás už to možná připomíná jisté samizdatové praktiky, takže vás nebudu napínat; Ano, ze začátku šlo o jeden z nejpopulárnějších způsobů produkce BL v Číně. Například taková série Xiao Lu He Xiao Lan (Beryl and Sapphire, 2018) začala jako krátkometrážní projekt jediné autorky, a nakonec se těšila takové popularitě, že to dotáhla na neuvěřitelných 72 epizod po osmi minutách.

Japonci tady tak trochu naskočili na již rozjetý vagón a někdy jim to vyšlo lépe, někdy skončili rozmazlí na kolejích. Vlastně většinou. Pokud si chcete udělat radost ekologům zmenšením populace a vystřelit si mozek z hlavy, argumentativní gif je z Marudase Kintarou (2020).

Zajímavé je, že se produkce japonských krátkometrážních BL zjevně zvyšuje. Pravděpodobně jde o důsledek animátorské krize, která v Japonsku probíhá a touze získat za malé divadlo s ještě menším kašpárkem, co nejvíc peněz, ale na druhou stranu to objektivně zvedlo produkci yaoi anime. Podle MALu jen loni (2021) vyšlo v Japonsku 8 BL anime, což když srovnáme s tím, že ro roku 2010 jsme jich měli nějakých 70 (roky 1981–2010). Z těchto osmi titulů je celá polovina krátkometrážní série a v předchozích pár letech to vypadalo podobně, přičemž se do toho ještě motala produkce Číny a Koreji.

V roce 2021 vyšlo 8 BL anime a z toho 50 % bylo krátkometrážních. V roce 2020 to bylo 11 BL a z nich pouze 36 % krátkometrážních. 2019 vyšlo jen 5 BL, ale za to byly až na jedno krátkometrážní úplně všechny, tj. 80 %. V roce 2018 ovšem MAL uvádí 13 (slovy 13!) BL anime, z nichž 46 % bylo krátkometrážních. 69 % celkového počtu BL v tom roce však vyprodukovala Čína. Což je jednak nice, druhak je to spousta čísel, co vám nic neřekne, takže je čas tuhle část článku prostě přeskočit, nebo, pokud se chcete ve volném čase věnovat statistice, se podívat na tabulku, kterou si tady odkládám, jenom proto, že si myslím, že se mi bude jednou hodit.

Tyhle data jsem vytáhla z MALu, takže mají několik nevýhod. Zaprvé jsem si celkem jistá, že tam chybí čínská a korejská BL za poslední roky. Zadruhé jsem nešla dál než do roku 2018 a přitom uznávám, že některá krátkometrážní BL anime se objevila už v roce 2016 - nejvýznamnější asi Gakuen Handsome Special, ale na to člověk musí být specificky naladěný (brát drogy) a to já zrovna nejsem (dealer se mi přes koronu odstěhoval do Prahy), takže GHS mi může. Zatřetí MAL má poměrně specifický způsob tagování, který se ovšem výrazně změnil poté, co začali důsledně projíždět tagy v Boys Love kategorii, protože v temných časech se tam objevovaly i anime, co měly s BL pramálo společného. Díky novému systému teď třeba Mo Dao Zu Shi v seznamu nenajdete. Ale taky není tam Redo of Healer, takže to není tak špatný.

Ty hlavní závěry z toho ale vycucat můžeme. V současné době tvoří krátkometrážní BL prakticky polovinu veškeré BL produkce. V mnoha případech už ani nejde o bonusy k sériím s dlouhou stopáží, ale o originální díla produkovaná tímhle… poměrně odbytým způsobem. Otázka je, jestli je to fakt jenom důsledek toho, že je BL anime víc, protože jsou pořád vydávány i normální série, a dokonce je jich víc než před deseti lety, nebo jestli je to znak toho, že fudžoši anime průmysl už definitivně zabil a teď je jich hroby jen kobercově bombarduje hovny společně se cvičenou armádou holubů.

Faktem však zůstává, že některé krátkometrážní BL, byť se to zdá nepravděpodobné, skutečně stojí za to. Ano, Titan's Bride je příšerná. Práce s časovým prostorem je mírně řečeno nešťastná, zápletka kvůli tomu vypadá debilně a opravdu se z té mangy dalo vytřískat mnohem více, což jenom umocňuje celkovou tragédii toho hovna. Přinejlepším se člověk zasměje, což je celkem málo.

Naproti tomu Maou Evelogia ni Mi wo Sasage yo už trochu ví, co dělá. Byť to do dokonalosti má asi tak daleko jako rýže v KFC do asijské kuchyně. Animace nestojí za nic, díky rychlosti postupu v příběhu se postavy chovají jak na kokainu, dialogy jsou příšerné a celková zápletka je sotva ok. Přesto je poměrně charismatická záležitost se silným humorem, který přebije i velmi zjevný fakt, že producenti před tím nikdy nedělali nic jiného než hentai. Vlastně se dá říct, že je to tak špatné, až je to dobré. Možná jsem ovlivněná tím, že Evelogia je *kašli kašli* de facto shota. Sorry jako, ale všichni máme rádi světlovlasý twinky v sukních. Když to zastavilo Kennyho Ackermana, zastaví to lavinu, tak jak se mám bránit já, Ježiši. Dejte staré ženské pokoj.

Neironicky doufám, že bude druhá série, protože Gozu je přes svůj naprostý kreténismus celkem relatable a Evelogia si zaslouží dokončit svou cestu do zatracení. U Titan's Bride tuhle potřebu fakt nemám.

A teď k snímku, které celé tohle šílenství po low budget krátkometrážkách odstartoval, protože ohohoho, je to něco.

Hyperventilation

Dva bývalí spolužáci se po letech setkávají na srazu absolventů. Jeden je chronicky nemocný. Druhý býval třídní president. Jejich společná minulost je dožene.

To nejlepší jsem si nechala nakonec schválně, protože Hyperventilation je hodně jiné, než předchozí dvě anime. Vlastně by si zasloužilo vlastní článek, ale psát celý článek o něčem, co má dvacet minut zní až moc jako školní esej.

Hyperventilation je typický a nejlepší příklad té druhé strany krátkometrážních BL. Je důkazem, že na velikosti nezáleží, a i šest epizod po třech minutách může stvořit naprosto kultovní příběh. Zároveň vzniklo zcela nezávisle na velkých producentech. Není to nic většího, než zanimovaný korejský webtoon. A je to naprosto geniální.

Hyperventilation je jedno z těch anime, co vám bez jakéhokoliv zjevného důvodu zcela změní vnímání určitého typu příběhu a budete se k němu v myšlenkách opakovaně vracet, prostě proto, že to bylo tak hezké. Je to vrchol animovaného minimalismu – a to tak ladně podaného, že divákovi ani nedojde, že se šetřilo se všude, kde vás napadne. Kresba je krásná. Hudba naprosto geniální. Voice acting je taky perfektní. Pokud se nad tím nezamyslíte, nedojde vám, že je to dělané na koleně bez podpory a že všechny ty opakující se scény, statické postavy, recyklace záběrů, přechody do jednobarevných ploch, nebo fakt, že protagonista řekne tak pět slov, jsou důsledkem absence financí. Protože je to vlastně irelevantní.

V průběhu šesti dílů, z nichž každý má tři minuty je odvyprávěn příběh o lásce tak bravurně, že když konečně dojde na sex scénu, tak vůbec nevyzní uspěchaně nebo nemístně. Pocitově to anime nemá dvacet minut, ale minimálně hodinu a jeho efekt trvá ještě déle.

Předchozí krátkometrážní BL jsou při nejlepším komedie. Hyperventilation je plnohodnotné a komplexní romantické drama, které se nějakým zázrakem vleze do krabičky od zápalek. Jako v originálním webtoonu, i v minisérii z každého framu doslova vyzařuje láska a garantuji vám, že se k němu budete vracet. Protože občas je jednoduché gesto přesně to, co potřebujete.

Teplí Čínani a tak dál

Wej Wu-Sien (Wei WuXian) by pravděpodobně měl dost problémů i kdyby byl jen sirotek, homosexuál a nekromancer.  Ale on je i Číňan.
Jako obvykle, se dobrý romantický zápletky rodí na místech, kde je nikdo nečekal.

Upozornění: Tento článek používá českou transkripci čínštiny.
Po dlouhém zvažování a konzultaci s lidmi z asijských studií jsem se přiklonila k používání české transkripce, ačkoliv sama preferuji pinjin. Vycházím z toho, že většina čtenářů tohoto článku jsou Češi bez jakéhokoliv základu standardní čínštiny a pinjinu. Český přepis vám poradí, jak se čínská jména reálně čtou. Jména jsou psána stylem česká transkripce (pinyin/eng )  např. Ťin Kuang-Jao (Jin GuangYao). Protože nejsem vystudovaný sinolog, většina překladů pochází z automatické transkripce. 
Mimo to je tenhle článek tak směšně dlouhý, že má podkapitoly. Taky obsahuje cizí slova, která jsem líná vysvětlovat, a komárožidozednářské konspirace

.

Yaoi žánr se za poslední léta vyvinul za hranice toho, co se od něj dalo očekávat. V současné době si užívá vrcholu, kdy je na internetu komerčně dost populární na to, aby se autoři snažili o co nejlepší kvalitu mezi konkurencí, ale zároveň dostatečně zprofanovaný tak, aby po něm skočili mainstreamové korporace. To se ale dost možná brzy změní. Protože právě teď Čína úspěšně solí z pravděpodobně nejpřehypovanější série seriálů tohoto roku napříč kontinenty.

Gay Frogs

Hahaha, já si fakt vzpomněla na přihlašovací údaje. Wow.

Neměla jsem v úmyslu se probírat ze stáze, dokud nebudou zase letenky do Chengdu za 15k, anebo dokud Hydra nebude potřebovat levnou pracovní sílu pro další con, ale protože je zase ten den v roce, kdy jsou všechny buzny na Pride v Praze místo toho, aby byli na internetech, tak jsem musela napsat článek, protože bych se jinak neměla komu svěřit. Chci říct, že je to článek z dobré vůle, 100% dělaný pro mé věrné čtenáře, blahblah, definitivně neprokrastinuju a neodkládám esej na 15 normostran, ať žije yaoi- Tohle musíte vidět. Kunihiko Ikuhara má nový anime! A je to bizár! A je to teplý! A není to shonen ai/yaoi!

Yuri on Ice je historie!

Je rok 2019 a tohle je Sarazanmai!

Doukyuusei

Sajou je šprt, ale neumí zpívat. Kusakabe umí zpívat, ale nikdy se moc neučil. J̡̡̢̖̱̝͙̱̞̺͝A͏̻͚̪͍̜͘ͅĶ̖͙̖̦̱̩͇̳͍̟͎̱̦͈̥͠ͅ ̢̝͚̟̠̤̟̤̟̖̝́̕̕͠ͅŢ͍͚̙̫̗̥͈̣̯̞̖͍͖̲̙̞̀͘͝ͅO͠͏̜̺̼̲͕̩̟̮̯ͅ ̀͏̫̣̠̻͙͙̟͍̮̠͓̼̰̟V҉͓͈͙̞̯̻̦̱͎̮̯̻̳̗͈̻͉͠Y̨͕̲͕̘̩͇͘͘͠Ř̶̢̫̜̜̟̕E̵̢̻̮̗̘͈̫̝̫̘ͅŠ̷̢̧͔̤͕̤͖͈͕͎̠̪͚͔̘͍͔̭̮̀͘Í̵҉̯̺͖͇?̧̲͉̳͓̣͕̀͝͞?̭̼͎̙̦̜̠̩̟̟̣̭́͝?

Yuri!!! on Ice

Přiznám se, že mám rozepsaných asi trilion článků, ale z nějakého důvodu se mi je nedaří dokončit a asi je všechny vyhodím, protože už nejsou aktuální, takže přijdete o spoustu recenzí. Ale chápu, že z tohohle se nevykecám. Takže tady to je.

Koisuru Boukun

 Po čase, který by se mohl zdát jako věčnost... Nagat píše o yaoi anime!

Bývávaly časy, kdy tohle byla jediná pořádná česká stránka věnovaná yaoi. Teď je to nejnavštěvovanější blog týkající se anime. Egh, myslím, že je to celkem ironie, ale dejme tomu.

Každopádně byl čas updatovat.

Koisuru Boukun

Tahle věc, v angličtině přeložena jako "The Tyrant Falls in Love", je už starší počin. Pochází z roku 2010. Jenže Nagat, ač úžasná a všemocná, na něj jednak neměla čas, a taky musela obracet oči už jen, když četla zápletku.

"Povedený roztomilý příběh o Souichim Tatsumim, který se zamiluje do svého striktně heterosexuálního Senpaie!"  Lol, nope.

Fakt, že se hned v prvních třiceti vteřinách objeví kulisové pozadí plné růží a věta "I love you, senpai!", tomu taky moc nepřidá. Mám ráda yaoi, kde jsou chlapi alespoň trochu chlapi. (# no bare reference!) Takže jsem čekala, až budu mít náladu a čas, kouknout na opravdu stupidní yaoi. 

Čas nadešel (protože bych dělala cokoliv jiného, než se učila) a s ním plot twist, který mě zasáhl, jako ukeho cumsho-totiž-kopanec do zadnice.

To yaoi bylo dobré.

***

Morinaga je typický šťastný vysokoškolák, pracuje na výzkumu se svým crushem. Bohužel jeho crush není gay. Vlastně se prezentuje jako docela slušný homofobik a trpí stihomamem, že se všichni gayové světa spolčili proti němu. Takže Morinagovi šance na kopulaci jsou mizivé. Na tom není nic zvláštního, protože s alternativou tohoto problému se vlastně potýkáme všichni.

V Yaoilandu se to řeší podobně jako u nás – tedy zíráním a následnou konzultací s přáteli. Morinaga má naštěstí o něco shitštejší přátele, než máte vy. Takže když přijde za svým kamarádem s problémem: "Ty vole, mám crush už 5 let a asi mi za chvíli puknou vaječníky koule.", tak mu není odpovězeno: "Tak mu něco nalij do pití, vole", ale je mu rovnou podána flaška s afrodisiakem. 

Následný vývoj děje by uhodlo i čtyřleté dítě. Jediný zvrat nastane, když se ukáže, že Souichi- senpai bude dole. Ačkoliv, jak řekl nějaký můj spolužák na Queer cinema, "No, on neměl moc na výběr." Jeho superschopností je totiž naprostá změna povahy při sundání brýlí.
Obrazová ilustrace: Souichi s brýlemi. Souichi bez brýlí.

Takže cosi kdesi zapletka a Morinaga chudáka "no homo" Souichiho přefikne.

Ten se pak zachová sympaticky a dá Moriganovi přes držku. Morinaganovi je to líto ("OMG, já myslel, že ho přefiknu a život půjde dál! To jsem myslel kladélkem, nebo čím?") a začne se Souchimu vyhýbat. Souchimu se cítí špatně, kvůli Morinagovi. (Vítejte ve světě yaoi. Když vás někdo přeřízne a vy se na něj naserete, špatně se máte cítit vy.)

I přes ta všechna klišé a poměrně megagalaktickou stupiditu děje, jde o vtipné a roztomilé yaoi. Vlastně je to nepochybně jeden z nejlepších yaoi snímků, co vůbec existují. Pokud máte třicet minut a chcete se se podívat na teplou komedii, Koisuru Boukun je přesně to co hledáte. A doneste si k tomu popkorn, mě totiž u sex scény docela chyběl. (# bylo to fakt drama)

Z technického hlediska; Anime je rozděleno do dvou OVA po třiceti minutách. Funny fact: 50% z délky první ovy zabírá sexuální scéna.
Má to moc hezkou animaci (na poměry yaoi) a je sehnatelné na ulož.to. 

Předlohou byla manga od Hinako Takanagi. Ta manga je pochopitelně lepší a delší než anime ( protože na hipsterských kecech vždycky něco je), ale jinak se vyznačuje jen tím, že Morinaga je ještě infantilnější pako.

Togainu no Chi

Togainu no Chi
Nahlas se to čte [gej bar]

 

Kdesi asi v budoucnosti v posapokalyptickém světě se potuluje poměrně namakaný biš s zatraceně pitomými feromony.

Je to na pohled typický seme. Vyhrává zápasy v jakési pouliční lize a tak lidem vadí. Nikoho tedy nepřekvapí, když ho obviní z vraždy a odsoudí k doživotí. Pochopitelně je tu ještě jedna možnost.
Místo vězení, může Akira (toť jméno bišovo) jít do zničeného města Toshiba hrát teplou verzi Battle Roya... totiž hru, jejíž cílem je násilím sesbírat přívěsky a následně porazit vrchního zlořitníka - Il Reho, což je drogový boss a nejmocnější osoba toho podivného světa.

Tak si Akira sbalí svých pět švestek, nechá doma zdrcenou ženu s dětmi a vyrazí za dobrodružstvím!

Jenže jeho milá ženuška trpí ukeho bumerangovým efektem. Tzn. pošlete milého ukeho doprdele, pro jeho vlastní dobro, a on se stejně vrátí. Ve chvíli kdy to fakt není vhodné.

A zkrátíme to. Akira zkysne ve městě plném vrahů s debilními feromony, neschopným fanboyem a zakomplexovaným shotou na krku.

Všichni mají svůj účel ve složitě propracovaném příběhu.

Akirovi feromony se starají o to, aby hlavní protagonista přežil. Ve světě, kde žije jen jedna ženská jsou všichni zjevně sexuálně nevybití. Proto když už mají vrahouni u Akirova krku nůž, přemýšlejí, jestli to podříznout, nebo přeříznout, nebo oboje, a v jakém pořadí. Akira si mezitím vzpomene, že je vlastně namakanej seme a dá jim do držky.

Akirův osobní uke, tedy Keisuke, zastupuje ženský emement. Běhá za Akirou jako pejsek, nechává se přehlížet, vaří mu jídlo a mračí se na všechny potencionální svůdce. Nakonec ho stejně dostihne jeho perioda a začne řádit, což mu vydrží asi 5 dílů, takže to vypadá, že anime není až tak bez zápletky.

Blonďatý shota, pojmenovaný po sestře jeho matky (otcem byl Pico), je zakomplexovaná lolita. Jako všichni shotové v jeho věku má až příliš volné kraťasy, příliš dlouhé vlasy a příliš nadržené starší kamarády. K tomu má ďábelského staršího bratra, ale to už je v animelandu taková rutina.

Zbytek postav je nedůležitý, všichni si to stejně pustili kvůli týhle Karkulce, a story s dovolením popíšu grafem:

Předlohou byla počítačová BL hra se stejným názvem od společnosti Nitro+chiral, což jsou to lidé, co udělali třeba legendární Lamento. Screeny ze hry vypadají opravdu chutně (všechny sex scény jsou vlastně znásilnění) a existuje i anglický překlad Aarin je stále Olymp yaoistek, takže možná někdy. Protože jak by řekl klasik: Bishounen+Blood+Gore+Yaoi+Bond­age= EPIC WIN! ♥ Ale ta seriálová podoba... Oh, why? Why?

Anime má jenom 12 dílů, což je určitě z boží milosti, protože se na to dá koukat maximálně do sedmé dvacetiminutovky. Pak scénáristi asi hodili za hlavu charaktery, začali se ohánět slovy "Toshiba všechny změní!" a zápletky brali z učebnice Klišé aneb takhle se to nedělá.

Je to jen BL, nedalo se čekat Mirage of Blaze, ale i tak je to tragédie. Všechny nelogismy a stupiditu, ze které mi pochcípali i roztoči v madraci, bych odpustila, kdyby Akira nakonec někomu dal. A on nedá. 

Možná se najde mladší yaoistka, které se to bude líbit.  A ten fandom!

Ale zhodnotit pozitivně tuhle sérii a přitom zůstat objektivní, je asi tak nemožné,
jako dívat se Kapitánovi na záda. 

Na záda.
Ne níž.

Ba Dum Tss!

Kuroshitsuji: Book of Cirkus

More like Why the fuck I am watching it: Season 3.

           Z důvodů, který sama nerozumím, mám potřebu informovat svět o faktu, že je tu třetí série Kuroshitsuji. Možná nějaká část mého mozku považuje za nutné, či ironické, napsat o každé sezoně tohoto seriálu, aby tak nějak uzavřela kruh blbosti. Na druhou stranu právě rozum mi radí, nehlásit se k žádnému článku staršímu než 5 měsíců.

Kuroshitsuji: Book of Cirkus

           Člověk by čekal freak out kolem další série, ale všichni jsou asi zaujati plaváním. Nebo stále léčí trauma z finále druhé sezony. Každopádně, Ciel je zpátky, s ním i Sebastian a z milosti scénáristů, dokonce i příběh z mangy, takže přestože zápletka pořád není něco, co by se dalo považovat za nějaké extrémní divácké vyžití, alespoň ta blonďatá příšera z druhé série hnije v posledním kruhu Pekla s Joffreym a jemu podobnými.
***
           Ciel je požádán královnou, aby vyšetřil sérii zmizení dětí, která má možná něco společného s cirkusem. Práce s dětmi pro děti. Sebastian přijde s 12%, slovy dvanáctiprocentním, plánem, že nejlepší bude, se infiltrovat do cirkusu jako artista. Existují určité zásady zachování života, například "Nevěř nikomu, kdo říká Sauronovi Annatar, nebo tvrdí, že neplakal u Mostu do země Terabithia. Jo, a taky nikomu, komu jsi upsal svou duši." Ale Ciel, nemaje jiného prstu, kterého by se chytil, nechá démona, aby ho vyhecoval, a návrh přijme. Nastává spousta pro Ciela dramatických situací jako; Absence dortů (ouch), socka hadry (ouch), společné koupele (ouch), manuální práce (ouch ouch) a dokonce občasné rozkazy od Sebastiana (ahahaha). Všechno obohaceno o občasné scény vytržené z doujinshi, které jsme všichni četli.

           Částečně jsem z třetí série nadšená, protože jsem mangu položila před hodně dlouhou dobou. Nějak jsem na ni pod vlivem mnohem více duši-drásajících příběhů zapomněla. Jak řekl můj známý "Kdyby to bylo víc dark a fakt yaoi, tak se i podívám." Aka, když už mám trávit čas čekáním na další kapitolu, tak ať je to plné krve, zrady, čarodějnictví, homosexuality a jiných pekelných nekalostí, které nadšeně adoruji. Takhle alespoň dostanu lepší přehled, protože jsem zůstala jen tak dlouho, abych si udělala obrázek o Cirkus cosplayích, fandomu a hasta la vista.
           Mezi námi. Samotný Kuroshitsuji fandom je velmi zvláštní sekta, která nutně potřebovala přestat už před lety. Ale živena muzikály, live-action filmy, drama cd a mangou natruc evolovala v něco, co bych nechtěla představovat rodičům. "Maminku, tatínku, tohle je Kuroshitsuji, můj nový fandom." Instantní noční můra pro všechny zúčastněné. Jestli hledáte Příčetnost, jste tu špatně. Ale máme fakt hezké hadry. A konec konců, je vedro, tak se nepřemáhejme.

           Book of Cirkus není žádný zázrak, ale nikoho neurazí. Musím přiznat, že jsem se místy dokonce nahlas zasmála, což ovšem z větší části přičítám sedmičce vína. Pokud zrovna nehledáte něco extrémně složitého a máte 20 minut času, nemáte co ztratit. Za zápletku pak můžete považovat fakt, že hlavními hrdinou jou ívl jak kýbl démon / jeho shota oběť, což je v podstatě pro yaoistku takový tahák, jako pro civilistu Nabokovova Lolita. "Já se na to díval kvůli tomu, že tam hraje Jeremy Irons." Já ti to věřím, taky sleduji Kuroshitsuji pro storyline. Cielovi podvazky na ponožky jako náhrada zápletky stačí. Minimálně budete mít po shlédnutí záminku k vytáhnutí všech těch doujinshi a lehce nadprůměrných povídek.

Very shonen
Much plot
No homo

Yowamushi no Pedal

           Původně jsem se chtěla zdaleka a vyhnout jakýmkoliv sportovním anime, už proto, že tam, kde ostatní napadají myšlenky typu "OMG volejbal je tak super! Musím začít hrát volejbal!", má myšlenková aktivita se omezuje jen na tradiční "Nesnáším volejbal." a nehodlám to měnit. Díky Bohu za výchovu Kusmovým blogem, největším archivem stripů o Garfieldovi, RIP 2005-2013. Žehnej mu Třináctý, jsem tak neovlivnitelná, co se sportovních aktivit týče, že ani Free! mě nedonutí vlézt do bazénu a na kolo mě dostane maximálně George R. R. Martin, pokud mi slíbí, že za mou oběť anuluje Red Wedding. Nakonec jsem ale mámení ďábla podlehla.

           Abych obhájila svůj nenadálý zájem o sport, na Yowamushi no Pedal jsem se chystala už delší dobu a to proto, že mé oblíbené autorce Levi Jeans fanartů jednoho dne ruplo v bedně a začala kreslit výhradně jakousi slintající bytost, jejíž anatomie se skládala z rukou, nohou a rybích očí. Říkala jsem si, že zvědavost je možná smrtelná, ale satisfakce vzkřišující, takže je naprosto v pořádku pustit si pár dílů, abych zjistila, co je ta věc sakra zač. Dobrý den, jmenuji se Nagat a vždycky si vypěstuji obsesi tím nejdivnějším, co je v nabídce. Najednou jsem byla u dílu 30, zabila jsem 600 minut života mlčením a občasným "what the fuck" a jediné, co jsem zjistila, bylo, že se to ztělesněné wtf jmenuje Midousuji Akiraa že bych si měla asi koupit kolo.

*whispering* What the fuuuck

***

           O ději se ve sportovních anime nedá mluvit, ale to je nepsaná tradice. Pokud tedy nepatříte k té části populace, která je přesvědčena, že sportovní utkání jsou narrativ a mají tedy i úvod, zápletku, vyvrcholení, rozuzlení a závěr. Obecně jde vždycky o sérii různě náročných závodů, které vlastně nikoho nezajímají, protože se veškerá pozornost diváků soustředí na hráče, kteří jsou podstatně vstřebatelnější alternativa reverse harem anime. Schází jim totiž kazišuk v podobě, obvykle retardované, hlavní protagonistky. Za to platí volnost shippování a většinou diváci víc nepotřebují.

           Na počátku máme naprosto obyčejného otaku, Onodu, který se chce přidat do anime klubu na své škole. Ten je ale pro nezájem zrušen, což je první náznak toho, že se tady se zápletkou nikdo moc obtěžovat nebude. Na jaké střední škole v Japonsku neseženete pět otaku? I na našem vidláčkem gymplu jsme byli schopni kroužek japonštiny. Na druhou stranu, akceptování otaku klubu by Onodovi zabránilo přidat se k sektě cyklistům, všechny ohromit svými jezdeckými schopnostmi, které získal, protože je socka a nemá na vlak, a následně vyhrát sérii závodů. A o tom to je. A pokud chcete vědět o charakterech něco, co nesouvisí s jízdou na kole, musíte si počkat na potitulkové scény.

           Zbytek osazenstva se skládá z různých archetypů postav psaných pro jiné anime; Ten černovlasý kluk, co měl jít do Free!, ale skončil tady. Červenovlasý a uřvaný husto!shonen!brat Naruko. Protagonista klasických yaoi aneb Miss Salátové vlasy. Shy guy. Ochránce shy guye. Bara guy. Macho guy. Ten kluk, co zjevně jezdí na kole jen proto, že ho pak bolí nohy. Ukřičený cyp, co utek z Durarary. Ta WTF věc o které všichni tvrdí, že je plaz, ale mě připomíná spíš mrtvou rybu. A spousta dalších postav, které si nezapamatujete.

Cyklisté uvádí

            Yowamushi Pedal není špatné anime. Naopak, než jsem se k němu dostala prošla jsem několika extázemi intelektuální frustrace, když jsem zkoušela jiné série a musela jsem je vypnout, protože byly tak blbé, že se na ně nedalo dívat. Ještě není tak vedro, abych strávila Spartaka, naopak a únava mého mozku po zkouškách plně stačí na to, abych se neobtěžovala nad přemýšlením o přehnaných reakcích protagonistů. Chápu, když jsou lidé intenzivní ohledně toho, že je žerou titáni, ale proč všichni ječí, kvůli ježdění na kole?

            Aby WTF obklopujících tuhle sérii nebylo málo, Japonsko bylo požehnáno stage play. Převedení anime na divadelní hru je samo o sobě dost kontroverzní počin, ale všechny mé pochybnosti (jak tam narvou kola?) zmizely ve chvíli, kdy se ukázalo, že místo kol mají jen řidítka a vůbec- tohle musíte vidět. Tak absurdní drama jste neviděli od konce devatenáctého století. A taky, Midousuji je babe.

Shingeki no Kyojin

Můžeme dělat, že to bylo nečekané, ale všichni víme, že by to byla lež.
Berte to jako zajímavé oživení exorcistické sezóny.
Těším se, až se mi tu zase nahromadí tlupa zmatených a dramatických otaku.

 

Shingeki no Kyojin

      V roce 845 blíže neurčeného intergalatického místa, času a způsobu bylo lidstvo prakticky vyhubeno. Sežrali je titáni. Ne ti, které znáte z řecké mytologie, ale spíš jako velké nahaté zombie stažené z kůže. Zbytek lidské populace se opevnil padesáti metrovými zdmi v naději, že se obři nedostanou dovnitř, a přes sto let žili relativně v pokoji. Nečekali ovšem, že za tu dobu někteří z titánů narostou do takových rozměrů, že budou schopni opevnění překonat.

      Takže když se jednoho krásného dne se tři fakani Eren, Mikasa a Armin poflakovali v prostorách za první hradbou, když zeď probořili titáni a zmasakrovali většinu města. Eren, po té, co má tu čest sledovat, jak mu titán sežere matku, najde smysl svého života. Pochopitelně, jak už to v anime bývá, jeho cílem není nic menšího, než vyhladit všechny titány. Proto se rozhodne přidat do vojenských jednotek lidstva a jeho přátelé ho jako sopel následují.

***

      SnK obsahuje asi všechny negativní znaky stereotypního anime, vyjma dívek s nerealisticky velkými hrudníky a vlasy, které odporují principům darwinismu. Ženské charaktery jsou v této sérii překvapivě pozitivní, ale o tom později.

Zaprvé: Co je tohle kruci za monstrum?

Wat. Wat. Wat.

      Autora zjevně jako dítě děsily anatomické nákresy svalů v učebnici biologie, nebo byl vážně fascinován tím slavným modelem Lady Gaga. Ne, že bych se mu divila, ale bylo by slušné, nerozšiřovat tu fobii mezi zbytek populace.

Titáni se na zemi objevili z ničeho nic před sto lety a podařilo se jím sežrat většinu lidstva, což znamená 70% Evropy, 90% Asie a řekla bych 100% Afriky, ale něco mi říká, že na Madagaskar se nedostali. Edit.: Zkoušela jsem na simulátoru nastavit parazita TITANS a shit fuck, vyhubil celý lidstvo, včetně Madagaskaru Ameriku necháme v roce 700+ ležet ladem. (Na druhou stranu, mají tu brambory. Toť historický oříšek.)

Titáni jsou humanoidní, ale nemají ani ždibec intelektu. Jejich pozici na špičce potravinového řetězce jim zajistila fyzická převaha. Lidi nezabíjejí z hladu, ale proto, že chtějí zabíjet lidi. Teda, možná je chtějí jenom třicet sedmkrát bodnout do hrudníku a sníst jejich ruce. Ale Kájó, to lidi zabíjí. Jejich existence je jedna velká záhada. Vyskytují se ve spoustě různých modifikacích od opice po Ironmana, jsou pohlavně dimorfní, ale co se týče jejich rozmnožování, tam asi ani Nagat nic nevymyslí. Vážně, kde mají Kájové Richarda Romana?

Samice titána

Za druhé: Technické vymoženosti ve srovnání s kulturní vyspělostí.

      Nejsem si jistá, v jaké době se tahle verze vesmíru oddělila od našeho, ale budu předpokládat, že datum "Rok: 850" neznamená náš letopočet plus 850. Přátelsky připomínám, že v přibližně stejné době naše situace vypadala tak, že se k nám uráčili přijít Cyril a Metoděj (mimochodem, tenhle film má opravdu potenciál. Trailer je teplejší než parta opic, která se nadýchala rajského plynu) a milostivě nám donesli písmo. 

S datováním Shingeki no Kyojin musíme tedy zajít o něco dál, než je naše deváté století, ale ne moc. Technicky mají pořád středověk. Odpovídá tomu způsob opevnění i budov. Pořád k přepravě používají koně. Ale jejich vojenská technika je k tomu neúměrně mimozemská. 

      Na jednu stranu chápu, že v tak krizové situaci, v jaké se nachází lidstvo v téhle destopii, jde vojenský vývoj rapidně dopředu, ale mít plynové bomby a padesátimetrové zdi v době, kdy pořád jezdíte na koních, je jako tvrdit, že Egypťané postavili pyramidy bez znalosti kola.

Dobrá, zdržím se historických referencí. Faktem je, že i přes vyspělé zbraně většina lidské populace hladoví. Žijí v opevněném území, takže mají omezené možnosti, co se týče zemědělství, proto většinu času hladoví. Naštěstí přirozený úbytek obyvatel zařizují titáni, kteří občas pár set lidí sežerou, takže se města vyhnou kritickému hladomoru. Ne, titány sežrat nemohou, protože jejich těla mají tendenci rozkládat se tak rychle, že by je nezvládl naporcovat ani Hannibal.

      V anime to není až tak poznat, ale manga má neuvěřitelně propracovaný systém výzbroje. Údajně, kdyby se zkonstruovala, byla by funkční. V technické stránce je SnK asi tak podrobné, jako My Immortal v popisu oblečení. Isayama Hajime je zjevně soft-core inkarnací Julese Verna. 

Nás, technické ignoranty pochopitelně více zajímá, že zbroj drží na komplikované spleti řemínků a pásků, které vytvářejí jedny z nejvíce sexy podvazků, co jsem kdy viděla. A to se dívám na šampionáty v pole-dancingu.
Let me.Tell you.  About cosplay.
Pokud budete chtít SnK cosplayovat, pořádně se rozmyslete, dejte si sprchu, rozmyslete se znova a pokud vás to nepřejde, raději spáchejte sebevraždu provazem. Je to levnější, než upálení tavnou pistolí, které vás čeká.

Zatřetí: Proč jsou všichni tak strašně dramatičtí?

      Reakce postav na zlomení nehtu se dá porovnat s reakcí Antonia na smrt Esmeraldy. Kulervoucí. Všichni pořád křičí, jako by omylem zapli ve své hlavě Caps Lock. První tři díly jsem si z toho chtěla ukousnout hlavu a nemyslím, že to bylo proto, že jsem se nedívala dlouhou dobu na anime.

Stopáž anime se skládá v 90% z obličeje tohoto typu a ten zbytek jsou nákresy opevnění a techniky.

A nejdramatičtější ze všech postav je ústřední trojice.

      Pokud by tu měl někdo být hlavní hrdina, byl by to Eren. To je jako Elen, čtená japonsky, což dokazuje, že si Asiati pořád neudělali pořádný seznam západních ženských a mužských jmen.

A ano, bude to hlavní hrdina. Je to totiž typický protagonista shonen mangy. Nenarodil se geniální, nebo nadaný a má opravdu stupidní životní cíl, ale má přátele, kteří se o něj postarají. A pak jednoho dne zjistí, že má vlastně superschopnost. V Erenově případě je to fakt, že se dokáže měnit v titána. Což je trochu v rozporu s tím, že je chce všechny vyhladit. Ale otázkou není, jestli jednoho dne dojde k tomu, že vyhladí všechny titány a pak bude přemýšlet, co se sebou. Otázka zní: "Bude to někdo sledovat tak dlouho, aby se tato situace začala řešit?"

      Erenův bodyguard je silná a nezávislá Mikasa, která nepotřebuje žádného muže. Nebo tak nějak.
Mikasa je sirotek a jedna z posledních Asiatek, které přežili titánský lov na lidi. Ano, Mikasa je Asiatka, ostatní ne. Přestaňte se tvářit překvapeně - rozdíly jsou přece zřetelné. 

Eren jí zachránil život a ona se o něj od té doby stará. Otázkou je, jestli si toho někdy Eren všimnul.

Je dobrá úplně ve všem. Chuck Norris tohoto příběhu. Asians.
Chtěla jsem mluvit o ženách v tomhle anime. Nejde ani tak o Mikasu u které si nemůžete být pořádně jisti, jestli je stále ještě ženou, nebo se stala super-androidem ve službách britského impéria, ale ostatní ženské charaktery si kromě emancipovanosti zachovánají i feminivitu, což se v jiných anime většinou nevidí. Autor si zjevně, narozdíl od většiny západních spisovatelů, uvědomuje, že ženy se nedělí jen do kategorií "mother, lover, whore, bitch and virgin" a dokázal vytvořit skupinu Amazonek, které jsou podle mě mnohem silnějšími charaktery než spousta mužů v SnK.

      Poslední usmrkanec v týmu je Armin. Armin je babe. Prý si kdysi střihnul roli dublera v Boku no Pico.

Je to ta neužitečná hysterka, kterou potřebuje každé anime. Má velký inteligenční potenciál, ale je fyzicky slabší a, bohužel, se každou chvíli psychicky zhroutí. Je prostě k ničemu.
Ale ať si říká, kdo chce, co chce, na chlapce s účesem alá Pip Pirrup nedám dopustit. Nagat je ten člověk, který v Hunger Games umře, protože si do týmu vybere lidi podle svých sexuálních preferencí.
Myslím, že je Brit.

Shingeki no Kyojin je jedno z mála anime všeobecně propagovaných na Tumblru, takže se na něj dá sehnat dostatek materiálu, poměrně bez námahy. Ale jsem si zcela jistá, že tenhle fandom neprospěje lidem s macro/micro kinkem.

      Jako každé anime má silnou základnu cosplayů, doujinshi a fanartů, což je ještě podpořeno faktem, že manga vychází od roku 2011, takže fanouškovských prací je dostatek. Díky popularitě na západě je dokonce možné najít i slušně psané povídky, což je jinak u anime zázrak. Možná má na tom silný podíl fakt, že většina fandomů má teď hiatus a všichni dělají, že něco dělají, aby nemuseli být v čekací místnosti s Hannibal fandomem.
      Pokud pořád váháte, jestli si to pustit, tak anime má své kvality: Animace je velmi dobrá. Velmi velmi dobrá. Pokud si nedokážete představit, co to znamená, tak jsem něco tak dobrého neviděla asi od doby Madoky. Hudební podtext je dechberoucí a každý díl je ke konci scéna tak skvěle animačně a hudebně podbarvená, že z ní citlivější lidé monou mít estetický orgasmus. Kromě toho, nestalo se mi, že bych se za celou dobu nějak výrazně nudila. Jsem skélopevně přesvědčena, že anime je vyrobeno pro západní publikum. Ale je dobré si k tomu otevřít mangu a to hned z několika důvodů. Kvůli cenzuře. A kvůli podrobnostem. Na druhou stranu je pravděpodobné, že kdy si pustíte anime, tak si tu mangu otevřete samovolně. Je to totiž dost návykové a každý díl má cliffhanger.
      A pokud vám ještě pořád uniká zápletka a celá pointa Shingeki no Kyojin, tak vám to vysvětlím jediným slovem: Podvazky.
Je to v podvazkách.

 EDIT.: Ravioli, ravioli, your opinion is wrongioli. Uvědomuji si, že celý fandom je o tom agresivním křečkovi, chci říct o Levim, ale vzhledem k tomu, že se v anime pořádně objeví až po desátém díle, se v mých prvních dojmech neobjevil. Jako omluvu přikládám video, které je vtipnější, než by mělo být.

Název: Attack on Titan (Shingeki no Kyojin)
Autor: Hajime Isayama
Stav: Ongoing
Počet dílů: 17+ (20 minut)
Manga: 10 volume (ongoing)
Novely: 3 volume (ongoing)

Bloody Hell podruhé

Konečně je tu rozhýbané Blood Lad! Vlastně vychází už dlouho, ale protože mi celé léto padal internet, nebo jsem dělala na přednáškách (hahahaha, chci říct, pokoušela se vyrobit 3DMG z krabic od pizzy), dostala jsem se ke shrnutí až teď.
A výsledkem je celkem bolestivé zklamání.

Blood Lad

 

      Základní příběh se točí kolem otaku upíra Staze a jeho prsaté femme fatale, která se omylem dostane do světa démonů a ještě větším omylem tam natáhne brka. Čímž sekundárně způsobí hlavnímu hrdinovi prudké zmatení hormonů, protože dokud je děvče živé, připadá teenage upírovi kousnutí-hodné. Pak už ne, ačkoliv posmrtný stav jí prsa nezmenšil. Staz pochopitelně netuší proč a tak se rozhodne Fuyumi oživit.
To se stává i v lepších rodinách.
***

      Zápletka "Může mi někdo říct, proč jsem měl erekci?" je v manga podání lehkou akční komedií, ale bohužel, animevsadilo na shonen-žánr se vším všudy. Což v tomto případě znamená méně Stazových znuděných a zcela asexuálních myšlenek a více Fuyumi ve směšně sepraném oblečení. A co se cílové skupiny týče – kašli, kašli, kašli – to v amv byli Skillet? Ale no tak!
Celková stopáž anime se pak skládá z 40% bojových scén a 55% nepohodlně velkých dívčích hrudníků. Zbytek je původní zápletka ooživení mrtvé holky. Lehce nadprůměrná manga tak upadá do stejné díry, jako Ao no Exorcist po té příhodě s ještěrkou o které nemluvíme.
      Když člověk zemře v podzemí, stane se z něj duch. A když ve světě lidí někoho sežere titán, stane se z něj sexy upír. Narážím na to, že Staze dabuje seiyu Marca, což je asi jediná věc, která by mohla vaše sluchové ústrojí eventuálně zaujmout, protože soundtrack to určitě nebude.
Animaci má na starosti studio Brain's Base, které dělalo například Durararu!, nebo Kuragehime, které nic nepokazí, ale blít duhu z toho nebudete. Náboj zbytku anime se nese ve stejném duchu. Není to špatné, ale- ale.

Kdyby Blood Lad vyšlo tak před těmi dvěma lety, kdy byla krize a opravdu nebylo a co koukat, šlo by o velice vítanou záležitost. Takhle je to jen další komedie ve stínu populárních anime eposů jako To, že nejsem populární, je vaše chyba - já nemůžu za to, že jsem titán, Útok na bazén a 'Pamatuješ si jak jsi na střední-' 'Ne!' Ale musím uznat, že i v 23:07 má víc nápadu než všechny komedie Zdeňka Trošky dohromady.

      Kromě toho všeho, viz. doprovodné gify, mě neuvěřitelně frustruje fandom. Protože neexistuje. Dokonce ani na Pixivu; Člověk by čekal, že iniciativa sexuálně opomenutých otaku ve vteřině zaplácá všechny dostupné kanály porno fanarty s hrudníkatými protagonistkami, což se sice částečně stalo, ale tím to taky haslo. R-18 tag na Pixivu mi vypálil oči pár obrázky Fuyumi, ale po Stazovi se zjevně slehla zem. Sice lepší žádný sex, než sex s ženskou, ale můžeme si, prosím, promluvit? Máte štěstí, že jdu zrovna okolo. Myslím, že nechápete míru sexual tension mezi ním a jeho starším bratrem. Věřte mi, o tomhle něco vím. Jsem ze Severní Moravy, jako Sigmund Freud.

      Pokud i po všech těch letech strádání a utrpení patříte k sektářům, kteří si říkají otaku, možná vás to anime zaujme. Jinak spíš doporučuji mangu, nebo rovnou ruce pryč a tiše čekat na další sérii vašeho oblíbeného západního seriálu. Ani porno na to není.

Watamote

Akka Let Me Sing You The Song Of My People
      Přišli za mnou s informací, že o mně natočili anime. A po prvních pěti minutách jsem měla nutkání prohledat svůj pokoj, abych zjistila, odkud mě sakra Velký Bratr sleduje a pak je zkásnout o autorská práva, protože můj životopis má vyjít až za pár let. Ale řekněme si to na rovinu. Tomoko Kuroki je zosobněním 99% návštěvníků tohoto blogu. Protože vrána k vráně a tak dále.

"Zábavné, šílené, ale taky docela depresivní."

- náhodná konkurenční recenze, které nevědomky vystihla podstatu mého života. Děkuji.

      Někde v Japonsku přežívá na střední škole stvoření, které dosahuje většině populace někam do pasu, v životě neslyšelo o kondicionéru a je zoufale neschopné navázat jakoukoli sociální interakci. Tahle středoškolačka většinu svého života strávila zahrabaná v otome hrách (nemám tušení, co to je, a pokud jste viděli na mé ploše nějaké podezřelé ikonky popsané jako "Udělej Romana 2", tak máte halucinace a měli byste se s tím jít léčit), mangách a její poslední konverzace s mužem byla před třemi týdny, když si její spolužák potřeboval půjčit učebnici. 

      Přesto Tomoko zoufale touží najít si chlapa a být populární. Ale upřímně, proti tomu je vyhlazení titánů s necelou tisícovkou lidí srandy kopec. Vážně. Máte chlapa? Nemáte. Vidíte tu někde titány? Vždyť to říkám.

Meh.

***

      Tomoko je druhé ze tří vývojových stádií netomona Asocialmona. 

První stádium se vyznačuje šouravou chůzí, mnohdy doprovázenou napadáním dopředu, nebo dozadu, což se odvíjí podle toho, jestli subjektu narostly dříve prsa, nebo zadek. Stvoření je silná a nezávislá bytost, která nepotřebuje žádného Odina, ani hřeben. Ne, dokud má sluchátka a barvu na vlasy. Objevují se homicidní sklony, černé nehty a v pozadí hraje něco hustýho, jako třeba My Chemical Romance. Pochopitelně něco z prvních třech cd, protože o těch ostatních nemluvíme. 

      Druhý stupeň se snaží infiltrovat do společnosti běžných homo sapiens sapiens. Ironicky, čím více se snaží socializovat, tím více se stává neviditelným. Nakonec se dostane do takového stádia, kdy v tomto umění zahambí tři generace ninjů. 

      Zadek i prsa se sice vyváží, takže tvor může chodit, ale to neznamená, že by se jeho vzhled nějak rapidně zlepšil. Sice v porovnání s ostatními vrstevníky, nevypadá až tak špatně, ale z nějakého důvodu celé taneční prosedí na židli, chytne tam rýmu a kolonu protančí se smetákem. Pokud věří na hrdost, předstírá zlomeninu nohy a sedí ze společensky přijatelných důvodů. Theme song se mění na něco poslouchatelněšího, ale textově stále neprezentovatelného. Teen Idle, maybe?

      Třetí stupeň je násilně uvrhnut do světa dospělců a v následném šoku dostane několik depresí a hysterických záchvatů, načež zcela zavrhne sluneční světlo a jakýkoliv život, a vleze si pod stůl, kde čte feministické teorie a tiše si brouká alternativní text toho šlágru z Les Miserables, protože mu občas něco nevyjde. Třeba všechno.

      Tomoko je velice nešťastná existence. Je společensky neschopná a funguje jako důkaz pořekadla "Tichá voda břehy mele, aneb jak moc sexuální může introvert být?". V jejím případě tahle voda trhá kontinenty. Byla by skvělý materiál pro Nagat. Lepší než jeden chlap jsou dva chlapi a v konečném výsledku by se mohl založit klub nezávislých pozorovatelů plaveckého klubu. Členové: NG, Tokomo, Gou. Sledovat její pokusy o kontakt s okolím je vtipné, ale také děsivé a nechutně depresivní. 

Není schopná mluvit s muži, není schopná mluvit s děvčaty. Veškerý její sociální kontakt se váže na jejího pohlednějšího* mladšího bratra, se kterým má zdravě nenávistný vztah. Kromě toho má problém ovládnout své emoce a pokud je vystavena jakémukoliv tlaku, hrozí jí zhroucení. Jako obranu si vytvořila krunýř cynismu a mírně homicidní sklony.

      Navzdory tomu, Tomoko je optimistka. Například si myslí, že by její problémy mohly vyřešit větší prsa. Pravděpodobně se do tohoto stavu dopracovala jako všichni, Optimisté optimisty, protože kdyby nebyli, už by se zbláznili.

*Vlastně je její bratr stejně nepoužitelný a ošklivý, jako ona. Jen měl to štěstí, že se narodil s penisem.

       

      Možná se náš druh snaží autoři ukonejšit tím, že nám ukážou, že nejsme jediní, kdo si ve vyučování představuje teroristický útok na školu, nebo že se vybouráme na motorce a skončíme v nemocnici vedle hezkého kluka (v ideálním případě, by nás ten hezký kluk mohl srazit a pak z toho mít výčitky svědomí a blabla na konci je sexuální interakce, hurá). Ale zjistit, že váš osud, o kterým jste si mysleli, že je ojedinělý, není individuální ani trochu a vlastně jde o nechutný stereotyp, je sice trochu uklidňující, ale zároveň velice bolestivé.

      Název manga předlohy znamená "Ať se na to dívám jak chci to, že nejsem populární, je vaše vina" a pokud si ho zapamatujete, můžete ho využít tak akorát v jediné situaci. Při sociálních interakcích v hospodě. Jak ironické.
"Hej, ty se prej učíš japonsky!" "...h...jo.." "Omg, řekni něco!" "Watashi... Watashi ga Motenai no wa dō Kangaetemo Omaera ga Warui." "Ty vole, válíš!"

Možná to měli spíš pojmenovat "Sto plus jeden důvod, proč nikdy nebudete roztomilý hime rolemodel."

      Podle většiny recenzí jde o "nejlepší sérii této sezony". Nejsem si jistá, jestli s tím souhlasím, ale zcela určitě je to kvalitativně na větší úrovni než třeba Blood Lad. Žánrově jde zjevně o tragikomedii. Což znamená, že se tam komickým způsobem ukazuje Tomočin tragický život plný pokusů o zařazení se do společnosti, sbalení nějakého toho samce a dokázání, že netrpí Aspergerovým syndromem. Což se jí nedaří, takže každý den zase zaleze do postele a hraje videohry. Díky tomu se s ní může většina otaku ztotožnit. Nedoporučuji těm, kteří chtějí zapomenout na své trapné chvíle na střední a předstírat, že se to nikdy nestalo.

Na konec mám radu: pokud chcete být populární, tak prostě běžte na internet a pište o tom, že jste nepopulární. Zabírá to.