Kniha ztracených věcí - John Connolly

Potřebuju nutně tagovací systém nějaký pro články o knihách, aby to bylo přehlednější.

Prostě byste klikli na odpovídající tag a vyhodilo by vám to všechyn články s daným tématem. To by bylo super.
Tagy pro dnešní knihu: Nikdo to nezná. Bez fandomu. Sympatický shota. Kanonicky homosexuální podtext. Mindfuck. Sick as hell. Znějakého důvodu prý pro děti.

Začneme tím, jak moc tu knihu nikdo nezná. V hojném množství ji recenzují blogísky v doméně blog.cz (recenze v tomto případě znamená, že zkopírují oficiální text distributora a přidají velký nápis v comic sansu
> SKUTEČNOST A FANTAZIR SE ZAČALY JAKSI PROLÍNT... ). Dalším místem výskytu tohoto unikátního druhu jsou hipsterské blogy na Tumblru, přičemž jejich kvalita informací je naprosto stejná, jako u předchozího případu.

Zjevně je civilisty považována za pohádku pro děti, nebo "thriller na pomezí fantasie a reality! Mog! To tu ještě nebylo!" Důvěryhodné zdroje potvrzují,
že se kniha nachází v dětských odděleních knihoven a knihkupectví, konkrétně v sekci "pro čtenáře nad 10 let."
Opět se potvrzuje fakt, že i když na prvních padesáti stranách knihy jsou, byť neexplicitně, znásilněny čtyři děti, nezabrání to civilistům, aby v popisu uvedli "Pro všechny věkové kategorie. Kniha vhodná pro děti i dospělé." 

Kniha ztracených věcí - John Connolly 

Příběh se odehrává v Anglii na začátku druhé světové války. Dvanáctiletému Davidovi zemře matka a kluk z toho zjevně vyšel s nějakou psychickou poruchou. Tedy, už před tím trpěl mírnou formou obsedantně kompulzivní neurózy, ale po té, co si jeho otec najde novou ženu, a má s ní dítě, začne chlapec doslova mluvit s knížkami ve svém pokoji. 

Ty knihy kdysi patřili chlapci, který se ztratil. Jsou staré a všechny vyprávějí svůj obsah, jenže jejich pohádky nejsou zcela běžné. Sice připomínají dobře známé příběhy, ale jejich podstata je nějak zvláštně pozměněná.

"V jednom příběhu vystupuje princezna, kterou zaklel čaroděj, takže musela celou noc tančit a ve dne pak spala. Jenže na místo, aby ji zachránil princ, zemřela, jen aby se vzápětí zjevila jako duch a mučila čaroděje. Jinde zase malá holčička v lese prchala před vlkem a doběhla k dřevorubci se sekyrou. Jenže v téhle pohádce dřevorubec vlka jen tak nezabil a ani holčičku nevrátil rodičům, kdepak. Vlkovi usekl hlavu a holčičku odvlekl do své chýše uprostřed lesa, kde ji držel zavřenou, dokud nebyla dost velká na to, aby si ho mohla vzít, načež se konal obřad, při kterém je oddávala sova. Holčička měla s dřevorubcem děti a on je naučil lovit vlky a pátrat po lidech, kteří sešli v lese z cesty. Pověděl jim, že mají lidi zabít, vybrat jim kapsy, ale ženy mu mají vždycky přivést."

Aby toho nebylo málo, na zahradě za záhonem, slýchá David volání své mrtvé matky. Jednoho dne to nevydrží, a jde se podívat, odkud hlas přichází. Po vzoru Alenky propadne dírou ve stromě a olala -Vítejte ve světě fantasie. Je stejný jako všechny ostatní vybájené reality. Až na to, že jsou všichni teplí, pedofilové, nebo oboje. 

Ah, jen tak mimochodem, není to můj příběh, ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že má nagatin rukopis. 

Kromě Daniela je tam několik zapamatování hodných mužských charakterů. Ta kniha nemá fandom. A nikdo mi racionálně nevysvětlí, proč nemá fandom. Proč o ní není ani slovo na FF.netu, ani na Ao3. Proč, když minimálně 100 stran knihy je na scéně muž, který žije jen proto, aby zjistil, co se stalo s jeho milencem?
Bohužel, žádný z mužů se tam neudrží moc dlouho. Zajímaví chlapi umírají rychle, a proto většina čtenářek tohoto blogu sní o životě s hromadou koček. 

Ty mají životů devět.

Celý svět je překroucením různých pohádek a prvních sto stran vypadá jako děsná fantasmagorie. Později se to buď uklidní- a nebo jsem si na to prostě zvykla. 

Pokud byste se do té země dostali, budete s největší pravděpodobností sežráni. Všichni tam totiž chtějí někoho sníst, bez ohledu na biologickou příslušnost. A kdybyste náhodou byli malý chlapec, sežrání, by byl ten lepší osud. 

 "Já jsem důvod, proč jsi ještě naživu. Ne zabedněný Dřevorubec a rytíř pro ostudu."
"Dřevorubec není zabedněný! A Rolan se jen pohádal se svým otcem. Není vůbec pro ostudu."
"To ti říkal? Bla, bla, bla. Viděls ten obrázek v jeho medailonku? Rafael, tak se jmenuje ten hoch, kterého hledá?  Jaké krásné jméno pro hošíka! Měli k sobě blízko, víš. Ách, tuze blízko. Možná chce, aby ses stal jeho novým přítelem. V noci tě pozoruje, když spíš. Myslí si, že jsi krásný. Chce ti být nablízku.
A pak ještě blíž než nablízku."

Ze začátku je prakticky na každé druhé stránce zmíněn osud nějakého ubohého ztraceného chlapečka, kterému zlí muži udělali vážně ošklivé věci.
Přitom celá říše je obdobou limba. Všechny překážky na Danielově cestě nějak odrážejí jeho strach a největší noční můry a zbytek světa je zvrácená pohádková říše.
Vzhledem k tomu, že celý příběh má vycházet z fantazie dvanáctiletého kluka, je nutno poznamenat, že to dítě to má v hlavě mnohem méně v pořádku než stará, internetem odchovaná ženská, jako jsem já. 

Bonusová otázka pro lidi, kteří tu věc četli: Podle Hákaře, jen vlci patří Jonathanovi. Zámek se spící princeznou/matkou/Rose byl strach z toho, že na Daniela jeho rodina zapomene. Červ byl pravděpodobně strach z války. Ale kdo byla sakra ta ženská z lesa, co přišívala dětský hlavy na zvířata?