2/12/2015

               V dnešním čtenářském klubu, který nikoho nezajímá, protože na mém blogu lidé hledají výhradně gayporno, opráším staré záznamy. Gayfreakům teta Nagat radí, i přes váš případný nezájem o text bez obrázků se tentokrát pokuste chvíli udržet pozornost a Noční běžci velmi rychle získají i váš zájem.
Noční běžci
Lynn Flewelling
               Nightrunners jsou zvláštní tím, že ačkoliv polovina čtenářů fantasy podvědomě ví o jejich existenci, málo kdo je skutečně četl. Sama se divím, jak je možné, že jsem se k nim nedokopala dřív, protože podle všech logických úvah by Štěstí ve stínech mělo být první knihou po které v dlouhé chvíli sáhnu. Fakt, že jsem ji ignorovala naznačuje, že jsem minulých osm let strávila v mlžném deliriu, nebo je na knihy Lynn Flewellingové uvaleno zastírací kouzlo. A pak je tu možnost, že se sama série schovávala do doby až zestárnu, protože číst to jako mladá yaoistka na kterou fatálně zapůsobí každá zmínka o (potencionální) homosexualitě, tak exploduji. Teď jen tak mírně pobouchávám.
***
               Šestnáctiletého Aleka, roztomilého blonďatého sirotka, uvězní vojáci pro podezření za špionáže. Když se ukáže, že není ten, koho hledají, rozhodnou se ho prodat do otroctví. Naštěstí pro chlapce je v kobce s ním uvězněný i černovlasý bard, který má slabost pro mladíky v nesnázích a pár triků pro útěk z vězení. Alekův záhadný zachránce je ve skutečnosti Seregil, původem Aurenfaie, příslušník mystické dlouhověké rasy a špeh ve službách Skaly, království, ve kterém mohou vládnout jen královny. Po té, co se ukáže, že Alek je nadaný žák a k tomu vynikající lučištník, rozhodne se Seregil, vzít si chlapce do učení. Dat's some pretty Eragon shit, dudes.

 "U Dalnových rukou, existuje přece něco jako slušnost,” zamumlal chlapec, když si navlékal kalhoty.
"Slušnost mi nikdy k ničemu nebyla a nechápu, proč s ní tolik naděláš. Pod těmi modřinami a bez toho mračení je na tebe docela hezký pohled.”

               V průběhu příběhu Seregil tahá Aleka z průseru do průseru. Tvoří zábavnou dvojici, která se na první pohled pro špionáž absolutně nehodí, ale přesto jim to zatraceně vychází. Alek je archetyp jednoduše roztomilého vesnického balíka ve městě. Mladý, pohledný, mírně společensky neohrabaný, ale velmi bystrý a rozumný. Sergil je naproti tomu světem protřelý excentrický playboy, zloděj a příležitostný crossdresser, co nenechá na pokoji žádnou třpytivou věc a hezkou sukni, nebo spíše kalhoty, protože jak sám Alek prohlásil, jeho zájem o ženy je dost okrajový. Dámy a pánové, tohle není bromance. Tohle je romance.
Mezi námi, jestli autorka při vytváření chatakterů pro No. 6 nebyla alespoň trochu inspirována Alekem a Seregilem, ať mi do rána naroste penis. Japonci mají pro Nightrunners rozkošné covery.

               Seregil je ztělesněním samotného království Skaly. Jde o zajímavé místo, tradičně umístěno "na jihu", které nemá prakticky žádné předsudky vůči sexualitě a generovým rolím. Homosexualita je považována za stejnou normu jako heterosexualita a muži a ženy jsou si rovni. Ono to asi jinak ani nejde, vzhledem k tomu, že mluvíme o zemi, kde vládnou výhradně královny, protože pokaždé, když usedne na trůn muž, něco se pokazí takovým způsobem, že by to dostatečně expresivně dokázal vyjádřit jen Otec Okov. (Rozmrdá se to tak velkolepě, tak ctižádostivě, tak drtivě, že se nebe rozsvítí a měsíce zatočí a samotní bohové budou škodolibou radostí srát komety.*)

               Abych se vyhnula spekulacím, protože většina mých čtenářů bere mé výroky s rezervou, hlavní dva protagonisté Nočních běžců k sobě opravdu mají blíž, než většina stejno-pohlavních fantasy hrdinů. A legenda praví, že jednoho večera si budou tak blízko, že spokojeně zamručím a z Blaníku vyjedou zmatení rytíři přesvědčeni, že se v Česku usadil drak. Ale to bude chtít spoustu stránek a několik ran do obou tupých hlav, protože se poprvé políbí až na konci druhé knihy. Nejde jim to mít za zlé. Jednak romantická zápletka není hlavní náplň příběhu a za druhé, hezké věci chtějí čas. A vztah Seregila a Aleka je tak roztomilý, že průměrná shipperka, co má ráda fantasy, při čtení září tak, že se hvězdy cítí zahanbeně.

               Noční běžci jsou série o které se vám ani nezdálo, pokud teda nejste z ohroženého druhu shipperů, kteří preferují slash na fantasy knihy, protože pak se vám o ní zdá dost často. A taky o lesbické romanci pirátky a mořské panny, ale tuhle knihu jsem ještě neobjevila. Možná o ni požádám Scotta Lynche, ale obávám se, že by mořská víla byla napůl žralok. Z hlediska příběhu jsou Nightrunners výborní a i přes podstatu vztahu hlavních hrdinů není třeba se obávat, že by šlo o nějakou z těch legendárních knih na ebayi.
Když jsme u estetické stránky přebalů homoromantickch knih, ne, že by je Nightrunners neměli kouzelné, ale ve chvíli, kdy si uvědomíte, že Seregil má boty se zipem a jako ženská taky moc nevypadá, začnete pochybovat o tom, jestli autor obrázku vůbec věděl k čemu kreslí. Na druhou stranu, covery fantasy jsou občas smutnější než obálky harlekýnek a ani Seregil v kozačkách nepřekoná obálku Cleggova Mordreda. Ve smutných chvílích si představuji, kolik fantazáků si to muselo koupit s představou, že jde o nějaký husto-dramatický brak ve stylu knih k Warcraftu a pak vyděšeně s ječením skákali z okna ve chvíli, kdy Morgause prohlásila "Mordrede, zlato, všichni víme, že chceš píchat Lancelota, ale je tak nějak historicky ověřeno, že je to největší blbost, kterou můžeš udělat. Takže mi slib, že to neuděláš." Nebo tak nějak to bylo. Ne, že by jí to pomohlo. Anyway, Galahad/Mordred 4 life.

               Nightrunners jsou docela stará série. Celkem mají sedm knih z nichž nejstarší je z roku 1996. Díky tomu se fandom začal rodit už v časech, když byl slash těžce underground. A Lynn Flewelling, jako mnoho autorek podobného ražení, nepodporovala fanfikce. Nikdy mě tihle spisovatelé nepřestanou udivovat. Napíšete knihu o dvou teplých zlodějích a pak zabanujete povídky, protože jsou protizákonné.** Má sestra tvrdí, že možná je jednou z těch autorek, které si porno chtějí napsat samy. Já tvrdím, že MOŽNÁ chce nechat naše hlavy vybouchnout frustrací.

** Poznámka pro zákon-respektující hnidopichy: Lynn Flewellyn podepsala smlouvu se svým vydavatelem, podle které postavy z Nightrunner série patří výhradně jim. Jejich jiné použití je tedy ilegální. Z toho důvodu nemůže fanfikce podporovat, protože porušují autorská práva a většina povídek byla (před rokem 2007) smazána. Ty co zbyly, byly ukryty do archivů vyhledatelných výhradně podle odkazu, nebo posílány emailem. To je tak, když napíšete knihu o dvou teplých zlodějích a pak zabanujete povídky, protože jsou protizákonné. Slash byl v roce 2006 underground as fuck.


               Teď už jsou doby slávy Nočních bežců za námi, přestože poslední kniha vyšla letos, a podstatě je to tak tak hipster fandom, jako slash komunity kolem Silmarillionu, Pána Much nebo Julese Vernea. Jste tu jen vy, pár starých lidí, čtyři povídky a Willy Fog.I ship it. Ale vždycky jste mohli být ten chudák, co píše porno na Píseň o Nibelunzích.

*P.S.: Po velmi dlouhé době jsem si vzpomněla jaké to je, číst článek, vůbec nechápat autorovi reference a přitom se smát. Jako když tehdy léta páně 2008 napsala Taylor článek o nějaké povídce uzavřený naprosto nesouvisejícím videem vydry, která si hraje s kamenem. Takže na důkaz, že s vámi soucítím:

 

7 komentářů:

  1. Není to špatné čtení, akorát si mohla autorka odpustit ty buzerantský zápletky, Talí....

    OdpovědětVymazat
  2. môžem sa spýtať, dajú sa tie knihy čítať samostatne, je každá ukončená, alebo je to ďalšia nekonečná sériu, na ktorú by som musela roky čakať, kým sa dozviem koniec? už som si povedala, že nedokončené veci kukať ani čítať nebudem...GoT, Kvothe, SNK...a všetko kvôli tebe nagat !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to nekonečná série a kniha zpravidla končí jako sezona Supernatural. Teda ne, že by někdo umřel, ale je to cliffhanger. Ale čte se to dobře a myslím, že poslední kniha je definitivní konec, takže je to dokončená série. (Nic neslibuji, tak daleko ještě nejsem.)

      Vymazat
  3. Je to ukončeny, ale poslední knihu ještě nestihli přeložit. Snad do konce roku. Ale jinak musíš číst dohromady první tři (tou třetí si nejsem zas tak jistá, ta se dá číst i zvlášť) a potom na sebe navazují čtvrtá s pátou. Jinak teda v pozdějších knihách se občas vyskytne odkaz na něco z té předchozí. Ale dá se to číst odděleně.

    OdpovědětVymazat
  4. Mně se to zatím líbilo moc (ano, čekám na překlad sedmého dílu), ale nejvíc mě pobavil třetí díl, o kterým přebal tvrdí, že je to třetí díl trilogie... Ok, fajn, no probléma. A pak přišlo prohlédnutí v předmluvě autora... "Toto není trilogie." O.o Jinak, zdá se mi to jen v přítmí, nebo je třetí díl opravdu nejtlustší?

    OdpovědětVymazat
  5. Mám doma prvních pět knih a jsem u 4. Nějak jsem se k tomu dřív nedostala :-D Ale je to má oblíbená série. Taky mě hrozně štve ten zákaz fanfikcí! Krucinál, zrovna na tohle si myslím, že by se toho dala napsat fakt spousta. Jasně, kdyby tohle udělala Rowlingová, či kdokoliv takový, asi by bylo nesouhlasné bučení davů hlasitější, ale my yaoistky/slashistky/shiperky umíme být taky dost hlasité. Nechápu, proč nám to udělala. Svině.
    Určitě si to přečtěte.
    Btw, v českém překladu jsou hold trollové. A trilogie.

    OdpovědětVymazat
  6. Přestože se to nezdá, tak fandom ohledně této série je poměrně velký; na druhou stranu je ale velice, velice dobře skrytý. Často se maskuje třeba za fanfikce na Silmarillion nebo Star Wars - a ano, když se v internetových fórech nimráš dostatečně dlouho, najdeš i odkazy.

    OdpovědětVymazat

Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.