Věděli jste, že tenhle blogísek brzy oslaví pět let existence? YAY! Napijte se na mě. Než mi vyprší smlouva s Peklem.
Při té příležitosti jsem se rozhodla zodpovědět základní otázku internetových komunit: Proč mají ženy rády gayporno. Yaoistky jsou v podstatě fascinující stvoření, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že průměrný věk yaoistky v Japonsku je 15 let a to dělá její činnost značně ilegální. Ne, že by to u nás bylo jiné. Co je na gaypornu tak přitahuje, že jim to stojí za pletky s policií? Než začnete s nadšením číst, upozorňuji, že odpověď aplikovatelná na všechny příklady neexistuje. Jako ve většině případů, kdy ženská dělá něco, co nechápete, je podstata tak komplikovaná, že s ní nehne ani výpočetní středisko CERNu.
Jen chci shrnout některé poznatky vědeckých pracovníků, které jsem měla tu čest číst při přípravě přednášek. Jdeme se podívat na vědu. Většina se týká obecných poznatků z pozorování komunit, nebo čtení povídek a jejich pravděpodobné vysvětlení. (Technicky vzato, ženy čtou yaoi/slash, protože je to prostě baví a tečka.)
Feministická motivace yaoistek
Slash můžeme zkoumat podle queer teorií z několika hledisek. Zaprvé jde o možnost vnímat je jako médium, které pracuje s myšlenkou, že pozice pohlaví, nebo sexuality ve společnosti je sociálně vykonstruovaná. Kromě toho jde o mediální odvětví, které technicky zcela náleží ženám. A konečně, BL tematika naprosto zbavuje ženy pozice sexuálního objektu a zrcadlí tuto roli na muže. Dává prostor ke hře se stereotypy, ač už jsme ve fázi, kdy si nejsme jisti, zda je o ironii, nebo se nám to prostě líbí.
Pro yaoi platí v podstatě stejné tendence. Což může částečně souviset s tím, proč pánové nemají yaoistky tak rádi. Protože jsou hloupé, uřvané a shipují je s jejich kamarády. To musí být strašně nepohodlné, když vás někdo sexualizuje jen proto, že jste opačného pohlaví. Nedej bože, když si o vás nahlas povídají, případně pískají přes ulici. Bohužel, yaoistky prostě budou yaoistky. Ale možná je to vaše chyba; kdybyste byli cudní chlapci, tak vám nebezpečí ze strany shipperek nehrozí. Doporučuji si nestoupat tak blízko vašeho nejlepšího přítele a nenosit tak úzké kalhoty.
Většina genderově zaměřených teorií, až na Radway z r. 1984[1], se nezmiňuje o tom, že slash má v podstatě primární funkci stejnou jako klasické romantické romány. Nejsou vytvořeny proto, aby obhajovali ženu žijící v patriarchátu. Starší yaoi byly skutečně založeny na ženské tendenci zesměšňovat muže-zvýhodňující společnost.
Akademické práce o slashi (ty od mužů) ho většinou považuje za misogynní a argumentuje tím, že autorky a čtenářky v podstatě odmítají své vlastního tělo a ve své znepokojenosti provádí mužským charakterům nehezké věci. Stařešinové rodu so možná vzpomínají na Grekovu přednášku, kde byl použit termín "degradace mužství". Já si ho pamatuji velice dobře, protože nasadil laťku nasírání lidí v nepsaném závodě přednášejících tak vysoko, že ho pravděpodobně ještě dlouho nepřekonám. Mistrovské dílo.
Co mají ženské ze dvou chlapů
Kazuko Suzuki[2], socioložka a profesorka na Princeton University (kdo mi zaplatí letenku?), vysvětluje, že obliba yaoi může pramenit i z toho, že dospívající děvčata jsou zvědavá, co se sexuality týče, ale heterosexuální vztah by byl pro ně příliš realistický a osobní. Pro mladou ženu je bezpečnější, když jsou odstraněny ze sexuální situace a mohou se s postavou identifikovat psychicky, ale ne fyzicky. Pokud vezmeme v potaz, jak strašně se slasherská komunita brání self-insertingu, možná na tom něco bude. Kromě odstranění objektivizace Kazuko Suzuki poukazuje i na fakt, že ve vztahu dvou mužů mizí riziko otěhotnění a s ním i podvědomý stres, který by čtenářka mohla pociťovat. Navíc ženská postava může připomínat čtenářce její roli, kterou ji společnost nastavila. Henry Jenkins[3] a Camille Bacon-Smith[4] se začaly studiem slashe zabývat v roce 1992 a obě došly k podobným závěrům. Kromě toho zmiňovaly fakt, že se čtenářkám nelíbí dostupné ženské postavy. Slash je pro ně prostě alternativní formou romantické fikce a kdyby měly pořádnou ženskou protagonistku, nebudou se vyhýbat klasické červené knihovně.
Naproti tomu, některé autorky slashe tvrdí, že zcela upouštějí od principu identifikace s postavami a jejich motivací je pak jen možnost kontroly mužské sexuality. Eva Stejskalová[5] ve své diplomové práci zmiňuje případ čtenářky, která nečte femslash a argumentuje tím, že ji to neláká, protože kdyby chtěla, může to prožít. "Líbí se mi, že si to nezkazím tím vlastním zážitkem. Že to pořád zůstane úplně stejný." Bojí se, že by se pak na femslash povídky dívala jinak. U klasického slashe se to nestane, protože je to technicky nemožné a ona pak v pozici čtenáře zůstává nezúčastněná.
Jenkins poukazuje na to, že většina dotazovaných čtenářek tvrdí, že slash a yaoi čtou prostě proto, že je to baví. Navíc je to zajímavé, netradiční a v jistém smyslu deviantní. Jedna z mála českých prací o slashi – Motivace čtenářek slashe od Evy Stejskalové z r. 2010 - je zajímavá mimo jiné i proto, že většina dotazovaných slasherek byly zjevně ženy, které si nebyly jisté morální stránkou toho, co dělají. Kromě toho, že raději nezacházely do podrobností svých prací, styděly se zmiňovat sexuální scény. Některé dokonce tvrdily, že povídka psaná v ich-formě neakceptovatelná, protože je příliš osobní. Což je roztomilé, srovnáme-li to se zkušenějšími čtenářkami dneška, jejichž reakce na povídku v du-formě je: "Ha! Screw you guys! I'm gonna get blowjob today! YAY!"
Typologie mužů v yaoi
Kazuko Suzuki se zabývá "genderovými rolemi" v yaoi. Jde o stereotyp, kdy jsou oba protagonisté muži, ale jejich vztah je v příběhu popisován jako heretonormativní/heterogenderový. Jedna z postav zastává maskulinní/mužskou roli a druhá je čistě femininní. V japonštině je to pak ještě zřetelnější, protože feminizovaný charakter často používá i ženský způsob mluvy. Feministické studie a queer teorie tvrdí, že moderní společnost vnímá gender jako dva protipóly, kde žena musí být naprostým opakem muže. Což je v podstatě v yaoi dotaženo do sarkastického extrému a kdo neví, o čem se točí, nechť si pustí Okane ga Nai.
Dotazované yaoistky se velmi často shodují, že mají rády naprosto rozdílné muže; Ty, kteří jsou inteligentní, sofistikovaní, případně vypadají skoro jako děvčata. A muže, kteří vypadají, že vás bez větší námahy mohou jednou rukou zvednout a posadit na rameno, přičemž se ocitnete tři metry nad zemí. Tahle dualita je ve slashi/yaoi docela často k vidění, což nahrává teorii, že shipujeme proto, že se nemůžeme rozhodnout, který je lepší, proto jsou ideální oba. Spolu. Dá se spekulovat o tom, jestli je tenhle stereotyp důsledkem obliby fyzicky rozdílných typů mužů a nebo jestli naopak není stereotyp v yaoi příčinnou extrémních rozdílů ve vkusu žen, které mají rády BL.
Psychická feminizace
Fyzický vzhled pochopitelně není jediný rozdíl mezi postavami v yaoi, nebo slashi. Kazuko Suzuki popisuje dva nejrozšířenější případy rozdělení sociálních rolí v yaoi. Jde buď o "gender reversal", nebo o parodii na normativní hererosexuální vztah. První případ je definován jako "charakter, který je dominantní, nebo maskulinní, je v běžném životě submisivní, nebo femininní" a ve druhém případě jde o zjevné rozdělení heteronormativních rolí, přičemž jeden z charakterů zcela přijme ženskou roli a druhý tu mužskou.
Yaoi a slash je žánrově homoerotická literatura orientovaná na ženy. Opakuji, na ženy. Jsou tedy psané stylem, který vyhovuje ženským čtenářům, a když je dílo vytvářeno, autor předpokládá, že jeho kritiky budou ženy a ne muži. Z toho důvodu jsou postavy ve slashi feminizované.
Feminizace znamená zdůraznění ženských znaků, poženštění a nemusí se týkat jen o tělesných dispozic. Dokonce jsem četla i teorii, které se týkala nelogičnosti slashe s ohledem na sexuální orientaci čtenářek, jejímž závěrem bylo, že postavy ve slashi mají s muži tak málo společného, že čtenářky v podstatě čtou podprahově heterosexuální, nebo lesbickou literaturu, aniž by si to uvědomovaly.Kočka zavřená v krabici, nemůže rozhodnout o tom, jestli je mrtvá, nebo ne, protože není dost inteligentní na to, aby to poznala. Díky, Andersone.
Pokud se vrátím k degradaci mužství musím ho uznat za docela přesný, i když značně nepohodlný termín. Yaoi není pomsta mužům, všeobecně fanynky BL nechtějí muže degradovat. Nemají proč. Yaoistky muže milují, i když to tam možná na první pohled nevypadá. Kdyby je nenáviděli, tak je nepreferují ve smečkách. Po dvou. V shipech. Jenom je pozměňují k obrazu svému. Z jejich pohledu nejde o degradaci, ale idealizmus. Sex je heteronormatizovaný a proto aktéři většinou skončí v misionářské poloze, ale stále mluvíme o literatuře pro mladé ženy. Realismus už se pár stovek let nenosí.
Míra upravení mužského charakteru záleží na autorce a Bacon-Smith říká, že slash může dospívajícím ženám pomoci pochopit mužský element myšlení. Opět jde o záležitost genderu. Samci v povídkách nefungují jako samci, protože pro většina mladých samic nesdílí jejich myšlenkové pochody. Dovolím si odkázat na Hintzuovu prasopovísku z r. 2010(varuji vás, má sice lepší články než já, ale pokud se v jeho sexuální mučírně zaseknete, tak vás ven tahat nebudu). Takhle by to vypadalo, kdyby povídky byly opravdu aktuální a muži v nich byli muži.
Dalším trendem, kterého si Kazuko Suzuki všimla je množství sexuálního násilí v yaoi. Opět jde o záležitost dobře pozorovatelnou i ve slashi, ale z nějakého důvodu ji prakticky nikdo neřeší. A asi raději ani nechce řešit.
Většina BL fanynek po pár týdnech čtení dojde k závěru "Čím víc tagů, tím lepší." a následně s nimi nehne varování "incest, masochism, rape". Naopak se zdá, že je sexuální násilí docela vyhledávaným žánrem, což potvrzuji ze svých vlastních přednášek, kdy mé publikum naprosto pohrdá fluffem, ale je až alarmující mírou aktivní při zmínění hate-sexu, nebo non-con fikcí.
Suzuki zmiňuje paradox, který díky této tendenci vzniká. Mnoho fanynek BL se hlásí k feministickým ideám. Ale západní feminismus naprosto odsuzuje pornografii, která má cokoliv společného s násilím, protože "jde o produkt sexistické společnosti, která nemá nic lepšího na práci, než znásilňovat ženy". Naproti tomu v yaoi a slashi není vyjímkou opakované znásilnění, explicitní zneužívání a ponižování slabšího charakteru. Ship, který nemá špatné porno se Stockholmským syndromem, není populární.
Je veřejně známo, že BL rape, mezi některými známý jako rejp, nemá se znásilněním prakticky nic společného. Suzuki vysvětluje, že jde o neuvěřitelnou idealizaci, při které není sexuální násilí aktem dominance, nebo ponížení, ale nekontrolovatelné touhy. Oběť je stále respektována a násilí je většinou vysvětleno láskou. V ideálním případě je násilník stíhán pocitem viny a nakonec je mu odpuštěno.
Při čtení této teorie mě napadlo zjistit, jestli mohu tento rozbor zpětně ověřit a sestavila jsem z něj request na kink meme.Ne, neřeknu vám jaký, nechávám si nějaká esa v rukávu. Buď jsem chytla chvíli, kdy se po kink meme potulovali lidé s touhle slabostí, nebo jsou yaoistky opravdu snadno manipulovatelné- v každém případě se mi podařilo láskou a respektem obhájit znásilnění za použití omamných látek a měla první kladnou reakci do dvou minut. Možná má Kazuko pravdu a yaoistky jsou neuvěřitelně naivní a jednoduchá stvoření, nebo jsem měla prostě štěstí - ale nepamatuji si, kdy jsem měla úspěšnější request.
Druhou formu násilí v yaoi a slashi popsal E. Cabell Hankinson Gathman[6] jako "So he saved my life and then he kicked me in the nuts”. Jde o násilí ve formě maskuliní rivality ve formě nehiearchicé dominance. Jednoduše se podívejte na gif Izayi a Shizua a berte to jako příklad, protože jejich patologická a iracionální nenávist je prakticky synonymem pro angry buttsex. Tenhle typ je častější ve fantvorbě, než v originálním yaoi, protože (ne)zdravá rivalita je většinou zápletkou shonen mang a její překroucení v sexuální frustraci je oblíbenou činností shipperek.
Gathman dále zmiňuje náklonost autorek slashe, trestat postavy, které jsou v originálním příběhu antagonisty. V jejich případě by rovnocený vztah se ženou nepřipadal v úvahu a tak jim je přidělen jiný, často silnější, mužský charakter. Dominační rozdíl je tímto vyrovnán a ačkoliv se vztah stává italskou domácností, nikdo v něm nemá převahu.
Při té příležitosti jsem se rozhodla zodpovědět základní otázku internetových komunit: Proč mají ženy rády gayporno. Yaoistky jsou v podstatě fascinující stvoření, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že průměrný věk yaoistky v Japonsku je 15 let a to dělá její činnost značně ilegální. Ne, že by to u nás bylo jiné. Co je na gaypornu tak přitahuje, že jim to stojí za pletky s policií? Než začnete s nadšením číst, upozorňuji, že odpověď aplikovatelná na všechny příklady neexistuje. Jako ve většině případů, kdy ženská dělá něco, co nechápete, je podstata tak komplikovaná, že s ní nehne ani výpočetní středisko CERNu.
Jen chci shrnout některé poznatky vědeckých pracovníků, které jsem měla tu čest číst při přípravě přednášek. Jdeme se podívat na vědu. Většina se týká obecných poznatků z pozorování komunit, nebo čtení povídek a jejich pravděpodobné vysvětlení. (Technicky vzato, ženy čtou yaoi/slash, protože je to prostě baví a tečka.)
Varování: Možná se vám z délky článku udělá špatně.
A taky obsahuje nebezpečné množství faktů a žádný vtip.
A taky obsahuje nebezpečné množství faktů a žádný vtip.
Upozornění n.02: Asi by se to nemělo číst před tím, než jdete do školy.
N.03: A schovejte to před lidmi, kteří by to mohli brát jako výzvu k sestavení vašeho psychologického profilu.
N.03: A schovejte to před lidmi, kteří by to mohli brát jako výzvu k sestavení vašeho psychologického profilu.
Feministická motivace yaoistek
Slash můžeme zkoumat podle queer teorií z několika hledisek. Zaprvé jde o možnost vnímat je jako médium, které pracuje s myšlenkou, že pozice pohlaví, nebo sexuality ve společnosti je sociálně vykonstruovaná. Kromě toho jde o mediální odvětví, které technicky zcela náleží ženám. A konečně, BL tematika naprosto zbavuje ženy pozice sexuálního objektu a zrcadlí tuto roli na muže. Dává prostor ke hře se stereotypy, ač už jsme ve fázi, kdy si nejsme jisti, zda je o ironii, nebo se nám to prostě líbí.
Pro yaoi platí v podstatě stejné tendence. Což může částečně souviset s tím, proč pánové nemají yaoistky tak rádi. Protože jsou hloupé, uřvané a shipují je s jejich kamarády. To musí být strašně nepohodlné, když vás někdo sexualizuje jen proto, že jste opačného pohlaví. Nedej bože, když si o vás nahlas povídají, případně pískají přes ulici. Bohužel, yaoistky prostě budou yaoistky. Ale možná je to vaše chyba; kdybyste byli cudní chlapci, tak vám nebezpečí ze strany shipperek nehrozí. Doporučuji si nestoupat tak blízko vašeho nejlepšího přítele a nenosit tak úzké kalhoty.
Většina genderově zaměřených teorií, až na Radway z r. 1984[1], se nezmiňuje o tom, že slash má v podstatě primární funkci stejnou jako klasické romantické romány. Nejsou vytvořeny proto, aby obhajovali ženu žijící v patriarchátu. Starší yaoi byly skutečně založeny na ženské tendenci zesměšňovat muže-zvýhodňující společnost.
Akademické práce o slashi (ty od mužů) ho většinou považuje za misogynní a argumentuje tím, že autorky a čtenářky v podstatě odmítají své vlastního tělo a ve své znepokojenosti provádí mužským charakterům nehezké věci. Stařešinové rodu so možná vzpomínají na Grekovu přednášku, kde byl použit termín "degradace mužství". Já si ho pamatuji velice dobře, protože nasadil laťku nasírání lidí v nepsaném závodě přednášejících tak vysoko, že ho pravděpodobně ještě dlouho nepřekonám. Mistrovské dílo.
Co mají ženské ze dvou chlapů
Kazuko Suzuki[2], socioložka a profesorka na Princeton University
Further anxiety about the female body, or at least male reactions to and treatment of it, might be read into "if they didn't come together nobody would get pissy about it.”
- E. Cabell Hankinson Gathman
(profesor sociologie, sexuologie, genderových věd, etnologie a pc her)
Yaoistky se bez problému dokážou vcítit do hlavních aktérů v BL a to i přesto, že to nekoresponduje s jejich pohlavím, nebo sexualitou. Všeobecně, ženy jsou zvyklé na to, že v literatuře a mediích jsou všechny důležité postavy muži. Na rozdíl od mužů, kteří se zdráhají identifikovat se s ženskou hlavní hrdinkou, děvčata jsou naučená vidět se v charakterech obou pohlaví. Západní i japonské ženy se shodují, že si vychutnávají pocit zvýšené sociální moci a autonomie skrze identifikaci s mužskou postavou. To může být vysvětlením hned několika světových záhad, jako "Proč cosplayuješ chlapa?", "Proč nemáš ráda ženský postavy?!", nebo náš přídad "Proč se na to díváš, když jsou to dva chlapi??" - E. Cabell Hankinson Gathman
Naproti tomu, některé autorky slashe tvrdí, že zcela upouštějí od principu identifikace s postavami a jejich motivací je pak jen možnost kontroly mužské sexuality. Eva Stejskalová[5] ve své diplomové práci zmiňuje případ čtenářky, která nečte femslash a argumentuje tím, že ji to neláká, protože kdyby chtěla, může to prožít. "Líbí se mi, že si to nezkazím tím vlastním zážitkem. Že to pořád zůstane úplně stejný." Bojí se, že by se pak na femslash povídky dívala jinak. U klasického slashe se to nestane, protože je to technicky nemožné a ona pak v pozici čtenáře zůstává nezúčastněná.
Jenkins poukazuje na to, že většina dotazovaných čtenářek tvrdí, že slash a yaoi čtou prostě proto, že je to baví. Navíc je to zajímavé, netradiční a v jistém smyslu deviantní. Jedna z mála českých prací o slashi – Motivace čtenářek slashe od Evy Stejskalové z r. 2010 - je zajímavá mimo jiné i proto, že většina dotazovaných slasherek byly zjevně ženy, které si nebyly jisté morální stránkou toho, co dělají. Kromě toho, že raději nezacházely do podrobností svých prací, styděly se zmiňovat sexuální scény. Některé dokonce tvrdily, že povídka psaná v ich-formě neakceptovatelná, protože je příliš osobní. Typologie mužů v yaoi
"Muži v BL fikcích citliví a pečující, bez chování se slabošky, rozhodní a inteligentní, aniž by byli macho, a jsou schopni vybudovat milostný vztah bez žárlivosti, nebo rivality."
- Penley o konstrukci slash fiction (1992)
- Penley o konstrukci slash fiction (1992)
Kazuko Suzuki se zabývá "genderovými rolemi" v yaoi. Jde o stereotyp, kdy jsou oba protagonisté muži, ale jejich vztah je v příběhu popisován jako heretonormativní/heterogenderový. Jedna z postav zastává maskulinní/mužskou roli a druhá je čistě femininní. V japonštině je to pak ještě zřetelnější, protože feminizovaný charakter často používá i ženský způsob mluvy. Feministické studie a queer teorie tvrdí, že moderní společnost vnímá gender jako dva protipóly, kde žena musí být naprostým opakem muže. Což je v podstatě v yaoi dotaženo do sarkastického extrému a kdo neví, o čem se točí, nechť si pustí Okane ga Nai.Dotazované yaoistky se velmi často shodují, že mají rády naprosto rozdílné muže; Ty, kteří jsou inteligentní, sofistikovaní, případně vypadají skoro jako děvčata. A muže, kteří vypadají, že vás bez větší námahy mohou jednou rukou zvednout a posadit na rameno, přičemž se ocitnete tři metry nad zemí. Tahle dualita je ve slashi/yaoi docela často k vidění, což nahrává teorii, že shipujeme proto, že se nemůžeme rozhodnout, který je lepší, proto jsou ideální oba. Spolu. Dá se spekulovat o tom, jestli je tenhle stereotyp důsledkem obliby fyzicky rozdílných typů mužů a nebo jestli naopak není stereotyp v yaoi příčinnou extrémních rozdílů ve vkusu žen, které mají rády BL.
Psychická feminizace
Fyzický vzhled pochopitelně není jediný rozdíl mezi postavami v yaoi, nebo slashi. Kazuko Suzuki popisuje dva nejrozšířenější případy rozdělení sociálních rolí v yaoi. Jde buď o "gender reversal", nebo o parodii na normativní hererosexuální vztah. První případ je definován jako "charakter, který je dominantní, nebo maskulinní, je v běžném životě submisivní, nebo femininní" a ve druhém případě jde o zjevné rozdělení heteronormativních rolí, přičemž jeden z charakterů zcela přijme ženskou roli a druhý tu mužskou.
Yaoi a slash je žánrově homoerotická literatura orientovaná na ženy. Opakuji, na ženy. Jsou tedy psané stylem, který vyhovuje ženským čtenářům, a když je dílo vytvářeno, autor předpokládá, že jeho kritiky budou ženy a ne muži. Z toho důvodu jsou postavy ve slashi feminizované.
Feminizace znamená zdůraznění ženských znaků, poženštění a nemusí se týkat jen o tělesných dispozic. Dokonce jsem četla i teorii, které se týkala nelogičnosti slashe s ohledem na sexuální orientaci čtenářek, jejímž závěrem bylo, že postavy ve slashi mají s muži tak málo společného, že čtenářky v podstatě čtou podprahově heterosexuální, nebo lesbickou literaturu, aniž by si to uvědomovaly.
Pokud se vrátím k degradaci mužství musím ho uznat za docela přesný, i když značně nepohodlný termín. Yaoi není pomsta mužům, všeobecně fanynky BL nechtějí muže degradovat. Nemají proč. Yaoistky muže milují, i když to tam možná na první pohled nevypadá. Kdyby je nenáviděli, tak je nepreferují ve smečkách. Po dvou. V shipech. Jenom je pozměňují k obrazu svému. Z jejich pohledu nejde o degradaci, ale idealizmus. Sex je heteronormatizovaný a proto aktéři většinou skončí v misionářské poloze, ale stále mluvíme o literatuře pro mladé ženy. Realismus už se pár stovek let nenosí.
Míra upravení mužského charakteru záleží na autorce a Bacon-Smith říká, že slash může dospívajícím ženám pomoci pochopit mužský element myšlení. Opět jde o záležitost genderu. Samci v povídkách nefungují jako samci, protože pro většina mladých samic nesdílí jejich myšlenkové pochody. Dovolím si odkázat na Hintzuovu prasopovísku z r. 2010
Takhle. Takhle fungují chlapi.
Násilí v yaoiDalším trendem, kterého si Kazuko Suzuki všimla je množství sexuálního násilí v yaoi. Opět jde o záležitost dobře pozorovatelnou i ve slashi, ale z nějakého důvodu ji prakticky nikdo neřeší. A asi raději ani nechce řešit.
Většina BL fanynek po pár týdnech čtení dojde k závěru "Čím víc tagů, tím lepší." a následně s nimi nehne varování "incest, masochism, rape". Naopak se zdá, že je sexuální násilí docela vyhledávaným žánrem, což potvrzuji ze svých vlastních přednášek, kdy mé publikum naprosto pohrdá fluffem, ale je až alarmující mírou aktivní při zmínění hate-sexu, nebo non-con fikcí.
Suzuki zmiňuje paradox, který díky této tendenci vzniká. Mnoho fanynek BL se hlásí k feministickým ideám. Ale západní feminismus naprosto odsuzuje pornografii, která má cokoliv společného s násilím, protože "jde o produkt sexistické společnosti, která nemá nic lepšího na práci, než znásilňovat ženy". Naproti tomu v yaoi a slashi není vyjímkou opakované znásilnění, explicitní zneužívání a ponižování slabšího charakteru. Ship, který nemá špatné porno se Stockholmským syndromem, není populární.
Je veřejně známo, že BL rape, mezi některými známý jako rejp, nemá se znásilněním prakticky nic společného. Suzuki vysvětluje, že jde o neuvěřitelnou idealizaci, při které není sexuální násilí aktem dominance, nebo ponížení, ale nekontrolovatelné touhy. Oběť je stále respektována a násilí je většinou vysvětleno láskou. V ideálním případě je násilník stíhán pocitem viny a nakonec je mu odpuštěno.
Při čtení této teorie mě napadlo zjistit, jestli mohu tento rozbor zpětně ověřit a sestavila jsem z něj request na kink meme.
Druhou formu násilí v yaoi a slashi popsal E. Cabell Hankinson Gathman[6] jako "So he saved my life and then he kicked me in the nuts”. Jde o násilí ve formě maskuliní rivality ve formě nehiearchicé dominance. Jednoduše se podívejte na gif Izayi a Shizua a berte to jako příklad, protože jejich patologická a iracionální nenávist je prakticky synonymem pro angry buttsex. Tenhle typ je častější ve fantvorbě, než v originálním yaoi, protože (ne)zdravá rivalita je většinou zápletkou shonen mang a její překroucení v sexuální frustraci je oblíbenou činností shipperek.
Gathman dále zmiňuje náklonost autorek slashe, trestat postavy, které jsou v originálním příběhu antagonisty. V jejich případě by rovnocený vztah se ženou nepřipadal v úvahu a tak jim je přidělen jiný, často silnější, mužský charakter. Dominační rozdíl je tímto vyrovnán a ačkoliv se vztah stává italskou domácností, nikdo v něm nemá převahu.
"i've read so much fanfiction that i am no longer attracted to boys as a woman, but as a gay male"
- angryscot (Tumblr)
- angryscot (Tumblr)
Sociání vztahy yaoistky
Kazuko Suzuki je jediná teoretička, která zmiňuje obtíže yaoistek s nalezením vztahu. Všeobecně platí, že západní čtenářky jsou slashem méně zničené, ačkoliv vysvětlení vám neposkytnu, protože sama jsem v takovém moyjo levelu, že by se za něj Japonka nestyděla. Podle její teorie jsou vztahy v yaoi jsou idealizované a rovnoprávné do takové míry, že se čtenářce může snadno stát, že bude mít nerealistické nároky na její vlastní romantický život. Laicky řečeno bude vyhledávat tak dokonalý vztah, že zjistí, že by měla být gay. Vyhrazená sexualita je stejně z pohledu yaoi pokrytecká. Na druhou stranu Tumblr legendy nemají pravdu v tom, že vaše OTP představuje váš vytoužený vztah. To by většina z nás byla v lepším případě mrtvá.
Prakticky žádný z teoretiků se nezabývá otázkou sociální interakce okolí s yaoistkou. Kariera gayfreaka vás odsuzuje k životu v samotě. Yaoistky nechtějí lhát svému okolí, proto se ke své slabosti otevřeně přiznávají a chápou to jako varování pro ostatní. Bohužel, tím odstraňují jakoukoliv šanci na heterosociální, případně heterosexuální vztah. Muži utečou a zůstanou jen ti, kteří automaticky usuzují, že s oblibou homoromantických příběhů se nese i sexuální perverze.
Bohužel, když yaoi fanynka prohlásí něco tak duchaplného, jako že je "úchylná" nemůžete okamžitě usoudit, že jde podivné sexuální praktiky. Většina děvčat tím myslí drobné fetiše, které jsou sice nevinné, ale opravdu divné a je jich zatraceně moc. Např.: Vizuální kontrast, směšně atraktivní muži kolem čtyřiceti, cosplayeři se zvedlým horním rtem, somnofilie- Ok, tohle už je vážný. Ale BL podléhá módním trendům jako všechno ostatní a nikdo s tím nic nenadělá.
Yaoistky nejsou perverzní ve smyslu v jakém slovo "perverze" chápe okolí. A v žádném případě se nedá usuzovat, že když je náplní jejich volného času gayporno, budou celé žhavé do análního sexu. Většina fujoshi nemá ráda yaoi proto, že jde o gayporno, ale protože se je zaujal netradiční aspekt vztahu protagonistů. Yaoistky jsou komplexní a zajímavá stvoření a nemají zájem na "ničení" klasické tvorby, ale jejím prohloubení a pochopení. Což se technicky dá považovat za obecný závěr, ke kterému vědci ve svých pracech většinou dospějí. Protože nikdo neví, proč mají ženy rády BL, ale tohle jsou možná faktory, které mohou k tomuto trendu přispívat.
[1] Radway, Janice. Reading the Romance
[2] Suzuki, Kazuko. "Pornography or Therapy? Japanese Girls Creating the Yaoi Phenomenon.” Millennium Girls
[3] Jenkins, Henry. Textual Poachers: Television Fans & Participatory Culture
[4] Bacon-Smith, Camille. Enterprising Women: Television Fandom and the Creation of Popular Myth
[5] Stejskalová, Eva. Motivace čtenářek slashové fikce
[6] Gathman, E. Cabell Hankinson. Maintaining non-hierarchical relationships through masculine rivalry in slash fan fiction
Další zdroje: Hinton, Laura. Women and Slash Fanfiction
Bartošová, Monika. Slashová fan fiction na Harryho Pottera v českém prostředí
[3] Jenkins, Henry. Textual Poachers: Television Fans & Participatory Culture
[4] Bacon-Smith, Camille. Enterprising Women: Television Fandom and the Creation of Popular Myth
[5] Stejskalová, Eva. Motivace čtenářek slashové fikce
[6] Gathman, E. Cabell Hankinson. Maintaining non-hierarchical relationships through masculine rivalry in slash fan fiction
Další zdroje: Hinton, Laura. Women and Slash Fanfiction
Bartošová, Monika. Slashová fan fiction na Harryho Pottera v českém prostředí
0 Komentáře:
Okomentovat
Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.