Season 3 - Yes, I've fucking missed you

• Co je to? Má to tři roky pauzu, pak deset dní jekotu a pak zase pauzu.
  • Hello hiatus, my old friend, I've come to stay with you again.
    • Co trvalo 481230 dní a bude asi trvat dalších 481230 dní?

Chybělo vám to?

Takže si to shrňme. Tři roky utrpení, strádání a čekání vedli k týdnu plného rozporuplných pocitů. Co tu bylo dřív než Sherlock? Všechno.

Jak jsem zvyklá psát o tom, jak super byla tahle a tamta teplá scéna a naprosto ignorovat dějovou linii, tady se nemám od čeho odpíchnout. Jak se vyhnout spoilerům, když pointa celé sezony je Sherlock teplící se s okolím? Respektive, sezona tři je koncentrovaný fanservis, předstírající, že se v něm něco děje. Čekali jsme na třetí sérii jako na update Taylořina blogu fanfikce a dopadlo to prakticky stejně. Ukázalo se, že to vůbec nebylo prioritní.

Je sice úžasné, že se Gatsis rozhodl v prvních dvou dílech zfilmovat třetinu Ao3 a přiznávám, že jsem se bavila opravdu dobře, ale nějak mě nezachytilo vlákno příběhu. Mohlo by to být pochopitelně horší, ale, díky bohu, Gattis nechal omegaverse ležet ladem.

                   V prvním díle se setkáme s Moranem – s velkým, dlouho očekávaným Moranem, který byl pravou rukou Moriartyho a tedy by logicky měl být hlavním záporákem – který chce vyhodit metro do vzduchu. Jen tak, pro srandu ježkům, a když se mu to nepovede, tak se jen tak protáhne na gauči a asi si dá pivko a šlofíka. Už o něm nikdy neuslyšíte. Což nevadí, protože není Fassbender. Podstatou jeho teroristické akce zjevně bylo svést Sherlocka a Johna do metra, kde si vyříkali své kulervoucí pocity z Sherlockovi smrti. Vážně by mě zajímalo, co si o téhle epizodě myslí lidé, kteří nemají ponětí o fandomu. Musí být zmatenější než já na zkoušce z matematiky. Z téhle epizody si vezmeme, že Moran je vlastně zlatíčko, John se za tři roky pořádně nasral a nasraný už zůstane, nejdůležitější část je Sherlock líbající Andrew Scotta nepochybně to souvisí s jeho nedávným coming outem a práva v homosexuálů v Rusku s tím nemají nic dělat a můžeme jet dál.

Druhý díl není o nic lepší. Tedy, internet vykřikoval věci typu "Tohle byla nejlepší epizoda na světě!" a "Tohle bylo tak strašně dojemné!", ale má emocionální zacpanost mi nedovolila si to pořádně užít. Nebo jsem možná od Sherlocka čekala nějakou intelektuální satisfakci, která musela ustoupit požadavkům cílové skupiny diváků. Pointou dílu je, že si John bere Marry a taky je tam něco o vraždě, která je dobrá, ale opět zatlačená do pozadí Sherlockovými city. Sherlock si totiž začíná po letech uvědovovat, že není středobodem Johnova vesmíru a vlastně jeho svatba staví geniálního detektiva Holmese do pozice prachsprostého křena.
Kamera je úžasná. Barevnost taky. Z vizuálního hlediska je to asi nejlepší epizoda. Ale co se příběhu týče, je to smutnější, než variabilita obličejů postav z Frozen.  Retrospektivně můžu říct, že tenhle díl byl zjevně napsán k tomu, aby diváci podprahově začali milovat Marry, což se ukázalo jako geniální tah a hodně lidí to o týden později nasralo. Osobně považuji za nejdůležitější zjištění tohohle dílu fakt, že Tumblr doopravdy dokáže překonat rychlost světla při vytváření gifů.

 A budu pokračovat v nepopulárních názorech. skupinyPoslední díl byl prý překombinovaný a nic se v něm nestalo. Vážně? Obecenstvo Sherlocka se zjevně dělí na dvě , z nichž uctívá idol fanservisem nacpaného dílu, ve kterém se nic nestane a druhá preferuje komplexní děj před Johnem, který sahá na Sherlockovo koleno. A nedej bože, aby Sherlock zneužil důveru ženy k vyřešení případu. Neslýchané. Z téhle hysteriské reakce internetu můžeme velice rychle poznat, kde vlastně berou informace o podkladu svých show. Zasnoubený Sherlock? Četla jsem triliony povídek a tohle tam nebylo! A co původní knihy-? Ugh, jaké?

Osobně dávám Moffatovi všechny ceny světa za to, že vzal mišmaš fandomových referencí z prvních dvou dílů a dal tomu smysl. Tohle byl Sherlock. Opravdový Sherlock, který se vyrovnal první sérii, pokud nebyl ještě lepší. Bohužel to neslo i emocionální trauma pro pozorné diváky. Vlastně by se tenhle díl mohl popsat jediným slovem: "Intenzivní". Nejen proto, že se všichni fackují intenzitou viděnou jen v českých komediích. Ten chlap je genius ve svém oboru a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. (Ani vánoční speciály Doctor Who) Všichni víme, že ten chlap vezme detaily ze zdánlivě nevinných scén a vytvoří z nich biologickou zbraň, schopnou traumatizovat davy. Ale i tak se na to nemůžete připravit a po odvysílání posledního dílu byly globálně zaznamenány případy diváků se zrychleným tepem, pocitem zimy a mírným, avšak nekontrolovaným, třesem. Gratulujeme, právě jste byli emočním vypjetím ze seriálu regulérně uvedeni do mírného šoku. Pro příští epizodu čehokoliv, co bude psát Mofat, si šlehnu na uklidnění kapky z řapíku.

Třetí sezona Sherlocka ukazuje, že scénáristé ty tři roky nezaháleli a aktivně sledovali pro inspiraci jiné seriály. Ne, navzdory všeobecnému strachu Marry neshoří na stropě, ale i tak se to přibližuje k Supernatural. Mohlo to být mnohem horší. Mohli vzít do ruky pro inspiraci Eragona.Tři roky strádání a výsledkem je série, která připravuje další sérii. Je to neuvěřitelně frustrující a jen čekám, až si to fandom uvědomí a sesype se. Možná to souvisí s tím, že se Vatikán rozhodl vycvičit nové exorcisty.

Všechno je v náznacích. Molly je zasnoubená s chlapem, který dělal pro Moriartyho. Pořád nevíme, jak Sherlock nefingoval svou smrt. Nejsme si jisti, kdo z vedlejších postav je vlastně Moran. A přibyl nám jeden na víc. I když mě vždycky spíš zajímalo, jak tu scénu na střeše mohli přežít diváci.

"Sometimes there are no answers.”
— Christopher Paolini

Co jim nemůžeme upřít je, že udělali všechno, co jsme chtěli, ale tak, jak jsme to nečekali. Kdybyste si měli cvaknout pokaždé, když zazněla nějaká rozporuplná reference, které mohla a nemusela být narážkou na fandom, pravděpodobně byste byli mrtví. A ne, jako protagonisté a antagonisté seriálů, opravdu. Třetí sezona byla neuvěřitelně náročná. Jak na přípravu na ni zabralo to roky, tak na její průběh. A byla bych z ní velmi zklamaná, kdyby nebylo posledního dílu. Ne tolik, jako z toho, že v Hobitovi nebyla elfí párty, ale pořád dost. Takhle jsem mírně vykolejena a nevím, co si mám myslet. Můj mozek zastinuje Moriarty ve svěrací kazajce a nemůžu s tím nic udělat.

Chci říct, že byl Sherlock opět brillantní, ale ne tak, jak sem doufala. Jsem nadšena, ale ne tak, jak bych chtěla být. Jenže pokud vezmeme v úvahu mé standarty, je to pořád velký nadprůměr. Já a Levi bychom neměli mluvit. Navíc mě štve, když někdo najednou zvrátí minulost tak, že se ukáže, že jsem půl svého života ztratila jen tak, pro nic za nic. (Například přivede k životu oplakávanou postavu nebo rovnou celou planetu, že Moffate?!) Nezbývá než doufat, že třetí sezona opravdu účelně připravila odrazovou plochu pro další série a bude to jen čím dál lepší, protože jestli BBC Sherlock spadne do stejného kruhu Pekla jako Supernatural a půjde jen o natáčení dalších a dalších dílů s primárním účelem uspokojení fandomu, tak se ta 90timinutová stopáž nebude dát vydržet.


 

A teď mi naperte do žíly Hannibala dřív, než se vzpomatuju!