Studenti musejí být šílení

Nadějný fyzik utlačovaný přístupem zkorumpované byrokracie si v záchvěvu odporu proti nelítostnému systému pořídí ilegální doping příčetnosti. Velice brzy mu však ilegálně držené kotě otráví a zhrzený mladík přísahá nad mrtvolou svého milovaného mazlíčka pomstu všem, kteří se podílejí na onom parodickém obrazu činnosti mafie, a začne uskutečňovat geniální plán konce, zahrnující zmutované potkany a vrhač hmoty.

Mladá emancipovaná politička, která si začíná uvědomovat, že je jen nastrčenou figurkou systému a nemá vlastně žádnou moc, se díky ignorantskému přístupu administrativy dostane doprostřed válečného šílenství. Teroristé útočí na poslední papírově svobodné území, ačkoliv oblast je již dávno podrobena. Válka genderu, při které má šovinistický svět výrazně navrch, protože pasivní ženy si neuvědomují svou pozici ani práva, nebere konce, a prezidentka se dostane do konfliktu se vším včetně vlastní sexuality.

Geniální ajťák svádí boj s nezlomným počítačovým virusem a ve volném čase tuneluje fondy. Tedy až do doby, kdy se díky svým strategickým schopnostem stane čestným členem elitní militaristické společnosti a začne se zapojovat do bitev vedených hluboko pod povrchem špíny tohoto světa.

Ponorková válka zuřící mezi dvěma mladými muži začíná přesahovat úroveň mírných sabotáží.

A to vše se odehrává na jednom místě. V centru vědění, izolovaném světě, ve městu ve městě, kde platí zákony silnějšího a šílenějšího, tam, kde létají hořící klavíry, lidé si musí platit vlastní potraty a občas někoho sežerou potkani. Tam, kde se sdružují pašeráci koťat, ajťáci, kteří pracují jen pro vlastní jistoty, šílení vědci, fanatičtí sektáři, političtí extremisté, diliny z pajďáku, opičí luddité, nacisté, komunisté, fašisté, homosexuálové, Italové, teroristé, filozofové, a kde jediný příčetný profesor skončil s půlmetrovou třískou v zadku. Jednoduše na univerzitě.

Velké U 

***

"Na E čtrnáctce bydlí lidi z Interperetačních umění. Mívali tam místnost s pianem. A na E13J se jim to nelíbilo, protože interpreti v jednom kuse stepovali." "Však víme, jak jsou ti nešťastní chlapci citliví na hluk." "Pár dnů před tím pádem piano z E14 ukradli. Tutéž noc někdo zapálil dveře dvěma z těch stepařů. Pár dnů nato v E13J proběhla soutěž v pálení a shazování nábytku a shodou okolností v tutéž dobu proletělo Sharonovi stropem piano. Jen nepřímé důkazy."

Velké U je satira na školství a na život studentů. A mimochodem už o ní psala Taylor . Napsat recenzi o něčem, co už sprasila ona je neuvěřitelně težké.I want to be as good as her was. Taylor I still love you.  Odehrává se na fiktivní megaverzitě v USA, komplexu obrovských kolejí a samotné univerzity. Byla napsaná někdy v osmdesátých letech a tam je také datována, ale s přehledem ji můžete číst jako upřímný obraz študákova života nyní, nebo v roce 2080. Studenti v 80tých měli zjevně zcela stejné problémy velikosti Polluxe, jako my jen nám přibyli ještě jako bonus hipsteři; například večírky ve stylu šedesátých let, kde nikdo nevypadá jako jako v šedesátých, ale všichni mají červenou rtěnku.

"Myslela jsem, že jsem sjetá. Jsou naprosto neuvěřitelné." "Já si myslím, že jsou až moc normální."

Poukazuje na fakt, že základem studentského bytí není studium, a kdybyste si dali panáka pokaždé, když někdo jde na vyučování, moc byste se nesťali.

Všechno se točí kolem mimoškolních, avšak univerzitních aktivit, jako je házení hořícího nábytku z okna, požární poplachy, vypatlané holky z dívčích pater, pomsta za mrtvé kotě, všudypřítomní potkani, války hi-fi věží, live action verze Dračího Doupěte hrané v kanalizaci a vyvrcholením je občanská válka ve stylu Les Miserables - všichni umřou a možná to bude muzikál.

Neal Stephenson pochází z rodiny úplných cvoků, rozumějme vědců v oboru přírodních věd, a Velké U byla jeho první kniha. Napsal ji na vysoké během studií a později se za ni tak styděl, že zakázal dotisk. Jenže s ní začali obchodovat lidé na Ebay za tak těžké prachy, že to raději nechal vytisknout znova, protože nemohl pochopit, že by někdo uvalil tolik hadrů, za takovou cypovinu. 

Pokud jste nezažili vysokoškolskou mašinérii, asi vám to moc neřekne, ale jestliže jste v centru dění, uvěříte, že vlastně vůbec nemusí jít o fikci. Naopak, děsivé je, jak moc je kniha opravdová.
Jde o skvělé vystižení absurdity šíleného a zcela idiotského prostředí, se kterým se musíte na škole vyrovnávat. Jejich revírem je univerzitní kampus, jejich tempo je vražedně líné, nepřátele jsou celníci, střízlivost, mentální zdraví, nedostatek sexu a ticho po desáté hodině. Běžní studenti.
Krásný důkaz toho, že si Bacigalupi Paolo nemusel v Čerpadlu 6 dělat starosti s klesáním IQ u naší populace. Preapokalyptický obraz zhulených a opilých studentů, hromadně souložících na plácku uprostřed kampusu, není naší budoucností. Tak to bylo vždycky.