Watamote

Akka Let Me Sing You The Song Of My People
      Přišli za mnou s informací, že o mně natočili anime. A po prvních pěti minutách jsem měla nutkání prohledat svůj pokoj, abych zjistila, odkud mě sakra Velký Bratr sleduje a pak je zkásnout o autorská práva, protože můj životopis má vyjít až za pár let. Ale řekněme si to na rovinu. Tomoko Kuroki je zosobněním 99% návštěvníků tohoto blogu. Protože vrána k vráně a tak dále.

"Zábavné, šílené, ale taky docela depresivní."

- náhodná konkurenční recenze, které nevědomky vystihla podstatu mého života. Děkuji.

      Někde v Japonsku přežívá na střední škole stvoření, které dosahuje většině populace někam do pasu, v životě neslyšelo o kondicionéru a je zoufale neschopné navázat jakoukoli sociální interakci. Tahle středoškolačka většinu svého života strávila zahrabaná v otome hrách (nemám tušení, co to je, a pokud jste viděli na mé ploše nějaké podezřelé ikonky popsané jako "Udělej Romana 2", tak máte halucinace a měli byste se s tím jít léčit), mangách a její poslední konverzace s mužem byla před třemi týdny, když si její spolužák potřeboval půjčit učebnici. 

      Přesto Tomoko zoufale touží najít si chlapa a být populární. Ale upřímně, proti tomu je vyhlazení titánů s necelou tisícovkou lidí srandy kopec. Vážně. Máte chlapa? Nemáte. Vidíte tu někde titány? Vždyť to říkám.

Meh.

***

      Tomoko je druhé ze tří vývojových stádií netomona Asocialmona. 

První stádium se vyznačuje šouravou chůzí, mnohdy doprovázenou napadáním dopředu, nebo dozadu, což se odvíjí podle toho, jestli subjektu narostly dříve prsa, nebo zadek. Stvoření je silná a nezávislá bytost, která nepotřebuje žádného Odina, ani hřeben. Ne, dokud má sluchátka a barvu na vlasy. Objevují se homicidní sklony, černé nehty a v pozadí hraje něco hustýho, jako třeba My Chemical Romance. Pochopitelně něco z prvních třech cd, protože o těch ostatních nemluvíme. 

      Druhý stupeň se snaží infiltrovat do společnosti běžných homo sapiens sapiens. Ironicky, čím více se snaží socializovat, tím více se stává neviditelným. Nakonec se dostane do takového stádia, kdy v tomto umění zahambí tři generace ninjů. 

      Zadek i prsa se sice vyváží, takže tvor může chodit, ale to neznamená, že by se jeho vzhled nějak rapidně zlepšil. Sice v porovnání s ostatními vrstevníky, nevypadá až tak špatně, ale z nějakého důvodu celé taneční prosedí na židli, chytne tam rýmu a kolonu protančí se smetákem. Pokud věří na hrdost, předstírá zlomeninu nohy a sedí ze společensky přijatelných důvodů. Theme song se mění na něco poslouchatelněšího, ale textově stále neprezentovatelného. Teen Idle, maybe?

      Třetí stupeň je násilně uvrhnut do světa dospělců a v následném šoku dostane několik depresí a hysterických záchvatů, načež zcela zavrhne sluneční světlo a jakýkoliv život, a vleze si pod stůl, kde čte feministické teorie a tiše si brouká alternativní text toho šlágru z Les Miserables, protože mu občas něco nevyjde. Třeba všechno.

      Tomoko je velice nešťastná existence. Je společensky neschopná a funguje jako důkaz pořekadla "Tichá voda břehy mele, aneb jak moc sexuální může introvert být?". V jejím případě tahle voda trhá kontinenty. Byla by skvělý materiál pro Nagat. Lepší než jeden chlap jsou dva chlapi a v konečném výsledku by se mohl založit klub nezávislých pozorovatelů plaveckého klubu. Členové: NG, Tokomo, Gou. Sledovat její pokusy o kontakt s okolím je vtipné, ale také děsivé a nechutně depresivní. 

Není schopná mluvit s muži, není schopná mluvit s děvčaty. Veškerý její sociální kontakt se váže na jejího pohlednějšího* mladšího bratra, se kterým má zdravě nenávistný vztah. Kromě toho má problém ovládnout své emoce a pokud je vystavena jakémukoliv tlaku, hrozí jí zhroucení. Jako obranu si vytvořila krunýř cynismu a mírně homicidní sklony.

      Navzdory tomu, Tomoko je optimistka. Například si myslí, že by její problémy mohly vyřešit větší prsa. Pravděpodobně se do tohoto stavu dopracovala jako všichni, Optimisté optimisty, protože kdyby nebyli, už by se zbláznili.

*Vlastně je její bratr stejně nepoužitelný a ošklivý, jako ona. Jen měl to štěstí, že se narodil s penisem.

       

      Možná se náš druh snaží autoři ukonejšit tím, že nám ukážou, že nejsme jediní, kdo si ve vyučování představuje teroristický útok na školu, nebo že se vybouráme na motorce a skončíme v nemocnici vedle hezkého kluka (v ideálním případě, by nás ten hezký kluk mohl srazit a pak z toho mít výčitky svědomí a blabla na konci je sexuální interakce, hurá). Ale zjistit, že váš osud, o kterým jste si mysleli, že je ojedinělý, není individuální ani trochu a vlastně jde o nechutný stereotyp, je sice trochu uklidňující, ale zároveň velice bolestivé.

      Název manga předlohy znamená "Ať se na to dívám jak chci to, že nejsem populární, je vaše vina" a pokud si ho zapamatujete, můžete ho využít tak akorát v jediné situaci. Při sociálních interakcích v hospodě. Jak ironické.
"Hej, ty se prej učíš japonsky!" "...h...jo.." "Omg, řekni něco!" "Watashi... Watashi ga Motenai no wa dō Kangaetemo Omaera ga Warui." "Ty vole, válíš!"

Možná to měli spíš pojmenovat "Sto plus jeden důvod, proč nikdy nebudete roztomilý hime rolemodel."

      Podle většiny recenzí jde o "nejlepší sérii této sezony". Nejsem si jistá, jestli s tím souhlasím, ale zcela určitě je to kvalitativně na větší úrovni než třeba Blood Lad. Žánrově jde zjevně o tragikomedii. Což znamená, že se tam komickým způsobem ukazuje Tomočin tragický život plný pokusů o zařazení se do společnosti, sbalení nějakého toho samce a dokázání, že netrpí Aspergerovým syndromem. Což se jí nedaří, takže každý den zase zaleze do postele a hraje videohry. Díky tomu se s ní může většina otaku ztotožnit. Nedoporučuji těm, kteří chtějí zapomenout na své trapné chvíle na střední a předstírat, že se to nikdy nestalo.

Na konec mám radu: pokud chcete být populární, tak prostě běžte na internet a pište o tom, že jste nepopulární. Zabírá to.