Crimson Peak

            Než se někdo ozve, že mám vlastně spoustu času, protože mě potkal v kampusu, fuck christ, lidi, proč všichni najednou chodíte k nám, jak zevluju, používám informatiky místo nábytku a stěžuju si, že mi dneska odpadl pilates, bruh, to je jedno, tady je událost měsíce:

Crimson Peak

            Nevím, kdo jako první začal tvrdit, že Crimson Peak je horor, ale měli bychom tohle falešné obvinění jednou provždy vyvrátit, protože sice má nějaké duchy, vraždy a záhady, ale i tak ten kluk v řadě za námi usnul. Tím nechci říct, že je to nuda, naopak, byla jsem nadšená. Možná částečně proto, že jsem očekávala, že to nebude nic jiného, než hezké kostýmy a nahej Tom Hiddleston. Nakonec se z toho příběhu vyklubala skutečně milá gotická romance končící boss fightem, na který jsem nevědomky čekala celý život.

            Neuznaná spisovatelka Edith Cushing je od malička fascinována duchy, bohužel, společnost její nadšení nesdílí a vypadá to, že pokud do svého příběhu násilně nepřidá romantickou zápletku, tak její debutovou knihu nikdo nevydá. Edith se nechce, protože sama nemá o romantické zápletky zájem a vůbec, za všechno může patriarchát. V té chvíli se na scéně objeví Sir Thomas Sharpe, britský šlechtic, který nemá ani vindru, zato má strašidelný barák s dírou ve stropě, jílovým ložiskem a sestru Lucille, která si barví šaty krví panen, po nocích provozuje okultní rituály a kdyby jste ji načapali, že trhlinou v časoprostoru shromažďuje miliony dětských ručiček, tak vás to vlastně ani nepřekvapí. 

"Měli bychom se jít někam projít. Třeba na poštu!"

"A to byl před svatbou tak romantický."

            Thomas přijel požádat Edithina otce o peníze, ten ho odmítne a Sir Sharpe začne okamžitě projevovat zájem právě o Edith. Aby to bylo ještě průhlednější, Thomasova představa dvoření je zjevně převzatá z nejlepší romantické písně všech dob, Love Is Open Door, a za žádných normální okolností by mu to nemohlo vyjít, ale on je to taky Tom Hiddleston, že jo.
Ten chlap musí mít ban na hraní mafie, protože by prostě přišel za obětí, představil by se "Ahoj, přišel jsem tě zabít." a nenarazil by na žádný odpor. Žádná z Hiddlesových postav nemůže být čistě záporná, protože i kdybyste mu namalovali oční linky, pořád bude mít svůj gentlemanský šarm. Vážně by mě zajímalo, jak by vyřešil v Dishonored quest Lady Boyle's Last Party.

Pochybuji, že by někdo mohl Edith -nebo kohokoliv jiného- odsuzovat za to, že dobrovolně vešla do zjevné pasti. Kromě The Devil's Carnival, ale vážně, ta věc má dobrý songy a tím bych skončila. Navíc, tohle není 50 Shades of Grey, tohle je výborná Mia Wasikowska, která by dokázala i vzteklého pitbula proměnit ve velice loajálního psa a Thomas Sharp není vlastně ni jiného než zamilovaný mladší bratr.

"Hele, ty jsi doktor. Čistě hypoteticky, kdybych tě měl bodnout do hrudníku,
abys to přežil, kam by to bylo?" "...já jsem oční lékař."

            Nenechte si ode mě nabulíkovat, že je Crimson Peak Hiddlestonova sólovka. Ačkoliv, počínaje tímto dnem chodím na všechny filmy s Hiddlestonem. Kvůli publiku. Jsem fanouškem toho kníkání, které vydávají ženské pokaždé, když Hiddles udělá něco obzvláště galantního. (Crimson Peak ve mně jen upevnil pocit, že je  Tom Hiddleston nejvíc objektivizovaný herec současnosti. Chudák chlap.) Crimson Peak je film točený pro female gaze a já musím začít pít, nebo si už v životě neužiju jediný narativ, aniž bych ho neanalyzovala. Nahý Thomas a oblečená Edith. Vyděšená Edith, schovávající se za svého manžela, vypadá, že spíš hledala záminku si na něj znovu sáhnout, protože ten chlap přece jen moc užitečný není. Případ uzavřen. Všechny mužské postavy v klíčových scénách stojí v pozadí, nebo spíš krvácí ve skepě, zatím, co Edith a Lucille spolu tančí agresivní valčík na čepelích nožů, sekyr a jiných ostrých předmětů.

"Utečeme odtud. Mohli bychom žít všichni spolu!"
"Ah, to je tak rom- Počkej, říkal jsi všichni?"
"...všichni tři? Mám vás rád obě?"
"Mám chuť bodnout tě do obličeje."

          Guillermo del Toro určitě už měl i lepší filmy, ale v žádném případě nelituji toho lístku zadarmo a nemyslím si, že to bylo tím vínem, co jsem vypila. Haha. Jen nečekejte horor a super děsivé duchy, jakmile si na ně zvyknete, jsou spíš vtipní, než strašidelní. Což je možná důvod, proč jich je v průběhu příběhu čím dál míň. Celá story je docela předvídatelná a jediné skutečné překvapení je postava Alana McMichaela, protože ten chlap vypadá, jako by se vykoupal v láku na okurky, ale nakonec je docela vrr.
Obecně ten film má vlastně s duchy společného jen málo a ačkoliv se Edith snaží tvrdit něco jiného, morální ponaučení z Crimson Peak není, že duchové existují. Spíš je to něco jako: Pokud vejdeš do pokoje a tam stojí tvá sestra a tvá žena, obě od krve s nožem v ruce, neříkej: "Děvčata, než se tady všichni zabijeme, chtěl bych něco říct. ... Pravdu máte obě."