22. prosince 2016

Přiznám se, že mám rozepsaných asi trilion článků, ale z nějakého důvodu se mi je nedaří dokončit a asi je všechny vyhodím, protože už nejsou aktuální, takže přijdete o spoustu recenzí. Ale chápu, že z tohohle se nevykecám. Takže tady to je.

Nemyslím si, že kdokoliv čekal, že by se anime v blízké době vyhrabalo z memu "Anime was a mistake," natož aby někdy v následujících 100 letech adresovalo problematiku queer reprezentace jakoukoliv jinou cestou, než je čistej queer baiting. Protože buďme upřímní, Asie to má prostě trochu jinak a samotný termín "queerbaing" je v jejich slovníku někde v sekci "západní koncepty, který jsou fakt mimo." A přesto jsme tady, na konci roku 2016 a Japonsko vyhodilo do světa historicky revoluční seriál, který ve svém významu překonává třetí sezonu Hannibala, protože tentokrát nikdo nemusel na konci skočit z útesu.

Yuri on Ice dokázalo předčit všechna očekávání na několika rovinách. Nejen, že se zvládlo přehoupnout přes rapidně klesající úspěšnost sportovních anime a v rámci žánru se vypořádalo i s čím dál více nepohodlným fanservisem, ale při boření mýtů sebou pro jistotu vzalo i celý nepohodlný shonen ai/yaoi diskurz a další miliardu věcí. Dokázalo diváky dostat z problematické fáze "Hahaha, to už teplejší nebude." k diskuzi nad tím, jak moc teplej seriál může být, než se stane pro scénáristy morálně nemožné v queerbaitingu pokračovat, protože nikdo prostě nemohl uvěřit tomu, že by mohl nastat zlom, až do chvíle, kdy celý západní svět napjatě sledoval jak to dopadne a to ne kvůli tomu, že hlavní aktéři jsou atraktivní, ale kvůli reprezentaci. Anime, nebo ne, Yuri on Ice je seriál, který konečně reflektuje přesně to, co jsme potřebovali. Čekali jste tohle do konce roku 2016? Nemyslím si.

Není to ale úplné vítězství. Definitivně ne na poli, na kterém se ještě bojovat nezačalo, tedy v Japonsku. Yuri on Ice je plně orientované na západní diváky. Což není nic nového, cituji svou sestru, "Který anime není orientovaný na západ?", ale nemůžeme předpokládat, že se tímhle zachránilo celý animu a teď se budou jen sypat seriály s dobrou reprezentací homosexuálních vztahů a komplexními charaktery. Mitsurō Kubo věděla, co dělá, když psala scénář a účelně navázala kontakty se západním světem. Yuri on Ice není progresivní jen kvůli vztahu hlavních protagonistů, ale zároveň adresuje i další problémy s oblibou diskutované v západní společnosti, jako je diverzita, etnicita a psychické problémy, což jsem snad nikdy neviděla v anime pohromadě. Rozhodně ne ztvárněné nehysterickým animu způsobem. Není moc překvapivé, že má YoI větší reflexi na západě než ve své domovině.

Bohužel, Yuri on Ice je sice velkým krokem pro fandom, ale relativně malým pro světovou reprezentaci. Všudypřítomná cenzura způsobuje, že prakticky až do posledního dílu se dá celý vztah Yuriho a Viktora považovat za dvojznačný. A nejde jen o to, že i kdyby se vážně vzali, určitě se najdou Rusové, co budou tvrdit, že se vzali jako spolubydlící[1], protože spolubydlící se normálně berou, že jo. Člověk by řekl, že ve dvacátém prvním, slovy dvacátém prvním, století nebude až takovej problém polibek na kameru, ale bohužel. V rámci zachování ratingu, kategorie sportovní anime, z moci produkčním kódem, kterej himmel hergot už neexistuje, mně svěřené: všechny explicitní scény musí pryč. Však oni jsou zvyklí.

Pro pořádek, Kubo s největší pravděpodobností udělala, co mohla a vytvořila možná to nejpokrokovější dílo roku, ale bohužel, kvůli tomu, jak moc má systémem svázané ruce, dostává pouze stříbrnou medaili. My víme, co se stalo. Ale naše společnost nutně potřebuje explicitní konfirmaci, která nepřipouští žádnou polemiku.  He will never be satisfied. I will never be satisfied. Je docela depresivní si uvědomit, že i když jste po všech těch letech na internetu a ve svém okolí zcela pohodlně zařazený a nezajímavý jedinec, z glogálního hlediska pořád patříte k pionýrům queer narativu. Doufejme, že si Kubo splní svůj sen a bude následovat příkladu Hidea Kojimi a uteče ze sklepa do Země neomezených možností, nebo jí někdo pro příští sérii garantuje plnou kreativní svobodu. Pak určitě uvidíme i zlatou, i svatbu.


Shit, they actually made history.

[1] Mluvím o Blizzbanu, pochopitelně. Ale všichni víme, že kdyby Putin zrovna neměl moc práce s občanama, co se mu upíjejí k smrti Avonem, tak už deportoval chudáka Pljuščenka za to, že sdílel YoI na Twitteru.

7 komentářů:

  1. Ach, Nagat dává k vánocům ty nejlepší dárky. Ona je jeden z těch lidí, od kterých si článek přečtu i přes to, že jsem danou věc vůbec neviděla/nečetla, ale jakmile je to o něčem, co znám, je to stokrát lepší, děkuji.
    A souhlasím, i přes to, jak daleko bylo YOI schopné zajít, bohužel stále nemůžeme my diváci (a tvůrci nejspíše také, hádám) dostat vše, po čem toužíme. Tak snad se pusa/svatba objeví alespoň v OVA.

    OdpovědětVymazat
  2. Ty vole, sportovní anime, ježto je možná vážně shounen-ai? Jako slyšela jsem na to ódy od své ségry-yaoistky, ale tohle?

    OdpovědětVymazat
  3. Nebyla jsem si jistá, že to "Yuri" fakt chápu, dokud jsi mi ho nevysvětlila.

    Zcela bez ironie.

    OdpovědětVymazat
  4. Je to hezky napsáné, ale já úplně nesouhlasím.

    Přiznám se, tohle mi přijde jako velké přeceňování YoI. To anime bylo pěkné, né že ne, ale první dva díly dáme divákům trochu netradiční sport, ve třetím je začneme ladit na vlnu vztahů mezi klukama. Kdo původně koukal na sportovní anime se trochu vyděsil, ale další dva díly byl klid. To už se zase začali bát přiznivci bishíku a tak tu byl další díl, který zase uspokojil je. No a když máme to anime už tak daleko, tak už ho musíme dokoukat, ať už jsme na začátku očekávali cokoliv (alespoň já v 95% dokoukám vše - čistě pro objektivnost). Já to vidím jen tak, že prostě postupně přidávali ingredience, které jsou populární, aby udrželi a zvyšovali sledovanost. Trik dobrý, ale neoznačil bych to jako něco revolučního. Půlka výhry tohoto anime byla hudba a psychologie vrcholových sportovců, ale to už ve sportovních anime párkrát bylo (byť tady se mi to líbilo nejvíc). Osobně bych ho tak neadoroval. Podle mě je to jen marketingově dobře vyladěné anime. Tvůrce zkrátka vzal tak nějak ty nejlepší populární prvky co lidi chtějí vidět, zároveň na trhu trochu chybí a pomalu je přimíchával. Celé to pak náhle působéí originálně. A fakt, že na konci k ničemu nedošlo, zabránil tomu, aby se tohle anime zaškatulkovalo do špatných míst prvoplánových anime a zůstalo stále originálním. Což je samozřejmě dobře. Bylo to hezké spestření, ale nedělal bych z toho revoluci žanru, protože v jiných ohledech rozhodně nebylo tak doladěné.
    A jelikož jen vyjadřuji názor a nechci se hádat, či to anime hanět, tak se i podepíšu :-)

    Alfred

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem původně nechtěla odpovídat, protože si myslím, že oba máme na YoI jiný úhel pohledu, respektive ty ho hodnotíš jako sportovní anime a já jako anime s queer protagonisty, ale zároveň mi právě kvůli tomu mi připadá kontraproduktivní, ti neodepsat.
      V podstatě nemám problém s většinou věcí, kterou si zmínil, protože pokud opomineme vztah protagonistů, Yuri on Ice je prostě další z mnoha sportovních anime, i když nadprůměr. Ale z mého pohledu je revoluční právě kvůli tomu, že tohle je poprvé, co v anime, které není prvoplánově shonen ai, vystupují hlavní postavy, které nejsou heterosexuální. Právě to, že můžeme vynechat vztah Yuriho a Viktora a pořád mít relativně kvalitní anime, je z hlediska LGBT reprezentace revoluční. A i když i tohle je v podstatě cílený obsah, protože publikum gay páry otevřeně vyhledává, jsem si jistá, že z marketingového hlediska šlo pořád o hodně kontroverzní tah. Důkazem budiž právě fakt, že "se nic nestalo," kdyby YoI mělo nějaký explicitněji gay obsah, tak by ho pravděpodobně neodvysílali, nebo by ho zalabelovali jako yaoi anime. Ale pořád je cenzura mnohem víc, než fanservis v ostatních sportovních anime, protože tady ten obsah skutečně má nějaký jiný účel, než nalákání diváků.
      Jestli YoI pokulhává na nějaké jiné rovině, tak budiž, netvrdím, že ne. Já nejsem expert přes sportovní anime, jsem 'yaoistka.'

      Vymazat
    2. Viděla jsem všeho všudy jen dvě sportovní anime a shodou okolností se mi obě líbili víc ne YoI. Upřimně o dost víc, takže ... no evidentně nejsem odborník (já jsem slashařka :P), ale fakt bych se na to kvůli psychologii sportovců dvakrát nepodívala. A ano, taky nevím, co na tom druzí až tak vidí. :)

      Nicméně, z jiné strany jsem asi ještě neviděla takovýhle queer seriál (ať západní, japonský, hraný nebo animovaný). Takový, který není prvotně o vztazích a kde se přesto hlavní hrdinové stejného pohlaví dají postupně a (poměrně) zjevně dohromady aniž by se muselo hned v prvním díle jasně zdůraznit, pozor, tohle jsou homosexuálové, pozor, tohle bude o vztahu dvou mužů.

      Pro mě je skutečně tenhle seriál revoluční, no tak jako opatrně revoluční.

      A ano, opakuji celkem zbytečně jen to, co řekla Nagat. Ale třeba spíš uvěříš že je to fakt, když to řeknou dva, teda ehm ... dvě.

      Vymazat

Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.
Alespoň vidím, že ty žvásty někdo vážně čte.