A Series of Unfortunate Events

Pro těch pár lidí, o sem chodí kvůli něčemu jinému, než kvůli gaypornu.

Netflixová Řada nešťastných příhod je jedna z věcí, co projasňovala vizi roku 2017 už dlouhou dobu před její premiérou. Protože buďme upřímní, i pokud není knižní série vaše srdcovka, už jen představa Neila Patricka Harrise jako hraběte Olafa, je geniální. Tahle adaptace má ale mnohem víc kladů, takže pokud jste ji ještě neviděli, tak na co sakra čekáte? Na Apple Tree Yard? Zaručuji vám, že lepší už to nebude.

Osobně si nemyslím, že má smysl zápletku nějak blíže představovat, protože A Series of Unfortunate Events je jedna z věcí, kterou každé nespolečenský dítě četlo a kdybyste nebyli outsideři, tak nejste na mém blogu. Minimálně o ní všichni četli v ABC, nebo alespoň před třinácti lety viděli filmovou adaptaci s Jimem Carreym, která byla skutečně- nešťastná, ale stačila na to, aby celá generace spratků později nedůvěřivě zírala na učitelku biologie, která se jim snažila vysvětlit, že pijavice ve skutečnosti nemají 6 řad zubů a nežerou lidi.

Netflixová série se na rozdíl od té z roku 2004, pevně drží předlohy, pokud přímo nějaké věci nevylepšuje.* Daniel Handler si píše většinu scénáře sám, což samo o sobě dělá ze série nerdgamus, a hlavní režisér je Barry Sonnenfeld, takže pokud jste si říkali, že vám to vizuálně připomíná Pushing Daisies, tak máte velmi dobré asociace. Právě opuštění od staré dobré Burtonovské estetiky osobně považuji za největší pokrok, protože pruhy umřely v roce 2008 a fungovaly jen proto, že nikdo nevěděl, že výše zmíněný Tim, nemá absolutně žádné tušení jak fungují barvy.**
Vlastně jediný, kdo si na novou stylizaci veřejně stěžuje, jsou komentující na Youtube, protože to údajně zlehčuje situaci. Verze s Jimem Carreym byla lepší. A to asi mluví za vše.

Pokud někdo řekne, že se mu Netflixová ASOUE nezdá dost vážná, tak je otázkou, co vlastně sledoval. Nejen, že je v textu mnohem temnější, než filmová verze, ale dalo by se říct, že je dokonce mnohem znepokojivější, než knihy.
Nechtělo se mi tady Patricka Harrise blahořečit, protože bych musela zmínit i jak geniální je to mimino a už tak jsem dost gay, nemusíte ještě vědět, že mám doma malej svatostánek s Harrisovou fotkou a cvičím u něj denně jógu, ale nevyhnu se tomu. Jeho Count Olaf je to nejlepší, co se seriálu mohlo stát. Ten chlap nějak dokázal zahrát hraběte, mít u toho nejedno hudební číslo a nejen, že u toho nevypadá jako parodická postava, ten chlap je pořád celkem creepy.
Není možné s určitostí říct, jestli je to série vhodná pro dětského diváka. Tedy, je, protože není až tak explicitní, definitivně je velmi výchovná a většina děcek stejně nevidí, to, co nechce, ale dospělého diváka některé chvíle dokážou definitivně vyvést z míry. Důležitou roli tady pochopitelně hraje nostalgie, protože jak je možné, že vám to připadalo míň alarmující, když vám bylo deset.

Řada nešťastných příhod je přesně to, co odrostlá generace potřebovala, protože většina z nás nemá čas si znova přečíst všechny dětské knihy, které bychom číst chtěli. A member berries jsou prej ilegální, nebo tak něco. Pořád jsem nepřečetla poslední díl Artemise Fowla. A tohle si můžete za tři pracovní dny naprat do žíly a pak se dál vesele ukousávat ve vlastní mizérii.
Po dlouhé době Netflix original vytvořil něco, co si bez dlouhého přemýšlení zaslouží pět z pěti hvězdiček. Je těžké v seriálu najít problémy a když už tam jsou, tak je to čiré hnidopišství. Protože už dva týdny po premiéře je A Series of Unfortunate Events opěvovaná všemi kritiky, co na ni šáhli, byly potvrzeny dvě další série, takže důvody žít jsou teď hned tři. (2 série ASOUE a Death Stranding) Pokud u skriptu zůstane Daniel Handler pod dohledem a zbytek produkce se taky nezmění, tak by se nic katastrofálního stát nemělo a nás čeká několik nadějných let. Sice budou plně hrozných událostí, ale zase budou vypadat dobře.

A nakonec teaser, který ten hypen před necelým rokem začal, a který prý není oficiální, ale fandmade. Což je vlastně dobře, protože jsem trpěla představou, že ten divnej pocit, kterej ze Series of Unfortunate Events mám, je tam záměrně. Není, jsem to jen já, protože to nemám v hlavě v pořádku a moje Ao3 historie nikdy nesmí na veřejnost a pak ten člověk, co udělal tenhle trailer a připadalo mu jako dobrý nápad použít tak neskutečně prostříhané The Dresden Dolls, že- A víte co, pokud ten song neznáte, tak si ho ani nepouštějte. Takhle můžete žít v blahé iluzi, že jde o něco, co můžete dát do traileru k dětskému seriálu. Ale zase to vypadá hodně oficiálně- No, někdy lepší nevědět. Že ano.

* Henchperson of Indeterminate Gender being really fucking based. Charles skoro políbil S. Nechte ho někdo adoptovat ty děti a nepředstírejte, že je to hetero. KRONK!
** Dívat se na cokoliv, co vypadá jako Pushing Daisies, pod jakýmkoliv filtrem, je jako padesátiminutová prezentace fotek Eddieho Redmayna, který udělal pro Pradu. Když jsme u toho, zaplatím Sonnenfeldovi, nebo Fullerovi, když si vezmou štáb z PD a natočí cokoliv s Redmaynem. Už jen ta představa je esteticky dokonalá.