Baban Baban Ban Vampire - první dojmy

Momentálně vychází anime Babanbabanban Vampire, což je BL komedie o upírovi, který pracuje v lázních, aby mohl být nablízku svému nezletilému objektu krvelačné touhy. Protože to mělo celkem velký dosah na sockách, tak jsem si to pustila, abych zjistila, že tohle anime mi dává asi tolik odpovědí na otázky života vesmíru a vůbec, jako Ježíš zpívajícímu týpkovi u nádraží. Jak je možný, že za posledních 15 let nevyšlo žádný prominentní yaoi? Může se nějaký japonský BL anime vůbec vyrovnat čínskýmu? Kde je sakra chyba? Je to životní úrovní? Může dobrý gayporno vzejít jen ze země s neutěšitelnou sociopolitickou situací? Dá se vůbec něco dělat, nebo japonský BL už oficiálně padlo?

Odpověď je, nepřekvapivě, ano. Ano, Babanbabanban Vampire je fakt špatný. Viděla jsem všech 12 epizod, které do téhle doby vyšly a rozhodla jsem se, že se k tomu už nevrátím ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že mě v průběhu sledování víc zajímal ship v doprovodné zápletce, která je o tom, jak se do upířího protagonisty Moriho zamiluje středoškolačka posedlá Twilightem. To musí být skutečně dno žánru. Mariánskej příkop BL, který doufám, že nebude dále probádáván, protože by tam odvážní výzkumníci mohli tragicky implodovat.

Nejhorší na tom je, že Babanbabanban Vampire má očividný potenciál, který ale v anime není schopné využít. Upíří komedie o skoro 500 let starém homosexuálovi na rajčatové dietě, který tráví dlouhé dny vytíráním, než ho náhle dožene jeho minulost plná upířích samurajů a lovců odměn by mohla být super, ale seriálová adaptace nějakým zázrakem totálně selhává při zaujmutí diváka, selhává jako BL, selhává jako komedie, prostě selhává ve všech aspektech své zatracené existence. Zápletka je generická, dějové zvraty jsou předvídatelné na několik epizod dopředu a za těch 12 epizod v nich byly přesně 2 vtipy, které byly skutečně vtipné. Vrcholem nenaplněných ambicí jsou pak střípky z Moriho backstory, při kterých vzpomíná na to, jak byl součástí samurajské milice Šinsengumi kolem roku 1860 a intenzivně se snažil ojet Tošizó Hidžikatu. Tohle je jediná část celýho příběhu, se kterou se můžu ztotožnit a vzbudila na 5 vteřin můj zájem. Na 5 vteřin přesně, protože pak už se k tomu příběh prakticky nevrátil a celé to mělo energii skeče z Family Guye. Ježíši Kriste.

Celkově je vidět, že Babanbabanban Vampire úplně neví, co chce být. Jestli BL, nebo upíří komedie. Osobně bych preferovala, kdyby z toho úplně odpadla značka BL, protože všechny části seriálu, které to s tímhle žánrem pojí, jsou pojaté jednoduše… špatně. Hlavní hrdina je homosexuál, což jako divák víme prostě proto, že se chová jako gay karikatura a vypadá jako Michael Jackson. Jeho excentrické chování a přehnané prožívání je nábojem mnoha situačních „vtipů“ a kvůli ničemu jinému jeho homosexualita vlastně neexistuje. Teda mimo ten aspekt, že to dělá jeho touhu vysosat na patnáctiletého kluka ještě divnější. Tenhle vztah se mimochodem celou dobu vágně pohybuje na hranici sexuální a nesexuální obsese, pravděpodobně proto, aby se nakonec ukázalo, že Mori o spratka vlastně romantický zájem nemá. Jen to odhaduji, protože mě nikdo nedonutí to anime dokoukat, leda, že by mě připoutali před obrazovku jak v Mechanickým pomeranči, ale všechno v tom seriálu je tak předvídatelné, že bych se divila, kdyby to bylo jinak.

Moriho jediný otevřený romantický/sexuální objekt v průběhu příběhu zájmu je Tošizó Hidžikata v tom pětivteřinovém flashbacku. Je to taky jediná chvíle, kdy má anime alespoň nějakou BL dynamiku, protože všechny ostatní scény, které nějak prezentují homosexuální aspekt toho příběhu, jsou špatné vtipy založené buď na stereotypizaci, nebo rovnou na mnohem horších věcech. Když se objeví další homosexuální postavy, které mají o Moriho zájem, ani s jednou nemá nějakou chemii. Všechny jsou tam proto, aby generovaly více (ne)vtipných momentů. A celé je to neskutečně frustrující, protože se na tohle díváte a říkáte si wow. Wow. Jak je možný, že stát, kterej BL produkci vymyslel, kterej má akademickej obor BL studies a má všechny zdroje na světě, není sakra schopnej vyprodukovat dobrý BL. Zatím, co Korea sype skvosty jako Hyperventilation a Mignon, Japonci zjevně pořád neví, jak žánr uchopit a hážou tu nálepku na všechno, co se nějak týká gayů. A je jedno jak.

Celkově jsem skončila s tím, že jsem ochotná věřit, že Babanbabanban Vampire manga je asi lepší a že tomu anime hrozně ubližuje dynamika a příliš pomalé tempo. Navíc vychází v šónen magazínu, takže počítám, že cílovka je něco jiného, než když anime inzerovali pro yaoistky. V retrospektivě právě tohle považuju za kámen úrazu. Pak je tu i ten aspekt, že osobně nemám ráda komedie, takže pravděpodobně je tady někdo, komu se to bude líbit a prostě to není pro mě. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že pokud si něco zasloužilo tu krátkometrážní pětiminutovej serializaci, co je teď z nějakýho důvodu populární, tak je to Babanbabanban Vampire.

Dokoukávat to nebudu, dejte mi vědět, jestli tam někde bude sex scéna s Hidžikatou. Pak to zvážím. Tohle měl být mimochodem úvod na recenzi Mignonu. Trochu mi ujela ruka.