2/12/2015

           Konečně jsem dočetla celou sérii, tady až na Střepy času, které vyšly letos, takže ještě nejsou přeložené. Trvalo mi to neuvěřitelně dlouho, ale Maker je mi svědkem, že pilně pracuji na jiných důležitých věcech (jako na přečtení gayporna o nekromancerovi, teroristovi a sociopatickém elfovi se 600, 000 slovy). Rozhodla jsem se o třetí až šesté knize napsat nový článek, abych doplnila ten předchozí a taky, abych něčím nakrmila tu hladovou článkožravou bestii, co se mi tu ukrývá. Bylo to buď tohle, nebo rage post nazvaný Introduction to not being a Stupid Jackass, takže jsem se rozhodla pro tu lehčí alternativu.

V první řadě musím odpovědět na několik otázek.
a)    Noční běžci mají celkem 8 knih; 7 románů, z nichž je 6 přeloženo do češtiny, a jednu sbírku povídek.
b)    První dvě knihy spolu souvisí.
Třetí je samostatný příběh.
Čtvrtá a pátá spolu souvisí.
Šestá je samostatný příběh.
Glimpses, sbírka povídek, je koncentrované gayporno a v současné době jsem za ni ochotná nabídnout opravdové peníze, protože tohle je jedna z těch věcí, co prostě musím vlastnit.
c)    První tři knihy jsou dostupné na internetu v češtině. Ostatní si buď musíte koupit, nebo stáhnout v angličtině.

Já si je koupila.
A můj první dojem byl LYNN WHAT THE FUCK

Výsledek obrázku pro white road lynn flewelling

           Když mi ty knížky přišly, modlila jsem se, aby si prodavačka v knize nečetla anotaci. Protože summary 2,500 slov dlouhé, E rated, rape/non-noc fanfikce na Ao3 je míň průhledné.
"(...) Aby se trochu rozptýlili, přijímají úkol, který je má zavést zpět do Seregilova rodiště. Cestou jsou však uneseni, rozděleni a oba jsou prodáni do otroctví. Seregila drží při životě jen naděje, že je Alek naživu (...)" Návrat stínu naplnil má očekávání. Je to fanfikce na tripu.

           Rozumějme, první a druhá kniha Nočních běžců je mírně nadprůměrná fantasy s romantickou zápletkou v pozadí. Třetí kniha je o politice a o vztahu hlavních protagonistů a díky tomu se víc blíží těm knihám v růžovém obalu s polonahým pirátem/šlechticem/zbojníkem na titulní straně, co má vaše babička u postele, ale fajn. Pořád plnohodnotná literatura. Naproti tomu Návrat stínu je stejně přesvědčivý jako třetí série Sherlocka. V podstatě čtenáře připravuje na poslední vteřiny, teda stránky, příběhu- a pak na další knihu. Ne, že bych se zatraceně dobře nebavila, ale jak je možné, že něco takového napsat trvá několik let? Znám povídkářky, které to zvládnou za 2 týdny a k tomu přidají i fanart.

           Aleka a Seregila chytí otrokáři, prodají je na pokusy plenimarskému alchymistovi a než se Seregil vylíže z nemoci, kolem Aleka se motá další pohledný fae otrok. Lynn Flewellingové se mě podařilo dostat do určitého transu, nebo možná stagnace, protože není možné, abych tyhle obrat v ději neviděla předem už z kilometrové vzdálenosti. "Nikdy nebudeš mít dítě s ženou." Jistě, to zní důvěryhodně. Co by se mohlo stát? Jsem člověk, který by se na metr nepřiblížil k Nyalovi í Nhekai, protože fae, kteří mají náklonnost k lidem jsou vždycky podezřelí. Když uvěříte mořské panně, že vás chce políbit, vaše blbost, že. Ale Ilarovi jsem to do poslední chvíle žrala i s navijákem.
Doprdele Ilare.

"mmmmmmm"
- Ilar í Sontir s plnou pusou. Hrubý překlad: "Ano, ilbane."

           Nemůžu říct, že by mě série Návratu stínu a Bílé cesty nebavila, ale chápu nedůvěru rozhořčených čtenářů, kteří na internetu předstírají, že tyhle knihy neexistují. A pokud připouštějí, že se v Nightrunner universu něco takového stalo, tak Ilar u toho rozhodně nebyl.
Jsou znatelně slabší než první dva díly a pak je tu několik problémů, které člověku ze staré slasherské ligy připadají úplně normální, ale moderní čtenářky gayporna si načetli nějaké posty na Tumblru a teď jsou (právem) sociálně citlivé a nechtějí si nechat sosat štrajtofli. Celý příběh dost očividně koncipován jako angst harlekýna se kterou se většinou setkáte na kink meme. Takže Aleka a Seregila prodají do otroctví, celou dobu je zajímá jen, jak se dostat zpátky k sobě ("A jestli talí nežije, chci zemřít taky."), na každé páté stránce je reference na znásilnění a Ilar í Sontir byl zjevně napsán po té, co si Lynn Flewelling dala lajnu s Anne Rice a ta jí řekla "Holka, dobrý, ale tvý knihy potřebují víc Lestata. Nebo Armanda. A co je to feminizace?" a šla okolo Holy Black, taky si šňupla a řekla "Ženské, taky tak shipujete thramsay?"
Američanům se to pochopitelně nelíbí, ale je to tak nějak problém v žánru, jako když si chcete stěžovat, že v hrdinském eposu jsou dámy v nesnázích (naprosto generově nekorektní trop), v akční detektivce femme fatale bez spodního prádla (viz závorka předtím) a v mytologii víla, která žije pro to, aby sváděla muže v lese (objektivizace největšího kalibru, ať autor shoří v pekle). Možná jsem narozena příliš daleko na východě, abych Alekovu sexuální bezbrannost považovala za problém. Navíc se ten chlapec několikrát ukáže jako silná nezávislá žena, která nepotřebuje muže a ťutího talího dělá jen, když se Seregil na blízku. Čekala jsem, že Plenimar opustí stylem Kill the masters! Free the slaves! a odletí na drakovi. Stalo se něco podobného.
"Sebrahne, běž se dívat z okna."
- Alek, snažící se mít trochu soukromí

           Celý tenhle fanservisový maglajz s mučením, nekromancií a otroctvím, spěje k tomu, že si Alek pořídí dítě. Je teda trochu bílé, trochu neživé a vlastně to není až tak úplně dítě, ale stačí to na to, aby si Alek mohl, k hrůze okolí a rozněžněnosti čtenářů, vesele hrát na tatínka. "Proč sebou taháš tu věc?" "Má jméno! Jmenuje se Cole Sebrahn!" "Výborně! Ty jsi tu nelidskou stvůru pojmenoval!"
Lidi, proboha, není to dítě, jen to VYPADÁ jako dítě. Je to démon. Spirit, přinejlepším. Dragon Age fandom. It's full of shit. 
  Shrnutí Návratu stínu a Bílé cesty v jednom souvětí: Alek má rozkošné zrůdné miminko a Seregil overly attached vykastrovaného ex-boyfrienda.
           Mávejte mi před obličejem jeho trestním rejstříkem, ale co se Ilara týče, nemůžete se zlobit na zoufalého blbečka, který každý svůj vstup zakončí tím, že spadne do příkopu a tam leží, dokud ho nikdo nevytáhne.
Díky bohu, že jsem se k tomu nedostala před Natsuconem, protože to by má pověstná věta, kterou jsem řekla na yaoi panelu Hintzákovi, nebyla "Thero potřebuje víc lásky", ale "Ilar potřebuje víc mýho sklepa." Takhle to vypadá, že mám čistou a milosrdnou duši.

"Není to nekromancie, když do toho dáte dost třpytek!"
- Arte

           Schránka duší, naopak, je úplně jiná liga. Není v ní žádné znásilnění (dokonce ani Nyala nerejpli, nemohla jsem tomu uvěřit), na druhou stranu se v ní 300 stran nic nestane a pak asdfghjkl wHAT. Konečně jsem díky ní našla výstižný výraz pro styl, kterým je Lynn píše Nightrunners. Nevyrovnaný. Flewellingová umí psát skvělou politiku a funkční vojenskou taktiku, ale její detektivní romance pokulhávají. Je to jako číst nadprůměrnou povídku a střídat ji se Silmarillionem. Bečiny části mají nezpochybnitelnou literární kvalitu, ale jsou neskonale nudné. Nadruhou stranu Tamír triara musí být bomba. Alek a Seregil jsou srandy kopec, ale Seregil vývojem svého charakteru přišel o pompéznost divadelního umělce, pun included. Jejich vyšetřování je nemastné, neslané a konec uspěchaný a v rap battle bych si vsadila na nejvíc fancy nekromancera, Arteho. Alek na tebe má dobrý vliv, Seregile, je to škoda. (Ilustrační video Seregilova epického souboje s Artem.)  Doufám, že Lynn nikdy nepřestane bavit, dělat záporáky hezké.
           I přes všechny technické chyby nelituji, že jsem si ty knihy musela koupit, abych si je přečetla. Nedubu ani předstírat, že je mám for science, kdybych neměla Ilara v knihovničce, nedostála bych své špatné pověsti. Všechny tři knihy jsou zábavná oddychovka a i kdyby příští zápletkou byl příběh o červené Karkulce, tak by to se Seregilem a Alekem (a Therem!) vypadalo důvěryhodně.

What Korathan said: "Díky, bratranče."
What Seregil thinks it means: "Prokázal jsi velkou službu státu i mé neteři a jsme ti vděčni."
what is really means: "Má sestra už nás nevyruší, nechceš se večer stavit? Klidně vem Aleka."

           Pokud jste četli první tři knihy a teď trpíte nedostatkem fanfikcí, přečtěte si Glimpses. Protože je plná hodnotných informací. Všichni jsme potřebovali vědět, že první věta, kterou řekl Micum Seregilovi byla "Neboj se, holčičko, nic ti neudělám.", aby nás sexuální frustrace nad absencí tohoto páru na internetu a ve světě všeobecně dohnala k slzám. A taky proto, abychom měli důkaz, že Seregilova bisexualita, tedy jeho zájem o ženy, je asi tak papírový, jako sociální zařízení na kolejích Tvrdého. Ve smlouvě to jsou, ale nikdy je nikdo neviděl. Demonstrováno na tom, že Seregil a Korathan jsou staří přátelé. (Korathane, to se dělá? Ale aspoň jsi na něj byl hodný. Phoria, u bitch.)
Nechápu proč Glimpses nepřeložili. (Ok. Možná kvůli těm penisům všude a tak.) Protože zcela zjevně tady kupní síla je. Alespoň to tak vypadá, vzhledem k tomu, že na překladu poslední knihy se už pracuje, někdo to kupovat musí. Můj výzkum naznačuje silnou čtenářskou ligu žen po třicítce, ale třeba jsou to ilumináti.

           A teď mě omluvte, jdu procházet příkopy u pobřeží a ptát se každého bezdomovce, kterého  vytáhnu, jestli náhodou není Ilar í Sontir. Zatím jsem neměla štěstí, ale ten minulý mluvil v rýmech.

3 komentáře:

  1. Jóoo, přesně, přesně. Pamatuju se, jak jsem četla Návrat stínu a moje reakce byla WTF? Tohle je jak špatně napsaná slave mpreg au fanfikce. To jako autorka myslí vážně?
    Nejhorší je, že člověk prostě ví, že Flewellingová umí psát jako bohyně, když chce, ale očividně to tentokrát nějak nevyšlo. (ač miluju seregila i aleka, její trilogie o Tamír je asi tak 10x lepší, je to bez ironie jedna z nejlepší fantasy, co jsem kdy četla)

    Schránka duší je lepší, víc připomíná ty první díly, ale občas taky trochu pokulhává, pravda.
    Střepy času už jsem četla (v aj), takže abych nespoilerovala... No. NO. Neřekla bych že je to špatné, přišlo mi to tak na stejné úrovni jako Schránka duší, možná o trochu míň. Hlavně ale mi ten díl přišel naprosto nenavazující, tak nějak odtržený. Prostě z ničeho nic nové místo a na všechno staré se vykašleme. Jako závěr veškerých příběhů o Alekovi a Seregilovi mě to trochu zklamalo.
    Je tam ale hodně Thera a Klii, když už nic jiného.

    Pořád to stojí za přečtení, ale není to kniha, ke které bych se každý rok s láskou vracela.


    Nejvíc mě ale Flewellingová štve, že tak vyhodila veškerý potenciál. Hlavně na konci Příchod tmy to vypadalo jako úžasný nášlap a mohla z toho vytvořit jednu z nejlepších sérií vůbec. Pamatuju se, jak jsem z toho byla nadšená a těšila se, že 3. díl bude přímo navazovat a bude to o tom, jak Alek a Seregil špiónují a nějak bojují s tím svým vztahem, učí se spolu být. (to je někdy ta nejlepší část a nikdy Flewellingové neodpustím, že to přeskočila)
    Když ještě vezmu v úvahu, že Flewellingová nechce, aby lidi psali fanfikce... pchh.

    Holt, na kanonickou kvalitní gay fantasy mi bude muset stačit ten Dragon age.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji, děkuji, děkuji! Výborná a výstižná recenze. Kamarádka má koupenou celou sérii, včetně anglických originálů (to nepochopíš), a nadšeně mi je zapůjčila, abych se mohla také pokochat. Jsem přece nadšená yaoistka :3 Četla jsem první knihu, dočetla se asi do druhé kapitoly, a zhnuseně tu věc odložila. Nemohu říci, že by český překlad nebyl dobrý a čtivě podaný, ale ta dokonalost a bezchybnost, s jakou hlavní hrdinové vystupují, člověka skutečně odradí. A to se nezmiňuji o výše uvedeném otroctví, černé magii a podobně ujetým zápletkám červené knihovny. Takže děkuji ještě jednou, jsem definitivně rozhodnutá to nikdy v životě nedočíst :-D
    Hej, stojíš o dobrou gay literaturu? Přečti si Swordspoint od Ellen Kushner (pokud jsi o tom ještě neslyšela, samozřejmě), chlapy se tam chovaj jako muži, je tam dostatek sexu, filozofie i politiky ;) Přítelka to teď překládá a možná, když to někdo koupí, to třeba vyjde i v češtině :-D
    Mimochodem, DA hraju a tvoje odkazy na ni mě neskutečně pobavily, skvěle načasováno :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ehm... ahoj. Glimpses přeložené jsou, a dokonce i dostupné, i když jen pod heslem. Protože jsem se nemohla dočkat, přeložila jsem je asi tak před dvěma lety já, a dokonce jsem je Fantomu nabídla zadara. Nechtěli, prý se to nevyplatí tisknout. Tož jsem se naštvala a pověsila to na uložto - sice pod heslem, přece jenom je to tak trochu načerno - ale pro ty, kdo Noční běžce četl, je heslo jméno jistého čaroděje, začínající na n, s malým písmenem na začátku. Tak kdo by měl zájem, ještě pořád to tam visí: https://uloz.to/file/Vi9eFCeP5/stripky-zip
    P.S. Překládám běžně beletrii, a třebaže to neprošlo redakcí, snad ten překlad není ú
    úplný shit.

    OdpovědětVymazat

Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.