Yowamushi no Pedal

           Původně jsem se chtěla zdaleka a vyhnout jakýmkoliv sportovním anime, už proto, že tam, kde ostatní napadají myšlenky typu "OMG volejbal je tak super! Musím začít hrát volejbal!", má myšlenková aktivita se omezuje jen na tradiční "Nesnáším volejbal." a nehodlám to měnit. Díky Bohu za výchovu Kusmovým blogem, největším archivem stripů o Garfieldovi, RIP 2005-2013. Žehnej mu Třináctý, jsem tak neovlivnitelná, co se sportovních aktivit týče, že ani Free! mě nedonutí vlézt do bazénu a na kolo mě dostane maximálně George R. R. Martin, pokud mi slíbí, že za mou oběť anuluje Red Wedding. Nakonec jsem ale mámení ďábla podlehla.

           Abych obhájila svůj nenadálý zájem o sport, na Yowamushi no Pedal jsem se chystala už delší dobu a to proto, že mé oblíbené autorce Levi Jeans fanartů jednoho dne ruplo v bedně a začala kreslit výhradně jakousi slintající bytost, jejíž anatomie se skládala z rukou, nohou a rybích očí. Říkala jsem si, že zvědavost je možná smrtelná, ale satisfakce vzkřišující, takže je naprosto v pořádku pustit si pár dílů, abych zjistila, co je ta věc sakra zač. Dobrý den, jmenuji se Nagat a vždycky si vypěstuji obsesi tím nejdivnějším, co je v nabídce. Najednou jsem byla u dílu 30, zabila jsem 600 minut života mlčením a občasným "what the fuck" a jediné, co jsem zjistila, bylo, že se to ztělesněné wtf jmenuje Midousuji Akiraa že bych si měla asi koupit kolo.

*whispering* What the fuuuck

***

           O ději se ve sportovních anime nedá mluvit, ale to je nepsaná tradice. Pokud tedy nepatříte k té části populace, která je přesvědčena, že sportovní utkání jsou narrativ a mají tedy i úvod, zápletku, vyvrcholení, rozuzlení a závěr. Obecně jde vždycky o sérii různě náročných závodů, které vlastně nikoho nezajímají, protože se veškerá pozornost diváků soustředí na hráče, kteří jsou podstatně vstřebatelnější alternativa reverse harem anime. Schází jim totiž kazišuk v podobě, obvykle retardované, hlavní protagonistky. Za to platí volnost shippování a většinou diváci víc nepotřebují.

           Na počátku máme naprosto obyčejného otaku, Onodu, který se chce přidat do anime klubu na své škole. Ten je ale pro nezájem zrušen, což je první náznak toho, že se tady se zápletkou nikdo moc obtěžovat nebude. Na jaké střední škole v Japonsku neseženete pět otaku? I na našem vidláčkem gymplu jsme byli schopni kroužek japonštiny. Na druhou stranu, akceptování otaku klubu by Onodovi zabránilo přidat se k sektě cyklistům, všechny ohromit svými jezdeckými schopnostmi, které získal, protože je socka a nemá na vlak, a následně vyhrát sérii závodů. A o tom to je. A pokud chcete vědět o charakterech něco, co nesouvisí s jízdou na kole, musíte si počkat na potitulkové scény.

           Zbytek osazenstva se skládá z různých archetypů postav psaných pro jiné anime; Ten černovlasý kluk, co měl jít do Free!, ale skončil tady. Červenovlasý a uřvaný husto!shonen!brat Naruko. Protagonista klasických yaoi aneb Miss Salátové vlasy. Shy guy. Ochránce shy guye. Bara guy. Macho guy. Ten kluk, co zjevně jezdí na kole jen proto, že ho pak bolí nohy. Ukřičený cyp, co utek z Durarary. Ta WTF věc o které všichni tvrdí, že je plaz, ale mě připomíná spíš mrtvou rybu. A spousta dalších postav, které si nezapamatujete.

Cyklisté uvádí

            Yowamushi Pedal není špatné anime. Naopak, než jsem se k němu dostala prošla jsem několika extázemi intelektuální frustrace, když jsem zkoušela jiné série a musela jsem je vypnout, protože byly tak blbé, že se na ně nedalo dívat. Ještě není tak vedro, abych strávila Spartaka, naopak a únava mého mozku po zkouškách plně stačí na to, abych se neobtěžovala nad přemýšlením o přehnaných reakcích protagonistů. Chápu, když jsou lidé intenzivní ohledně toho, že je žerou titáni, ale proč všichni ječí, kvůli ježdění na kole?

            Aby WTF obklopujících tuhle sérii nebylo málo, Japonsko bylo požehnáno stage play. Převedení anime na divadelní hru je samo o sobě dost kontroverzní počin, ale všechny mé pochybnosti (jak tam narvou kola?) zmizely ve chvíli, kdy se ukázalo, že místo kol mají jen řidítka a vůbec- tohle musíte vidět. Tak absurdní drama jste neviděli od konce devatenáctého století. A taky, Midousuji je babe.