Autismus, preventivní potraty a magický realismus (Natsucon 2015)

          Letošní Natsucon byla fajn akce. Sice nevím proč, ale byla fajn. Očividně si můžete užít fest i když vaše oči ve skutečnosti nevidí vůbec nic. Aneb, tady je historka o tom, jak jsem byla na conu se zánětem spojivek a stejně jsem odešla kulturně obohacena. Tím chci říct, že se na mě v té mačkanici ve třídách nalepila nějaká ta rozvinutější kultura, možná i pokročilá plíseň a pravděpodobně jsem tam chytla i autismus, protože takhle večer ho tam bylo hodně.

Takový zánět oka má spoustu netušených výhod:

• Musíte nechat váš main cosplay doma, protože vyžaduje make-up.
• Jakýkoliv make-up se totiž neslučuje s vytékajícíma očima. Vypadáte proto stejně zanedbaně jako studentka veteriny.
• Díky tomu vás pozná minimum lidí.
• Ale protože musíte táhnout několik kilo léků, stejně by se vám nevešla kosmetika do tašky.
• Musíte si customizovat i zbylé cosplaye tak, aby byly kompatibilní se slunečními brýlemi.
• A pak vás stejně nikdo nepozná.
• Vypadáte jako byste několik let v kuse brečeli, nebo si šlehli tinkturu z myši.
• Ne, fakt, na fotkách vypadám neskutečně sjetá.

Já, když vysvitlo slunce.

          Na druhou stranu svoje asi udělaly i životní podmínky Natsuconu. Spaní ve třídách bude pravděpodobně předmětem legend ještě v mnoha následujících letech. Napřed jsem se pokusila sehnat si místo v nějaké vip místnosti, protože přednáším a většinou taková místa na spaní jsou, protože rozumní orgové chápu, že přednášky jsou součást přednášky a jak už bylo mnohokrát prokázáno, no more research needed, nevyspalý přednášející není výkonný přednášející. Nějaká tajemná třída byla. Jen pro orgy. Whatever. Takže jsme se přifařili ke skupině, která si rezervovala jednu celou třídu, že prý se tam vleze 30 lidí. Po té, co se 30 lidí sešlo, ukázalo se, že orgové zjevně počítali s tím, že 30 žáků, kteří se do třídy o velikosti průměrného dětského pokoje normálně vsedě vlezou, je to samé, jako 30 spících otaku. Nakonec jsme si museli najít úplně jiné místo na spaní a stejně jsme vyspaní nebyli.

          To samé ke sprchám. Udělejme si drobný výpočet.

Pokud ve složení návštěvníků anime conů tradičně převažují ženy nad muži* + i otaku ženy stále dodržují nějaké genderové stereotypy, tedy se na conech sprchují častěji než muži** + dámské sprchy jsou jen dvě a z toho jedna rozbitá + mužské jsou 3 a mají zrcadlo*** = Nagat okupující pánské sprchy

          Posléze mi Hintzu řekl o teorii, která tvrdí, že chlapci potřebují mezi sebou alespoň jednu sprchu, aby se vyhnuli jekýmkoliv problémům způsobených jejich fragilní maskulinitou. To by vysvětlovalo, proč tam stejně chodili po jednom. Nevím, jestli jim k no homo pomohlo, když jsem jim rozkopla dveře a něžně je vyhnala, protože moje oko teklo a já se fakt potřebovala umýt. Nevím, co děláte po conu vy, ale já většinou sedím ve sprše a drhnu rejžákem z míst, o jejichž existenci normálně ani nevím, vinnu, homosexualitu a svrab.

* číslo je velmi zkreslené crossplayery a přechodně ambivalentními jedinci.
**průzkum proveden v terénu dle smradu
***dámské měly jen nezaměnitelnou creepy atmosféru

          Což mě nějak tak přivádí k přednáškám. Povedlo se mi dostat se na více bodů programu, než normálně, což dělá celé 3 přednášky, z nichž jen jedna byla má vlastní. Myslím, že to bylo ok. Nepřetáhla jsem a zbyl mi čas na dotazy. Fascinující. Dost mě překvapují lidé, kteří jsou na přednášku se slovem "yaoistky" v názvu a pak jsou překvapení, protože je to gay. Wowzie. Uncanny.
Děkuji všem, kteří se za mnou po přednášce stavili, případně měli dotazy v průběhu. Ur best. I když jste pro mě neměli jídlo.

Největší loot conu: Svlíkající se Oscar na mobil.

         Přednáška vlastně byla tak fajn, že otevřela dříve odloženou myšlenku o coop přednášce, protože z nějakého důvodu existují lidé, kteří si myslí, že jsem Jaeger kompatibilní a můžu s nimi přednášet ve dvojici. Poslední koncept vypadá asi takhle:
Co: Fanfikce je znásilnění
Kde: AF 20??
Kdo: Nagat, Petr, Hintzu, možná přijde i Grek.
FB event: Gangbang publika v rotundě
#Never gonna happen #I'm leaving

          Také oficiálně děkuji všem, kteří nás podporují v celé té Socka cosplay nepleše a obzvláště pak těm, kteří nám přišli poděkovat za hru. Inspirovali jste nás a asi uděláme dlc. Protože fakt nemáme nic lepšího na práci, že jo. Už proto sem nemůžu dát všechny památné věty, jako "Nekřič mi do oka." Jen detail:

• Nejsem Napoleon.
• MOŽNÁ JSEM MALÁ A TLUSTÁ A V KLOBOUKU
• ALE NEJSEM NAPOLEON
• Už proto, že Francie měla MODRÉ uniformy
• Kde jsou sakra Hetalisti, aby vám to vysvětlili?
• No jo.
• Kde jsou sakra Hatalisti??
• Nejlepší cosplay má stejně Jessica Nigiri, protože je prsatý Aoba. Pro ujasnění, tentokrát nejsem sarkastická, protože je to dekonstrukce všeho a je to super.

         Hintzu mě na své přednášce přesvědčil, že potřebuji omezit informace, aby to publikum vstřebalo a já nevypadala jako nerd, ale jen jako odborník. Na druhou stranu, co chcete od člověka, který má na mobilu svlíkajícího se Oscara Wilda. Hold už je ze mě slepá učitelka a již brzy budu víc Norrell než Strange. Ale moc bych to nehrotila, protože ta přednáška také inspirovala teorii, že když budu sdílet Norimberské procesy, bude to automaticky homo.

          Když o tom tak přemýšlím, možná jsem vážně si v nějaké chvíli šlehla tu myš. V průběhu conu mě bylo možno najít se skupinou těch nejhorších lidí, kteří byli do našeho kolektivu vtaženi magickou formulí, která obsahovala alespoň jednu z následujících frází: Penis. Shame. Preventivní potrat*. A v neposlední řadě Magický realismus**. Později se ve vlaku ukázalo, že funguje i "pozlacené embryo," protože jsem to naprosto bezelstně řekla velice nahlas ve chvíli, kdy nějaká slečna otevřela dveře a vstoupila do kupé. Ta znepokojivá část bylo ovšem její reakce, když řekla: "Ok. Tak já si sem sednu."

*Populární praktika, kterou by každá rozumná, kariéru budující žena, měla opakovat alespoň každé tři měsíce.
**Populární porno tag na Ao3. Často obsahuje mluvící sovy. Na magickém realismu je nejlepší, že jde o postmodernu. Taky vlastně nemá nic společného s panem Norrellem. Hintzákův výraz, když si uvědomil, že ví, o čem mluvím, byl k nezaplacení. Už dlouho jsem v něčím obličeji neviděla takovou touhu po sebedefenestraci.