Amnesie: Prasokalypsa

         "Konečně vyšla Amnesia: A Machine for Pigs! Připravte si petrolejky a začněte ječet! Je to tady! ÁááááÁÁÁÁááÁÁÁÁÁ!!!" "... ok, jen jednu věc- Co je sakra Amnesia?" - A tohle je v podstatě to, co se stalo.
Chápu že mé nadšení nemusí sdílet kadý v mém okolí, ale připadá mi, že jsem jediná, kdo kolem Machine for Pigs tak vyšiloval. Dokonce i Tumblr leží ladem. Neslýchané. Asi všichni věděli, jaká to bude hovadina.
Došlo mi, že jsem tehdy o Amnesii nedělala článek, oh suďte mě. Jak jsem o ni mohla blogísek připravit? Tak to sblognu všechno zárověň. Amnesia je hra, která má mnoho kladů, zahrnujíc fandom a pohledného protagonistu teda alespoň jeho fanverzi, ale hlavně jsou na ni gameplaye plné křičících mužů. Hudba pro mé uši. Není nic lepšího než vyděšení alfa samci.
Pokud Amnesii znáte, račte přeskočit několik následujících seznamovacích odstavců.

         Amnesia: The Dark Descent je hororová hra z roku 2010 od Frictional Games. To jsou ti, co vytvořili Penumbru kreou bych shrnula jako "NO. No. NOnoNOnoNO. No. NooooPE." Získala cenu  za nejlepší hororovou hru roku a spoustu gameplayů; jeden z nich proslavil PewDiePie. Ach ta nostalgie.

         Příběh je prostý; hlavní hrdina se probudí s vymazanou pamětí na hradě někde v Prusku s dopisem, ve kterém sám sobě přikazuje, že má zabít barona Alexandra z blíže nespecifikovaných důvodů. Úkolem je proběhnout hradem, nenechat se zabít, nezbláznit se a cestou zjistit, co se vlastně stalo.
Amnesie má dobrou grafiku, skvělou hratelnost a naprosto fenomenální atmosféru, kterou drží spousta sympatických vychytávek, včele s faktem, že musíte držet Daniela na světle, nebo se vám zcvokne. Ten chlapec měl skvělý nápad, když se rozhodl vymazat si paměť a nenechat si ani baterku, přestože má těžkou fobii ze tmy. Musíte si svítit, sbírat petrolej a křesadla a pokud vám něco ve vodě užere kus nohy, musíte si šlehnout laudanum kdo mu to na jeho psychickej stav napsal, proboha?. Kromě toho je jeho fyzická kondice nic moc uznávám, ta holka ze Slendera je ta tom hůř a zbraň v hradě nenajdete, což je docela na prd, když máte monstrum prakticky na každém kroku. Útočí na vás dokonce i voda a zdi so cool. Alespoň je hezký. Dobrá, jeho vycházíme z jediného exitujícího oficiálního concept art a tam vypadá hrozně, ale pořád je na tom lépe, než Samuel z Posla smrti. Minimálně se holí.
***

         Hra se stala populární díky grafice (Pruský hrad, okolí, zvuky v pozadí, měnící se prostředí podle toho, jak jste na tom s příčetností, většina předmětů je interaktivní, prostě woAH), ječícím gameplayerům a jak to tak bývá i proto, že se na ni někdo rozhodl psát porno.  Což není až tak překvapivé, protože mezi Alexandrem a Danielem je ve hře slušná dávka sexuálního napětí, které má zjevně zvětšovat dekadenci ve vzduchu, protože každé dítě od dob The Hunchback of Notredame ví,
že když ke zlu přidáte sexuální konotaci, stane se ještě víc ívl.
V tomto případě nejde o nic extra implikovaného, Alexander zjevně svou veškerou energii vkládal do mučení lidí a Daniel mu nadšeně přisluhoval, protože do něj byl udělanej jako třináctka do Mandrage. Technicky. Roztomilý pár, jen co je pravda.

          Mám chuť napsat tu esej o tom, jak divný porno jsem našla, ale něco mi říká, že si tenhle článek možná omylem vygooglí muži, takže jen zmíním, že je tam vždycky spousta masa, tělních a mimotělních tekutin, samovolně dorůstajících částí těla a četl tu někdo Unapai?

         Frictional Games volně navázali na první díl rozšířením Amnesia: Justine, což je krátký příběh z roku 1858 o mladé francouzské šlechtičně, která se snaží proběhnout vlastní sklepem, aniž by ji zabila monstra a celé je to psychologický experiment. Velice brzy se ukáže, že "monstra" jsou vlastně znetvoření nápadníci, které tam slečna sama zavřela a "experiment" spočívá v tom, jestli Justin ušetří život ostatních vězňů, na úkor času, který potřebuje k útěku před svými zamilovanými/naštvanými ex-milenci. Pracovní název téhle hry je Overly Overly Attached Boyfrieds.
Justine je psychicky nestabilní zakomplexovaná žena, která si občas dopisuje s Aperture Science (ne, vážně) a bála se, že nikdy nebude tak krásná, jako její matka, takže ji nebude nikdo chtít. Navíc měla těžké dětství  a byla pořád osamělá, chudinka. Ve výsledku to vedlo k uvěznění a mučení jejích tří nápadníků, kteří ji teď "nechtějí opustit". Spíš toho nejsou ani fyzicky schopni. I takhle mohlo dopadnout WataMote.
Všechno, co potřebujete vědět o Justine.
         Hra je bonus a je relativně krátká, takže ji nemůžete uložit a když jste mrtví, tak jste prostě mrtví. Je těžké ji dohrát. Justine narozdíl od Daniela postupem hry neztrácí příčetnost, jen pokud se setká se svými nápadníky, což je s největší pravděpodobností způsobeno tím, že nemá nyctofobii. A stejně jako v původní hře je i tady spousta penisů. Někdo by si měl s tvůrci promluvit. Zkušenějšími hráči bývá hodnocená lépe, než první díl, protože během hry máte několik možností rychlé volby, které ovlivní její průběh (zacháránit/nechat zemřít) a navíc je težší. Přiznám se, že jsem ji nedohrála. Třikrát jsem zemřela a opakovat to pořád dokola je neuvěřitelný nápor na psychiku. Málem jsem si vyrvala všechny vlasy a zavřela Aloise do sklepa.

A teď se konečně můžu dostat k roky očekávanému pokračování.

"Jaký jsou ty párky?" "Vepřový." "Já prasata nejím." "Řekla jsem vepřový, ne že v nich je prase."

- a to je ono. To je hra.

         Devadesát procent hry je vykrádačka prvního dílu. Ačkoliv je to pořád dobrá hra, opakování není matkou moudrosti, Ne pokud na to čekáte tři roky. Jediné, co se změnilo, je vzhled monstra- A to monstrum je zatracený prase v košili, který chodí jako Napoleon. 

         Očekávané "Inovace" mi připomněly mou střední, když nám řekli, že "Rozšíří seznam výběru povinné školní četby", což ve výsledku znamenalo, že z 300 knih vybrali 50 a k nim přidali 5 nových. Smutné bylo, že to udělali 3 měsíce před maturitou a já měla většinu přečtenou knih z toho seznamu, který se do konečného výběru nedostal. Slovo "rozšíření" je zjevně velice subjektivní termín a v Amnesii se týká naprostého odstranění inventáře, takže nemůžete kombinovat předměty, sbírat křesadla (chápu, továrna je kompletně elektrifikovaná a navíc máte baterku), ani kontrolovat hladinu zdraví.

 "..hahaha, červená tekutina všude na zemi- ať je to víno. Prosím, Ať je to víno."

         Hlavní hrdina, Oswald, nemá problém se tmou, nebo ztrácením duševního zdraví, takže ve hře vůbec není sanity kontrolka. Což je sice hezké, protože se hra neopakuje, na druhou stranu je to jako hrát Sims s cheatem na čůrání. Na Amnesii bylo krásné, že jste věděli, že i se závislostí na lexaurinu a neurolu na tom pořád nejste tak špatně, jako váš hrdina. Možná bych měla být ráda, že Oswald alespoň není fetka, která do sebe klopí jedno laudanum za druhým, když už má očividné sociopatické sklony a je pravděpodobně alkoholik, ale zase nevidí svítící dicky. Další zvláštností Oswalda je slabá kondice, nebo alespoň tím autoři obhajují fakt, že nemůže pohnout "těžkými předměty". Je to trochu zvláštní, vzhledem k faktu, že má být původně řezník a Daniel se ani neudží na nohou. Kategorie "těžké předměty" zahrnuje například stoly, nebo barely, takže nemůžete ani myslet na to, že byste zabarikádovali dveře. Vážně, nejtvětší interaktivní objekt židle, k čemu mi to asi je? Nemůžu si vzít ani koště. Mandus je taky pěkná frfňa, protože odmítá sáhnout na volně povalující se nářadí, nedej bože, aby si zničil manikůru. Zlatý Danny, který si zachoval nádech maskulinity, i po té, co prasklo, že chodil po Egyptě s dámským slunečníkem.

         Nemyslím si, že se grafika zhoršila, spíš zůstala naprosto stejná, jaká byla před třemi lety. Podlahy, stěny a jiné struktury vypadají perfektně, bohužel animace strojů je místy vypadá jako v prvním traileru. Není to špatné, ale mohlo to být lepší. Nevím, jak jsou na tom ostatní, ale spousta předmětů mi propadávala podlahou, případně se sekala ve vzduchu. Ok, je to venku pár hodin, tak dejme tomu. Mám pocit, že to se mi v The Dark Descend nestávalo, ačkoliv se mi tam podařilo ve vodní části běhat tak chaoticky, že se chudák Kaernk bugnul ve zdi. Patří to mezi mé dva největší herní zážitky. Ten druhý byl, když jsme s Elen utíkali před Slenderem a najednou jsme se ocitli v modrém nebi. Dodneška nevíme, jak se to stalo, v té hře taková vrstva ani není, what the Fuck.

Když už jsem zmínila Kaernka- Kopírování předchozí hry můžeme demonstrovat  na scéně v tunelech. Co tam sakra dělá? Proč tam je? Nedává to smysl, všechny monstra ve hře jsou uměle vytvoření mutanti a najednou tohle. Ale můžeme ho scénáristům odpustit, protože nejdůležitější částí Amnesie je hydrofobie, kterou si odnesete. 

 "...tak to nebylo víno. Typické."

         Kromě zcela náhodně položeného vodního monstra jsou všechny monstra prasata. Je jich nespočet a ze začátku před vámi utíkají, takže když budete hrát jako rozumná mladá žena, což znamená, že jim na rozdíl od těch na adrenalinu závislých dobrodruhů nepolezete do cesty, nechají vás na pokoji. Později jejich přítomnost signalizuje praskání žárovek, takže očekávaná lekačka se nekoná. Největší teror je na konci v podobě techno-prasete, ale o spoilerech později.

         Nejsilnější stránkou hry je sountrack. Hudební pozadí The Dark Descent nebylo špatné - teď ze mě mluví Brit, bylo to úžasné, co si budeme povídat. Ale Prasokalypsa to dovedla k dokonalosti. Přes všechny negativní segmenty hry a nenaplněné (přehnané) očekávání, je AMFP neuvěřitelně děsivé a hráč by se bál, i kdyby za celou dobu nepotkal jediné monstrum. A za většinu atmosféry vděčí hra právě sountracku. Dabing je taky brilantní. Alespoň něco se v téhle záležitosti podařilo na deset bodů ze deseti.

         Ke story; Továrník Oswald Mandus se probudí z horečky, ve které ztratil paměť. Jediné, co si pamatuje, je, že ho jeho děti potřebují. V průběhu hry Oswaldovi volá tajemný muž, který mu přikazuje znovu spustit stroj v továrně, pokud chce Mandus zachránit své syny.  Což je v podstatě zápletka; Běháte, zapínáte stroje a během toho sbíráte dopisy a listy deníku, které by vám mohly eventuálně vrátit vzpomínky.

         Ukáže se, že hlavní hrdina je sice psychicky stabilní, ale to neznamená, že není cvok jako kukačka. Jde o notorického workoholika s komplexem nedoceněnosti a jeho obrázek najdete ve slovníku pod heslem zdomácnělý psychopat. Jeho dům je doslova narvaný prasečími motivy a to v kombinaci s velice pochybným uměním a vůbec celé vybavení domu značí neuvěřitelnou sexuální frustraci. Motiv hry vypadá na slibnou kanibalistickou zápletku, ale při hraní si nejste jisti, jestli hra spíš plynule nepřejde v Vase de noces. Implikovaně se nekoná ani jedno. Bože díky za ty dary. V průběhu hry vám začne být jasné, že jsou Oswaldovy děti mrtvé a že je pravděpodobně sám zabil. Potvrdí se to až v posledních minutách, ale kontex je tak matoucí, že stejně nevíte ani ň.

 

<následuje spoiler spoilerů a rozuzlení>

Připomíná mi to Dog ending Silent Hillu 2. Musím se podělit.

         Oswald byl původně velmi milý a hodný muž, který miloval své děti a svou (mrtvou) ženu a pomáhal chudým, bohužel se dostal na pokraj bankrotu. Aby se zachránil, chtěl urychlit stroje ve své továrně pomocí několika vychytávek, které našel ve spisech "strejdy z Brennenburgu.*" 

Podle jedné teorie to ve výsledku vedlo k tomu, že omylem rozpoltil svou duši a zbláznil se. Podle druhé ho v Mexiku posednul aztécký bůh. Začal dělat pokusy na lidech s cílem vytvořit prasolidi, prasoarmádu, jak chcete, a stvořil retro-verzi Glados, Shodan, Hala, nebo něčeho podobného. Stroj ke své obsluze potřebuje prasečí mutanty, ale jinak je zcela autonomní, žije si vlastní život a naprosto pohrdá lidstvem. Když se Mandus probudí se ztrátou paměti, tak se svým stvořitelem úspěšně manipuluje a nakonec vypustí do ulic Londýna armádu prasolidí, které začnou žrát nebohé obyvatele. S největší pravděpodobností původně šlo o Mandusův plán, jeho původním záměrem zřejmě bylo vytvořit novou rasu. Oswald totiž chtěl odvrátit 20. století, protože při svých nešikovných okultních pokusech zahlédl hrůzy první a druhé světové války. Své vlastní děti zabil proto, aby se nedožily války. Což bylo od něj velmi neslušné. Taky mám více víry v lidstvo v Shingeki no Kyojin než v naše světě, ale to neznamená, že si budu hrát na kokota a vypustím Kraken- Titán- Prasata, proboha.

Ale musím říct, že scéna, kdy běháte hořícím Londýnem a okolo vás prasata žerou lidi, mě donutila přehodnotit můj dosavadní "je to hovadina" status na "JESUSFUCKINGCHRISTÁÁÁÁ!!!!!"

         * Prosím vás, strejda z Brennenburgu může být jen Alexander, nebo Daniel. Vzhledem k tomu, jaký je Oswald budižkničemu a aristokrat, viděla bych to na Alexandera. Jenže Alexander nebyl člověk a navíc měl zájem jen o návrat do své dimenze za svou milovanou. A měl rád Daniela. Ve hře je několikrát naznačeno, že kanonický je ten konec Amnesie, kde Daniela zachrání lidé. Z toho by se dalo usoudit, že Oswald bude potomkem Daniela. Ale dost pochybuji o tom, že by Danny měl po Brennenburském teroru chuť přibližovat se k okultním praktikám na míle daleko. Prostě to vypadá, že Alexander/Daniel mpreg je kanon a je 1:50ráno, takže mě nikdo nemůže přesvědčit o opaku.

<konec spoilerů>

 "Ach bože, jak já nesnáším děti."

         Nemůžu se rozhodnout, jestli je to geniální, nebo naprosto stupidní. Machine for Pigs má své světlé chvilky. Atmosféra je skvělá, ale asi to není dost strašidelné na to, aby hráč přestal přemýšlet, protože velice rychle přijdete na jediný možný vývoj děje. Je tam pár nejasností, které se neupřesní do samého konce, ale i tak hrajete už jen to, na co jste sami přišli. To se vám sice mohlo stát i u The Dark Descent, ale určitě ne u Penumbry. 

Ale bylo by pokrytecké tvrdit, že jsem neječela tak, že si sousedi mysleli, že poprvé čtu 50 Shades of Grey. I přes to, že strach má pomalý rozjezd, nakonec vás celé pohltí. Oswald je taky dobrý charakter; Dávám mu 8/10 a to mám hodně vysoké standarty, díky Hiddlestone, nasadil jsi mou laťku tak vysoko, že teď můžu spát jen komixovými hrdiny, nebo s ženami. Ale Daniel měl 9/10. Není to zlý, ale můj ex-přítel by to udělal líp.

         Na Machine for Pigs jsme čekali dlouho. Velice dlouho a výsledek není špatný. Je to dobrá hra, je děsivá a je to velký nadprůměr v porovnání se všemi existujícími hrami tohoto typu. Ale mohla být lepší. Kdyby její mateřskou lodí nebyli Frictional Games, byla by to bomba. Ale takhle hráč dostane pocit, že ze sebe studio nevydalo to nejlepší. Navíc herní doba tři hodiny? Vážně?