Hledání MXTX aneb pravdě na stopě

Při vytváření přednášky pro FanAsii jsem si uvědomila, že jsem nikdy nenapsala článek o přednášce, kterou jsem měla na Ostrakonu 2023 a že jsem taky nikdy nenavázala na svou sérii článků o čínském BL. Bohužel mě dohání reálnej život, tak toho moc nestíhám. Některé věci by však neměly zapadnout do historie - a to hlavně proto, že je mi teď pevninská Čína na nějakou dobu zavřená, takže se nemusím autocenzurovat. Taky potřebuju vybalacovat článek o Gromovi. Takže v rychlosti: tady je článek o tom, kam zmizela Mo Siang Tchung Siou a proč od ní pravděpodobně nikdy neuvidíte další danmei novelu.

Naděje je vždycky chyba - Major Grom: The Game

Kdybych měla rubl pokaždé, když se z teplé filmové série stal nástroj ruské propagandy, měla bych 2 rubly. Což je asi 30 halířů. Ale taky je divný, že se to stalo 2x a 80 let od sebe. Tohle je článek o ironii života, válce, propagandě, depresi, zločinech válečných i fandomových, karmickým dluhu a o tom, že jsem takovej yaoi dinosarus, že si pamatuju jak lidi, co teď dělají pro Putina, shipovali Hetalii. #venting

"Měl Razumovský pravdu?" reklama na Majora Groma v Moskvě, 2024

Ōoku

Článek o Óoku jsem odkládala hrozně dlouho, protože má hrozně moc adaptací a chtěla jsem je napřed vidět všechny, ale po přečtení mangy už jsem se neudržela. 

První věc, co musíte o Óoku vědět, je, že vám ji pravděpodobně lidi doporučovali špatně. On i oficiální trailer od Netflixu nedělá jejich anime adaptaci moc čest. Sama jsem tím vinna, protože je prostě vtipnější inzerovat ji jako reverse harem příběh, ale ve skutečnosti je Óoku harémovka asi tolik, jako je Vinland Saga anime pro valhalla wannabees.

Ta paralela jde ještě dál v tom smyslu, že jakmile začne farming arc, autor zahodí veškeré zábrany a je to čistý sociopolitický komentář, a to se pak těžko vstřebává, pokud jste se přišli prostě bavit středověkou romantikou, nebo akcí. Doufali jste v konzervativní četbu a najednou vám někdo servíruje názory na otroctví a genderové role. A ono to konzervativní je. Ale ne tak, jak jste čekali. Pokud k tomu nemáte moc zkušeností s díly složitějšími než Krteček a orel, nebo jste dokonce Američan, tak je neštěstí dokonáno. Zkrátka řečeno, některé mangy vyloženě trpí tím, že jim byla dána adaptace, protože nikdy neměly být určeny pro masové publikum. Óoku je jednou z nich. 

Berme to jako důkaz kvality.

Mrdat Akibu aneb kam v Japonsku na BL nákupy

Ještě žiju, fakt že jo. Nečekejte nějakou extrémní aktivitu, tu jste dostali loni, takže zase za rok nejdřív, ale dlouho jsme nespamovala svoje historky z cest a protože se konečně otevřel pokovidovej svět, tak jsem jako všichni ostatní zamířila do Nihonu. Následně jsem se vrátila v brutální jetlagem, 19.4kg BL dódžinů, dala si tak měsíc dlouhý spinks a přepadla Meona, takže jo, coop přednáška o nákupech a Akihabaře a Ikebukuru jednou bude. Neslibuju, že to bude v tomhle životě, ale oboum nám to přijde jako slušnej nápad. Tak snad někdy.

Do té doby tady máte článek o tom, kam v Japonsku na BL merch, protože zahraniční články jsou hrozně k ničemu. Kdybych neměla kontakty ve všech úrovních pekla (Golden Kamuy server a Dottore simp server, neptejte se), tak se tady vracím akorát s dvaceti stejnýma figurkama z gačaponů. 

Alice in Borderland

Jsou to 3 dny od toho, co vyšel poslední blockbuster o hře, kde hráči bojují se systémem a mezi sebou o privilegium přežít. A dva roky od toho, kdy vyšel poslední dobrý. A 23 let od toho kdy vyšel poslední originální. V každém případě je nová sezóna Alice in Borderland možná poslední šance házet hovna na Netflix adaptace, takže si to nenechám ujít, ačkoliv to není BL. (A taky už nikdo v mém okolí nechce poslouchat moje monology o Chishiyovi.)

Heartless

Už to bude několik let, co jsem avizovala, že napíšu článek o yaoi mangách, které nejsou až takový odpad a dají se číst, i když zrovna nejste do yaoi. Možná si vzpomenete na článek o Copernicus no Kokyuu. To byla v seznamu, který pro mě udělal Adam první manga, která mě vzala tak, že jsem se rozhodla, že si zaslouží vlastní článek.

Ne, že by byl úplně čas pravý čas na to naskočit na ducha Vánoc a plnit sliby, ale Furda mě asi týden v kuse šťouchal, kde že ten článek je. A nenechal se ani odbýt tím, že tři roky jsou na helpdesku úplně běžná doba řešení jakékoliv zakázky. Takže ve zkratce: Tady je druhá yaoi manga, která si zaslouží pozornost a hlavně izolaci ve formě samostatného článku. Předem říkám, že většina článků tady není tématicky přístupná dětem a tady to platí dvojnásobně. Už jsme měli série o čínské politice a statistice, takže přikročíme k dalšímu tvrdě dospělýmu tématu a nepůjde o nic jinýho než o starý dobrý snuff porno. 

Motivace konzumentů BL v Česku

Bude to už 84 let, nebo tak něco. Omlouvám se, že jdu pozdě, nechtělo se mi a tak dále.

Protože se blíží Akicon na kterém - covid buď milostiv, pokud teda konečně bude - bych měla přednášet o yaoi statistice 2: elektrickém boogaloo, přišel konečně čas, abych sem hodila první výsledky yaoi dotazníku, který jsem rozhazovala na různé BL skupiny v průběhu jara 2022. 

A protože už jsme tady, tak to vezmeme jako článek o motivacích yaoi fanoušků obecně, protože svému velkému šoku zjišťuji, že mi na blogísku chybí spousta článků, které jsem si myslela, že jsem napsala, ale očividně jsou publikované jenom v mé hlavě. Nezjistila jsem to, dokud jsem je nepotřebovala přečíst. Inu. Pak chápu, proč mají lidé zkreslené představy o mé tvorbě. Já vlastně taky. 

Take me home, country road

 Hned měsíc po úspěchu NU: Carnival, kdy jsem předpokládala, že se BL hry nějakou dobu nebudou dále evolučně posouvat, přichází nový, naprostý převrat BL gamingu, kdy se Japonci snaží dohnat to, co zameškali. A naprosto revolučním způsobem. Budoucnost je teď a nikdy nebyla krásnější. 

Už když Animation Do. (studio zodpovědné za Free!) podepsalo smlouvu s Nianticem, bylo jasné, že se děje něco významného. A když pak Niantic zrušil podporu svého Harry Potter potratu, aby pro svou novou mobilní hru uvolnil servery, bylo to jasné znamení k předobjednávce. Ale nikdo nečekal, že bude Ring Fick tak bezkonkurenční.

Ring Fick není úplně klasická BL hra. Vlastně není ani moc podobná hrám v rozšířené realitě, kterou se Niantic pyšní. Je spíš sérií audio dramas a challengí, které musíte překonat, abyste vůbec unlockli kýžené bišíky, ale jakmile jednou začnete, nedokážete přestat. Ring Fick je úplně první BL exergame v historii a kdybyste mi ještě před rokem řekli, že mě něco nadchne pro cvičení, tak si budu myslet, že jste blázni, ale sakra, jo.

Princip je úplně jednoduchý; Místo toho, aby vás hra nechala píchat anime borce za nějaký fking RPG souboje a energii, kterou nabíjíte časem stráveným online, vám Ring Fick umožňuje akumulovat Sweat points podle toho, kolik jste toho podle GPS trackingu uběhli, nebo ujeli na kole. Za Sweat points si pak otevíráte další hratelné bišíky, jejichž voice banka vás při běhání podporuje a pokud máte naběhaných dost kilometrů na konkrétním bišíkovi tak se vám otevře i nhhhhHHHHHHHHHHHHH! A to už je důvod se dobrovolně zpotit až na prdeli. 

Takhle první BL exergame vznikla v rámci japonského plánu na develerybizaci yaoi komunity, a i pro nás ostatní nemohla přijít v lepší chvíli, protože Animefest se kvapně blíží a všichni po koroně musíme hubnout nejen do plavek. Navíc výchozí postavu dabuje Yū Hayashi a i když nemá nic moc design, tak jeho hlas, který vás mile podporuje při zdolávání vaší vytyčené trasy, je jako balzám na duši. Nebo v tomhle případě na kolena. 

Jenom fakt doporučuju ze začátku nenastavovat větší obtížnost než na Ganjou (ten blond řízek), protože já jsem samozřejmě hned klikla na A+ challenge za Toujira, protože jsem chtěla vědět, jestli ho tam fakt opíchají, i když je dost očividně shota (konec konců "a nevadí, že je mi 12?" je inherentně ageistický argument a tedy argumentační faul a neměl by být relevantní. Klidně se mnou může běžet i desítku, haha), a tldr. Darwinovu cenu za nejlepší asistovanou sebevraždu roku už asi máme jasnou.

Když jsem svůj infarkt úspěšně rozdýchala, došlo mi, že vtip designu hry leží očividně v tom, že devs správě odhadli, že ty buff borce nikdo nebude chtít vidět s holým zadkem, a proto je máte unlocked za menší kilometry, a všechny ty hezký femboy twinky až za nějaký naprosto šílený vzdálenosti. Navíc se vsadím, že až doběhnu dost sweat points na ty femme shotas, tak budu mít tak zvýšenej testosteron, že budu chtít ty buff borce, což naprosto přesně odpovídá tomu, co se po cílové skupině hráček chce. Takže nezbývá než objebat systém. Něco jako, když vás odsoudí do tábora k nuceným pracím a vy tam pak děláte dobrovolně. 

Ono je stejně víc motivující běhat, když vám do uší řve borec, co zní jako byste si ho fakt nabrali někde v gymu. Místo sraček "You are doing great, darling! We will be there soon! Keep it up!" vám do sluchátek řve Ganjou "You call this running, you bitch?! Can't you even move that fat ass?! Spead up, dumb whore! Spead up!" což je přesně ta motivace, co člověk mé nekonfekční velikosti při běhání potřebuje. Taky mi to připomíná mýho ex, což mi zvedá adrenalin. 

Napsala bych víc, ale dneska začal 100 km milestone event, mám jen 70 a ten grupáč na konci prostě musím vidět jako první. Takže si slurpněte protein a keratin a taky vyrazte na gayporno maraton, který se nyní stává až moc doslovným. Pokud si pořád nejste jistí, poslechněte si leak nahrávky příštího eventu, kde bude k vyběhání zatím nepojmenovaná postava Takahira Sakuraje a jen podle zvuku, to bude kunda.

Sportu zdar!

Apríl!